Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Z totality jsme si přinesli břemeno strachu

V rámci cyklu scénických čtení divadelních her východoevropských dramatiček zvaného Eastern European Playwrights: Women Write the New byla koncem března v Českém centru New York (Bohemian National Hall) uvedena hra Krcheň Nesmrtelný (2001). Někdy člověk musí až do New Yorku, aby se mu naskytla příležitost popovídat si se současnou slovenskou dramatičkou a autorkou této úspěšné hry Evou Maliti-Fraňovou.

Ve svých textech se v různých metaforách věnujete kritice komunistického režimu a jeho trvalých následků. Volně přecházíte z reality do snu, v němž oběti krutého a materialistického světa nacházejí útočiště a lásku. Byla to v době totality také vaše životní taktika?

Pravdou je, že jsme si z časů totality přinesli břemeno věčného strachu, pocitu ohrožení, potřeby „tajit“ skutečné touhy a důvody svého jednání. V literatuře se v těch dobách vyjadřovala kritika režimu různými jinotaji, zašifrovanými podobami. Paradoxně společný nepřítel, komunismus, provokoval autory k velké tvořivé vynalézavosti. Přirozenou reakcí na takový způsob psaní je dnešní realismus, přímá „realita“ – pravda z očí do očí – v životě i v literatuře, která mi často připadá nezajímavá a nudná. Když mám mluvit o sobě, způsob spojování dvou světů, reálného a nereálneho, u mne vyplynul celkem organicky, nebyla to taktika. Dokonce jsem se nad svou metodou ani racionálně nezamýšlela. Šlo spíš o specifickou vnímavost reality a současně o impulsy z folklóru, které jsem získala při překladu osetského hrdinského eposu Narti a kavkazských pohádek. Ale jistý literární kritik, který byl v posledních letech totality autorita, mě v osobním rozhovoru pořádně zkritizoval, neboť se mu takové volné přecházení z reality do nereality zdálo naprosto nepřípustné a scestné…

Groteskně vtipná a současně i tragicky syrová hra Krcheň Nesmrtelný v sobě skrývá řadu symbolů, odkazů a témat, která se opírají o mytologii, folkloristiku nebo pohádky. O čem hra je a jak dalece se odlišuje od stejnojmenné povídky, která vznikla o více než deset let dříve?

Dramatický text je něco celkem jiného než text prozaický. Musela jsem si svého Krchně v próze pořádně pročíst a náležitě si ho představit. Až potom jsem mohla začít text přetvářet. V této hře jsou důležité obrazy a obraznost. Při psaní hry jsem si stále opakovala, že divadlo je založené na dívání se a že diváci obrazy (jakkoli zašifrované v textu) uvidí. Je třeba říct, že mě vyprovokovali také ti, kdo prózu přečetli a tvrdili, že je to text vhodný pro filmové zpracování a že ho mám nabídnout Fellinimu nebo Jakubiskovi. Nakonec to skončilo jinak a myslím, že velmi dobře.

O čem Krcheň – česky Krpatý vrch je?

Má v sobě vícero interpretačních rovin a závisí na interpretovi, kterou z nich si vybere jako hlavní. Ústřední je téma incestu, a to v souvislostech rodiny a současně i širších, historických a politických – celé krajiny.

Magická atmosféra vašich her je krutá a urgentně znepokojivá, jakoby nás nutila jednat, když to samy postavy-oběti, především zranitelné ženy, nedokážou a jsou nuceny nést svůj úděl jako kříž až na pomyslný Krpatý vrch (název prózy ze stejnojmenné knihy z roku1994, podle níž vznikla hra Jaskynná panna, 2003, pozn. aut.), dokud je smrt nevysvobodí. Proč ve vašich hrách vždycky nejvíc trpí ženy? Je to obraz reality? Osobní pocit?

Žijeme v době, kdy stále ještě víc trpí ženy než muži. To je nejen můj osobní pocit, ale celoživotní poznání. Můžeme to brát jako předurčenost ženského údělu, podle kterého má žena rodit v bolestech, což mužům není dáno. Myslím, že moje ženské postavy nesou v sobě právě takovou předurčenost.

Dnes však už píšu trochu jinak, a možná jsem i sama jiná; v textech, prozaických i dramatických, které jsem vytvořila v posledním období, jsou moje hrdinky aktivnější, nejednou se rvou a bojují, ač jsou zároveň mírně zmatené a žijí v nesouladu s okolním světem. Prostá upřímnost těchto žen však v sobě nese i jiskřičku naděje, že vše ještě není ztraceno, že bude lépe. I kdyby to mělo být třeba až v posmrtném životě.

Znovu se vracím k poslání ženy, kterým je věčná naděje, nepřetržitelnost lidského rodu. V mé próze Krpatý vrch i v dramatu Jeskynní panna žije hlavní hrdinka, těhotná Meri, nadějí. Věří a čeká, že porodí Mesiáše. Samozřejmě, že to vyznívá i ironicky, neboť její víru provází ztráta všech iluzí, celkové rozčarování. Nedozvíme se ani, jestli se Mesiáš v takových podmínkách vlastně narodil. Jako autorka nedávám recepty. Opravdu je možné, že vysvobození přijde až na jiném světě…

A teď přechod z tvorby do života: chce se mi věřit, že bude líp.

