Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Zápisky z podzemí magického srdce Žiliny

Zasvěceným je dobře známo slovenské kulturní centrum Stanice Žilina-Záriečie obecně, jeho originální divadelní prostor pak zejména. Je vybudovaný z bedýnek od piva a choulí se k podpěrnému pilíři dálničního mostu v měsíční krajině žilinské periférie tvořené spletí silničních estakád. Každé léto se tu koná festival slovenského nezávislého divadla Kiosk.

Festival byl letos zahájen site specific performancí  Light Guerilla vzniklé ze spolupráce tanečníků Jara Viňarského a Matthew Roggerse ze Slovenska a Spojených států a lighting designera z Prahy Jana Beneše.

Už sám výběr místa byl výrazným divadelním gestem... Snímek archiv Žilinského kultúrneho leta 2011

Už sám výběr místa byl výrazným divadelním gestem. Stala se jím antikvární knihařská dílna v úzké uličce staré Žiliny. Vstoupíme-li do ní rovnou z ulice, je to – jakýmsi čarodějným střihem – jako bychom se stávali zasvěcenými. Rovnýma nohama se ocitáme uprostřed tajuplného zapomenutého světa knih a bizarních starých knihařských strojů. Ach, kde se to tady vzalo? Jak jsme se tady ocitli? Jaké ticho. Jaká krása. Dílna sídlí v přízemí starého domu, je stále v rodinném majetku. Dnes ji vede Lida Mlichová, dcera bývalého známého slovenského knihaře, starší dáma ušlechtilého zevnějšku, něco jako Víla z Popelky. Ušlechtilé vazby, vybledlé fotografie, oblé klenby, zákoutí s drobnými objekty s vysokou specifickou váhou paměti. A prach… Prach, který tolik potřebuje světelný designer.

Rovnýma nohama se ocitáme uprostřed tajuplného zapomenutého světa... Snímek archiv Žilinského kultúrneho leta 2011

Jan Beneš svou světelnou instalací zhodnotil a pro mnohé vůbec objevil toto magické srdce Žiliny. Originální design využil dvou přízemních oken – vznikla dvě vnitřní jeviště, u nichž se tísnily hlavy diváků, aby zahlédly, co se dalo z tajemného života za nimi. Jsem si jista, že i zevnitř, z opačné strany, to muselo být neméně strhující divadlo.

V předehře byla pozornost diváku stržena nejprve k jednomu z oken. Místnost za ním byla nejenom plná mašin, vyzařujících skryté světlo jako monstrance, a samotných knih, ale poskytovala i průhled do dalších místností za ní. A tam, úplně vzadu, plasticky nasvícena, vyvstala mužská silueta. Publikum na chodníku se dohadovalo: Je to živé? Socha? Fotografie? Rychle se rozkecalo, že jde o podobiznu Mistra knihaře, otce nynější majitelky. Lighting designer si mezi všemi objekty za okenními skly užil. Vedle světel na stupnici od bílé po nahnědlou využíval dotyků, vějířků a oparů modrého světla – světla paměti. (Potud agresivní titul akce nesedí.)

Chodba domu se zeširoka otevřenými veřejemi – hlavní scéna – byla nasvícena ostře přízemním štendrem zvenku, z chodníku, jako by byla přichystána pro křížový výslech. Diváci, jejichž hrozen štendr zezadu obklopil, si občas clonili dlaněmi oči a sdíleli pocit spoluviny. Zatímco se v místnostech odehrávaly epizody nabízené divákům jako by k luštění, v chodbě se odehrál „hlavní příběh“. Jeho protagonisté, tísněni chodbou, bili neviditelnými křídly o stěny chodby a zadní mříž, která chodbu uzavírala. Hledali smysl svých setkání. V sólech i duetech. V jednu chvíli se v hustém šeru za mříží objevil starý přichromlý muž. Zřejmě sem nevhodně zabloudil majitel domu… Ale bezděčně zhodnotil resuscitační podtext tohoto site-specific rituálu. Fyzické typy performerů se fantasticky hodily do knižních souvislostí. Jaro Viňarský, dávno mnou obdivovaný pro svou dostojevskou hlavu, svými přízemními kreacemi jako by sděloval svůj názor na Zápisky z podzemí. Byl opovážlivější, šílenější než druhý performer Matthew Roggers, který působil zdrženlivě, elegantně. Jeho tělo je lodyha zakončená rusou hlavou knížete Myškina. Jeho odtažité pohyby, rytmicky jako by „za dobou“, patří už spíše literárnímu existencialismu.

Zažila jsem jeden z mála skutečných site-specific performancí a viděla vzácnou taneční bibliofilii.

Jan Beneš: Light Guerilla (světelná instalace). Knihárska dielňa Lida Mlichová Žilina, KioSK 2011 – festival slovenského nezávislého divadla a tanca, 27. července 2011.

Tajuplný svět bizarních starých knihařských strojů... Snímek archiv Žilinského kultúrneho leta 2011

Více informací: www.kniharskadielna.sk

  • Autor: Nina Vangeli
  • Publikováno: 19. srpna 2011

Komentáře k článku: Zápisky z podzemí magického srdce Žiliny

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,