Roth a New York City v roce 2010. FOTO ERIC THAER

Philip Milton Roth

19. 3. 1933 Newark, stát New Jersey, USA – 22. 5. 2018 Manhattan, New York, USA

Americký spisovatel.

Do americké literatury vstoupil v roce 1959 povídkovou sbírkou Goodbye Columbus a od té doby se stal jedním z nejoceňovanějších autorů své generace. Dvakrát získal Národní knižní cenu a stejně tak i Cenu amerických knižních kritiků a řadu dalších ocenění. V roce 1998 svoji sbírku obohatil i o prestižní Pulitzerovu cenu. Řadu literárních ocenění získal i v zahraničí, zejména v Británii a ve Francii. V roce 2003 mu byl na Harvardově univerzitě udělen ceněný titul Doctor of Letters, doktorát za literaturu.

Repro archiv

Narodil se jako druhé dítě v židovské rodině, jejíž předci se do Ameriky přistěhovali z polské Haliče. Vyrostl v převážně židovské čtvrti města Newark zvané Weequahic, kde také v roce 1950 absolvoval střední školu (o zdejším studiu se zmiňuje zejména v románu Portnoy’s Complaint). Poté vystudoval soukromou Bucknellovu univerzitu v Pensylvánii, kde byla jeho oborem angličtina. Pokračoval pak dál postgraduálním studiem na Chicagské univerzitě, kde získal akademický titul v oboru anglická literatura. Po ukončení studia zde krátce působil jako asistent, poté vyučoval tvůrčí psaní na univerzitě v Iowě a na prestižní Princetonské univerzitě.  Než v roce 1959 vyšla jeho první kniha, sloužil dva roky v armádě. Poté psal povídky a literární kritiky pro různé časopisy. Ve své akademické dráze pokračoval na Pensylvánské univerzitě, kde až do roku 1991, kdy ukončil svoji akademickou kariéru, přednášel literární komparatistiku.

V době svého pobytu v Chicagu se seznámil se spisovatelem Saulem Bellowem a s Margaret Martinsonovou, jež se stala jeho první ženou. Jejich rozvod v roce 1963 a smrt Martinsonové při autonehodě v roce 1968 zanechaly v jeho díle trvalou stopu. Rothova první žena byla totiž vzorem pro několik ženských postav v jeho románech, zejména pro Lucy Nelsonovou v When She Was Good a pro Maureen Tarnopolovou v My Life As a Man.

V roce 1990 se oženil se svojí dlouholetou přítelkyní, anglickou herečkou Claire Bloomovou, načež se v roce 1994 rozvedli. FOTO archiv

Některé události z jeho života upoutaly čas od času pozornost médií. V roce 1990 se oženil se svojí dlouholetou přítelkyní, anglickou herečkou Claire Bloomovou, načež se v roce 1994 rozvedli. V roce 1996 vydala Bloomová vzpomínkovou knihu Leaving a Doll’s House, v níž detailně popisuje jejich manželství. Mnohé z toho, co napsala, bylo pro Rotha značně nelichotivé. Na oplátku některé momenty z Rothova I Married a Communist (Vzala jsem si komunistu) považovali kritici za zastřené vyvracení obvinění zveřejněných Bloomovou.

Je znám svými silně autobiografickými postavami, svým filozofickým a formálním stíráním rozdílů mezi skutečností a smyšlenkou, důmyslně vynalézavým stylem svého vyprávění a svým provokativním odhalováním americké židovské identity. Ve svých románech se věnoval tématu postupné asimilace Židů v Americe, otázkám osobní identity či problémům kulturní a etnické příslušnosti. Román Rozhořčení popisoval situaci v USA za korejské války. K jeho nejproslulejším románům patří Portnoyův komplex z roku 1969 a Americká idyla z roku 1997, za kterou dostal prestižní Pulitzerovu cenu.

V Praze se spisovatelem Ivanem Klímou (70. léta). FOTO archiv

V roce 1969 navštívil poprvé Prahu. Zajímal ho Franz Kafka. V roce 1972 přijel do Prahy znovu a setkal se zde s českými zakázanými autory (Ivanem Klímou, Karolem Sidonem, Milanem Uhde, Ludvíkem Vaculíkem, Karlem Peckou a dalšími). Jejich nelehké osudy ho zaujaly natolik, že se do Prahy pravidelně vracel až do doby, než mu v roce 1976 nebylo uděleno vízum. Pomohl prosadit v USA Milana Kunderu, k jehož americkému vydání Směšných lásek napsal předmluvu. Návštěvy Československa za železnou oponou byly pro něj transformativní zkušeností a únikem před slávou, s níž se musel vyrovnávat po úspěchu románu Portnoyův komplex (1969).

Milan Kundera, Veronica Geng a Philip Roth v Connecticutu na podzim 1980. FOTO VĚRA KUNDEROVÁ

Mezi svými cestami do Československa se v New Yorku stýkal s českou komunitou. Navštěvoval přednášky Antonína Liehma o české kultuře a redigoval pro nakladatelství Penguin řadu východoevropských románů, v edici Writers from the Other Europe, kterou redigoval. Je proto držitelem řady českých ocenění. Svůj život v New Yorku po Portnoyovi jsem žil v české komunitě emigrantů, kterým jsem naslouchal, naslouchal a naslouchal. Každý večer jsem jedl v českých restauracích v Yorkvillu, mluvil jsem s každým, kdo chtěl mluvit se mnou, a odpoutal se od všech kravin spojených s Portnoyem, uvedl o svém českém období. Později své zážitky z Prahy zpracoval v románu Pražské orgie (1985). Český vliv a české postavy lze najít v několika dalších jeho románech — v Profesoru touhy (postava českého profesora Zdeňka Stříbrného), v Elévovi či Milostných rozmluvách. Hned po sametové revoluci, v roce 1990, do Prahy opět přijel a vedl s Ivanem Klímou dlouhý rozhovor, který vyšel knižně jako Rozhovor v Praze.

V březnu 2011 mu president USA Barack Obama předal cenu National Humanities Medal. FOTO FAITH KARIMI / DAVE ALSUP

Za svou pomoc, kterou v 70. a 80. letech poskytoval spisovatelům v bývalém Československu a v dalších zemích tehdejšího východního bloku, byl 30. dubna 2013 oceněn cenou Mezinárodního PEN klubu a Allenovy nadace za službu literatuře. Při slavnostním převzetí ceny zavzpomínal na to, jak „důkladného vzdělání“ se mu dostalo od přátel ve východní Evropě o životě v totalitním režimu. Hovořil o tom, jak někteří z nejschopnějších lidí v Československu nesměli psát nebo cestovat a museli vykonávat podřadné práce jako prodávat cigarety nebo mýt okna. V roce 1994 byl společně s Günterem Grassem vyznamenán první Cenou Karla Čapka, v roce 2001 dostal jako první Cenu Franze Kafky. V roce 2011 získal mezinárodní Man Bookerovu literární cenu, mezinárodní obdobu známého britského literárního ocenění. Koncem roku 2012 ale oznámil, že už nehodlá dál psát.

O jeho úmrtí dnes informovala americká média s odvoláním na jeho agenta. Podle něj zemřel na srdeční selhání.