kulturní čtrináctideník pro divadelníky a jejich diváky.
DN 13/2010
BLOGY A POZNÁMKY
13/2010
Ceny Divadelních novin 2009/2010
Přehled oceněných.
Počet komentářů 0 Publikováno 28. 06. 2010
JAK JÁ TO VIDÍM
13/2010
Jana Synková
Jak já to vidím? Vlastně ani nevím. Hodně hraju v divadle, hodně zkouším, není čas sledovat ostatní, což mě dost mrzí, ale co se dá dělat. Potom je tu také náš pes, který vyžaduje své ráno, odpoledne a večer po představení a různé jiné péče. Na televizi také moc nekoukám, ale občas člověk narazí na nějakou filmovou klasiku, nedávno francouzskou, miluju černobílé filmy a fotografie, bez ohledu na to, že se z nich momentálně stává móda. Teď nedávno jsem ale sledovala (nepravidelně ovšem) ruský seriál Mistr a Markétka. Něco tak krásného už jsem dlouho neviděla. Takže i takové nečekané dárky se přihodí. Ráda také koukám na literární revui 333, protože to je opravdu žhavá literární současnost, ale nejen literární, i výtvarná apod. Jenže se o tom nechci více šířit, neb je do toho zapleten můj manžel, tak by to bylo hloupé.
Počet komentářů 0 Publikováno 28. 06. 2010
KOMENTÁŘ
13/2010
Česká divadla jako svorník národní hrdosti
Jistě se mnou mnohý slovutný čtenář Divadelních novin bude tiše nebo i ryčně souhlasit, že v evropském dramatu posledních desítiletí rozmohl se kult ošklivosti, zla, jakési – jak staří Sokolové říkali – podebranosti. A někdy tyto hry zamořují bohužel i naše národní jeviště. Mnohdy náš národní divák vůbec netuší, o čem hra je, leč z jeviště na něho vane zmar, smrt, ironie a nihilismus. Pak pisatel těchto řádků po skončených představeních v šatnách slýchává: Ty, mámo, o čem to bylo? Já jsem z toho pochopil, že autor má asi nějaké psychické problémy. A to je, prosím pěkně, ještě případ z bohulibějších, kdy autor divadelní hry vypisuje se ze svých problémů (nočních halucinací a polucí, nenávisti ke svým soukmenovcům, kteří jej ne a ne docenit apod.). Tristnější případ nastává, kdy dramatický autor – létaje mezi kontinenty a přenocuje ve čtyřhvězdičkových hotelích, by na všechna svá autorská čtení včas dorazil – tuše, že najmě mezi odbornou kritikou všelijaké potíže uznání snáze doznají (a mezi středostavovským obecenstvem dojem čehosi zajímavého, byť nepochopeného vzbudí), ty problémy – ač mu vlastními nejsou – pouze konstruuje.
Počet komentářů 1 Publikováno 28. 06. 2010
EDITORIAL
13/2010
DN 13
Proti profláklému sloganu když nejde o život, jde o hovno, který je v našem komentáři Česká divadlo jako svorník národní hrdost, myslím, že neprávem, přisuzován Janu Werichovi, staví Petr Kofroň maximu Rudolfa Medka: Jde víc než o život. Jde o duši. A o naši čest. Zapomenuté hodnoty a „vyšší“ mravnost je zapotřebí občas připomínat. Vlastně vždy!
Řekl bych, že „provokatér“ Petr Kofroň není jediná osobnost naší současné divadelní scény, která plave proti proudu. Lze je objevit – kupodivu – i mezi herci. Lukáš Hejlík z Městského divadla Brno je podobný samorost. Usuzuji tak z rozhovoru Jednou bych se chtěl živit chovem ovcí, který s ním vedla Lenka Suchá. Hejlík je až nekritickým obdivovatelem Otomara Krejči. Existuje mezi herci – čtyřicátníky ještě někdo takový?
Počet komentářů 0 Publikováno 25. 06. 2010
BLOGY A POZNÁMKY
13/2010
Varyš píše Bernátkovi (No. 4)
Je třeba si uvědomit, že inscenace DAMU, JAMU & VŠMU vznikají ve škole, jako školní projekty: jejich primárním cílem je tedy udělat zkoušku nebo zápočet, postoupit do dalšího ročníku, splnit si studijní povinnost.
Počet komentářů 0 Publikováno 25. 06. 2010
BLOGY A POZNÁMKY
13/2010
Bernátek píše Varyšovi (No. 4)
I největší školní úlet se vyvaruje politického radikalismu, reflexe vlastní práce nebo poměrů ve škole. Proto podněcujme vrstevníky k odporu a destrukci. Radikalizujme „mladý“ konservativismus.
Počet komentářů 2 Publikováno 25. 06. 2010
Číslo 13 (ročník 19, 29. 6. 2010)
Obsah čísla 13/2010
Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).
Jan Kolář Komentář Česká divadla jako svorník národní hrdosti
Petr Kofroň Osobnost měsíce Eva Salzmannová (Historický monolog)
redakce Jak já to vidím Jana Synková
Jana Synková Inspirace divadlem Coolness divák
Pavel Brycz Kronika 2. 6. — 15. 6. 2010
Kritický žebříček 13/2010 Kritika Bouře nad Špilberkem, spadané troleje na Kolišti
Richard Erml Kufry Dostojevští – nebrat
Vladimír Hulec Působivé obrazy z Carmen
Josef Herman Nevstoupíš dvakrát…
Josef Herman Velká Turandot na malém jevišti
Josef Herman Pornograf a feťák z dívčího deníčku
Luboš Mareček V broskvi k moři i do vesmíru
Jan Kerbr Večírek s manželi a očekávaným hostem
Vojtěch Varyš Hrátky s bustou hradeckého dramatika
Jan Kerbr Faustování v Čechách LP 2019
Vladimír Just Rozhovor Lukáš Hejlík: Jednou bych se chtěl živit chovem ovcí
Lenka Suchá Kontext Ukolébavka z jehličí
Michal Procházka Zdeněk Sklenář byl malíř…
Jan Kolář And Now for Something…
Martin J. Švejda Invaze českého divadla do středu světa
Jan Dvořák Zahraničí Něco málo z divadelního vkusu Londýna
Veronika Štefanová Každá z obětí byla i katem
Miro Procházka Mladí a neklidní Je to komedie? Je to tragédie?
Vojtěch Varyš Dopisy bez hranic Břetislav Rychlík píše Ludvíku Vaculíkovi
Břetislav Rychlík Na oáze s Magorem Tak ještě ke Kyjevu…
Ivan Martin Jirous Zemřeli Ladislav Smoljak
Vladimír Hulec Výročí červenec a srpen
redakce Paměti, záznamy, deníky Co na sebe vím XI
Milan Uhde Dědova mísa Krátce poté, co jsem se před padesáti lety…
Jan Císař Příloha Velký rozhovor s Vlastou Chramostovou
Richard Erml