Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    14. prosince—25. prosince

    14. prosince

    Loutky ve Smečkách
    Na výstavě Česká loutka – tradice a současnost v pražské Galerii ve Smečkách, která potrvá do 28. ledna a nabízí soubory okouzlujících historických marionet ze sbírky Jiřího Vorla, například sady mnoha čertů nebo Kašpárků, i vzorky ze současné loutkářské tvorby, se odehrál křest nové knihy. Nadační fond Galerie Smečky a Pražská plynárenská, a. s. (i jako sponzor knihy) umožnily prezentaci obří novinky z nakladatelství Arbor vitae, které společně s JAMU vydalo dílo Loutka a moderna autorů Marie a Pavla Jiráskových. 450 stran velkého formátu objevně dokumentuje českou loutkářskou tvorbu éry avantgardy a moderny první poloviny XX. století, zdůrazňuje silnou vizualitu na cestě od historismu a secese scheinerovského typu k expresionismu (expresivně kubizující návrhy pro ARTĚL), stylu art deco, funkcionalismu (Kroha, Sutnar) až k Sekorovi, Skupovi, Trnkovi, Malíkovi, Švábovi, Seydlovi ad., a to nejen na příkladech dekorací, portálů, malovaných opon, loutek, včetně třeba figurek Josefa Váchala, ale průkopnicky i knižních obálek dobové loutkářské literatury, plakátků a jiných tisků. Novou obří knihu přivítal i Gulliver – v pojetí loutkáře Pavla Truhláře a jeho druhů z divadla Truhla. Jan Dvořák

    15. prosince

    Lásky v barvách karnevalu
    Uplynulo osmdesát let od narození významného filmového a divadelního režiséra Evalda Schorma (15. 12. 1931 – 14. 12. 1988). K tomuto výročí připravila Laterna magika – přesně od data Schormových narozenin – fotografickou výstavu v prostorách kavárny Nona na Nové scéně Národního divadla. Výstava potrvá měsíc.

    (více na i-DN)

    Nezapomínejme na studiová divadla Obsáhlý, tři sta stránek čítající časopis Teatralia (Revue současného myšlení o divadelní kultuře) vychází péčí katedry divadelních studií FF Masarykovy univerzity v Brně. Druhé číslo s vročením 2011 připravili brněnští teatrologové ve spolupráci s olomouckými kolegy, svazek se věnuje studiovým divadlům. Do teoreticko-historického kontextu zařazuje problematiku těchto scén Taťána Lazorčáková, Eva Kyselová se věnuje bratislavskému Divadlu na korze. Martina Musilová mapuje poslední desetiletí, spojené s pražským divadlem Alfred ve dvoře. Jako slovníková hesla jsou pak v publikaci zpracovány profily souborů Quidam, Malé české divadlo, Divadlo U stolu, Studio Dům, Studio Hořící žirafy, Divadlo v 7 a půl, Divadlo nablízko a Divadlo Vosto5. br

    Souostroví Rusko Nakladatelství Revolver Revue vydalo knihu Tomáše Glance Souostroví Rusko, v níž autor prostřednictvím sedmnácti monografických portrétů, přibližujících vybrané „ikony postsovětské kultury“, ukazuje, co podstatného se děje v současném ruském umění. Glancovy eseje jsou doprovázeny rozhovory s těmito osobnostmi různých tvůrčích oborů – literatury, výtvarného umění, fotografie, architektury, filmu i divadla (např. Vladimír Soroki, Oleg Kulik, Dmitrij Krymov, Irina Korina) – a rámovány obsažnou „situační zprávou“, která mapuje klíčové body v ruském umění a kultuře od konce osmdesátých let 20. století dodnes. V jednom svazku se tu navzájem doplňují či provokativně konfrontují velmi odlišná pojetí tvorby. Ve svém celku se kniha dotýká témat přesahujících ruskou problematiku – je příspěvkem k reflexi umění a kultury v dnešním, nejen postkomunistickém světě. hul

    16. prosince

    Divadlo, které má bezprostřednost v paži, sdružení Rozkoš bez rizika, podniklo v pražském klubu Rock Café sondu do současného stavu otcovství – jako vždy s vervou a nadsázkou. Obraz otců, který inscenace Taťkové a kukačky aneb Všichni jsou úchylkové přináší, není zrovna lichotivý. Padlému managerovi, jehož děti jsou umístěny do dětského domova, sekunduje otec–gambler, okrádající o úspory vlastní novorozeně, či otec v rodině absentující, jemuž dcera telefonicky sděluje zprávu o tom, že jí rostou prsa, a dotazuje se, kdy se otec domů konečně vrátí. Paralelní příběhy, které se v průběhu inscenace prolínají, rámuje portrét starší vyžilé ženy pochybné atraktivity, jež telefonem uspokojuje volající zákazníky fiktivními erotickými příběhy. Inscenace především dokládá, jak všichni podléháme prapodivným iluzím o dokonalém harmonickém světě těch, „co mají všechno v paži“. (více na i-DN)

