Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Zvukové umění mimo éter

Cílem pařížského spolku Faïdos Sonore je vyvést zvukové umění i mimo rozhlasový éter, do veřejného prostoru. Pořádá zvukové instalace na festivalech, v muzeích, klubech, historických i moderních budovách. Tematicky jeho díla oscilují mezi dokumentem a fikcí. Ústřední postavou spolku je rodák z Toulouse, vystudovaný jaderný fyzik Benoît Bories (1979). V českém kontextu se jeho jméno objevuje v souvislosti se scénickou hudbou k opavské inscenaci Krále Leara nebo k audioknihám Nebezpečné známosti, Lolita či Sběratel. Se zvukovým svědectvím Sestry z tábora vyhrál v roce 2013 festival rozhlasové tvorby Prix Bohemia.

Při popisu zvukového prostoru Bories usiluje o co nejosobitější pohled FOTO Z http://bogongsound.com.au/artists/benoit-bories

Boriesovy úvahy, které jsem při nedávném pobytu v Paříži zaznamenal, jsou descartovsky projasněné. Totéž platí o jeho opusech. Komponuje je coby hudební partituru. Okolní zvuky mu poskytují solidní základ zvukového pozadí, v kontrastu k nim snímá (někdy přímo při samotném nahrávání vyprávění, jindy coby dotáčky) zvuky přímo na detail. Získané rytmické komponenty rozprostírá po stereofonní bázi a vsazuje je hudebním způsobem do kompozice tak, aby vytvářely kontrapunkt (vyzvánění zvonů v dálce, křik dětí v detailu atp.). Poté vše ještě frekvenčně upravuje, prokomponovává a rozmisťuje po celém multikanálovém poli.

Při popisu zvukového prostoru Bories usiluje o co nejosobitější pohled. Ptá se: Jaké zvuky mne jako Francouze zaujmou, když jsem na návštěvě Krakova? Která stadia mého naslouchání jsou zodpovědná za vyvolání vjemu podobného sekvenci snímání kamerou? Často se stává, že první fáze naslouchání působí jako záplava kakofonie. Po ní následuje chvilka pro odstup, tempo se zvolní, vnímání se prohloubí. Nastává pozornější poslech zvuků prostředí a jednotlivých komponent, které jsem slyšel v první fázi. V mysli se mi uspořádávají do hudebně harmonického celku.

Podobný způsob vnímání prostoru a krajiny coby hudebního puzzle k sestavení, na jehož půdorysu si můžeme hrát s vrstvením různých rytmických prvků a melodických základů, Boriesovi umožňuje zcela svobodně přetvářet prvotně autentický zvuk syrové reality v realitu stylizovanou, která podněcuje posluchačovo vnímání a fantazii. Prostor se zakřivuje, uvolňuje místo zvukům evokujícím minulost. Aktuálně takto natáčí v místě bývalého cikánského tábora v centru Montpellier. V rozhovorech, které se ženami, jež tu bydlely, pořizuje, se často mluví o zpívání. Dnes už cikánský tábor nestojí, na jeho místě je velké staveniště. Zpívající hlasy se tedy ve výsledné montáži pozvolna prolnou s hlukem stavebních prací, až jím budou zcela pohlceny.

Před dvěma lety jsem byl požádán o vytvoření zvukové skladby určené k živému provádění v bývalém chrámu při konventu bratří dominikánů v Toulouse. Použil jsem přitom všechny výše zmiňované principy zaznamenávání, a to včetně dotazování návštěvníků instalace na jejich pocity z poslechu, říká Bories. Dominikánský konvent i kostel jsou dnes již historickou památkou a muzeem, dominikáni působí v novém moderním areálu. Moje prvotní myšlenka byla, že dám slovo bratřím, neboť díky provozování liturgických zpěvů jsou nejpovolanějšími promlouvat o zvuku, zvucích uvnitř bývalého chrámu. Později mne napadlo použít doznění a odrazy prázdného chrámu a smíchat je se zvuky každodenního života moderního kláštera, jako kdyby se zvuky doby minulé vynořovaly na povrch. Tato instalace měla přimět posluchače snít, pozvat je na cestu do minulosti a nechat na ně působit stopy dějin dominikánů. K tomu Boriesovi hojně napomohla autenticita místa. Posluchači se nejprve prostřednictvím stereo mikrofonů rozmístěných po chrámu ponořili do zvukové atmosféry reálného prostoru. Po několika minutách prostor zvukového pozadí Bories zkresluje a pouští svou skladbu. Na jejím konci se opět vrací do zvukového prostoru zachycovaného mikrofony přímo v místě. V důsledku toho si posluchači uvědomují teprve po několika minutách, že byli vpuštěni zpátky do přítomnosti, ze snivého stylizovaného retra do syrové reality. Vzniklý tvar je autentickým, a přesto stylizovaným obtiskem času a místa, na jejichž půdorysu svým provozováním vznikal. Není to tvar prvotně určený pro rozhlasové vysílání.

Podobně Bories hodlá vytvořit kompozici o přírodním parku nedaleko australského Melbourne a o městě Olomouci, které se oblíbil. Obojí hodlá prezentovat znovu formou zvukových instalací. Boriesovým velkým tématem jsou rovněž esejisticky pojaté opusy, v nichž se formou anket dotazuje mluvčích z různých společenských vrstev, nad čím přemýšlejí, když mají čas přemýšlet. Překvapil mě niterný ponor promluv, jejich poetičnost a syrovost zároveň, vše přesně zrytmizováno a vedeno aristotelovským principem teze, antiteze až k syntéze. Posluchači, kterých bývá několik desítek, následně vedou diskusi k právě vyslechnutému. I tu Bories natáčí a napříště o některé pronesené postřehy svůj opus obohatí. Vzniká organický celek, který je hotov do sebe vstřebávat další nové komponenty.

Vykročení zvukového umění z prostředí rozhlasového provozu znamená nejen jeho popularizaci, ale rovněž nové nadechnutí. Sice se nacházíme v epoše, kdy se výrobě v Českém rozhlase daří, ale to se může časem měnit. Přehodnocování pohledu je, zejména v případě veřejnoprávních podniků, na denním pořádku. Francouzská zkušenost, která dnes rozhlas vnímá především coby médium zpravodajsko-publicistické, vytvářené primárně novináři a redaktory (nikoliv umělci), to jasně prokazuje. O to víc nabývají na důležitosti všechny soukromé a spolkové počiny pracující se zvukem – audioknihy, zvukové instalace, divadelní opusy zvukem inspirované… Dávají naději, že akustické umění z evropské kultury nemizí a snad ani nevymizí.

Michal Bureš

režisér, předseda Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, z.s.

  • Autor: Michal Bureš
  • Publikováno: 14. září 2017

Komentáře k článku: Zvukové umění mimo éter

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,