Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vše, anebo nic o synech a matkách

Nápad přivézt na plzeňský festival dvě inscenace zabývající se vztahem synů ke svým matkám byl jistě dramaturgicky lákavý. Ale zatímco Klid maďarského souboru rumunského Národního divadla Târgu-Mureş se s tématem vyrovnal emotivně i divadelně působivým způsobem, inscenace polského Teatru Łaźnia Nowa v almodóvarovském titulu Vše o mé matce zanechala většinu diváků chladnými. Postupně narůstající odstup od představení byl v hledišti plzeňského DEPA2015 takřka fyzicky vnímatelný.

Chladně odtažitá inscenace Vše o mé matce FOTO JAROSLAV PROKOP

Režiséra inscenace Michała Borczucha a jeho kmenového herce Krzysztofa Zarzeckého pojí fakt, že oběma zemřely matky na rakovinu, když byli oba ještě velmi mladí. A tak se, spolu s dramaturgem a spoluautorem textu Tomaszem Śpiewakem, rozhodli o svých matkách vytvořit inscenaci založenou na vzpomínkách a útržkovitém těkání mezi fikcí, vysoce stylizovanými připomínkami minulosti a takzvaným skutečným životem. Alespoň tak praví anotace. Polské kritiky zase inscenaci charakterizovaly jako něco mezi psychoanalýzou a spiritismem.

Bohužel, téměř tříhodinový opus hraný bez pauzy má stejně daleko k autenticitě jako k obecnějšímu tematickému přesahu. Vstupní část naznačující souvislosti onemocnění jedné z matek s výbuchem jaderné elektrárny v Černobylu cosi v tomto smyslu naznačí, ale velice brzy se od tohoto motivu uteče, jako ostatně téměř od všeho alespoň trochu konkrétního. A v rozlehlém prostoru haly DEPA2015, kde scénografii dominovaly tři betonové bloky, se jakákoli autenticita i intimita naprosto vytrácely. Pětice hereček, jež se v roli obou matek volně střídají, je více či méně zaměnitelná, z některých míst hlediště se dokonce s nimi navazoval těžce i prostý vizuální kontakt. Výjimku tvořil vymezený prostor divadelní šatny v pravém předním rohu, kde se ale kromě diskuse o tom, zda je herečkám příjemné hrát matku pana režiséra, nic podstatného neodehrálo. A čím dál tím víc dění na jevišti směřovalo k jakési odosobněné publicistice.

Na rozdíl od rumunské inscenace, která měla i specifický humor, působila polská introspekce do tématu vztahu k matce jen chladně odtažitým dojmem. Slibovala vše, ale nenaplnila téměř nic.

Teatr Łaźnia Nowa (Polsko) – Tomasz Śpiewak: Vše o mé matce. Režie Michał Borczuch, výprava Dorota Nawrot, hudba Bartosz Dziadosz „Pleq“, světelný design Jacqueline Sobiszewski. Premiéra 22. dubna 2016.

  • Autor: Radmila Hrdinová
  • Publikováno: 01. října 2017

Komentáře k článku: Vše, anebo nic o synech a matkách

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,