Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Zápisník nezmizelé (No. 7)

Berliozovi Trójané v drážďanské Semperoper. Série představení, která měla premiéru 3. října, se v této sezóně – a zřejmě už i definitivně – 3. listopadu uzavřela. Přesto bych se za ní ráda ohlédla. Velkolepá inscenace. I když trochu sporná. Znamenala pro mne mnohé plusy i minusy.

Hector Berlioz (1803 – 1869) psal tuto grand opéra dva roky, v letech 1856 až 1858. Opatřil ji vlastním libretem, což mu jako nejen skladateli, ale také spisovateli nedělalo problém. Trójané se pak vyšvihli do čela žebříčku francouzských oper 19. století a zároveň se stali jedním z nejmohutnějších děl tohoto autora. Děj vychází ze slavného Vergiliova eposu Aeneis. Sám Berlioz se ale za svého života dočkal premiéry jen druhé části opery, tedy třetího až pátého dějství, které líčí osudy Trójanů v Kartágu a vztah jeho královny Dido a hrdiny Aenea, velitele Dardanů, kteří byli spojenci Trójanů. Jeho potomci Romulus a Remus podle legendy později založili Řím. První dvě dějství, která líčí dobytí Tróje, měla premiéru až deset let po Berliozově smrti (v roce 1879). První úplné provedení opery řídil Felix Mottl ve Dvorním divadle v Karlsruhe až v roce 1890, ovšem ve dvou večerech. U nás bylo dílo uvedeno poprvé v r. 1940 v Brně. Premiéru tehdy nastudoval Rafael Kubelík, který se také zasloužil o poslední prvenství spojené s touto operou, tedy provedení všech pěti dějství v jednom večeru, a to v roce 1957 v londýnské Covent Garden. Tedy až sto let od jejího vzniku.

Hector Berlioz (1803 – 1869). FOTO WIKI

Už tato trnitá cesta na světová jeviště naznačuje, jak je těžké Trójany inscenovat a s Berliozovou hudbou se utkat. Opera nenabí nosné melodické árie, které bychom si broukali ještě cestou z divadla, nicméně je mohutná, bohatá, malebná, snoubí nádherné sbory a výstižné dialogické scény, nenechá aktéry polevit v soustředění, nesčetněkrát překvapí bohatou a zajímavou instrumentací. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že dílu chybí určitá nadstavba, provázanost, cosi nevyjádřitelného, co dělá z rozsáhlé partitury skutečně velkou hudbu, jako je tomu například u Wagnera. V jeho době to ale skladatelé neměli lehké, pokud chtěli psát rozsáhlá díla na velká témata a chtít udržet Wagnerem tak vysoko nasazenou laťku.

Měla jsem pocit, jako by divadlo výhodně rozprodávalo nepotřebné kostýmy. FOTO FORSTER

Představa režisérky Lydie Steyer mě trochu překvapila. Měla jsem pocit, jako by divadlo výhodně rozprodávalo nepotřebné kostýmy. Viděli jsme pravoslavné i katolické duchovní, ruské „Marfušky“ i mužiky, kejklíře, žongléry, klauna na chůdách, carské vojáky i revolucionáře, moderní ženu v kalhotovém kostýmu… To vše na scéně evokující budovu Semperoper nebo později konstrukci Eiffelovy věže. Na jeviště dokonce přijela jezdecká socha, která jako by z oka vypadla té skutečné saského krále Johanna stojící na náměstí před operou. Tyto mé – trochu rozpačité – pocity, ale nic nemění na tom, že představení bylo mimořádným zážitkem, svým rozsahem (120 účinkujících na jevišti) v českých podmínkách těžko představitelný.

Jela jsem se tentokrát podívat nejen na skvělé představitele hlavních rolí, ale také na našeho Jiřího Rajniše. Je skvělé vidět talentovaného Čecha v takovém ansámblu, zvlášť v Drážďanech, kde česká jména v programech nebývají.

Věštkyni Cassadru velmi sugestivně ztvárnila Jennifer Holloway. FOTO FORSTER

Opera je postavena na dvou hlavních ženských a jednom mužském hlase. Věštkyni Cassadru velmi sugestivně ztvárnila Jennifer Holloway. Dokázala působit křehce žensky i jako drsná a děsivá strážkyně ctnosti, která neváhala vzít do ruky nůž a velmi realisticky ho použít. Až tak, že jsme viděli střeva a vnitřnosti její oběti. Jako Dido v druhé části opery zářila Christa Mayer a jako Aeneas, který si žádá zvučného a mužného tenoristu, nadchl Brian Register.

Dirigent John Fiore vedl orchestr v jednom tahu. Hudba neztrácela dech, gradace nastavil tak akorát a navíc je příjemné na dirigenta vidět, jeho stupínek je totiž v tomto operním domě poměrně vyvýšený, takže dirigenta mohou diváci sledovat od ramen výš. Zároveň je v boční lóži dobře vidět na obrazovku pro interprety a tím i dirigentovi do obličeje.

FOTO VERONIKA PAROULKOVÁ

Závěrečný dojem: Skvělé a vyrovnané výkony, výjimečná příležitost toto dílo vidět, silný a dlouhý, pětihodinový zážitek!

Semperoper Dresden –  Hector Berlioz: Les Troyens / Die Trojaner (Grand opéra in fünf Akten). John Fiore (Leitung), Lydia Steier (Regie), Stefan Heyne (Bühne), Gianluca Falaschi (Kostüme), Jörn Hinnerk Andresen (Chor), Claudia Sebastian-Bertsch (Kinderchor), Bryan Register (Ènèe), Jennifer Holloway (Cassandre), Christa Mayer (Didon), Christoph Pohl (Chorèbe), Evan Hughes (Narbal), Joel Prieto (Iopas), Emily Dorn (Ascagne), Ashley Holland (Panthée), Agnieszka Rehlis (Anna), Sächsische Staatskapelle Dresden, Sächsischer Staatsopernchor Dresden, Sinfoniechor Dresden, Extrachor der Sächsischen Staatsoper Dresden, Kinderchor der Sächsischen Staatsoper Dresden. 3.10. (Premiere), 6., 9., 21. & 27. 10., 3. 11. 2017

  • Autor: Veronika Paroulková
  • Publikováno: 09. listopadu 2017

Komentáře k článku: Zápisník nezmizelé (No. 7)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,