Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 1)

Jiráskův Hronov jako výsledná přehlídka toho, co se přinesla amatérská divadlení kreativita v minulé sezóně, je jedinečnou šancí zamyslet se nad zdroji dramaturgické i technologické inspirace, nad pedagogickými postupy uměleckých škol  a překvapivými dovednostmi ne-profesionálů. Doufám, že se nenaplní obava, která se zejména vloni vznášela nad Hronovem, zda by nebylo lepší nechat v Jiráskově rodišti výsledky tradičního velkoformátového ochotnického divadla a ty menší, méně tradiční, ba často nejen alternativní, ale i všelijak provokativní kousky z jiných přehlídek uvádět jinde. A přesunout tam i semináře a dílny.

Ve dvou víkendových inscenacích, o nichž tu chci napsat, sehrála důležitou roli nová média, přesně řečeno projekce. Vzpomínám si ještě dobře, jak jsme jako porotci říkali amatérům: Nezatěžujte si inscenaci technikou, odvádí to pozornost, pořádně to nefunguje, neumíte s tím zacházet, spolehněte se raději na živé vyjádření hereckou akcí, slovem. Nic z toho na Hronově už neplatí. A jak by také mohlo v době, kdy předškolní děti učí své  rodiče fíglům s chytrými telefony a internetem létají dokonale natočené a zpracované anonymní filmy.

Latrina Magika. FOTO LM

Valérie a týden divů sekce Latrina Magika kladenského divadla V.A.D. je nejen vtipně předvedenou Nezvalovou surrealistickou horrorově-erotickou hříčkou, ale také poctou mnohem většímu surrealistovi, než byl Nezval, Janu Švankmajerovi. Scénografie je v podstatě loutkářská (nelze nevzpomenout na inscenace hradeckého Draku vypravené nedávno zesnulým Petrem Matáskem), bezvadně fungující a řemeslně perfektně vyrobená. Tvoří ji dřevěná latrína se srdíčkem, jež se rozevře do ohraničeného prostoru dvorku s tajemnými zásuvkami a okénky. Na bílé dřevo se dobře promítá. Hned máme kurník i tajemného škůdce, město se promítne na bílý velký slunečník, pomocí projekce se svlékne Valérie až na dno pánve… a tak dál.

Hned máme kurník i tajemného škůdce. FOTO archiv

To by ovšem k úspěchu inscenace nestačilo. Projekční technika je jedna věc, ale my tu máme ještě živý fenomén, který k divadlu patří od počátku: hudbu. Všichni herci hrají temně kabaretní rock skupiny Dresden Dolls a samozřejmě zpívají. Ovšem ne písničky složené do hry, ale songy zmíněné skupiny.

Inscenace má jak nadhled a humor, což jsou znaky produkce tohoto souboru, ať hraje cokoliv, současně ale také výborné audiovizuální zázemí, které funguje výtvarně i technicky a rozšiřuje interpretaci Nezvalova iniciačního románku o další dimenzi surrealistické tvorby rozvíjenou již zmíněným Janem Švankmajerem. A co víc – nepociťujeme to vůbec jako experiment (však to také do Hronova přišlo z přehlídky ve Volyni), ale jako  rozvedení v Česku ustálené interpretační tradice. Je to činohra? Nebo divadlo poezie? Nebo kabaret? A… není to jedno?

Slovenská inscenace Pojednávanie o veci Genesis souboru Uložiť ako z Bratislavy pracuje rovněž s projekcí. FOTO archiv

Slovenská inscenace Pojednávanie o veci Genesis souboru Uložiť ako z Bratislavy pracuje rovněž s projekcí. Tentokrát však nikoli předem zpracovanou, ale průběžnou.

Probíhá soud, v němž mladá soudkyně předvolává postavy starozákonních patriarchů – Judu, Jákoba, Abrahama. Sedíc za hradbou knih má všechno dobře promyšlené, připravené do posledního právnického detailu, ale ti tři chlapíci ji svojí kluzkou výmluvností, odbíháním od tématu a upozorňováním na další okolnosti a házením viny na jiné vždy přimějí sáhnout hlouběji do případu, přelistovat o krok zpátky v Knize Genesis. Toto dodatečné zkoumání případu provádí herečka tancem na scéně. V roli soudkyně ji vidíme projektovanou na zadní horizont, přičemž jednotliví obžalovaní stojí v reálu před námi. Lámala jsem si hlavu s tím, jaký má ta projekce význam, když herečka živě hraje, jen zády kpubliku a neviděna. Její hra je nám jen promítána. Profesoru Císařovi se to nelíbilo a odsoudil to v recenzi jako neodstatek vůle vytvořit divadelní scénický tvar. Do recenze ve Zpravodaji napsal, že zůstalo jen u vyjádření pocitu relativity všech věky sdílených hodnot, jež rezignovalo na naplnění divadla jako média.

