Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2018

ročník 25
13. 11.–26. 11. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřel Bohumír Koubek

    Foto archiv DbČAD

    Bohumír Koubek

    8. 11. 1931 Březové Hory u Příbrami – 29. 8. 2018 Praha

    Akademický sochař, autor loutek, režisér a loutkoherec, dlouholetý principál Říše loutek v Praze.

    Od dětství byl pilným návštěvníkem loutkových představení v boudách kočovných loutkářů, u Skupů a taky v Říši loutek, kde se již ve svých studentských letech stal podílníkem na bohatém zákulisním dění. Po válce absolvoval řezbářskou speciálku Státní ústřední školy bytového průmyslu (1949) a poté užitou plastiku, kterou  studoval u prof. Josefa Wágnera na pražské UMPRUM (1949-1954). Od roku 1946 byl členem divadla Říše loutek v Praze, v letech 1957-1971 byl jejím uměleckým vedoucím. Vytvořil pro ni více než čtyřicet výprav, ke všem realizoval i loutky, někdy včetně kostýmů. Upřel pozornost na odakademizování Říše loutek směrem k hravosti, vyloučení zastaralých her, omlazení souboru, prosazoval vytváření nové scénografie dle potřeb každé inscenace. Navazoval na tradici, ale nenapodoboval ji. Uplatnil se i jako vodič loutek a mluvič – zejména charakterních a komických rolí – a v Říši loutek patřil ke kmenovým režisérům. Spolupracoval také s dalšími pražskými loutkovými divadly Zvoneček a Jiskr (v roce 2008 navrhl pro Jiskru loutky do Havraní pohádky Petra Slunečka).

    Bohumír Koubek: Malé loutkové varieté, režie a výprava Bohumír Koubek, Říše loutek, Praha, 1971. Foto Karel Štoll

    I Koubkova sochařská tvorba byla často inspirována loutkami. Snad nejosobitější byly jeho výrazně stylizované loutky, přičemž stylizace vycházela z geometrických tvarů, zejména z koule a jehlanu. Tato linie začíná maňáskovými inscenacemi Hurá na jeviště (1957) a Zlá princezna Rozalinda (1958), vrcholného účinu pak dosáhla v Pohádkovém zákonu (1961) a Kouzelníkovi Smaragdového města (1966). Zřetelné bylo také jeho přihlášení se k primitivnímu kouzlu marionet kočovných loutkářů. Dokázal se vcítit do ducha tohoto naivního výtvarného projevu. Stylově čistým souborem tohoto s,ěru jsou loutky k majstrštyku kočovných marionetářů – Johanu doktoru Faustovi (1968).

    V roce 1970 (s mikrofonem v ruce). Zdroj Loutkář č. 10/1995

    Tato linie pokračuje Malým loutkovým varieté (1970), Donem Šajnem (1977) a Bezhlavým rytířem (1989). Třetí linii jeho tvorby bychom mohli nazvat zvětšeným rodinným divadélkem. Jednoduchá modelace, zejména v pozdějších pracích až s příklonem k naivnímu výrazu. Z raných inscenací je to patrné v inscenaci Hračky na cestách (1957), z pozdějších v Kašpárkově mamince (1998). Najdeme však u něj i výpravy, které do uvedeného schématu příliš nezapadají. Je to kupříkladu Labutí princ (1972), který nezapře inspiraci v severských ságách, a zejména Krása Nevídaná (1973), jejíž loutky jakoby hrubě osekané z dřevěných špalků byly hodně „nekoubkovské“.

    Koubkova loutka Kašpárka z roku 1958. Foto O. Cetl

    Šíři svého výtvarného výrazu dokázal osvědčit i pod tlakem silné režijní individuality. Od většiny loutkářských výtvarníků jeho generace a generací mladších ho odlišovalo také to, že své loutky nejen navrhoval, ale vždy i sám realizoval.

    Poslední rozloučení se bude konat ve čtvrtek 6. září 2018 ve 14.15 hodin v obřadní síni krematoria v Praze – Motole.

    /S použitím profilu v Databázi českého amatérského divadla – zde – zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 3. září 2018

    Komentáře k článku: Zemřel Bohumír Koubek

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,