Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vlny nálezů a ztrát

Pražská část 21. ročníku festivalu …příští vlna/next wave… i počátkem letošního října nabídla projekty rozličných žánrů (nejen) divadelní alternativy. Festival dosáhl markantních proměn. Změna hlavního kurátora festivalu (Vladimíra Hulce po dvaceti letech činnosti nahradila Lenka Dombrovská) přinesla také „omlazení“ letošního programu. Originální přístup však prezentovaly i protřelé existence alternativního divadla.

Pavol Seriš

Všestranný Pavol Seriš okouzlil Prahu FOTO KAROLINA CHASÁKOVÁ

K letošnímu ročníku festivalu …příští vlna/next wave… s oficiálním mottem Ztráty a nálezy bylo přidáno mediální heslo: V každém člověku dřímá prase. Tento (ať už politický, či moralizující) slogan vedl nejednoho z oslovených tvůrců k zapojení témat balancujících na hraně dekadence, zvířeckosti a kulturního šoku. Ne všem zúčastněným tvůrcům se však podařilo dovést tuto stylizaci k relevantnímu sdělení. Prase tak nakonec mělo především tragikomické konotace v souvislosti s předčasným odchodem Petra Skoumala a jeho slavnou aviatickou písní (kterou ve své pouliční performanci Animálie využil Toník Brinda).

Podržel bych se ale spíše festivalového motta. Ztráty byly značné: někteří tvůrci ztratili soudnost, Jakub Čermák Martina Faláře, Jan Mocek nahotu a v neposlední řadě ztratila nezávislá kultura během festivalu Milana Kozelku. Naštěstí nálezů bylo ještě více: festival a někteří z jeho hostů nalezli způsob nenásilné a podle návštěvnosti úspěšné propagace alternativního divadla. Miroslav Bambušek našel sám sebe v Pustině. Pro pražského diváka byl nalezen všestranný umělec Pavol Seriš. Ondřej Lipovský nalezl jakousi zvláštní, těžko definovatelnou formu rezignované pokory a odvážil bych se tvrdit, že si díky ní najde svého diváka. Mladé alternativní divadlo nalezlo prvky stand-up comedy (ať už ve struktuře Franz KafKABARETu, kabaretu Chemického divadla, nebo v monogrotesce Pavola Seriše).

A především byla nejen pro divadelní okraj nalezena Venuše ve Švehlovce, překrásný sklepní prostor z dvacátých let v areálu kolejí ve Slavíkově ulici. V rámci festivalu se v něm uskutečnily dvě premiéry zde působících souborů – 120 dní Sodomy Depresivních dětí toužících po penězích a Kabaret Chemická Venuše Vol. I. – Zrození Venuše Chemického divadla. Dvěma velmi odlišným inscenacím, jež mají značné nedostatky, nesmírně dopomohla právě svébytná atmosféra pozapomenutého prostoru Švehlovky. To se, bohužel, nedá říct o dalším prostoru, v němž se festivalové produkce odehrávaly. Disk Café svým provozem a uspořádáním (obzvlášť po přestavbě) dokáže zabít leckterý divadelní počin – což se projevilo na dvou představeních. Nostalgická parodie Orient bar – místo snů uskupení Kolonie, o. s. via Kartel a jinak velmi nápaditý titul Franz KafKABARETu souboru Sektor pro hosty nedopadly příliš šťastně. O poznání lépe se dařilo dvěma novým počinům bytového divadla, přestože se v jednom případě děj nehnul z předsíně (ME sdružení Taking Off Company) a ve druhém z ložnice (Písnička o kudle souboru Masakr Elsinor). Nečekaně tak „zvítězilo“ Studio Hrdinů s premiérou Pustiny Pavla Zajíčka a Miroslava Bambuška a zaskvěla se také vizuální složka projektu ∞, který uvedlo Divadlo D’EPOG v Malé dvoraně NG. Bylo to snad poprvé, kdy byl scénicky zrádný prostor v Národní galerii využit opravdu naplno.

Pro ty odvážlivce, kteří dokázali zhlédnout většinu programu pražské části festivalu, se mohl naskytnout pozoruhodný obraz, který nabídl průřez stávající českou divadelní alternativou s jejími tendencemi, slabostmi a neřestmi. Ze svého subjektivního pohledu si dovolím tvrdit, že v letošním ročníku strčila starší garnitura tu mladší hluboko do kapsy.

Osobnostní a do značné míry jemnocitné inscenace Oblovka Kláry Hutečkové a Jak chutná tvůj otisk? Zuzany Kantorové a Pavla Helebranda se sice snaží na bázi autorského textu vtáhnout diváka do intimních (i mírně banálních) problémů, ale stěží se dají srovnávat s překvapivě lidským a přívětivým rituálem Ondřeje Lipovského Červený Karkul, v němž se tomuto divácky náročnému performerovi podařilo podat osobní zpověď bez zbytečné civilizační lítostivosti. Režisér Miroslav Bambušek, většinou divadelního světa považován za režisérského outsidera, svými zkušenostmi, nadšením a vytrvalostí dokázal z určitého polozapomnění vytáhnout undergroundovou legendu Pavla Zajíčka a vytvořit komplexní hudebně-výtvarnou inscenaci.

Ono zdánlivě nekonečné bloudění kolem formy divadla poezie, zdá se, našlo cestu, kterou se lze vydat a zvítězit. Zatímco většina mladých ve svých počinech na festivalu využívala tvůrčí svobody v kompilacích textu až do úmoru (Masakr Elsinor, Chemické divadlo i Depresivní děti), spoléhající tak na trpělivost diváka, Zajíček, Bambušek a jeho hrstka věrných dokázali diváka provést světem poezie bez zbytečných ztrát. Pustinu si dovoluji označit jako největší úspěch letošní pražské části festivalu.

  • Autor: Otto Linhart
  • Publikováno: 30. října 2014

Komentáře k článku: Vlny nálezů a ztrát

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,