Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2018

ročník 25
16. 10.–29. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zamilovat si Sandru Hüller

    Curyšský Theater Neumarkt představil ve Studiu Hrdinů monodrama Obrazy tvé velké lásky podle nedokončeného románu Wolfganga Herrndorfa. Švýcarský spisovatel popsal ve stylu „pěší roadmovie“ putování dívky, která se po útěku z blázince toulá městem i pustým venkovem. Výsledkem je řetězec setkání a rozhovorů, více či méně přátelských, bez zřetelného smyslu, cíle a vyústění.

    Sandra Hüller dokázala, proč patří mezi nejvýraznější německé herečky střední generace… FOTO KIVA

    Tuto strukturu zachovává i režisér Tom Schneider. Pasáže, ve kterých se pouze vypráví, se tu ovšem střídají se zpívanými „čísly“ a také s úseky, kdy protagonistka mluví do hudby, ať už náladotvorné, nebo rytmizující text. Nic moc na pohled velkolepého se přitom na rozlehlém jevišti neděje: dva muzikanti setrvávají u svých nástrojů, herečka (a současně zpěvačka) stojí nebo sedí v popředí, občas popojde k divákům. Poponese květinu. Přes celou zadní stěnu také běží projekce stromů nebo města, podle toho, kde se hrdinka zrovna nachází.

    Podstatné ovšem je, kdo je ona hrdinka. Sandra Hüller totiž dokázala, proč patří mezi nejvýraznější německé herečky střední generace. Kromě toho, že výborně zpívá (a to ve stylovém rozmezí od tvrdého rocku až po jemné popiny), utáhla naprosto suverénně celý večer i jako vypravěčka. Velmi zručně a se zábavně nepředvídatelnými střihy kombinovala vyprávění ve stylu nezúčastněného pozorovatele s osobními komentáři a úvahami (často s poznámkou: beru deník a zapisuji si), občas hrála „děvčátko“, jindy zas zcela bez ironie dlouhé minuty líčila shledání se starým mužem, který jí vyprávěl o své dávné lásce. Vždy přitom ale spolehlivě vzbuzovala chuť poslouchat – setkání s takto charismatickým hercem je prostě radost. Navzdory spíše poeticko-depresivnímu ladění nechyběla ani řada zábavných momentů. Počínaje citacemi podbízivých manýr popových zpěváků až po dlouhou, s pobaveným cynismem rozehrávanou demonstraci toho, co je to „opravdová věrnost“ – na příkladu smradlavého vlčáka, kterého majitelé záměrně nechali ve Španělsku.

    Nálada je úmyslně rozostřená, a tak se dá jen obtížně určit‚ co je „pravda“, co historka někoho jiného a co jen surreálná fabulace. Ostatně v úvodu zazní symbolické vyprávění o tom, jak lze pouhým pohybem prstu posunout slunce a vrátit tak čas. Putování začne útěkem, stejně tak je ale možné vše číst jako pouhé snění. Čemuž by konec konců nasvědčovalo i doktorsky bílé oblečení obou hudebníků, kontrastující s černě oděnou protagonistkou. Totéž platí i pro finále. Po podivném setkání s dvojicí mladíků „Rusákem a blonďákem“ (se zábavnou toporností je představovali oba hudebníci) padne trochu hořký slib: přesně za padesát let se tady, na tomto místě, zase sejdeme. Pak už následují pouze úvahy o smrti – při kterých vypravěčka popisuje, jak stojí s puškou na okraji útesu a hledí dolů. Mnohoznačný je i úplně poslední obraz: dívka vystřelí a sleduje náboj, jak vylétne do mraků a pak se vrátí zpět do hlavně.

    S tak přirozenou a samozřejmou kombinací bezútěšnosti, poetických obrazů, ironie a cynického vtipu se lze setkat jen výjimečně. Jinými slovy: Obrazy tvé velké lásky byly jedním z nejpříjemnějších zážitků celé letošní divadelní sezony.

    Theater Neumarkt Curych – Wolfgang Herrndorf: Obrazy tvé velké lásky. Režie Tom Schneider, výprava Michael Graessner, dramaturgie Inga Schonlau, hudba Moritz Bossmann, Sandro Tajouri, Sandra Hüller. Premiéra 28. dubna 2016.


    Komentáře k článku: Zamilovat si Sandru Hüller

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,