Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Zemřel Jan Steklík

Duben 2016. FOTO JAN BARTOŠ

Jan Steklík

5. 6. 1938 Ústí nad Orlicí – 11. 11. 2017 Ústí nad Orlicí

Nekonformní malíř, kreslíř, kolážista, performer, grafik i vizuální básník, protagonista umělecké generace nastupující v šedesátých letech minulého století. Byl oceňovaným kreslířem a kolážistou a autorem akcí blízkých konceptuálnímu umění.

Už odmala si kreslil (koleje a vláčky), do první třídy ZŠ ale nenastoupil, neboť byla válka a ve škole se nacházel lazaret. Na základní školu tak začal chodit až po válce. V polovině padesátých let začal v Ústí studovat Střední průmyslovou školu textilní, ale nedokončil ji. O to intenzivněji se zabýval vlastní výtvarnou tvorbou. Na přelomu padesátých a šedesátých let pracovat v Pardubicích v propagaci, kde se tehdy sešla spousta lidí vyhozených z uměleckých škol v Praze, místní básníci (Petr Kabeš, Jiří Pištora) a jezdili sem i další mladíci se zájmem o výtvarné umění (Antonín Tomalík, Ivan Jirous).

V roce 1971. FOTO JAN SÁGL

Zároveň začal jezdit do Prahy, kde se v roce 1960 v ateliéru Jana Koblasy vůbec poprvé setkal s výtvarníkem Karlem Neprašem, svým pozdějším dlouholetým kamarádem. Oba měli dar přitahovat k sobě nejrůznější výtvarné a jiné umělecké osobnosti pohybující se na uměleckém okraji – v podstatě se kolem nich a s nimi zcela volně vytvářelo celé nekonvenční umělecké hnutí.  V roce 1963 spolu s Karlem Neprašem založil v dnes již neexistující hospodě U Křížovníků na Starém Městě v Praze Křižovnickou školu čistého humoru bez vtipu. Do této skupiny mladých výtvarníků, hudebníků, literátů a dalších lidí podobného životního postoje patřili vedle nich a dalších výtvarníků jejich generace (Ota Slavík, Zbyšek Sión, Olaf Hanel, Aleš Lamr…) také konceptualista, spisovatel, básník a mystifikátor Eugen Brikcius, Duňa Brikciusová, budoucí kunsthistorici Ivan Jirous (měl funkci „ministra vnitra“) a jeho žena Věra Jirousová, fotografka Helena Pospíšilová, esejista a historik Josef Kroutvor, hudebník Vratislav Brabenec, básníci Petr „Peťák“ Lampl, Vladimír Burda, Pavel Šrut, Ivan Wernisch, prozaik Jiří Daníček, básník a filmový kritik Andrej Stankovič, překladatel Jaroslav Kořán, filosof Jiří Němec, fotograf Václav Chochola, psycholožka Dana Němcová, mim Boris Hybner, herec Pavel Landovský, kanadská sekce, farář Svatopluk Karásek nebo literární badatelé Paul Wilson a Don Sparing a další. V době, kdy veřejná místa nebyla intelektuálům nakloněna, se uchylovali do hospod. Neustále usměvavý výtvarník nikdy nepokládal pobyt v hospodě za ztracený čas, ale za dobu naplněnou tvořivostí. Tam nacházel inspiraci pro tvorbu spojující každodennost s uměním, hrou i recesí.

S Karlem Neprašem v době vzniku Křižovnické školy. FOTO archiv

V roce 1961 Steklík společně s Neprašem a Pavlem Falou zrealizovali v Divadle Na zábradlí výstavku kresbiček na téma autostopu, na níž byl přítomen i brněnský estetik a literární vědec a kritik Oleg Sus. O rok později mu poslal dopis, že chce vydávat časopis s názvem Host do domu a chtěl po něm, aby se postaral o výtvarnou stránku. Po určité době, konkrétně v roce 1965, Steklík ilustroval básníku Skácelovi knihu krátkých publicistických próz Jedenáctý bílý kůň. Následně začal spolupracovat s brněnským časopisem Věda a život. V té době se přestěhoval do Brna. V tom čase se nejvíc stýkal s kanadským literárním badatelem Paulem Wilsonem, který v sedmašedesátém přijel do Brna.

S Karlem Neprašem, Zlín 1994. FOTO RUDOLF ČERVENKA

Steklík byl v té době výtvarně velmi aktivní – například v cyklu koláží a kreseb „Para musica“ vyjádřil svůj vztah k hudbě (obdivoval Johna Cage), snažil se tvořit konceptuálně, později pracoval s papírem a vytvářel Odstřihovánky, Zamalovánky či Nastřihovánky. Od začátku 60. let se jeho díla objevovala na různých společných výstavách mladých autorů, v roce 1967 poprvé vystavoval společně s Neprašem – prezentovali se výstavou Sen o Natašce v Moravském muzeu v Brně a v klubu Dominik v Plzni, o rok později byla tyto výstava ke zhlédnutí v Domě umělců v Hradci Králové. V roce 1968 se konala první společná výstava výtvarníků Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu – na hradě v Lipnici nad Sázavou poblíž Havlíčkova Brodu. S Neprašem pak měl společnou výstavu v Domě umění v Brně (1969).

Landartová akce Inventura Řípu, 1970 (další účastníci Karel Nepraš, Naděžda Plíšková a Paul Wilson). FOTO HELENA WILSONOVÁ

V sedmdesátých letech dostal vyhazov ze Svazu výtvarných umělců. Proto měl v republice jen tři autorské výstavy: Ňadrovečeře v Oblastní galerii v Liberci (1970), Hry v Minigalerii VÚVL v Brně (1977), Kresby, hry v OKS Blansko (1978). V rámci společných výstav se ale jeho práce objevily kupříkladu v Sydney, St,. Catharines (Kanada), ve Florencii, Buenos Aires, Wroclawi nebo v Tokiu. Pracoval v propagaci, krátce pak u Geofyziky.

