kulturní čtrináctideník pro divadelníky a jejich diváky.


KRITIKA 13/2011

Zápisky z podzemí magického srdce Žiliny

Zasvěceným je dobře známo slovenské kulturní centrum Stanice Žilina-Záriečie obecně, jeho originální divadelní prostor pak zejména. Je vybudovaný z bedýnek od piva a choulí se k podpěrnému pilíři dálničního mostu v měsíční krajině žilinské periférie tvořené spletí silničních estakád. Každé léto se tu koná festival slovenského nezávislého divadla Kiosk.

Festival byl letos zahájen site specific performancí  Light Guerilla vzniklé ze spolupráce tanečníků Jara ViňarskéhoMatthew Roggerse ze Slovenska a Spojených států a lighting designera z Prahy Jana Beneše.

Už sám výběr místa byl výrazným divadelním gestem… Snímek archiv Žilinského kultúrneho leta 2011

Už sám výběr místa byl výrazným divadelním gestem. Stala se jím antikvární knihařská dílna v úzké uličce staré Žiliny. Vstoupíme-li do ní rovnou z ulice, je to — jakýmsi čarodějným střihem — jako bychom se stávali zasvěcenými. Rovnýma nohama se ocitáme uprostřed tajuplného zapomenutého světa knih a bizarních starých knihařských strojů. Ach, kde se to tady vzalo? Jak jsme se tady ocitli? Jaké ticho. Jaká krása. Dílna sídlí v přízemí starého domu, je stále v rodinném majetku. Dnes ji vede Lida Mlichová, dcera bývalého známého slovenského knihaře, starší dáma ušlechtilého zevnějšku, něco jako Víla z Popelky. Ušlechtilé vazby, vybledlé fotografie, oblé klenby, zákoutí s drobnými objekty s vysokou specifickou váhou paměti. A prach… Prach, který tolik potřebuje světelný designer.

Rovnýma nohama se ocitáme uprostřed tajuplného zapomenutého světa… Snímek archiv Žilinského kultúrneho leta 2011

Jan Beneš svou světelnou instalací zhodnotil a pro mnohé vůbec objevil toto magické srdce Žiliny. Originální design využil dvou přízemních oken – vznikla dvě vnitřní jeviště, u nichž se tísnily hlavy diváků, aby zahlédly, co se dalo z tajemného života za nimi. Jsem si jista, že i zevnitř, z opačné strany, to muselo být neméně strhující divadlo.

V předehře byla pozornost diváku stržena nejprve k jednomu z oken. Místnost za ním byla nejenom plná mašin, vyzařujících skryté světlo jako monstrance, a samotných knih, ale poskytovala i průhled do dalších místností za ní. A tam, úplně vzadu, plasticky nasvícena, vyvstala mužská silueta. Publikum na chodníku se dohadovalo: Je to živé? Socha? Fotografie? Rychle se rozkecalo, že jde o podobiznu Mistra knihaře, otce nynější majitelky. Lighting designer si mezi všemi objekty za okenními skly užil. Vedle světel na stupnici od bílé po nahnědlou využíval dotyků, vějířků a oparů modrého světla – světla paměti. (Potud agresivní titul akce nesedí.)

Chodba domu se zeširoka otevřenými veřejemi – hlavní scéna – byla nasvícena ostře přízemním štendrem zvenku, z chodníku, jako by byla přichystána pro křížový výslech. Diváci, jejichž hrozen štendr zezadu obklopil, si občas clonili dlaněmi oči a sdíleli pocit spoluviny. Zatímco se v místnostech odehrávaly epizody nabízené divákům jako by k luštění, v chodbě se odehrál „hlavní příběh“. Jeho protagonisté, tísněni chodbou, bili neviditelnými křídly o stěny chodby a zadní mříž, která chodbu uzavírala. Hledali smysl svých setkání. V sólech i duetech. V jednu chvíli se v hustém šeru za mříží objevil starý přichromlý muž. Zřejmě sem nevhodně zabloudil majitel domu… Ale bezděčně zhodnotil resuscitační podtext tohoto site-specific rituálu. Fyzické typy performerů se fantasticky hodily do knižních souvislostí. Jaro Viňarský, dávno mnou obdivovaný pro svou dostojevskou hlavu, svými přízemními kreacemi jako by sděloval svůj názor na Zápisky z podzemí. Byl opovážlivější, šílenější než druhý performer Matthew Roggers, který působil zdrženlivě, elegantně. Jeho tělo je lodyha zakončená rusou hlavou knížete Myškina. Jeho odtažité pohyby, rytmicky jako by „za dobou“, patří už spíše literárnímu existencialismu.

Zažila jsem jeden z mála skutečných site-specific performancí a viděla vzácnou taneční bibliofilii.

Jan Beneš: Light Guerilla (světelná instalace). Knihárska dielňa Lida Mlichová Žilina, KioSK 2011 — festival slovenského nezávislého divadla a tanca, 27. července 2011.

Tajuplný svět bizarních starých knihařských strojů… Snímek archiv Žilinského kultúrneho leta 2011

Více informací: www.kniharskadielna.sk

Nina Vangeli

19. 08. 2011



KOMENTÁŘE ČTENÁŘŮ
VLOŽIT KOMENTÁŘ



Číslo 10 (ročník 21, 15. 5. 2012)

Obsah čísla 10/2012

Zamčený obsah Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Komentář Proč stavět nová divadla?
Jiří Sulženko Sukces měsíce Aischylos: Oresteia
Propadák měsíce Jakub Folvarčný: V pasti těla
Jak já to vidím Michal Dalecký Zamčený obsah
Michal Dalecký Inspirace divadlem Blonďatá bestie vysílá na chalupu Zamčený obsah
Petra Hůlová Kronika 18. dubna—1. května
Reportáž V zoologické zahradě byl každý
Richard Erml Kritický žebříček 10/2012 Kritika V teplákách za šlechtictvím Zamčený obsah
Marcel Sladkowski Jak to bylo s básníky a jejich aférkami? Zamčený obsah
Jan Kerbr Ušetřená opera Zamčený obsah
Josef Herman Na šikmé ploše Zamčený obsah
Ladislav Vrchovský Ostrovní thriller o temných vášních Zamčený obsah
Lucie Bartoš Mluvící krávy v páternosteru Zamčený obsah
Lenka Dombrovská Všichni za jednoho
Jan Kerbr Skutky a cesty České taneční platformy
Nina Vangeli Rozhovor Aleš Procházka: O roli jsme se rvali jako o kost Zamčený obsah
Richard Erml Kontext Ladronka 518
Vladimir 518 Kudy jsme se ubírali Zamčený obsah
Vladimír Karfík Vysněné bestsellery
Literární Noviny Dokument, hodný toho jména Zamčený obsah
Stella Fialová Groteskní humor, »obnažená« absurdita
Jan Kolář Jak je důležité míti Filipa Zamčený obsah
Vladimír Just Zahraničí Vězení, kůň a divočák aneb Třikrát z operního Berlína Zamčený obsah
Josef Herman Racek za polárním kruhem Zamčený obsah
Martin Porubjak Výročí Výročí – červen
Paměti, záznamy, deníky Fagi a divadlo
jsem Fagi Co na sebe vím IV Zamčený obsah
Milan Uhde Poděbradské dny poezie
3MIS3 Zamčený obsah
Dědova mísa Dědova mísa
Miloš Štědroň

Obsah čísla 10/2012