Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 1)

Jiráskův Hronov jako výsledná přehlídka toho, co se přinesla amatérská divadlení kreativita v minulé sezóně, je jedinečnou šancí zamyslet se nad zdroji dramaturgické i technologické inspirace, nad pedagogickými postupy uměleckých škol  a překvapivými dovednostmi ne-profesionálů. Doufám, že se nenaplní obava, která se zejména vloni vznášela nad Hronovem, zda by nebylo lepší nechat v Jiráskově rodišti výsledky tradičního velkoformátového ochotnického divadla a ty menší, méně tradiční, ba často nejen alternativní, ale i všelijak provokativní kousky z jiných přehlídek uvádět jinde. A přesunout tam i semináře a dílny.

Ve dvou víkendových inscenacích, o nichž tu chci napsat, sehrála důležitou roli nová média, přesně řečeno projekce. Vzpomínám si ještě dobře, jak jsme jako porotci říkali amatérům: Nezatěžujte si inscenaci technikou, odvádí to pozornost, pořádně to nefunguje, neumíte s tím zacházet, spolehněte se raději na živé vyjádření hereckou akcí, slovem. Nic z toho na Hronově už neplatí. A jak by také mohlo v době, kdy předškolní děti učí své  rodiče fíglům s chytrými telefony a internetem létají dokonale natočené a zpracované anonymní filmy.

Latrina Magika. FOTO LM

Valérie a týden divů sekce Latrina Magika kladenského divadla V.A.D. je nejen vtipně předvedenou Nezvalovou surrealistickou horrorově-erotickou hříčkou, ale také poctou mnohem většímu surrealistovi, než byl Nezval, Janu Švankmajerovi. Scénografie je v podstatě loutkářská (nelze nevzpomenout na inscenace hradeckého Draku vypravené nedávno zesnulým Petrem Matáskem), bezvadně fungující a řemeslně perfektně vyrobená. Tvoří ji dřevěná latrína se srdíčkem, jež se rozevře do ohraničeného prostoru dvorku s tajemnými zásuvkami a okénky. Na bílé dřevo se dobře promítá. Hned máme kurník i tajemného škůdce, město se promítne na bílý velký slunečník, pomocí projekce se svlékne Valérie až na dno pánve… a tak dál.

Hned máme kurník i tajemného škůdce. FOTO archiv

To by ovšem k úspěchu inscenace nestačilo. Projekční technika je jedna věc, ale my tu máme ještě živý fenomén, který k divadlu patří od počátku: hudbu. Všichni herci hrají temně kabaretní rock skupiny Dresden Dolls a samozřejmě zpívají. Ovšem ne písničky složené do hry, ale songy zmíněné skupiny.

Inscenace má jak nadhled a humor, což jsou znaky produkce tohoto souboru, ať hraje cokoliv, současně ale také výborné audiovizuální zázemí, které funguje výtvarně i technicky a rozšiřuje interpretaci Nezvalova iniciačního románku o další dimenzi surrealistické tvorby rozvíjenou již zmíněným Janem Švankmajerem. A co víc – nepociťujeme to vůbec jako experiment (však to také do Hronova přišlo z přehlídky ve Volyni), ale jako  rozvedení v Česku ustálené interpretační tradice. Je to činohra? Nebo divadlo poezie? Nebo kabaret? A… není to jedno?

Slovenská inscenace Pojednávanie o veci Genesis souboru Uložiť ako z Bratislavy pracuje rovněž s projekcí. FOTO archiv

Slovenská inscenace Pojednávanie o veci Genesis souboru Uložiť ako z Bratislavy pracuje rovněž s projekcí. Tentokrát však nikoli předem zpracovanou, ale průběžnou.

Probíhá soud, v němž mladá soudkyně předvolává postavy starozákonních patriarchů – Judu, Jákoba, Abrahama. Sedíc za hradbou knih má všechno dobře promyšlené, připravené do posledního právnického detailu, ale ti tři chlapíci ji svojí kluzkou výmluvností, odbíháním od tématu a upozorňováním na další okolnosti a házením viny na jiné vždy přimějí sáhnout hlouběji do případu, přelistovat o krok zpátky v Knize Genesis. Toto dodatečné zkoumání případu provádí herečka tancem na scéně. V roli soudkyně ji vidíme projektovanou na zadní horizont, přičemž jednotliví obžalovaní stojí v reálu před námi. Lámala jsem si hlavu s tím, jaký má ta projekce význam, když herečka živě hraje, jen zády kpubliku a neviděna. Její hra je nám jen promítána. Profesoru Císařovi se to nelíbilo a odsoudil to v recenzi jako neodstatek vůle vytvořit divadelní scénický tvar. Do recenze ve Zpravodaji napsal, že zůstalo jen u vyjádření pocitu relativity všech věky sdílených hodnot, jež rezignovalo na naplnění divadla jako média.

Probíhá soud, v němž mladá soudkyně předvolává postavy starozákonních patriarchů. FOTO archiv

Na mě ta inscenace zapůsobila mnohem silněji a tuto výhradu k ní nemám. Vnímala jsem ji  jako obžalobu patriarchálního uspořádání naší civilizace, zalité do vrstev knih a zvyklostí a vždy znovu vyvišující muže jako nositele kultury a pokroku a vždy nakonec pokořující ženu. I zde je soudkyně nakonec pokořena, pánové dohodí svá obvinění až na pramáti Evu. No jistě, to jsme mohli čekat. A soudkyni nezbývá, než ve zmatku a v rozpacích, proti suverénní rétorice tří patriarchů, trochu bezradně zatančit Evu živě a v roli soudkyně sklapnout akta. Ostatně na otázku To chcete obžalovat samotného Boha? přijde chlap a celé to rozpustí, vyklidí soudní síň.

