Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Zemřel Václav Burian

FOTO archiv Deníku Referendum

FOTO archiv Deníku Referendum

Václav Burian

28. 8. 1959 Přerov – 9. 10. 2014 Vídeň (Rakousko)

Novinář, publicista, překladatel, literární kritik a básník. Výkonný redaktor dvouměsíčníku Listy, spolupracovník Divadelních novin (v DN 14/2014 přeložil reportáž Marka Waszkiela z festivalu Skupova Plzeň Okem souseda).

V Olomouci, kde od dětství po celý život bydlel, se v 70. letech vyučil chemickým dělníkem (na střední školu nebyl přijat kvůli vyloučení otce z KSČ). V uvedené profesi pracoval během let 1977–1980, později byl domovníkem či zřízencem, a mohl tak intenzivně nahrazovat zapovězená studia individuálním poznáváním literatury, zejména polské. Tu posléze esejisticky reflektoval a překládal (jeho první překlady kolovaly v 80. letech samizdatově). Zprávy z Polska, fejetony, recenze, úvahy, ale i básně publikoval nejčastěji v samizdatovém časopisu Ječmínek (1981–1987), jehož byl spoluzakladatelem. Přispíval však rovněž do olomouckého samizdatového sborníku Enato, stejně jako do, už mimoolomouckých, Možností a Lidových novin. Od konce sedmdesátých let působil též v okruhu neoficiálního divadla Bernardýn (více T. Lazorčáková a J. Roubal: K netradičnímu divadlu, Pražská scéna 2003).

Se svou typickou cigaretou. FOTO archiv

Devadesátá léta. FOTO archiv

Roku 1989 se podílel na přípravě a vydávání literárního časopisu Arch A5, v němž se v Olomouci setkávali mladí autoři, často teprve debutující, s autory z prostředí samizdatového. Po roce 1989 začal studovat na FF UP polonistiku a bohemistiku, studium úspěšně ukončil v roce 1997. Spolupracoval s katedrou bohemistiky, politologie a žurnalistiky. S J. Galíkem, L. Machalou, M. Podivínským a J. Schneiderem a se podílel na přehledové publikaci Česká a slovenská literatura v samizdatu a exilu. Samizdatovou (hlavně regionální) literaturou se zabýval i nadále, jak dokládá např. článek o samizdatové knihovně Jiřího Gruntoráda Libri prohibiti a olomoucké samizdatové edici Texty přátel (více viz J. Gruntorád: Bibliografie olomouckého samizdatu, Scriptum 1994, č. 9).

FOTO archiv

V redakci Listů v roce 2005. FOTO archiv

Na přelomu 80. a 90. let se angažoval v Občanském fóru, ale členem žádné politické strany se nestal. V 90. letech působil jako redaktor v několika denících a časopisech, konkrétně v Hanáckých novinách, Literárních novinách, Notesu a Scriptu. Publikoval také v polských periodikách, jako např. Tygodnik Powszechny (v něm působil též jako český zpravodaj), Literatura na Świecie, Kresy, Tygiel Kultury, Przegląd Artystyczno-Literacki.

Hlavní oblastí Burianova zájmu zůstala polská literatura a kultura, zabýval se také polským samizdatem. Vypracoval se v jednoho z předních překladatelů z polštiny u nás; z němčiny či ruštiny překládal jen ojedinělé texty. Z beletrie překládal nejčastěji Czesława Miłosze. Do češtiny rovněž převedl Dějiny literatury jidiš Choneho Schmeruka, Prameny a ruce. Básně a poetické meditace Karola Wojtyły (společně s Ivetou Mikešovou) nebo studii Janusze Tazbira Protokoly sionských mudrců: Pravda nebo podvrh?. Do své nečekané a předčasné smrti působil jako výkonný redaktor do Olomouce přestěhovaného časopisu Listy, který v letech 1971–1989 vydával v Římě Jiří Pelikán. S dlouholetým přítelem a spolupracovníkem Tomášem Tichákem založil nakladatelství Burian a Tichák. K jeho aktivitám patřila Knihovna Listů (rozdělená do edic Poezie, Próza, Záznamy) a volná řada zprostředkovávající zejména kulturu a dějiny spjaté s olomouckým areálem. Ve spolupráci s Tomášem Tichákem se jako publicista i redaktor podílel na knižních publikacích přinášejících rozhovor s Jaroslavem Šabatou (Sedmkrát sedm kruhů, 1997), soubor rozhovorů s osobnostmi, které na UP zval rektor Josef Jařab (Večerní rozmluvy, 1998), paměti Vlasty Chramostové (Vlasta Chramostová, 1999) nebo korespondenci Jana Šimsy a Ludvíka Vaculíka (Vážený pane Mikule, 2003).

