Zánik ČS Ústí by byl ostudnou likvidací

Institut umění – Divadelní ústav tímto vyjadřuje svou podporu Činohernímu studiu Ústí nad Labem, jehož umělecká činnost je ohrožena rozhodnutím Magistrátu Města Ústí nad Labem o způsobu financování činoherního divadla.

cinoherni_studio-460x292

Jak je patrné z níže uvedeného stručného přehledu historie Činoherního studia, představovala by případná likvidace divadla nejen výrazně negativní zásah do kulturního života města i celé české divadelní scény, ale byla by také ostudnou likvidací významné části historie českého divadla.

Činoherní studio v Ústí nad Labem vzniklo v roce 1972, ovšem jeho prvopočátky spadají už do roku 1958, kdy skupina mladých lidí založila Kladivadlo, postupně putující z východních Čech do Kadaně a 1965 do Ústí nad Labem, kde se soubor stal součástí Státního divadla Zdeňka Nejedlého. V září 1967 získalo divadlo autonomii, koncem roku 1971 však zásahem nadřízených orgánů úředně zaniklo. Na jeho troskách se však ustavil soubor Groteska, poté pod názvem Činoherní studio mladých, a od začátku sezóny 1972/73 zvaný Činoherní studio. Umělecký šéf Jaroslav Chundela kolem sebe soustředil skupinu herců, jako byli např. Dana Balounová, Marie Spurná, Jelena Šebestová (Juklová), Jindřich Khain, Rostislav Novák. Následně soubor posílil ještě o herce z brněnského Divadla na provázku (Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Pavel Zedníček), přišel sem též Zdeněk Dušek. Významně přispěl k uměleckému rozkvětu divadla bývalý dramaturg Divadla za branou Otakar Roubínek.

Velmi úspěšným obdobím pak bylo působení režiséra Evalda Schorma (viz např. slavné inscenace Komenského Diogena cynika v úpravě Josefa Topola, Páralovy Profesionální ženy). 1975 Chundela odešel do Divadla Na zábradlí a na pozici uměleckého šéfa nastoupil Ivan Rajmont. Jeho zahajovací režií se stala proslulá adaptace Diderotova Jakuba Fatalisty od Milana Kundery, hraná v letech 1975-1989. Začal zde účinkovat Leoš Suchařípa, Jiří Schmitzer, Tomáš Töpfer, Jan Hrušínský, Kateřina Burianová-Rajmontová, Miluše Šplechtová a další. Krátce zde působil také jako režisér a dramaturg Jaroslav Vostrý (1976-77), divadlo se otevřelo dalším osobnostem, jimž byly v době normalizace zapovězeny pražské scény (Jan Grossman, Jan Kačer), režíroval zde např. také Ivan Balaďa. V této době byl pro Činoherní studio charakteristický jak výrazný režijní rukopis výše uvedených tvůrců, tak i vlastní silná autorská základna v osobách Alexe Koenigsmarka a Karla Steigerwalda, a nevšední výtvarný ráz dodávala inscenacím tvorba scénografů Jaroslava Maliny či Ivo Žídka.

Po odchodu Ivana Rajmonta v roce 1983 začala tvorba divadla stagnovat, než 1987 přišel do Ústí jako umělecký šéf Petr Poledňák a přizval do souboru např. Ivanu Chýlkovou a Karla Rodena. Režírovala zde např. také Hana Burešová, hudební složku představovala hudba Michaela Kocába, Michala Pavlíčka nebo skupiny Vltava. Činoherní studio působilo v období normalizace jako životadárné, relativně svobodné ohnisko kvalitní tvorby, která přispívala k opozičním náladám ve společnosti.

Po roce 1989 postihl divadlo podobně jako mnoho dalších scén jistý divácký odliv, 1993 přijal Petr Poledňák pozvání do pražského Rokoka. Do ČS nastoupili čerství absolventi DAMU režiséři Michal Lang, Jiří Pokorný, ředitelem se stal Jaroslav Achab Haidler. Nastala další zajímavá epocha v dějinách divadla, v jejíž pozdější fázi posílili soubor např. režisér David Czesany, herci Martin Finger, Roman Zach, Hynek Chmelař a další, a která reflektovala po dramaturgické stránce temné stránky soudobého světa, agresivitu a prázdnotu. V závěru dekády 90. let získalo ČS titul Divadlo roku od Nadace Alfréda Radoka.

V roce 2001 se soubor opět obměnil, po odchodu Jiřího Pokorného do HaDivadla zde působili Jan Vedral a Kateřina Jungová. Významným počinem tohoto období byla např. česká premiéra Ravenhillova textu Shopping and Fucking, či výrazně aktualizovaný překlad Čechovova Ivanova od J. A. Haidlera. V roce 2002 postihla divadlo ničivá povodeň, z níž se soubor vzpamatoval v roce 2004, kdy se vrátil do zrekonstruovaného prostoru a začal se profilovat nový soubor pod vedením umělecké šéfky Natálie Deákové. Ta byla v roce 2006 nahrazena Vladimírem Čepkem. V režiích Filipa Nuckollse, v dramaturgii Johany Součkové a prostřednictvím dalších tvůrců se zde uplatňoval generační styl výpovědí, kdy se vedle autorsky zaměřeného divadla objevily i silné režijní interpretace klasických textů. Na jaře 2011 se vyměnilo vedení divadla – Vladimír Čepek nahradil J. A. Haidlera, uměleckým šéfem se stal Filip Nuckolls. Divadlo si přes veškeré změny, kterými prošlo, udrželo pozici útočiště, rezonujícího s diváckou potřebou hluboké výpovědi o komplikovaném světě.

DU-image002