Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Zločin a trest v celé amplitudě

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé herce a režiséry nastartoval odchod z Národního divadla (v Praze) k novému tvůrčímu rozletu. Názorným, přímo empirickým důkazem toho se zdá i Michal Dočekal, bývalý ředitel ND, který letos na jaře v Divadle Husa na provázku výtečně „vystavěl“ Dynastii, ságu bankovního rodu Lehmanů, z pera současného italského dramatika S. Massiniho. Ale ještě předtím, na podzim loňského roku nastudoval na budapešťské scéně Vigszínház Dostojevského Zločin a trest – spolu s Ivou Klestilovou je zároveň autorem divadelní adaptace díla.

Zločin a trest režíroval Michal Dočekal v divadle Vígszínház FOTO JOSEF PTÁČEK

Na základě několika maďarských představení zhlédnutých v posledních letech právě v Plzni jsem usuzoval, že u Zločinu a trestu jde o šťastnou symbiózu českého režiséra s maďarskou scénografií, a ejhle, dodatečně zjišťuji, že scéna je dílem Martina Chocholouška, navíc kostýmy pocházejí z dílny Sylvy Zimula Hanákové a hudbu složil Michal Novinski.

Scéna je pustá a prázdná jako z gruntu reformovaná modlitebna a různé její modifikace (pokoj s figurkami dětí, prosektura, vyšetřovna atd.) prázdnotu spíš umocňují, než by ji ředily. Vlídnější podoby nabývá při ztlumeném světle a při kreacích hudebního tria. V pozadí pracují dva ventilátory: jednou simulují příjezd vlaku, jindy ohnivými světelnými efekty posilují napětí probíhajících interakcí, dialogů a monologů. Poněkud nepodařené jsou pojízdné pouliční svítilny – vypadají jako kombinace zmrzlinářského vozíku se zubařským křeslem.

Rodion Raskolnikov je mužem utkvělé myšlenky a zároveň pravzorem všech možných světanápravců, neboť jeho individuální problém lze snadno přesmyknout na kolektivní a místo lichvářské babizny dosadit vydřidušskou třídu nebo méněcennou rasu. Kolik dobrodiní uniká po staletí lidstvu pod rukama!

Ákos Orosz v roli Raskolnikova vytváří věrohodný a velice výrazný „nosič“ manického, umanutého temperamentu, ale také idejí hlavní postavy. V představení ostatně nejsou žádné epizodní figury: vidíme hořce pravdivé a zároveň lehce operetní tirády opilecky balancujícího (v jednu chvíli i na pojízdném vozíku) Marmeladova (Károly Hajduk) a oba hnusáci, „sociální“ Lužin (Péter Telekes) i „metafyzický“ Svidrigajlov, zanechávají v divákovi nesmazatelný dojem. Totéž lze říci i o představiteli vyšetřovatele Porfirije: jednou vybafne na Rodiona z pojízdného vozíku, na němž leží přikrytý jako mrtvola, podruhé se na něj díky technickému zařízení snáší jako pařát dravce, ale nejde o žádnou samoúčelnou sugesci: vše vnímáme jako součást hry policejní kočky s „nadčlovíčkovskou“ myší. Stejně silné jsou také ženské postavy. Kateřina Ivanovna (Enikő Börcsöková) dokáže vyřknout i vykřičet své zoufalství, Duňa (Éva Bataová) hájit in extremis svoji čistotu – a Soňa Marmeladovová není v podání Katy Bachové jen „svatá prostitutka“, jak se o této postavě kdysi dávno psalo. Má své hluboké intuice a skutečně ví lépe než Rodion, čeho jediného je zapotřebí.

V případě Dočekalova výkladu Zločinu a trestu nejde o digest ani ořez, jak jsme často svědky, ale o čistý přímý přenos klasikova díla do divadelní podoby. Tak přesvědčivý, že si v závěru znovu uvědomujeme, jak nepřesný je překlad českého názvu. Výstižnější by bylo místo trestu uvádět pokání – s tím, že součástí nadpřirozené proměny smýšlení je přijetí světského trestu. Bez ironie lze říci, že představení trvá jen tři hodiny. Nabízí se otázka, která naše scéna se v nejbližší budoucnosti asi chopí právě této dramatizace (včetně režiséra?) a zvládne ji v celé její amplitudě? Doufám, že klepu na otevřené dveře.

Vígszínház (Maďarsko) – F. M. Dostojevskij: Zločin a trest. Divadelní adaptace Michal Dočekal a Iva Klestilová, režie Michal Dočekal, scéna Martin Chocholoušek, hudba Michal Novinski. Premiéra 15. října 2016.

  • Autor: Josef Mlejnek
  • Publikováno: 01. října 2017

Komentáře k článku: Zločin a trest v celé amplitudě

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,