Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Smrt stojí ve tmě

Jedna z optimálních cest, jak nastartovat vnitřní aktivitu, je pochopit, že můžete v kterémkoli okamžiku zemřít, je citát Georgije Gurdžijeva, vysoce zajímavého tanečního mystika počátku 20. století. Tanec a motiv smrti k sobě odjakživa inklinují; tanec má vůbec emocionálně blízko jak k prožitku smrtelnosti, tak i prožitku nesmrtelnosti. Jozef Fruček z řecko-slovenské choreografické dvojice RootlessRoot tento fakt pochopil a prožil, a ve spolupráci s Lindou Kapetaneou vytvořili pro taneční skupinu DOT504 inscenaci s povzbudivým názvem You Are Not the One Who Shall Live Long (Ty teda nebudeš žít moc dlouho).

Předobrazem byla Inanna – ženské božstvo a ztělesnění protikladů FOTO PETR OTTO

Fruček nehodlal ponechat na fantazii diváka, o co se s ním chce podělit. Vytvořil texty, které zazní (v angličtině) v průběhu představení. První monolog svěřil Pavlu Maškovi, dlouholetému členu souboru Ultima Vez Wima Vandekeybuse. Stojí u mikrofonu, vysoký, usebraný, hubený, přepadlý. V tmavém formálním obleku přednáší vážně a velmi uvěřitelně Fručkovy myšlenky kroužící kolem smrti. Je to scéna fascinující ve své nehybnosti; je v ní cosi Dostojevského, jako by ta postava stála v noci pod lampou někde v Petěrburgu a rozmýšlela o sebevraždě. A už se k ní také schyluje; respektive tanečník se schyluje – pomalu a dlouze se nachyluje na bok, divně, proti zákonům přitažlivosti, schází se snad takto ze světa? Ano, nepochybně, mladý muž se nachýlí, až pomalu, ale jako magnet přilne obličejem k zemi.

Další obraz, který vystoupil ze tmy, byl také z literatury; komiksové. Neohrabaný robot zanechá za sebou otázku k rozluštění, jak to mají ve zvyku snové obrazy. Tvůrci toto snové vynořování imitují, a tak vyklouznou ze závazku jednoznačného smyslu choreografické výpovědi; poukazují jak na imanenci tanečního aktu, tak na to, že umělec je médium pro vzkazy z neznáma.

RootlessRoot si dávají záležet na exkvizitním obsazení tanečníků. Vedle Pavla Maška tu figurují belgický tanečník Nathan Jardin a Švéd Knut Vikström Precht, známí nám z předchozí úspěšné taneční inscenace stejné tvůrčí dvojice Collective Loss of Memory. Ovšem hvězdou představení je korejská tanečnice Hyaejin Lee, kterou jsme už mohli vidět v epizodní roli v předešlé inscenaci RootlessRoot – v Europiu.

Působí již svým asijským typem, který nás Evropany oslovuje až magicky, jako maska. Především je to tanečnice bez jakýchkoli výrazových předsudků; vrhá se do nejbizarnějších pohybů těla, nejbizarnější mimiky, pouští na špacír nejpodivnější nápady svého těla a mysli, je jako posedlá, jako samuraj, je jako z plastelíny, je jako metamorfozující hmyz. Je to, po čem toužil Edward Gordon Craig a co jsme dosud pokládali za nesplnitelnou utopii – Hyaejin Lee je Craigova „ideální nadloutka“!

Kdesi v prvních úvahách tvůrců nad touto postavou byla – jak se Jozef Fruček svěřil novinářům – Innana, sumerský předobraz ústředních ženských božstev Východu. Jako všechna archaická božstva byla ztělesněním protikladů. Také tanečnice Hyaejin Lee je ztělesněním protikladů, které jí nadouvají a kroutí tvář, které činí její tělo jednou ostrým sekáčkem, jindy nafukovacím balonem. Vskutku, vyzařuje z ní až cosi nadlidského, numinózního a prastarého. Je to příroda ve svých strašlivých protikladech.

Muži kolem ní zneucťují její doširoka rozevřená, elastická, přizpůsobivá ústa. Němý výkřik bolesti, neslyšný hlas, tlumočí za ni jeden z mužů. Jiný muž jí cpe do úst bílou papírovou buničinu, její ústa pak vypadají jako upíří. Papír si nacpou do pusy všichni, co z toho vyplývá??? – Vyplynula z toho další vychytaná taneční variace.

Styl RootlessRoot klade na tanečníky velké nároky a dovoluje jim se virtuózně předvést. Tato virtuozita ovšem také přináší spoustu rozhojňujících tvarových objevů čili emocionálních významů. V tomto systému pohybů, působí tanečníci zcela přirozeně, jsou v souladu s přirozenými instinkty a spontánními reakcemi pohotového a odhodlaného těla.

Kompoziční strategie tohoto díla je jednoduchá a účinná. Choreografové vytvářejí silné individuální výpovědi ve spolupráci s tanečníky, sóla a dua, která k sobě bez obalu přirážejí, ať si sama dělají navzájem ozvěnu. Velkou pomocí je jim nízká světelná hladina. Husté šero, které na jevišti vládlo, vydražovalo i znejišťovalo cokoli, co se v něm na jevišti objevilo. Tato choreografická kompozice by se mohla jmenovat: „to, co vystupuje ze tmy“. Jak se máte o přeludy ze tmy kriticky otřít? Tvůrci tak beztrestně házejí divákům návnadu na udici (sežrali jsme to i s navijákem).

DOT504 – Jozef Fruček a Linda Kapetanea (RootLessRoot): You Are Not the One Who Shall Live Long. Premiéra 23. listopadu 2016 v Jatkách78.

  • Autor: Nina Vangeli
  • Publikováno: 14. prosince 2016

Komentáře k článku: Smrt stojí ve tmě

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,