    Marcela Magdová

    Pokud mainstream, pak tento
    Studio Ypsilon vlastní mladistvé srdce!, zavýskne si nadšeně divák během sledování nové inscenace Braňa Holička iJá. Divadlo zjevně nalezlo důstojného pokračovatele vlastní legendy, potupný úpadek do kreativní letargie mu tedy – zdá se – prozatím nikterak nehrozí. Tvůrčí tandem režiséra Holička a dramaturga Jana Tošovského se tentokrát zaměřil na fenomén firmy Apple, potažmo její nedávno zemřelou ústřední ikonu, charismatického (nejen) technologického guru Steva Jobse. Inscenace přitom rozhodně není jeho zdramatizovanou biografií, ale spíše vtipným zamyšlením se nad způsobem, jímž Jobsovy revoluční vize a produkty trvale ovlivnily životy v podstatě běžných občanů po celém světě. Zásadní inspirací pro vznik inscenace byla legendární Jobsova promluva ke studentům Stanfordské univerzity z roku 2006, respektive tři příběhy v ní obsažené. (více na i-DN) Petr Klarin Klár

    Dramatik, básník, prozaik, kritik a publicista Milan Uhde převzal na brněnské JAMU čestný doktorát. Při ceremoniálu se sešli zástupci patnácti tuzemských vysokých škol.

    17. prosince

    Utopie a lyrika Autorský tandem Zdena BratršovskáFrantišek Hrdlička, mezi divadelníky známí především aktivitou v byvším pražském Bílém divadle (nezaměňovat s ostravským souborem téhož označení, soustředěným kolem Jana Číhala!), přichází na knižní trh s výborem esejů Soumrak utopií (texty byly publikovány především v Britských listech v letech 2004–2007). Široké spektrum kulturní a politicko-společenské problematiky vychází zčásti i z odkazů k dramatické literatuře, úvahy se týkají identity, normality, některých projevů soudobého konzumerismu, ale také nadějí a pochopitelně i utopií, které ovládají v nejistých dobách mysl nezanedbatelné části populace. Jedním z nejbrilantnějších textů výboru je Lyrika jako národní fenomén, zabývající se postavením poezie v Čechách. br

    Rónův Žižkov Od počátku divadelní sezony se v Divadle Na zábradlí věnují přednostně naší metropoli: jak repertoárem (titul Kolonie o mizící lokalitě Buďánka), tak sérií besed v cyklu Čí je to město? ve foyer, kam už zavítali mj. David Vávra, ctitel Braníka, nebo Zdeněk Lukeš (téma: Bubeneč) a naposledy malíř a sochař Jaroslav Róna, příležitostný divadelník v rámci Pražské pětky, „sketman“ v Tros Sketos a také energický a nezdolný vypravěč, vtipný glosátor a mistr sarkastických point. Róna nejprve evokoval scénografickou spolupráci s tímto divadlem v r. 2000, přesněji převážně „telefonickou“ komunikaci s režisérem J. A. Pitínským nad Schillerovým dramatem Úklady a láska, a pak se přes osvětlení svého vztahu k Žižkovu (kde má na nejkurióznějším místě – v sugestivním kamenném městě ve městě, zpravidla neznámém i znalcům Prahy, totiž na Novém židovském hřbitově – jedno ze svých tvůrčích působišť) a dalším místům Prahy dostal k projekci záběrů vlastních realizací ve veřejném prostoru. Došlo i na dramatická témata pražských soutěží na pomníky Kafky, Freuda nebo Památník druhého odboje na Klárově i na osud jeho díla na pražském Hradě (Podobenství s lebkou), hovořil o práci pro Cheb, hrad Klenová, Liberec, Bratislavu, nebo proponovaných soch pro Hradec Králové, Jihlavu nebo Ostravu, kde by to jeho sousoší pro nádvoří nového obchodního areálu na místě koksáren Karolína zvláště slušelo… Cyklus pokračuje 28. ledna, kdy je pozván karlínský patriot Vlasta Třešňák. Jan Dvořák

    Sopranistka Eva Urbanová vystoupila na recitálu ve Velkém sále paláce Žofín. Za doprovodu kapely Boom! Band pod vedením Jiřího Dvořáka zazpívala své oblíbené písně od skupiny Queen či Nightwish, hity Vangelise, Jennifer Rush či Andrea Bocelliho. Hosty večera byli Karel Gott, Štěpán Rak, Freddy Bittner a Dasha Sobková. Supraphon ke koncertu vydal dvojkompakt Dvě tváře Evy Urbanové, jedno CD sestavené z operních snímků, druhé z operetních, muzikálových a popových melodií. Na předvánočním trhu se album zařadilo mezi nejprodávanější. her

    Herečky Aňa Geislerová, Tatiana Vilhelmová a režisér Peter Serge Butko uspořádali opět jako každoročně charitativní projekt Bazar V mokré čtvrti. Lidé měli možnost věnovat do bazaru své zajímavé věci, výtěžek z prodeje putuje na charitativní účely. Dvoudenní víkendový bazar v pražském Divadle Disk pak v pondělí 19. prosince zakončil zábavný večírek v Lucerna Music Baru nazvaný Snesitelná lehkost pití, na němž vystoupila řada umělců jako např. Mig 21, Dan Bárta, Roman Holý, Petr Čtvrtníček, Matěj Rupert, Vojtěch Dyk a další.

