Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 4)

Čtvrtku na Hronově dominovala Olga (Horrory z Hrádečku) Divadla Letí, což inscenace do té míry recenzovaná, že není třeba o ní psát (ale inspirace to byla, i ve smyslu toho, jakou péči třeba věnovali přenesení inscenace do jiného prostoru).

Spektrum pohledů zkoumajících naši západoevropskou kulturu a identitu rozšířila inscenace Já jsem Lucien podle novely Jeana Paula Sartra Mládí vůdce v provedení brněnského divadla Reverzní dveře. Sartrův text z roku 1937 nabízí ve vývoji Luciena přehlídku duchovně formativních proudů dvacátého století (psychoanalýza, marxismus, surrealismus, existencialismus). Chlapec se narodí jako jedináček v buržoazní rodině, je s ním dlouho zacházeno s přehnanou něžností a doslova jako v peřince, přiznává si oidipovský komplex,vyrovnává se se školou a svým vlastně lhostejným vztahem k vědění. Od otce se učí pravidlům vedení firmy a od kamaráda kritice kapitalismu, abychom pak zjistili, že jeho ochota přiznat dělníkům rovnost v právech dost brzy naráží na limity jeho bytostné nadřazenosti. Udělá dvojí zkušenost se ženou – jako mladý pán se služkou a později s milenkou z lepších kruhů (mezitím jednu přebere kamarádovi v baru). U Sartra potká surralistického guru a oddá se s ním homosexuálnímu vztahu a v závěru se přiklání k fašistům a antisemitům. Chce vést národ jako Panna Orleánská. Poslední větou novely je, že by si měl nechat narůst knírek (Sartre byl v roce 1937 opravdu jasnozřivý a geniálně předvídavý, škoda, že po válce ztratil kritický úsudek ve vztahu k komunistickému Sovětskému svazu).

Jedinou sólovou postavou, nemající žádné místo v chóru, je Lucien. FOTO archiv

Tato „velice francouzská“ látka skvěle doplnila „velice bristkou“ látku Goldingova Pána much – zdá se, že kulturní podstata západní Evropy amatérské divadelníky zajímá. Škoda, že na Hronově v podobně průzračné podobě není nic německého, aby se to uzavřelo do trojúhelníku. To ale není výtka.

K inscenaci: ta postupuje metodou kolektivního herectví a jevištní výtvarné metafory a symbolu, jimiž vytváří na jevišti různé obrazy a incenaci drží v distanci od činoherní tendence k situaci a jednání postav. Jedinou sólovou postavou, nemající žádné místo v chóru, je Lucien. Mně to neustálé hemžení připadalo trochu infantilní a zbytečné. Analýza procesu, kterým se rodí z nenápadného a ničím nezajímavého ani nijak chytrého hošíka z dobré rodiny, se tím kolektivním pohybem nabourává a ve významu oslabuje.

To neustálé hemžení mně připadalo trochu infantilní a zbytečné. FOTO archiv

Soubor je velice zkušený, jsou to vesměs absolventi dramatické výchovy na JAMU v Brně, a herecky zdatný. Inscenace je výtvarně elegantní (i v tom je „francouzská“), jen se tím jevištním hemžením vlastně vyhýbá podstatě Sartrova textu. Pak to vypadá – a možná to i tak chtěli – že to je jakýsi privátní příběh, který se může stát komukoli kdekoli. Jenomže touhle obecností se pomyslný prst, který se skrze Sartra dotýká naší současnosti, trefuje jen přibližně.

///

Více o letošním 87. JH na i-DN:

Tip: 87. Jiráskův Hronov

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 1)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 2)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 3)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 1)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 2)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 3)

  • Autor: Alena Zemančíková
  • Publikováno: 11. srpna 2017

Komentáře k článku: Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Jiří Havelka koncem loňského roku...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,