Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2018

ročník 25
12. 6.–25. 6. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Za dveřmi snů (No. 3)

    Třetí den festivalu Za dveřmi přinesl řadu opakujících se projektů z minulých dní – ať už to byla rozverná hříčka Běžkařská odysea dua Bratři v tricku, energicky běsnící Greenman Adriana Schvarzsteina, přátelští narušitelé Arrived dua Adriana Schvarzsteina a Jūratė Širvytė-Rukštelė, nebo intimní drobnosti Tabernaculum a Šalabunda souboru Le Cabaret Nomade. Přinesl ale také tři novinky – Trois francouzských Cie Une de Plus, které jsem bohužel neměl tu čest vidět, groteskní Cirkus Charms slovenského souboru Teatro Tatro a pražskou premiéru novinky Divadla Continuo Please leave a Message. Jenže začalo pršet…

    Cirkus Charms nemá potřebný rytmus… FOTO KAREL FOŘT

    Teatro Tatro se poněkud principům pouličního divadla vymyká přísnou svázaností na šapitó. Když tu vystupovali před dvěma lety s rozsáhlým čtyřhodinovým zpracováním Bulgakovova románu Mistr a Markéta, uhranuli pražské obecenstvo nejen délkou představení, ale především nasyceností triky, humorem a neuvěřitelnou energií. Letos přivezli inscenaci, za níž nestojí jeden, ale hned celá řada různých narativů. Se svým Cirkusem Charms se připojili do řady divadelních kusů, jejichž cílem je za vymezený čas představit tvorbu určitého autora (třeba zmiňme Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách). Za Cirkusem Charms je, jak už název napovídá, poetika ruského podivína, surrealisty, mistra absurdní zkratky a nonsensu Daniila Charmse. Jeho tvůrčí naturel stál především na vytváření absurdních situací, které zpravidla končí neuvěřitelnou a neuvěřitelně zábavnou pointou. Jeho nejdelším dílem je útlá novelka Bába.

    Tvůrci Teatra Tatra se pokusili o vizualizaci toho, co mělo navždy zůstat pouze v písmenech, potažmo v myslích čtenářů. Snaha se jim v žádném případě nedá upřít, ale oproti Mistrovi a Markétce zjevně narazili na překážku, s níž nepočítali. Předloha je natolik literární, že převedena do obrazu ztrácí na své síle.

    Cirkus Charms je tedy skutečně cirkusem. Má svého principála s nezbytným bičem uvádějícího jednotlivá čísla. Má klauna otravujícího s banánovou slupkou a trubkou, má svého siláka, krasojezdkyni, hadí ženu, fakíra, artistu vystřeleného z děla. Má vlastní živý orchestr (zpěvačka, piáno, kytara), který, a to je nutno říct nahlas, je skutečně vynikající a většina toho, co se v „manéži“ děje, je díky němu mnohem zábavnější, než by jinak byla. Ale všechno je trochu jinak – přesně jak by si to Charms představoval. Letec z děla vypadne jen pár centimetrů, hadí žena má přiznané umělé molitanové nohy, fakír chodí po ležících hřebících a do toho všeho neustále otravuje jeden občan z diváctva, který by rád taky vystoupil, ale absolutně nic neumí.

    Některá čísla jsou zábavná, jako např. německá krotitelka divé zvěře, která se snaží dostat králíky (tedy herce v králičích úborech) na stoličky. Ti ale neustále utíkají a krotitelka šílí. Čísla mají nápad, i když s výbuchem imaginace, který jsme zažili u Mistra a Markétky, to nelze srovnat. Problém je, že představení chybí rytmus. Nastalo dokonce pár okamžiků, kdy se na jevišti nedělo vůbec nic, což se v takovém typu divadla skoro rovná sebevraždě. Oceňuji netriviální závěr, přesto se očekávaný vrchol večera nekonal. A ve srovnání s činoherními Bábami Divadla na Zábradlí, tedy rovněž pokusem divadelně zpracovat Charmsovo dílo, cirkus s mnohem většími inscenačními možnostmi výrazně kulhá.

    V projektu Please Leave a Message vévodí scéně velká černá stěna, na niž šest performerů píše a kreslí křídami, tančí u ní a s ní… Což velice silně připomíná inscenaci U zdi FOTO KAREL FOŘT

    Třetí den festivalu měla zakončit pražská premiéra novinky Divadla Continuo Please Leave a Message. Protože se v téhle době už tradičně protrhla nebesa, bylo potřeba s produkcí počkat. Nakonec se přece jen začalo, i když asi o půl hodiny později. Nějakou dobu nepršelo, přesto to herci nestihli a mraky povolily znovu. Vzhledem k všudypřítomné technice by bylo pokračovat nebezpečné, takže aniž bychom se dočkali konce, bylo přerušeno. Asi by nebylo úplně fér se za takových podmínek pouštět do nějakých rozsáhlých reflexí. Přesto pár poznámek:

    Především do očí bije podobnost s projektem U zdi, který na festival Za dveřmi Continuo přivezlo před třemi roky. Tehdy scéně vévodila velká černá stěna, na niž šest performerů kreslilo a psalo křídami, tančilo u ní a s ní, skákali na ni a snažili se ji přeskočit nebo aspoň něco o sobě vypovědět. Po třech letech v Please Leave a Message vévodí scéně velká černá stěna, na niž šest performerů píše a kreslí křídami, tančí u ní a s ní, skáčou na ni. Jen už se ji nesnaží přeskočit. Svědectví o sobě zanechávají znovu – tentokrát je motivované neschopností lidí v rámci širší společnosti vyjádřit názor. Názory se o sebe tříští, překřikují se nejen slovy mluvenými, ale i těmi pohybovými. Musím říct, že mě ta téměř dokonalá reprodukce už jednou vytvořeného díla zarazila. Zdráhám se jen pomyslet na to, že by snad soubor počítal s tím, že už se na U zdi zapomnělo… Nicméně neproběhl konec, nelze soudit s čistým svědomím. Nechávám to tudíž na jiných, kteří budou mít to štěstí a uvidí představení celé.

    ///

    Předchozí díly festivalových zpravodajství:

    Za dveřmi snů (No. 1)

    Za dveřmi snů (No. 2)


    Komentáře k článku: Za dveřmi snů (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,