    22. prosince

    Červenočerný herec Nakladatelství AMU vydalo sborník k sedmdesátinám profesora Borise Hybnera nazvaný Hybneriáda aneb Červený a černý Boris, který sestavila teatroložka Ladislava Petišková. Obsahuje příspěvky jeho přátel, spolupracovníků a studentů – Andreje Kroba, Jiřího Ornesta, Boleslava Polívky, Jana Přeučila, Jiřího Reidingera, Paula Wilsona ad., jež jsou především poctou této osobnosti. Jejich osobní svědectví jsou doplněna vybranými recenzemi starších produkcí včetně jeho spoluprací s Pantomimou Alfreda Jarryho (Harakiri) či projektů Bluff a Na konci zahrady jménem Hollywood. Tyto kritické ohlasy a jeden text dokumentující Besedu o pantomimě v časopise Scéna nás uvádějí do kulturního prostředí předrevolučních let, kdy Hybnerova pantomima dosahovala vrcholných výsledků a spoluvytvářela barevnou paletu opoziční alternativní scény. Určitý souhrnný pohled na jeho dílo v oboru podává nakonec závěrečná studie Ladislavy Petiškové a soupis Hybnerových inscenací. hul

    23. prosince

    Poslední cesta Praha a Česká republika se rozloučily s prvním českým prezidentem a dramatikem Václavem Havlem. Po smutečním průvodu hlavním městem, jaký nezažilo od pohřbu T. G. Masaryka, se smuteční ceremoniál konal v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Hradčanech. Mezi smutečními hosty bylo kromě domácích celebrit společenského a kulturního života i Havlových přátel z disentu množství byvších i současných politických špiček z celého světa (Albrightová, manželé Clintonovi, Sarkozy, Walesa), také však prezidentovi přátelé z uměleckých kruhů (Vega, Delon). Zaplněná hradní nádvoří vyprovodila po obřadu rakev s ostatky spontánním potleskem. Večer pak Havlův bratr Ivan „otevřel“ Lucernu pro rozloučení v méně oficiálním duchu, kde vzdali zvěčnělému kamarádovi a kolegovi hold svou tvorbou muzikanti, divadelníci a další kumštýři. br

    25. prosince

    TV Protikalouskovská agitka Tak chvílemi působila původní „vánoční“ pohádka Tajemství staré bambitky, kterou v ostravské televizi, nicméně s drtivou převahou pražských hereckých hvězd natočil režisér Ivo Macharáček podle scénáře Evžena Gogely. Perfidní královští „financové“ v podání Jiřího Lábuse a Miroslava Vladyky sužují prostý lid a o aktuální protikorupční a protidaňové „šťouchy“ není v příběhu nouze. Zlotřilým úředníkům se ovšem postaví statečná hrnčířka Anička (Kamila Janovičová) v loupežnickém převleku po svém otci (Ondřej Vetchý), který už svou druhou tvář spravedlivého lapky spolu s „titulní“ bambitkou odložil. Pohádka využívá též popularitu písničkáře a herce Tomáše Kluse jako prince, který se s hrdinnou Aničkou během pohádky sbližuje. Občas také zazpívá, ale především stále nehygienicky olizuje vařečky v kuchyni (a pak zpět vkládá do lahůdek) u svých přátel kuchařů (Vilma Cibulková a Petr Štěpánek), kteří mu vštěpují některá životní moudra. Pohádka je natočena celkem zručně, ale služba dni zcela přebila sváteční „kouzlo“. br

    Česká televize konečně uvedla záznam operní inscenace, ovšem nikoli z běžného repertoáru. Provedení opery Giuseppe Scarlattiho Kde je láska, je i žárlivost v zámeckém divadle v Českém Krumlově vzniklo jako součást televizního projektu, jehož hlavním tématem bylo zámecké divadlo samo. Také záznam opery obsahoval občasné prostřihy do technického zázemí unikátního divadla a bezděky doložil, že víc šlo právě o žánr dokumentu než o vlastní operu. I když operní záznam sám o sobě dopadl výtečně, představil čtveřici vynikajících interpretů (K. Kněžíková, L. Máčiková, J. Březina, A. Briscein) i decentní humor režiséra Ondřeje Havelky a ukázal zámecké divadlo v praxi. V dokumentu Příběh rodinné opery Martin Suchánek prolnul tři hlavní roviny: v lidských osudech pánů z Krumlova vyprávěl vlastní neobvyklou historii zámeckého divadla, televizní diváky provedl jeho zákulisím a technologiemi a přiblížil atmosféru na zkouškách Scarlattiho opery. Podařilo se mu to vtipně, věcně, s nadhledem, v jeho podání je historie poutavá a opera zábavná. Tak to má být. her

    • Autor:
    • Publikováno: 9. ledna 2012

    Komentáře k článku: 14. prosince—25. prosince

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,