Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Zemřel Jiří Ornest

FOTO JAN KUDĚJ

Jiří Ornest

27. 9. 1946 Praha – 9. 4. 2017 Praha

Herec, režisér a překladatel, dlouholetý člen Divadla E. F. Buriana (dnes Divadlo Archa) a Divadla Na zábradlí v Praze, nositel ceny Alfréda Radoka, kterou obdržel v roce 1996 za ztvárnění Ludwiga v inscenaci DNz režiséra J. A. Pitínského Ritter, Dene, Voss.

Pocházel z výsostně umělecké pražské rodiny. Jeho rodiči byli divadelní režisér Ota Ornest (1913-2002) a herečka Jarmila Smejkalová (1924-1994), herectví se věnoval také jeho strýc Zdeněk Ornest (1929-1990), dalším strýcem byl básník Jiří Orten (1919-1941).

Se svou ženou Danielou Kolářovou v roce 1984 v televizní inscenaci Jak se rozloučit s Odettkou. FOTO archiv ČT

V šedesátých letech založil spolu s Petrem Svojtkou divadelní skupinu Růžový palouček, později patřil k původcům tzv. Divadla ve foyer. Vystudoval herectví na DAMU a hned po dokončení studií získal angažmá v Divadle E. F. Buriana (dnes Divadlo Archa), kde působil od roku 1968 až do jeho zrušení v roce 1990. Na této scéně vynikl v inscenacích Poprask na laguně, Jak se vám líbí, Racek, Scénář nebo Vějíř Lady Windermerové.

Se Danielou Kolářovou v TV seriálu Dobrodružství kriminalistiky (r. Antonín Moskalyk, 1989). FOTO archiv ČT

S Janem Krausem a dalšími přáteli stál v roce 1987 stál u zrodu projektu Náhradní divadlo, které působilo do roku 1990. Od roku 1990 byl členem pražského Divadla Na zábradlí (Strýček Váňa, Pokoušení, Ritter, Dene, Voss, Malý pogrom v nádražním bufetu…).

V roli Ludwiga s Emílií Vášáryovou v inscenaci hry Thomase Bernharda Ritter Dene Voss v režii J. A. Pitínského (DNz, prem. 15. 6. 1996). FOTO MARTIN ŠPELDA

Vedle herectví se v devadesátých letech začal věnovat i divadelní režii a uplatnil se i jako překladatel (Dlouhá plavba domů) a textař. Bohatá byla i jeho spolupráce s rozhlasem. Pokusil se i o vlastní autorské hry (Kdo je tady pán, Tragédie mstitele). Se svým přítelem, hercem a moderátorem Janem Krausem nastudoval (jako režisér i herec) v roce 1995 pro Divadlo Na zábradlí jeho hru Nahniličko, pro kterou složil i texty písní. Po přenesení do pražského Divadla Kalich se tato inscenace hraje dodnes.

S Leošem Nohou, Josefem Poláškem a Janem Budařem ve filmu Marka Najbrta Mistři (2004). FOTO archiv

Jeho první rolí před filmovou kamerou byla rozměrem nevelká postava svazáka Buchala ve filmu Místo v houfu (1964). Po několika dalších menších rolích mladíků se v sedmdesátých letech propracoval k postavám vesměs vysokoškolsky vzdělaných mužů (Zrcadlo pro Kristýnu, 1975; Nechci nic slyšet, 1978). Již v šedesátých letech se objevil i v televizi (Konec velké epochy, 1965), užší spolupráci s tímto médiem ale navázal až po roce 1989, kdy hrál v inscenacích a seriálech. Tehdy se také dočkal větších příležitostí ve filmu (Golet v údolí, 1995; Hanele, 1999). Svou největší filmovou postavu – neurvalého hokejového fanouška – si zahrál v komedii Mistři (2005). Mezitím se výrazně uplatnil v televizi, především v satirickém pořadu Dvaadvacítka (1998), jehož byl protagonistou spolu s Janem Krausema Josefem Žluťákem Hrubým. Naposledy účinkoval v sérii příběhů Soukromé pasti (2008) v televizi Nova.

Se svým synem Šimonem v dubnu loňského roku ve foyeru Nové scény během příprav projektu Nefňuka (aneb Podivuhodná dobrodružství Kristla Špána na souši i na moři). FOTO DIMÍR ŠŤASTNÝ

Od roku 1973 byl – s krátkou přestávkou – ženatý s herečkou Danielou Kolářovou. Měli spolu dva syny, Šimona (*1974) a Matěje (*1977). Se Šimonem, který je kapelníkem hudebního souboru The Tap Tap, uvedl loni coby režisér (spolu s Jakubem Macečkem) na jevišti Nové scény Národního divadla inscenaci Nefňuka (aneb Podivuhodná dobrodružství Kristla Špána na souši i na moři), svou poslední divadelní práci.

Zemřel dnes dopoledne. O jeho úmrtí informovala jeho rodina.

  • Autor: DN
  • Publikováno: 09. dubna 2017

Komentáře k článku: Zemřel Jiří Ornest

  1. DN

    Poslední rozloučení
    s Jiřím Ornestem se bude konat 18. dubna v 10.00 hodin ve velké obřadní síni Strašnického krematoria.

    13.04.2017 (0.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,