Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Zemřela Květa Fialová

    FOTO NGUYEN PHUONG THAO

    Květa Fialová

    1. 9. 1929 Veľké Dravce, Slovensko/Československo – 26. 9. 2017 Praha

    Herečka celoživotně spjatá s Divadlem ABC.

    Její maminka byla výtvarnice, vedle malby se věnovala i sochaření. Na Slovensku žila rodina do roku 1938, kdy je slovenští nacionalisté přinutili odejít do Čech. Po válce se matka vrátila na Slovensko a Květa Fialová zůstala sama. Přitahovalo ji divadlo a v roce 1946 začala hrát v Českém Těšíně. Téhož roku byla přijata na brněnskou konzervatoř. Pokračovala studiem na JAMU, které úspěšně zakončila v roce 1950. Ještě během studia se objevila v malé roli zapomenutého budovatelského snímku Velká příležitost.

    V 50. letech postupně prošla divadelními angažmá v Opavě, Českých Budějovicích, Kolíně a jednu sezónu hrála dokonce ve vzdáleném Martině na Slovensku. Přestože se pohybovala na oblasti, byla obsazena v několika nevýrazných filmech oné doby. Do Prahy mladou herečku pozval v roce 1958 Jan Werich. Divadlu ABC zůstala v následujících desetiletích věrná i po jeho připojení k Městským divadlům pražským až do roku 1991 a i později zde pohostinsky vystupovala.

    Tornádo Lou ve filmu Limonádový Joe (r. Oldřich Lipský, 1964). FOTO archiv

    Příchod do Prahy znamenal vedle divadelních i velkou nabídku filmových a televizních rolí. V 60. letech ztvárnila řadu výrazných filmových postav. Objevila se např. ve válečných dramatech Smrt si říká Engelchen nebo Ostře sledované vlaky. Česká kinematografie v ní v šedesátých a následných letech objevila ideální představitelku krásných osudových žen. Její filmovou životní rolí se stala postava barové zpěvačky v parodii na divoký západ Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964). Pěvecký part za ni nazpívala zpěvačka Yvetta Simonová. Ta ji zastoupila po pěvecké stránce i v muzikálu Zvonokosy o několik desítek let později. Typově podobné role femme fatale si zopakovala i v řadě dalších filmů. Velký prostor jí od konce 60. let poskytla i televize. Objevila se například v inscenaci Vajíčko, seriálu Hříšní lidé města pražského nebo záznamu představení Divadla ABC Charleyho teta 1(1969). Její filmová, televizní i divadelní kariéra plynula bez větších propadů a s přibývajícím věkem bez problémů měnila svůj herecký typ z osudových žen na zralé elegantní dámy a babičky, které hrála s nezaměnitelným šarmem a nadhledem. Své role uměla ztvárnit s typickou sebeironií a lehkou nadsázkou. Měla široký herecký rejstřík, objevila se prakticky ve všech žánrech, největší podíl ale tvořily komedie, které také měly největší ohlas.

    S Cenou Thálie 2010 za roli Maud. FOTO archiv

    I v pozdějším věku zůstala často obsazovanou a populární divadelní i filmovou herečkou. Z jejích četných, většinou komediálních divadelních rolí stojí za zmínku Marta Brewsterová v inscenaci hry Jezinky bezinky nebo hlavní ženská role v černé komedii Harold a Maud. Za roli Maud v této inscenaci Slováckého divadla Uherské Hradiště získala v roce 2010 Cenu Thálie.

    Mimo jiné se zajímala o východní nauky, zejména budhismus, o okultismus a čarodějnictví. Vlastnila sbírku předmětů vztahujících se k tomuto okruhu zájmů.

    Poprvé se vdala už v 21 letech, ale vzhledem k jejímu svéráznému vztahu k mužům manželství trvalo velmi krátce. Od manžela utekla a nějaký čas dokonce přespávala v opuštěné márnici kolínského hřbitova. Svého druhého muže, režiséra Pavla Hášu, poznala v roce 1957 a o dva roky později se vzali. V roce 1962 se jim narodila dcera.

    Zemřela po dlouhé nemoci. O jejím úmrtí informovala Česká televize, které to oznámila její dcera Zuzana Hášová.

     

    • Autor:
    • Publikováno: 26. září 2017

    Komentáře k článku: Zemřela Květa Fialová

    1. DN

      Avatar

      Poslední rozloučení s herečkou Květou Fialovou
      se uskuteční ve čtvrtek 5. října na jevišti Divadla ABC. Pro veřejnost bude divadlo otevřené od 11 hodin, samotný smuteční akt začne o hodinu později.
      „V prvních řadách budou vyhrazena místa pro rodinu a nejbližší Květy Fialové, balkon a horní foyer pak bude k dispozici médiím. Zbývající volná místa mohou obsadit diváci. Ke vstupu není třeba vstupenka,“ uvedla za Městská divadla pražská Zuzana Vernerová.
      Již od úterý 26. září je vedle pokladny Divadla ABC umístěno pietní místo. Lidé si zde mohou připomenout některé z rolí Květy Fialové, které ztvárnila v Městských divadlech pražských, či zapálit svíčku. Je zde také kondolenční kniha.

      30.09.2017 (22.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. DN

      Avatar

      Dnes v 11:00
      se otevřely prostory Divadla ABC a dovnitř začali proudit lidé, aby se naposledy mohli s herečkou rozloučit. Byli mezi nimi Iva Janžurová, Jiřina Bohdalová, Eliška Balzerová, Juraj Jakubisko či Taťjana Medvecká.
      Hodinové rozloučení zahájila skladba z představení Fialové květy štěstí. Poté promluvil ředitel Městských divadel pražských Ondřej Zajíc. Na něj navázala Fialové herecká kolegyně a přítelkyně Naďa Konvalinková. Následovali geolog Václav Cílek, se kterým Fialová připravovala televizní pořad Magické hory, a herci Dana Batulková a Petr Nárožný. Jednotlivé proslovy oddělily hudební vložky, zazněla například píseň Když v baru houstne dým, Smutná neděle či Hutkova Náměšť. Ze zvukových záznamů pak promlouvala i sama Květa Fialová se svými úvahami o životě či o tom, jak ji Jan Werich do Divadla ABC přijal.
      Dana Batulková uvedla, že si Fialová přála pojmout poslední rozloučení jako mejdan se šampaňským. „Děkuji ti donekonečna, miláčku Květo, na shledanou,“ ukončila Batulková svůj projev.

      05.10.2017 (17.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,