To chcete obžalovat samotného Boha? FOTO archiv

Režisérka Martina Schlegelová na mou otázku, proč je herečka jako soudkyně promítána, usoudila, že je to bezpochyby i režijní fígl, způsob, možnost, jak vytvořit “bezešvou“ inscenaci, kdy se jeden obraz vyděluje z druhého bez příchodů a odchodů a s tím spojenými nutnými inscenačními můstky. Pokud jde o význam té projekce, pak mně napadá, že nám umožňuje vidět detail tváře, mimiku, sebemenší citové hnutí jinak korektní a perfektně vystupující představitelky vysoké civilizační instance.

Je to ale úplně jiné divadlo, než jsme bývali ještě nedávno zvyklí vídat. A profesor Císař se ptá, jestli divadlo je vůbec podmínkou takového sdílení otázek a myšlenek. Čili – zda je to vlastně v pravém slova smyslu divadlo. Za sebe můžu říct, že jsem vděčná za to sdílení myšlenek a že by se mu těžko dařilo jinde než právě v divadle.

Je to úplně jiné divadlo, než jsme bývali ještě nedávno zvyklí vídat. FOTO archiv

Mám tu čest už po několik let být součástí lektorského sboru Problémového klubu, který je k mému uspokojení i poučení složen genderově i generačně různorodě, takže je schopen reagovat na nejrůznější otázky divadlení historie, teorie i praxe, reflektovat v diskusi vlastní zkušenosti (Michal Zahálka, Martina Schlegelová, Aleš Bergman, Vladimír Fekar a já). Kdyby takhle vypadaly i jiné, důležitější rozhodovací sbory (ostatně – my o ničem nerozhodujeme, jen se snažíme pojmenovávat a zařazovat do kontextů), vypadala by i celá společnost lépe.

///

Více o letošním 87. JH na i-DN:

Tip: 87. Jiráskův Hronov

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 2)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 3)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 4)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 5)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 1)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 2)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 3)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 4)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 5)

 

  • Autor: Alena Zemančíková
  • Publikováno: 08. srpna 2017

Komentáře k článku: Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 21/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


12. 12.–25. 12. 2017

Číslo 21/2017 (12. 12.–25. 12. 2017)

Obsah čísla 21/2017

Slovo ...

Něco pro mě, nic pro...

Soubor Schauspiel Hannover v režii...

Osobnost měsíce

Sandra Hüller

Herečka a zpěvačka Sandra Hüller ve...

Dotazník

Jana Orlová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Půlměsíc na pražském nebi

Koncem listopadu se nad Prahou...

Fejeton

POVÍDKA: O Jonášovi

Jonáš byl největším talentem v...

Názor

Teoreticky o cestě do pekel

Překvapilo mě, jaký ohlas vyvolal...

Kronika

Jednou větou

Ve dnech 1.–16. listopadu se v Praze...

Kritika

Zavřete oči, našeptávač...

Na začátku, před oponou, sluha Dubois...

Havlův vzkaz dnešku ...

Komorní scéna Aréna po Smíření –...

Podzemní ambasáda

Projekt In the Name of Gift vznikl ve...

Maryša umazaná od mouky

Jako červená, vlastně spíš bílá...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 21/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Zvony i vlast

Románová prvotina „bezdomovce“...

Revoluce k ničemu

Na letošním ročníku festivalu...

Bezmocná angažovanost...

Nic proti doku-divadlu, divadlu...

Samopal versus smích dětí...

Soucit. Příběh kulometu je v...

Zamilovat si Sandru Hüller

Curyšský Theater Neumarkt představil...

Banální hovory z butiku...

Označit kultovní rakouskou dramatičku...

Módní ikona „Elfi“ (pro)

Šest postav s baterkami hledá nikoli...

Ouverture!

Skladatelé psávali předehry z...

Dnešní svět podle...

Na konci devadesátých let pro mě byly...

Naše stará a nová Evropa

Pražský divadelní festival...

Rozhovor

Radek Holub: Prát se umím,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Martin Františák: Nechci...

Rozhovor s uměleckým šéfem činohry...

Kontext

Kohout se dočkal

Vyhlášení Ceny Jindřicha...

Hutných patnáct let Petra...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Adventní bilancování mého...

Herecká asociace informuje

Podoby – Pivo si dám až...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Venuše ve Švehlovce, Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Může divadlo zapomínat?

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Nesnesitelná mateřská...

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Dopředu, ale kam?

Międzynarodowy Festiwal Teatralny...

Zemřeli

Zemřeli

Jiří Kyselák (9. 8. 1952 Brno – 19....

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

My jsme ten oheň nezapálili...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

RR Rozhovory Revolver Revue 2016, 776...

Fundovaně, a přitom...

Pomyslné nůžky už se nerozevírají,...

Obrazem

Malované opony divadel...

Přesně po šesti letech od vydání...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (VIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 21/2017



Obsah,