Zápisník Jana Kerbra (No. 6)
Loni v dubnu měl v pražském NODu premiéru Kabaret Shakespeare, který na základě mistrových Sonetů scénáristicky připravila Lucie Trmíková, zrežíroval Jan Nebeský a hudbu k němu složil (tzn. Shakespearovy verše se staly podkladem pro vznik podmanivých songů) Emil Viklický. Ten za podíl na inscenaci získal Cenu Alfréda Radoka v kategorii původní hudba.
Jevištní dílo se čtyřmi vynikajícími herci (zleva David Prachař, Miloslav König, Karel Dobrý a Lucie Trmíková) se nyní dočkalo rozhlasové, zkrácené verze. FOTO VOJTĚCH MORAVA
Jevištní dílo se čtyřmi vynikajícími herci (Lucie Trmíková, Karel Dobrý, David Prachař, Miloslav König) se nyní dočkalo rozhlasové, zkrácené verze, která byla odvysílána na stanici Vltava 22. dubna jako připomínka a hold ke 450. výročí géniova narození.
I když zvuková verze nemohla zprostředkovat některé nezapomenutelné situace jevištního díla (převleky záhadného W.H. a jeho klouzání po napastované podlaze v podání Miloslava Königa, či přerod moralizujícího vypravěče v ďábla, interpretovaný Karlem Dobrým), jde o verzi velmi zdařilou a soustředěním na slovo naléhavější ve zprostředkování jemného přediva složitých citových eskapád. Nekonečné bádání o povaze vztahu mezi Shakespearem (David Prachař) a mladým šlechticem W.H. bylo obohaceno o citlivé herecké ztvárnění polarity otec-syn i pán-otrok, nebyl vyloučen poměr milenecký ani rivalita v boji o přízeň „černé dámy“ (Lucie Trmíková).
Königův (vlevo) tenor i muzikalita jsou mimořádné. Vpravo David Prachař. FOTO VOJTĚCH MORAVA
Komplikované emoce vykazují v „kabaretu“ značnou spletitost a nade vším zní varovný hlas vypravěče o hříšném povolání a také působení herců. Samostatnou kvalitu, ovšemže neodmyslitelnou od celé kompozice díla, představují Viklického písně ve skvělé interpretaci (dobře zpívají všichni, Königův tenor i muzikalita jsou mimořádné). Například Tak krásnou, ženskou tvář (sonet 20.), Když zrazen štěstěnou (sonet 29.) či finálová „rozšupovačka“ Pověz, kde se láska skrývá by víc než čestně obstály ve víru písničkových smrští v českých rádiích. Tam ovšem panují zlopověstné playlisty, které dokáží zhnusit i songy původně přijatelné.
Je dobře, že rozhlasová verze Kabaretu Shakespeare existuje, a věřím, že nejsem sám, koho potěšila.
Komentáře k článku: Zápisník Jana Kerbra (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