Ve svém olomouckém bytě. FOTO archiv ČT

Ve svém olomouckém bytě v roce 2012. FOTO archiv ČT

Jako básník se poprvé představil v samizdatu. Jeho básně byly přeloženy do litevštiny, polštiny a slovinštiny (autorem překladů do polštiny byl Leszek Engelking). Jeho první sbírka Czas szuflad vyšla nejprve pouze v polštině v roce 1997 zásluhou nakladatelství Miniatura v Krakově. V češtině debutoval až roku 2007 v nakladatelství Host sbírkou Blankyt půlnoci, jejíž součástí je i báseň Čas zásuvek, která dala polskému výboru Burianovy poezie název – obě sbírky sdílejí i mnohé další básně. Své básně a prózu publikoval i v dalších polských novinách a časopisech. V novinách Literatura na Świecie vydal obsáhlý fejeton a rozhovor s posledním německojazyčným židovským spisovatelem žijicím v Čechách Vlastimilem Polákem.

Byl českým zpravodajem týdeníku Tygodnik Powszechny a členem kapituly Ceny Pelikána, kterou od roku 2004 uděluje redakce časopisu Listy (ocenění získali mj.: bývalý polský premiér Tadeusz Mazowiecki, šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik a česká spisovatelka a fejetonistka Alena Wagnerová). Jménem Václava Havla převzal v roce 2002 Cenu sv. Jiří, kterou českému presidentovi udělil Tygodnik Powszechny. Byl nositelem vyznamenání polského ministra kultury Za zásluhy o polskou kulturu. V roce 2001 získal prestižní novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.

Zemřel nečekaně včera večer ve Vídni, krátce po společném vystoupení se svými kolegy z Listů na českém velvyslanectví.

/Pro i-DN z více zdrojů – především ze serveru Spisovatelé a literatura – zpracoval hul/

///

Parte_V.indd

  • Autor: DN
  • Publikováno: 10. října 2014

Komentáře k článku: Zemřel Václav Burian

  1. Michal Rusek

    Bude chybět. Proč tak brzy?

    10.10.2014 (13.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  2. Vladimír Hulec

    S Václavem
    jsem se znal od konce 70. let díky překladateli Ladislavu Šenkyříkovi, který jsa z politických důvodů vyhozen z Univerzity v Olomouci přešel na UK, kde jsem s ním poté studoval. Díky této skupince mladých olomouckých disidentů, k nimž patřil nejen Václavův největší přítel Tomáš Tichák či dnes již též nežijící hudebník Emil Pospíšil, ale třeba i Pavla Foglová, v současnosti ředitelka ÚSTR, jsem získával aktuální informace o Chartě 77 a byl bohatě zásobován samizdatovou literaturou. A účinkoval jsem s nimi na různých pokoutních akcích v jejich Divadle Bernardýn.
    U Václava jsem se stavoval při svých návštěvách Olomouce a vždy mě potěšil svým klidným, nenásilným pohledem na aktuální kulturní i politické dění u nás i v Polsku. Posílal mi Listy a překládal – potřeboval-li jsem – polské texty. U piva jsme se vždy posilovali v úsilí zvládat úhor dění kolem nás, být tolerantní a chápaví i vůči lidem, kterých jsme si vážili, ale kteří se dnes často chovají – z našeho pohledu – nepochopitelně. Bylo mi s ním vždycky moc dobře.
    V Olomouci jeho odchodem vyschla lidská a kulturní oáza, z níž jsem jistě nejen já více než třicet let čerpal osvěžující doušky duchovní kultury i občanských postojů.
    Ano, budeš moc chybět, Václave.

    10.10.2014 (14.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  3. Pavla Bergmannová

    Díky za brilantní shrnutí.
    Vašek – myslím – bude chybět nejen Olomouci. Je mi za ním smutno. Dobrý přítel, dobrý učitel…

    10.10.2014 (14.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  4. Vladimír Hulec

    Poslední rozloučení
    se bude konat v sobotu 18. října v 11 hodin v kostele Českobratrské církve evangelické v Blahoslavově ulici 1 v Olomouci.
    /Parte jsme zavěsili za text nekrologu/

    14.10.2014 (1.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  5. Irena Lexová

    Vladimíre,
    děkuji Vám za brilantně napsaný článek – rozloučení s Václavem B. Měla jsem ho moc ráda, vážila jsem si jeho práce a jsem vždy smutná, když odejde někdo z mladších překladatelů polonistů. Jeho pohled na polskou literaturu a jeho analýzy, koneckonců i jeho tvorba básnická, nám všem bude chybět.

    18.10.2014 (13.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,