Zprávy z centra smíchu (No. 8)
Dvanáctý ročník Grand Festivalu smíchu je definitivně minulostí. Výsledky jsou vyhlášeny, ceny rozdány a dramaturgyně Jana Uherová už pomalu začíná sledovat adepty pro příští ročník.
A kdo vyhrál?
Klára Sedláčková-Oltová (Kristýna Fialová) a Martin Matejka (František Fiala) v inscenaci Našich furiantů Divadla v Dlouhé, která získala dvě hlavní ceny festivalu a Klára Sedláčková-Oltová navíc i Cenu za Nejlepší ženský herecký výkon. Snímek archiv Divadla v Dlouhé
Výsledky nijak překvapivé nebyly. Po jejich vyhlášení vládla všeobecná spokojenost a pocit, že zvítězili skutečně ti nejlepší. Hlavní trofej Komedie roku získalo pražské Divadlo v Dlouhé za originální adaptaci hry Ladislava Stroupežnického Naši furianti v režii Jana Borny. I co do počtu udělených ocenění byli Furianti nejúspěšnější inscenací festivalu. Za Nejlepší inscenaci přehlídky je považovala i odborná porota v čele s šéfredaktorem Divadelních novin Janem Kolářem. Kritici ocenili především kolektivní výkon a souhru herců z Dlouhé. To jim ale nezabránilo udělit inscenaci i jedno individuální ocenění. Za Nejlepší ženský herecký výkon festivalu vyhlásili Kláru Sedláčkovou-Oltovou za roli šestnáctileté Kristýnky Fialové, dcery krejčího Fialy. I v zákulisí se o ní hodně mluvilo, panovalo přesvědčení, že je to skutečně byl pozoruhodné zpracování, ve kterém herečka dokázala strhnout pozornost diváků i ve scénách, kdy jen – bez jakýchkoliv replik – stojí opodál dramatického dění. Napjatě se čekalo, zda se odborná porota opravdu odhodlá dát ocenění pro nejlepší výkon festivalu představitelce relativně nevýznamné role. Stalo se a kritici tím potvrdili rčení, že není malých rolí.
Cenu za Nejlepší mužský herecký výkon si odnesl Václav Neužil za roli Mugsyho v inscenaci Dejvického divadla Dealer´s Choice. Snímek archiv DD
Již před začátkem festivalu se hojně tipovalo, že cenu za Nejlepší mužský herecký výkon by mohl vzejít z inscenace Dejvického divadla Dealer´s Choice (Kdo rozdává, rozhodne). Vynikajících hereckých výkonů je tam hned několik – ať už David Novotný, Václav Neužil nebo třeba Hynek Čermák. Očekávané se stalo skutečností a festivalovou cenu získal Václav Neužil za roli hyperaktivního Mugsyho. Pro herce to nemusí být za tuto roli poslední úspěch, je rovněž v nejužší nominaci na Thálii (bude se rozhodovat jím, Jurajem Kukurou, který ztvárnil sám sebe v inscenaci Činoherního klubu, a Ladislavem Špinerem, kmenovým hercem VČD, který je nominován za roli Hendrika Höfgena v Kracikově inscenaci Mefista právě ve VČD).
Cenu studentské poroty získalo pražské Divadlo pod Palmovkou za inscenaci konverzační komedie Woodyho Allena Sex novci svatojánské v režii uměleckého šéfa Městských divadel pražských Petra Svojtky. Snímek archiv DpP
Cenu studentské poroty si odneslo pražské Divadlo pod Palmovkou, které soutěžilo s konverzační komedií Woodyho Allena Sex noci svatojánské v režii uměleckého šéfa Městských divadel pražských Petra Svojtky. Nejlepší komedii mají na festivalu možnost vybírat i diváci, kteří tentokrát upřednostnili koprodukční inscenaci Městského divadla Mladá Boleslav a pražského Kalichu Zločin v Posázavském Pacifiku. Ani v tomto případě nelze hovořit o překvapení, protože hudební retrokomedie režiséra Ondřeje Havelky se setkala s jednoznačně nejvřelejším přijetím pardubického publika. Navíc se jednalo o kus skutečně oddechový s příjemnou prvorepublikovou atmosférou. Volba diváků tak není úplně nelogická, byť právě Zločin byl u části přihlížejících považován za největší festivalové zklamání. Tento názor však vycházel spíše z přehnaných očekávání, která panovala při vzpomínce na bravurní Muže v offsidu stejného inscenačního týmu.
Tým hudební retro-komedie Zločin v Posázavském Pacifiku v čele s režisérem Ondřejem Havelkou (druhý zprava) si z festivalu odnesl Cenu diváků. Snímek archiv
Každopádně letošní ročník Grand Festivalu smíchu se obešel bez vyloženě slabých představení, která se třeba loni několikrát vyskytla (jihočeská Slepice nebo Ruské loto z Městského divadla Zlín). Minimálně u dvou inscenací (Naši furianti a Dealer´s Choice) lze hovořit o té nejvyšší divadelní kvalitě nejen v komediálním žánru v českých luzích a hájích vůbec. Ale ani zbytek letošního programu za nimi nijak nezaostával. Cenné je, že přehlídka byla navíc i dramaturgicky velmi pestrá včetně doprovodného programu. Z něj považuji za nejpříjemnější překvapení Prasklou hřídel u sifonu, kterou na Malé scéně ve dvoře představil poloprofesionální pardubický soubor Divadlo Tří.
Novinkou letošního festivalu byla Cena Genia smíchu, ve které byl oceněn aktivně tvořící umělec, který se mimořádnými výkony zasloužil o žánr divadelní komedie. Prvním laureátem této ceny se stal principál Divadla Semafor Jiří Suchý.
Jiří Suchý se stává prvním Géniem smíchu… Snímek ZUZANA HRONOVÁ
Ocenění je to logické, vždyť tento osmdesátiletý komik ovlivnil celou jednu (a možná i víc) divadelní (a nejen divadelní) epochu u nás, navíc stále táhne svoji semaforskou káru dál. Je nejen hercem, ale i režisérem, dramatikem, textařem, skladatelem a občas i tvůrcem výpravy pro jednotlivé inscenace. Zlatou éru Semaforu let šedesátých sice nic nevrátí, ale Suchý je stále studnicí vtipných nápadů a hravých dialogů i písňových textů. Že tvoří nadále, třeba i ve vlaku nebo při chůzi, potvrdil sám po předávání cen: Zrovna při cestě na předávání cen do Pardubic mě napadly dvě situace, které musím zakomponovat do budoucích semaforských inscenací. Proto s sebou vždy v taštičce nosím nějaké papíry a tužku, abych si mohl nápady hned zapisovat. Občas mě přepadnou třeba, když jdu po ulici, nechal se slyšet.
Tak hlavně, aby mu tvůrčí schopnosti ještě dlouho vydržely. Semafor je totiž – nejen mezi pražskými divadly – neopakovatelným fenoménem a legend se vždy nedostává.
Oficiální výsledky Grand festivalu smíchu najdete na: Smích 2012
Komentáře k článku: Zprávy z centra smíchu (No. 8)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
