Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vlny nálezů a ztrát

Pražská část 21. ročníku festivalu …příští vlna/next wave… i počátkem letošního října nabídla projekty rozličných žánrů (nejen) divadelní alternativy. Festival dosáhl markantních proměn. Změna hlavního kurátora festivalu (Vladimíra Hulce po dvaceti letech činnosti nahradila Lenka Dombrovská) přinesla také „omlazení“ letošního programu. Originální přístup však prezentovaly i protřelé existence alternativního divadla.

Pavol Seriš

Všestranný Pavol Seriš okouzlil Prahu FOTO KAROLINA CHASÁKOVÁ

K letošnímu ročníku festivalu …příští vlna/next wave… s oficiálním mottem Ztráty a nálezy bylo přidáno mediální heslo: V každém člověku dřímá prase. Tento (ať už politický, či moralizující) slogan vedl nejednoho z oslovených tvůrců k zapojení témat balancujících na hraně dekadence, zvířeckosti a kulturního šoku. Ne všem zúčastněným tvůrcům se však podařilo dovést tuto stylizaci k relevantnímu sdělení. Prase tak nakonec mělo především tragikomické konotace v souvislosti s předčasným odchodem Petra Skoumala a jeho slavnou aviatickou písní (kterou ve své pouliční performanci Animálie využil Toník Brinda).

Podržel bych se ale spíše festivalového motta. Ztráty byly značné: někteří tvůrci ztratili soudnost, Jakub Čermák Martina Faláře, Jan Mocek nahotu a v neposlední řadě ztratila nezávislá kultura během festivalu Milana Kozelku. Naštěstí nálezů bylo ještě více: festival a někteří z jeho hostů nalezli způsob nenásilné a podle návštěvnosti úspěšné propagace alternativního divadla. Miroslav Bambušek našel sám sebe v Pustině. Pro pražského diváka byl nalezen všestranný umělec Pavol Seriš. Ondřej Lipovský nalezl jakousi zvláštní, těžko definovatelnou formu rezignované pokory a odvážil bych se tvrdit, že si díky ní najde svého diváka. Mladé alternativní divadlo nalezlo prvky stand-up comedy (ať už ve struktuře Franz KafKABARETu, kabaretu Chemického divadla, nebo v monogrotesce Pavola Seriše).

A především byla nejen pro divadelní okraj nalezena Venuše ve Švehlovce, překrásný sklepní prostor z dvacátých let v areálu kolejí ve Slavíkově ulici. V rámci festivalu se v něm uskutečnily dvě premiéry zde působících souborů – 120 dní Sodomy Depresivních dětí toužících po penězích a Kabaret Chemická Venuše Vol. I. – Zrození Venuše Chemického divadla. Dvěma velmi odlišným inscenacím, jež mají značné nedostatky, nesmírně dopomohla právě svébytná atmosféra pozapomenutého prostoru Švehlovky. To se, bohužel, nedá říct o dalším prostoru, v němž se festivalové produkce odehrávaly. Disk Café svým provozem a uspořádáním (obzvlášť po přestavbě) dokáže zabít leckterý divadelní počin – což se projevilo na dvou představeních. Nostalgická parodie Orient bar – místo snů uskupení Kolonie, o. s. via Kartel a jinak velmi nápaditý titul Franz KafKABARETu souboru Sektor pro hosty nedopadly příliš šťastně. O poznání lépe se dařilo dvěma novým počinům bytového divadla, přestože se v jednom případě děj nehnul z předsíně (ME sdružení Taking Off Company) a ve druhém z ložnice (Písnička o kudle souboru Masakr Elsinor). Nečekaně tak „zvítězilo“ Studio Hrdinů s premiérou Pustiny Pavla Zajíčka a Miroslava Bambuška a zaskvěla se také vizuální složka projektu ∞, který uvedlo Divadlo D’EPOG v Malé dvoraně NG. Bylo to snad poprvé, kdy byl scénicky zrádný prostor v Národní galerii využit opravdu naplno.

Pro ty odvážlivce, kteří dokázali zhlédnout většinu programu pražské části festivalu, se mohl naskytnout pozoruhodný obraz, který nabídl průřez stávající českou divadelní alternativou s jejími tendencemi, slabostmi a neřestmi. Ze svého subjektivního pohledu si dovolím tvrdit, že v letošním ročníku strčila starší garnitura tu mladší hluboko do kapsy.

Osobnostní a do značné míry jemnocitné inscenace Oblovka Kláry Hutečkové a Jak chutná tvůj otisk? Zuzany Kantorové a Pavla Helebranda se sice snaží na bázi autorského textu vtáhnout diváka do intimních (i mírně banálních) problémů, ale stěží se dají srovnávat s překvapivě lidským a přívětivým rituálem Ondřeje Lipovského Červený Karkul, v němž se tomuto divácky náročnému performerovi podařilo podat osobní zpověď bez zbytečné civilizační lítostivosti. Režisér Miroslav Bambušek, většinou divadelního světa považován za režisérského outsidera, svými zkušenostmi, nadšením a vytrvalostí dokázal z určitého polozapomnění vytáhnout undergroundovou legendu Pavla Zajíčka a vytvořit komplexní hudebně-výtvarnou inscenaci.

Ono zdánlivě nekonečné bloudění kolem formy divadla poezie, zdá se, našlo cestu, kterou se lze vydat a zvítězit. Zatímco většina mladých ve svých počinech na festivalu využívala tvůrčí svobody v kompilacích textu až do úmoru (Masakr Elsinor, Chemické divadlo i Depresivní děti), spoléhající tak na trpělivost diváka, Zajíček, Bambušek a jeho hrstka věrných dokázali diváka provést světem poezie bez zbytečných ztrát. Pustinu si dovoluji označit jako největší úspěch letošní pražské části festivalu.

  • Autor: Otto Linhart
  • Publikováno: 30. října 2014

Komentáře k článku: Vlny nálezů a ztrát

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,