Vaše dramatické i prozaické texty zaznamenaly úspěch v zahraničí, byly přeloženy do několika jazyků, jsou uváděny na divadelních festivalech. V Čechách se však zatím nehrají. A přitom jsou si naše národy tak blízké. Komunistický režim jsme zažili jako občané společného státu. Kde je „zakopaný pes“?

Začnu od toho, že jsem si právě v New Yorku mnohem intenzivněji uvědomovala, co pro mě znamená česko-slovenské spojení, česko-slovenský kulturní kontext, jaké příznivé světlo vrhá v rámci mezinárodní prezentace i na naše – tedy slovenské – umění. Česká kultura je ve světě velkým pojmem, což je dokladem toho, jak je originální, svébytná, má historicky zformovanou vnitřní nespokojenost, polemičnost k přítomnému dění. Je to fenomén vybízející k neustálému následování, „promazaný“ motor, který inspiruje.

I z tohoto pohledu věřím, že si čeští divadelní umělci najdou k mým textům cestu a že je osloví. Jsem si vědoma, že jsou to díla, která potřebují „svůj čas“ a současně i mít čas – na reflexi, na zpracování. Naše národy k sobě měly v dějinách vždy kulturně blízko. Čeština byla ve starších obdobích jazykem naší psané literatury, pro slovenské evangelíky byla čeština jazykem kultu. Naproti tomu je i jistá rozdílnost našich tradic, což je asi také jeden z důvodů, proč některá díla u vás nebo u nás nerezonují.

Eva Maliti-Fraňová (1953)

je slovenská prozaička, dramatička, překladatelka a literární vědkyně. Nedávno vydala svou zatím poslední knihu povídek Pod jazdeckou sochou (2011). Pracuje v Ústavu světové literatury SAV, kde se specializuje se na ruský symbolismus. Dramatické texty publikované ve sbírce Hry (2007) vycházejí většinou z dříve napsaných povídek (patří mezi ně i Krcheň Nesmrtelný).

  • Autor: Kateřina Bohadlová
  • Publikováno: 13. června 2012

Komentáře k článku: Z totality jsme si přinesli břemeno strachu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 5.–29. 5. 2017

Číslo 10/2017 (16. 5.–29. 5. 2017)

Obsah čísla 10/2017

Slovo ...

Náš dialog, naše...

Byl to Václav Havel, který...

Osobnost měsíce

Martin Finger

jako Walter v inscenaci Homo Faber v...

Dotazník

Eliška Brtnická

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Internetová kasička

Na Hithitu byly donedávna aktivní hned...

Názor

Grantová výhybka aneb K...

Pamětníci si možná vzpomenou na...

Glosa

Zašel jsem na kávu

V Brně, do kavárny Spolek, v Orlí,...

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad...

Kronika

Jednou větou

Tanec komunikuje a rozšiřuje...

Kritika

Kdo neskáče není My

Položil bys život za svou vlast? S tou...

Jaj, ty Nevěsty…

Sdružení Masopust uvedlo pět let...

Fraška o revoluci, která se...

Když Národní divadlo uvedlo 1....

Don Juan bez vášně

Co je za boomem uvádění Molièrova...

A nejste vy takový ten...

Don Juan se hraje v pražském Divadle...

Člověk strůjce na cestě

Poslední premiéra v ústeckém...

Tradičně, nebo moderně?

Režisér Tomáš Pilař v rozhovoru ke...

Byla, nebyla… eine kleine...

Petr Bláha jako přepjatý kabaretiér...

Prosím, jen si sáhněte!

Inscenace Prosíme nesahat! je třetím...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Pavla Vykopalová: Na kurtu i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miřenka Čechová: Prožít...

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a...

Kontext

Megapřehlídka narcistů

Úvahy výtvarné – Jarní výstavní...

Vláda věcí tvých…

ÚVAHY TELEVIZNÍ

Cit pro věci, které mají...

Tuto malou vzpomínku na Jirku Ornesta...

Burza

Jubilejní Poděbrady jinak

Herecká asociace informuje

Podoby – Tři mouchy

Stručný obsah příspěvku zde není...

Moravské divadlo Olomouc

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Slovensko intimní i veřejné

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vladislav Trojickij: Herci...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Vyjádření k mediální...

Naše studentka 3. ročníku oboru...

Zemřeli

Zemřeli

André Louis Perinetti (7. 8. 1933...

Výročí

Výročí 1.−15. června

Výročí 1.–15. června △ Hnilička...

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

O tanci i bez něj

Ve foyeru Jihočeského divadla v...

Fagi a divadlo

Expert – splněný sen II

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2017



Obsah,