Probíhá soud, v němž mladá soudkyně předvolává postavy starozákonních patriarchů. FOTO archiv

Na mě ta inscenace zapůsobila mnohem silněji a tuto výhradu k ní nemám. Vnímala jsem ji  jako obžalobu patriarchálního uspořádání naší civilizace, zalité do vrstev knih a zvyklostí a vždy znovu vyvišující muže jako nositele kultury a pokroku a vždy nakonec pokořující ženu. I zde je soudkyně nakonec pokořena, pánové dohodí svá obvinění až na pramáti Evu. No jistě, to jsme mohli čekat. A soudkyni nezbývá, než ve zmatku a v rozpacích, proti suverénní rétorice tří patriarchů, trochu bezradně zatančit Evu živě a v roli soudkyně sklapnout akta. Ostatně na otázku To chcete obžalovat samotného Boha? přijde chlap a celé to rozpustí, vyklidí soudní síň.

To chcete obžalovat samotného Boha? FOTO archiv

Režisérka Martina Schlegelová na mou otázku, proč je herečka jako soudkyně promítána, usoudila, že je to bezpochyby i režijní fígl, způsob, možnost, jak vytvořit “bezešvou“ inscenaci, kdy se jeden obraz vyděluje z druhého bez příchodů a odchodů a s tím spojenými nutnými inscenačními můstky. Pokud jde o význam té projekce, pak mně napadá, že nám umožňuje vidět detail tváře, mimiku, sebemenší citové hnutí jinak korektní a perfektně vystupující představitelky vysoké civilizační instance.

Je to ale úplně jiné divadlo, než jsme bývali ještě nedávno zvyklí vídat. A profesor Císař se ptá, jestli divadlo je vůbec podmínkou takového sdílení otázek a myšlenek. Čili – zda je to vlastně v pravém slova smyslu divadlo. Za sebe můžu říct, že jsem vděčná za to sdílení myšlenek a že by se mu těžko dařilo jinde než právě v divadle.

Je to úplně jiné divadlo, než jsme bývali ještě nedávno zvyklí vídat. FOTO archiv

Mám tu čest už po několik let být součástí lektorského sboru Problémového klubu, který je k mému uspokojení i poučení složen genderově i generačně různorodě, takže je schopen reagovat na nejrůznější otázky divadlení historie, teorie i praxe, reflektovat v diskusi vlastní zkušenosti (Michal Zahálka, Martina Schlegelová, Aleš Bergman, Vladimír Fekar a já). Kdyby takhle vypadaly i jiné, důležitější rozhodovací sbory (ostatně – my o ničem nerozhodujeme, jen se snažíme pojmenovávat a zařazovat do kontextů), vypadala by i celá společnost lépe.

///

Více o letošním 87. JH na i-DN:

Tip: 87. Jiráskův Hronov

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 2)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 3)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 4)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 5)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 1)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 2)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 3)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 4)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 5)

 

  • Autor: Alena Zemančíková
  • Publikováno: 08. srpna 2017

Komentáře k článku: Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 16/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


3. 10.–16. 10. 2017

Číslo 16/2017 (3. 10.–16. 10. 2017)

Obsah čísla 16/2017

Slovo ...

Divadlo, které si nerozumí

Mám dojem, že účastníci...

Sukces měsíce

Národní divadlo...

SUKCES MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO

Dotazník

VerRich

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Seminář o umělecké kritice

Do Centra současného umění DOX...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Vlastivědné muzeum v Olomouci...

Kritika

Nedává, nebere

Poslední premiérou loňské sezony...

Každý musí sestoupit do...

Hrát na konci léta v krásném...

Vykřičíme všechnu bídu

Součástí pracovních oslav deseti let...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 16/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní smrti aneb Festival...

Podle mého si „přední příčky“...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Rozhovor

René Levínský: Píšu,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Barankiewicz:...

Rozhovor s novým uměleckým šéfem...

Kontext

O divadelním létě (nejen) v...

Zdá se, že vypravit se do divadla...

Burza

Joan Brehms se vrací domů

Národní muzeum informuje

Nominace na Cenu Thálie

Herecká asociace informuje

Podoby – Květáci

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo Radost Brno

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Aurora Lubos: Čekám, až mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Radu Afrim: Stačí tři zvuky...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Ještě k Národnímu divadlu

ohlasy: Ad DN 15/2017, str. 2

Zemřeli

Zemřeli

Arnošt Svoboda (6. 2. 1941 Třebíč...

Jan Tříska bohužel...

Nemohu stále uvěřit, že nepřijde....

Výročí

Výročí 1.−15. října

Černý Ondřej, ředitel, kritik a...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VI)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Jan Tříska

Ve Stříbrné ulici na Starém Městě...

Pan Papírek… ( III )

Příloha

Poděkování

Mezinárodní divadelní festival PALM...

Palm Off Fest 2017 – program

20. října v 19 hodin Zahájení...

Visegrád by chyběl stejně...

V posledních měsících jsou stále...

O střední Evropě

Střední Evropa existuje a my v ní,...

Nová pravice ve střední...

Rodí se nová střední Evropa a jeden...

Lze zachránit střední...

Střední Evropa, o které kdysi psal...

Lze žít a hrát divadlo...

Druhý ročník setkání divadel...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 16/2017



Obsah,