Loňská přehlídka Obraz, ve kterém žijeme soustředila téměř sedmdesát příspěvků sedmi vysokých škol se studiem fotografie. K symptomatickému nadpisu kapitoly Obrat k přírodě poznamenal čtrnáctideník Ateliér slovy Anny Maximové: „Hoci je klasický žáner krajinárskej fotografie už takmer zabudnutý, i u najmladších autorov dochádza k znovuobjavovaniu prírody a nachádzaniu si k nej nových ciest.“ Nezaznívá tu potřeba zpevnit uvolněné vazby s prapůvodními zdroji existence?

Buď jak buď, osobně tak přistupuji k fotografům vystavujícím v Galerii Akademie múzických umění (GAMU). Jsou to Daniela Vokounová, Radek a Zdeněk Květoňovi, David Cysař, Tomáš Rasl a Petr Zinke. Sluší se ocenit hned invenčnost nasazení média v klasické podobě. Výstava pořádaná absolventy katedry fotografie FAMU, narozenými mezi léty 1966 a 1979, je nicméně důležitá také tím, kam je situována. A nemyslím teď adresu Hartigovského paláce. Koordinátor GAMU Michal Čtveráček dramaturgicky zviditelňuje určitý problém: neocitla se nejmladší generace příliš brzy v zajetí počítačů a virtuálních svodů? Vždyť loňská výstava magisterských souborů katedry fotografie působila jako snůška příležitostných nápadů přesahujících klauzury jen mimoškolní instalací. Není divu, řeknete si snad, nastupující umělci v lyrickém věku nemají na prózu dost zkušeností. Jenže jiní žáci FAMU zároveň staví celé filmy.

Galerii, jejíž náplň až příliš často svědčí o studentských inspiracích digitální bází, přináší kolekce Venku příklad dlouhodobé volby, možná zaměření už životního (a nikoli zkusmého obratu k některými kritičkami či kritiky přehlíženému oboru). Klíčová však není aktualizace velkoformátové techniky ani žánru. Těžiště spočívá ve vizi. Všechna rozhodnutí kolem fotografování, jímž se autoři vztahují ke světu na jiné než provozní úrovni, souvisejí totiž s bytostnou naladěností.

O jednom ze slibných studentů jsem nedávno slyšel, že se začal věnovat práci s reálným prožitkem, krajinářství. Vyslovila to mladá historička umění, kterou nechci jmenovat: šlo přece o příležitostnou hlášku a nikoli o poselství veřejnosti. Svou vypovídací hodnotu ale výrok přece jen má. Je v něm čitelný posun vnímání. Já bych sotva řekl, že pracuji s reálným prožitkem. Totéž asi platí i pro autory kolekce Venku. Neprezentují pokusnictví a nechybí jim pevný názor. Leč nejedná se ani tak o krajinaření, jako spíše o souběh kompozic s osvity, o energii zobrazovaných scenerií, čili o podstatné momenty bytí. Samozřejmě si jich lze užívat také bez kamery.

Josef Moucha
Autor je fotograf a výtvarný publicista

GAMU na pražském
Malostranském náměstí 12
zve na výstavu Venku
do 11. března.

Literární noviny číslo 3/2012
vyšly 19. ledna 2012.

www.literarky.cz
predplatne@literarky.cz