Divadelní noviny > Burza Zahraničí

Zemřel Tadeusz Róžewicz

 

Tadeusz Róžewicz

9. 10. 1921 Radomsko, Polsko– 24. 4. 2014 Wrocław, Polsko

Dramatik a básník, jeden z nejvýznamnějších polských literátů druhé poloviny XX. století. Narodil se v úřednické rodině v Radomsku poblíž Čenstochové jako prostřední ze tří bratrů. Starší bratr Janusz byl jeho velkým vzorem, výrazně ho ovlivnil, pobízel k psaní, sám také úspěšně psal verše. Jeho mladší bratr Stanisław (1924 – 2008) byl známý filmový režisér.

Na tvorbu Tadeusze Róžewicze měla zásadní vliv druhá světová válka. Hned její první dny bylo jeho rodné Radomsko bombardováno a poté anektováno Němci. Bratr Janusz, absolvent důstojnické školy, šel téměř okamžitě na frontu a později pracoval jako vyzvědač v odbojové organizaci Armia Krajowa – Zemská armáda. V roce 1944 ho zatklo gestapo, dlouho ho mučili a posléze zastřelili. Jeho smrt rodinu a obzvlášť matku těžce poznamenala. Tadeusz absolvoval během války půlroční důstojnický výcvik Zemské armády a poté pracoval až do konce války s partyzánskou skupinou. Mezi partyzány se seznámil se svou budoucí ženou Wieslawou.

Po válce se rozhodl studovat umění v Krakově. Začal vedle studia intenzivně psát, zajímal se o ostatní umělce a komunikoval s nimi – s prozaiky, dramatiky, básníky. Hledal vlastní styl, pravdivost, zkoumal, zda je vůbec možné „psát poezii po Osvětimi“. Zavrhl patos, odmítl interpunkci, rýmy, pravidelné sloky, jakékoli literární ozdoby. Toužil po „nahém verši“ podobném očištěným cihlám nebo kamení z trosek.

V roce 1947 vydal první sbírku Nepokoj, která byla přijata jak kladně, tak rozhořčeně – především proto, že v ní nezazníval žádný jásot z budování socialismu. Postupně vycházely další sbírky, za něž byl stále častěji kritizován jako „formalista“ nebo dokonce „ideolog imperialismu“. Koncem čtyřicátých let nicméně našel ve svém psaní i světlejší barvy, zřejmě díky založení rodiny a štěstí v soukromém životě.

V padesátých letech psal a vydával stále víc prózu, v šedesátých letech pak začal s psaním dramat a filmových scénářů. Jeho divadelní tvorba vyrostla takřka organicky z jeho básnického díla. Jako dramatik nemilosrdně zrušil konvence divadelního jazyka a začal vědomě užívat básnické slovo. Zneklidňující apokalyptické vize podával optikou frašky. Nabídl tak polskému divadlu originální koncepci, která se lišila od všeho, co do té doby bylo na jevišti k vidění. A to v časech, kdy se toho o postupech absurdního divadla, jak je ve svých hrách ověřovali Eugéne Ionesco a Samuel Beckett, ještě moc nevědělo. V tomto kontextu byla Różewiczova dramata skutečným zjevením.

V roce 1961 vzniklo jeho první drama – Kartotéka. Zpočátku bylo přijato s rozpaky, záhy se ale dočkalo mimořádného mezinárodního úspěchu a dnes se počítá k největším polským dramatům XX. století. Hraje se dodnes. Také další Różewiczovy hry se dodnes úspěšně, byť s nejednoznačným přijetím, uvádějí – Stará žena vysedává, Bílé manželství, Do písku… V roce 1982 napsal hru o Franzi Kafkovi Past. Je dokladem jeho dlouholetého zájmu o Kafku, jeho život a dílo. Kafka ho inspiroval již dříve ke kratší hře Odchod Hladomřivce a napsal také několik kafkovských básní.

Po Pasti následovala období tvůrčího „mlčení“. Což byla zřejmě mimo jiné reakce na obtížnou situaci, kterou prožíval. Nijak se ani neúčastnil bouřlivého politického života v Polsku osmdesátých let. Vždy usiloval o nezávislost, žil mimo hlavní intelektuální centra na venkově, nebyl členem žádné umělecké skupiny ani politické strany, neangažoval se za Solidaritu. To mu mnozí měli za zlé a byl terčem ostrých útoků.

Teprve počátek devadesátých let přinesl úlevu a Różewicz začal zvolna zase psát. Vrátil se jak k dramatům, tak k poezii. Vznikla tak hra Rozházená kartotéka (svým způsobem pokračování původní Kartotéky) a několik dalších básnických sbírek. V nich bilancuje svůj život a reflektuje současnost, svět na sklonku tisíciletí. Jeho poslední básnická sbírka To i owo vyšla v roce 2012.

Róžewicz náležel k silné generaci poválečných autorů, jako byli Czeslaw Milosz či Wislawa Szymborská. Podle mínění polských kritiků pro něj bylo souputnictví s těmito dvěma laureáty Nobelovy ceny nešťastné, neboť jinak by byl největším polským kandidátem na prestižní ocenění právě on.

Pohřeb Tadeusze Różewicze se bude konat v pondělí 28. dubna. V souladu s jeho poslední vůlí bude jeho popel uložen na hřbitově evangelického kostela Wang poblíž českých hranic. Kostel náleží městu Karpacz v Krkonoších.

/Z více zdrojů, především z profilu na stránkách Divadla Komedie, pro i-DN připravil hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 25. dubna 2014

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Tadeusz Róžewicz

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