S Duňou Brikciusovou během akce Zorky Ságlové Pocta Fafejtovi (Lemberk, 1972). FOTO HELENA WILSONOVÁ

Po procesu s Plastiky a se vznikem Charty 77 je rozehnána i Křížovnická škola, řada lidí z nejbližšího Steklíkova okruhu emigruje či je vystavena tlaku Státní bezpečnosti. Tvořilo se v podstatě v ústraní a skrytě, komunikace byla omezená. Steklík spolupracuje s ekologickými časopisy (Věda a život, Veronica). Tam se také dočkal pádu režimu, ovšem v logice věcí se jeho životní styl a přístup k dílu příliš neměnil.

Ňadrovka. Repro archiv

Ilustroval desítky knižních titulů. Podle kunsthistorika Karla Jaroše byl autorem „s nejjemnější kreslířskou linkou v Čechách“. Nekonformnímu umělci byla blízká také tvorba koláží, propalované a přelepované kousky papíru, někdy s nalezenými texty, často proměňované v průběhu času. Za sebou má desítky výstav i happeningů. Jeho díla vlastní Národní galerie i další umělecké instituce.

S Ivanem M. Jirousem v českotřebovském klubu Modrý trpaslík (kolem roku 2010). FOTO MICHAL HORÁK

Rodné město mu loni udělilo čestné občanství za reprezentaci města na poli výtvarného umění a za celoživotní dílo, které významně ovlivnilo moderní českou grafiku.

V rámci společných výstav se jeho práce objevily i v zahraničí, např. v Sydney, St. Catharines (Kanada), ve Florencii, Buenos Aires, Wroclawi nebo v Tokiu. Po roce 1989 měl několik výstav v Praze, Zlíně, Brně, Ústí nad Orlicí a ve Vysokém Mýtě. Často byl prezentován v rámci společných výstav, především ve spojení s Neprašem nebo Křížovnickou školou. V roce 1996 zrealizoval s výtvarníkem Marianem Pallou „trapný“ happening „Prádelna“. V roce 1998 se s ním účastnil festivalu …příští vlna/next wave…, kdy na dvorku Divadla Na zábradlí spolu s Marianem Pallou uvedli celodenní performanci nazvanou Prádelna II. spočívající v tom, že – k tomu ochotným – přítomným divákům prali v neckách ponožky a věšeli je na po dvorku rozvěšené prádelní šňůry.

V roce 2011. FOTO MICHAL KLÍMA

Po roce 2000 měl další výstavy doma i v zahraničí – v tomto ohledu často spolupracoval německou výtvarnicí Annegret Heinl (například na společné výstavě s Neprašem a Benem Pattersonem v Kolíně nad Rýnem v Kunstkeller Klingelpütz, 2001 – jediná zahraniční, jíž se Steklík osobně zúčastnil). Jeho práce se objevily kupříkladu na výstavách v Paříží, Berlíně, Vídni…V roce 2015 se konala výstava Nepraš & Steklík Navzájem v pražském Topičově salonu.

Žil střídavě v Praze, Ústí nad Orlicí a v Brně. Ateliér měl ve svém rodném Ústí nad Orlicí, malý ateliér v Brně a stále se pohyboval v trojúhelníku Praha – Brno – Ústí nad Orlicí.

Podle slov jeho ženy Marie, rozené Nechvátalové, ještě v pátek byl na pivu, a v sobotu už se neprobudil.

Poslední rozloučení se uskuteční v úterý 21. listopadu ve 12 hodin v obřadní síni hřbitova v Ústí nad Orlicí.

/Pro i-DN zpracoval z více zdrojů – především zde, resp. zdehul/

///

Více na i-DN:

Konceptualista s velkou obrazností

  • Autor: DN
  • Publikováno: 13. listopadu 2017

Komentáře k článku: Zemřel Jan Steklík

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

Dotazník

Ivan Pinkava

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kronika

Jednou větou

1 Horácké divadlo Jihlava má od...

Kritika

Potkali se v Pardubicích

Režisér Michael Tarant má zálibu v...

Porušení mravního i...

Břetislav Rychlík se jako režisér...

Strašlivý vztek?

České divadlo vzalo Caryl Churchill na...

Když člověku rupnou...

Výraznou linii tvorby Divadla Tramtarie...

Šest žen znovuzrozených

Šest žen (původně Šest žen...

Dobře vržené kostky

Inscenací s poněkud dlouhým názvem...

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Jana Burkiewiczová: Baví mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Kontext

Tři billboardy skeptických...

Úvahy filmové

Svobodný v nezavedených...

Začátkem roku po těžké nemoci...

DAMU potemněla

Aby ne – je sobotní pozdní večer...

Moc sladkého škodí! Momenty...

Na tradičním loutkářském festivalu...

Burza

Podoby – Přebytek

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo v Dlouhé Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Inspirující outsider

Stručný obsah příspěvku zde není...

Bill C. Davis: Každá hra si...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Oprava

V popiscích k Velkému rozhovoru se...

Zemřeli

Byla to přísná ženská,...

(30. května 1944 Český Brod – 10....

Zemřeli

Marián Labuda (28. 10. 1944 Hontianske...

Výročí

Výročí 15.−31. ledna

Mikšaník Vratislav, sólista baletu...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ajrin Zlámalová: Nebyla jsem vždycky...

Služebník slova rekapituluje

Přednáším poezii více než 40 let....

Obrazem

Divadlo 1918–2018

České divadlo se přirozeně prolíná...

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,