Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 2)

Britská civilizační zkušenost je hlubokým zdrojem kultury, která nejrůznějšími formami vystihuje fungování, přednosti i nebezpečí uspořádání, jemuž říkáme „západní demokracie“. Ze všech evropských zemí má právě Británie nejvíc zkušeností se světovládou, pocitem nadřazenosti, s vlastní nelítostností, jež pramení ve velkém rozmachu mořeplavecké civilizace. Má sebevědomí, které stojí v základě fair play, má tradici demokratických institucí – i vědomí jejich bezmoci v kritických chvílích.

Román Pán much zfilmoval v roce 1963 režisér Peter Brook. FOTO archiv

Román-mýtus Williama Goldinga Pán much v modelovém příběhu skupiny dětí na neobydleném ostrově podrobuje zkoumání všechny tyhle vlastnosti – a ještě mnohé jiné. Ale k inscenaci Teatru Vaštar z Plzně Svině, která z románu vychází.

Oceňuji na ní především schopnost přehledně vyprávět děj, přičemž ono vyprávění je ozvláštněno mnoha divadelními prostředky včetně technologických fíglů, takže neskouzne do epičnosti víc, než je při adaptaci prozaického díla nutné. (Ostrov a jeho zvuky například vytvoří pomocí zvukové smyčky). Základní časoprostorové vymezení – kruh, do nějž  jsou lidé vypuštěni jako dravá zvěř do manéže a jenž má uprostřed červený krotitelský postament, na němž vládne ten, který tam zrovna stojí, který je ale snadné zvrátit, až nakonec není vůbec k ničemu. Mušle – mikrofon je už v předloze, moc má ten, koho je slyšet (kdybychom chtěli aktualizovat, ten, kdo má média).

Oceňuji neochvějné soustředění herců v dialozích. FOTO archiv

Herci se ani na chvíli nepřestanou chovat jako děti. Dokonce i ten, který i zjevem působí dospěle a také hraje roli nejrozumnějšího (Ralpha), se neubrání  uličnickým  momentům ve svém chování. A právě v dětinském chování vyniknou způsoby myšlení nejen jednotlivců, ale – přesáhneme-li z metafory do podobenství – i celých skupin .

Cením si přesného výběru replik z románu. Schopnosti souboru vyjádřit minimem slov potřebné postoje: v tomto smyslu je text adaptace souboru Vaštar navýsost dramatický. Nepůsobil by tak ovšem, kdyby herci neměli přesné vědomí o tom, co a proč říkají a hrají. Kdyby podlehli nervozitě spolu s publikum a zkrátili pauzy či některé činnosti, nesnesitelné svou umanutou pitomostí (házení míčku, když se má vážně jednat, blbnutí s tyčemi místo sbírání dříví… atd.).

Cením si pečlivé rozvahy nad prostorovými řešeními scén, kdy je třeba změnit místo děje: herci někdy běhají v kruhu, jindy situace přijde prostě za nimi (působivá scéna, kdy se Jack ujímá jako samozvaný  „náčelník“ vedení). Spoustu toho odehrají na zemi a na mírně vyvýšené obrubě kruhu, který – osvětlen revuálními světýlky – evokuje i výhled na moře či třeba soumrak nebo požár.

Oceňuji neochvějné soustředění herců v dialozích, které nechávají dojít k mysli diváka bez aktualizačního  pomrkávání.

Čuňas v podání jedenáctiletého Hugha Edwardse ve filmu Petera Brooka Pán much / Lord of the Flies (1963). FOTO archiv

Oceňuji, že tam, kde je třeba se posunout v ději a nejde to udělat s počtem herců a aparátem, který je k dispozici, se inscenátoři  klidně uchýlí k vyprávění, které je vždy adekvátně přiděleno postavě, které v tu chvíli z vnitřní logiky věci náleží.

Ale zejména oceňuji hluboké porozumění předloze, jejíž jasnozřivá až prorocká analýza rozpadu civilizace puštěné z řetězu a zbavené dospělého dozoru nám v publiku naléhavě připomene situaci našich současných demokratických struktur. Uvědomění, obzvlášť trýznivé, člověku přivodí postava Čuňase (a výkon jeho představitele), toho slabého, který vyžaduje vždy menší nároky, protože má astma a brýle a je sirotek a má nadváhu. Toho, který je zoufale zvyklý se nestarat o nic jiného než o sebe, kdo nechce velet, ale ani poslouchat. Toho, který má mnohdy i pravdu, ale není schopen pro její prosazení udělat nic jiného, než se dožadovat činů jiných. Toho, jehož tón mluvy je nesnesitelný, protože pouze ukřivděný a vyčítavý.

Spoustu toho odehrají na zemi a na mírně vyvýšené obrubě kruhu. FOTO archiv

William Golding psal svůj román v reakci na selhání  bristkých demokratických mechanismů, které Hitlerovi usnadnilo nástup k moci a v důsledku stálo i Británii mnoho životů a hmotných statků. Golding sám v té válce bojoval v prvních pozicích.

Michal Ston, režisér inscenace a pedagog souboru ZUŠ v Plzni, přečetl se svými herci román optikou toho, co se dnes děje v Evropě. Vystoupila jim z toho postava Čuňase, jehož chování, jednání a smrt se mě dotýkala jako metafora chování České republiky v situaci evropské krize.

Ale najdeme v inscenaci i jiná připomenutí.

///

Více o letošním 87. JH na i-DN:

Tip: 87. Jiráskův Hronov

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 1)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 3)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 4)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 5)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 1)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 2)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 3)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 4)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 5)

 

  • Autor: Alena Zemančíková
  • Publikováno: 09. srpna 2017

Komentáře k článku: Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,