Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 2)

Britská civilizační zkušenost je hlubokým zdrojem kultury, která nejrůznějšími formami vystihuje fungování, přednosti i nebezpečí uspořádání, jemuž říkáme „západní demokracie“. Ze všech evropských zemí má právě Británie nejvíc zkušeností se světovládou, pocitem nadřazenosti, s vlastní nelítostností, jež pramení ve velkém rozmachu mořeplavecké civilizace. Má sebevědomí, které stojí v základě fair play, má tradici demokratických institucí – i vědomí jejich bezmoci v kritických chvílích.

Román Pán much zfilmoval v roce 1963 režisér Peter Brook. FOTO archiv

Román-mýtus Williama Goldinga Pán much v modelovém příběhu skupiny dětí na neobydleném ostrově podrobuje zkoumání všechny tyhle vlastnosti – a ještě mnohé jiné. Ale k inscenaci Teatru Vaštar z Plzně Svině, která z románu vychází.

Oceňuji na ní především schopnost přehledně vyprávět děj, přičemž ono vyprávění je ozvláštněno mnoha divadelními prostředky včetně technologických fíglů, takže neskouzne do epičnosti víc, než je při adaptaci prozaického díla nutné. (Ostrov a jeho zvuky například vytvoří pomocí zvukové smyčky). Základní časoprostorové vymezení – kruh, do nějž  jsou lidé vypuštěni jako dravá zvěř do manéže a jenž má uprostřed červený krotitelský postament, na němž vládne ten, který tam zrovna stojí, který je ale snadné zvrátit, až nakonec není vůbec k ničemu. Mušle – mikrofon je už v předloze, moc má ten, koho je slyšet (kdybychom chtěli aktualizovat, ten, kdo má média).

Oceňuji neochvějné soustředění herců v dialozích. FOTO archiv

Herci se ani na chvíli nepřestanou chovat jako děti. Dokonce i ten, který i zjevem působí dospěle a také hraje roli nejrozumnějšího (Ralpha), se neubrání  uličnickým  momentům ve svém chování. A právě v dětinském chování vyniknou způsoby myšlení nejen jednotlivců, ale – přesáhneme-li z metafory do podobenství – i celých skupin .

Cením si přesného výběru replik z románu. Schopnosti souboru vyjádřit minimem slov potřebné postoje: v tomto smyslu je text adaptace souboru Vaštar navýsost dramatický. Nepůsobil by tak ovšem, kdyby herci neměli přesné vědomí o tom, co a proč říkají a hrají. Kdyby podlehli nervozitě spolu s publikum a zkrátili pauzy či některé činnosti, nesnesitelné svou umanutou pitomostí (házení míčku, když se má vážně jednat, blbnutí s tyčemi místo sbírání dříví… atd.).

Cením si pečlivé rozvahy nad prostorovými řešeními scén, kdy je třeba změnit místo děje: herci někdy běhají v kruhu, jindy situace přijde prostě za nimi (působivá scéna, kdy se Jack ujímá jako samozvaný  „náčelník“ vedení). Spoustu toho odehrají na zemi a na mírně vyvýšené obrubě kruhu, který – osvětlen revuálními světýlky – evokuje i výhled na moře či třeba soumrak nebo požár.

Oceňuji neochvějné soustředění herců v dialozích, které nechávají dojít k mysli diváka bez aktualizačního  pomrkávání.

Čuňas v podání jedenáctiletého Hugha Edwardse ve filmu Petera Brooka Pán much / Lord of the Flies (1963). FOTO archiv

Oceňuji, že tam, kde je třeba se posunout v ději a nejde to udělat s počtem herců a aparátem, který je k dispozici, se inscenátoři  klidně uchýlí k vyprávění, které je vždy adekvátně přiděleno postavě, které v tu chvíli z vnitřní logiky věci náleží.

Ale zejména oceňuji hluboké porozumění předloze, jejíž jasnozřivá až prorocká analýza rozpadu civilizace puštěné z řetězu a zbavené dospělého dozoru nám v publiku naléhavě připomene situaci našich současných demokratických struktur. Uvědomění, obzvlášť trýznivé, člověku přivodí postava Čuňase (a výkon jeho představitele), toho slabého, který vyžaduje vždy menší nároky, protože má astma a brýle a je sirotek a má nadváhu. Toho, který je zoufale zvyklý se nestarat o nic jiného než o sebe, kdo nechce velet, ale ani poslouchat. Toho, který má mnohdy i pravdu, ale není schopen pro její prosazení udělat nic jiného, než se dožadovat činů jiných. Toho, jehož tón mluvy je nesnesitelný, protože pouze ukřivděný a vyčítavý.

Spoustu toho odehrají na zemi a na mírně vyvýšené obrubě kruhu. FOTO archiv

William Golding psal svůj román v reakci na selhání  bristkých demokratických mechanismů, které Hitlerovi usnadnilo nástup k moci a v důsledku stálo i Británii mnoho životů a hmotných statků. Golding sám v té válce bojoval v prvních pozicích.

Michal Ston, režisér inscenace a pedagog souboru ZUŠ v Plzni, přečetl se svými herci román optikou toho, co se dnes děje v Evropě. Vystoupila jim z toho postava Čuňase, jehož chování, jednání a smrt se mě dotýkala jako metafora chování České republiky v situaci evropské krize.

Ale najdeme v inscenaci i jiná připomenutí.

///

Více o letošním 87. JH na i-DN:

Tip: 87. Jiráskův Hronov

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 1)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 3)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 4)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 5)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 1)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 2)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 3)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 4)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 5)

 

  • Autor: Alena Zemančíková
  • Publikováno: 09. srpna 2017

Komentáře k článku: Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,