Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Visegrád by chyběl stejně jako střední Evropa aneb Držme se i kulturních instinktů

V posledních měsících jsou stále hlasitější názory o škodlivosti našeho členství ve Visegrádské skupině a umělosti tohoto uskupení. A skutečně, kvůli důsledkům vítězícího populismu a nacionalismu v maďarském a polském podání a nešťastnému tanci visegrádského slona v porcelánu imigračních kvót vyšla značka Visegrád překvapivě rychle z módy na mezinárodní i domácí politické scéně. Patří více než čtvrtstoletí spolupráce „véčtyřky“ opravdu na smetiště dějin podobně jako jiné umělé, ale ve své době opodstatněné konstrukty, jako byl třeba československý národ? Rozhodnutí, zda je víc à la mode Visegrád, Slavkov nebo Dunaj, přenechme politikům, je však jisté, že ve sféře kulturní by Visegrád chyběl stejně jako střední Evropa.

Anna Franková FOTO COLLAVINO

Vrátíme-li se do historie, pak je tzv. skupina V4 ještě stále hodnocena jako úspěšný projekt disidentských elit, jehož hlavními cíli byly společná integrace do evropských struktur a vybudování parlamentní demokracie s fungující tržní ekonomikou. Po útlumu v Klausově éře nabírá tato spolupráce na konci devadesátých let nový dech, a to i díky zřízení Mezinárodního visegrádského fondu, který od roku 2000 podporuje společné projekty v oblasti umění, kultury, vzdělávání a výzkumu. Samozřejmě, že se jedná o nástroj zahraniční politiky zřízený za účelem šíření kulturních a intelektuálních hodnot a budování image středoevropského regionu, ale kromě severských zemí se na ustavení obdobného (alespoň zatím) multilaterálně financovaného a transparentního nástroje podpory jiné regiony (např. Benelux nebo středomořské země) neshodly. I to je důvod k mírné radosti.

V dnešní politicky vyhrocené situaci se ke značce Visegrád sice umělci stavějí rezervovaně, ovšem kdo by se i v klidnějších dobách globálně zdánlivě nekonečných možností spolupráce dobrovolně a definitivně identifikoval s nějakou podobnou nálepkou, že? Intenzivní cirkulace divadelních, tanečních a hudebních produkcí a osobností z Česka, Polska, Slovenska a Maďarska po celém regionu však není žádnou zahraničně-politickou teorií, ale přirozenou potřebou a žitou realitou. Existují navíc oblasti, které lze nesporně považovat za více než úspěšné příklady společenské transformace – myslím především sféru nezávislého experimentálního divadla a tance, jež za jednu generaci v mnoha případech z bodu nula dospěla do vysokého stupně profesionalizace i mezinárodního renomé a vybudovala udržitelnou infrastrukturu také pro budoucí projekty. Slovy moldavské účastnice visegrádské putovní konference, kterou jsme pořádali v minulém roce: Kulturní operátoři v zemích Visegrádu napřeli svou energii k tomu, aby dostali sovětského člověka z postsovětské deprese, což se jim podařilo hlavně díky aktivitám nezávislých umělců.

Když jsme v pražském Institutu umění – Divadelním ústavu společně s kolegy z partnerských ústavů v Bratislavě, Varšavě a Budapešti zakládali projekt dlouhodobé propagační a výzkumné strategie a nazvali jsme ho Performing Arts Central Europe – Visegrad Countries Focus, učinili jsme tak s vědomím hutné filosoficko-historické problematiky navázané na pojem střední Evropa. Jakkoliv akcentujeme visegrádskou spolupráci a synergii menších zemí v konkurenčním zápolení o pozornost na velkých mezinárodních fórech, ponecháváme na prvním místě stále odkaz středoevropských hodnot v širokém geopolitickém chápání zahrnujícím i německojazyčnou kulturu, která vnímá stabilitu střední Evropy také jako podstatnou, viz německé angažmá na Ukrajině. Projekt se rodil v roce 2011, kdy Evropu začaly ovládat programy „austerity“, maďarská kulturní scéna odrážela první útoky orbánovské garnitury a polské předsednictví EU se neslo v intencích expanze do zemí Východního partnerství, kde polští kolegové vykonali mnoho prospěšné práce mimo jiné právě pro nezávislou kulturu, jakkoli dnes tuto linii opouštějí. V souvislosti s reflexemi 20. výročí pádu komunismu ve východní Evropě se znovu vynořila otázka vlastní identity a tzv. dohánění Západu. Je období (n)ostalgie po zpřetrhaných (nejen) kulturních vazbách v této části Evropy pouze znouzectností tváří v tvář poklesu zájmu Západu, nebo skutečnou snahou o restauraci středo- a východoevropské kulturní sounáležitosti? Zřejmě obojí.

V každém případě je tento proces součástí potřebné kulturní redefinice Evropy. Revize nekritického vzývání Západu je umocněna obdobím škrtů veřejných výdajů na resorty školství, zdravotnictví a kultury a odporem části intelektuální a kulturní obce vůči hodnocení kultury při argumentaci o prospěšnosti jejího financování výhradně z hlediska ekonomických dopadů, které politické elity ve většině případů tak jako tak nedojme. Není zde cesta pro ofenzivu střední Evropy, která by měla usilovat o to, být významná především kulturně? Slovy Václava Havla jsme sice přestali být v Evropě amnestovanými vězni, ale ještě stále jsme považováni za chudé odpadlíky. Součástí Evropské unie jsme oficiálně již dobrých třináct let a je taková, jakou jsme si ji udělali, nehledě na potenci našich politických elit podílet se na jejím fungování a rozhodování. Obava z neznámého panuje nejen ve východní Evropě, ale také na Západě, přičemž – jak se ukazuje i dnes – zůstáváme součástí spíše toho neznámého. A to spíše vlastní vinou. Tvoří-li podstatu identity jakéhokoli společenství kultura, pak pojďme konečně zúčtovat s demagogií „třešniček na dortu“. Možná se pak konečně dopracujeme ke kunderovským autentickým kulturním hodnotám, jimiž ve střední Evropě byla a je především kulturní rezistence. Vůči módám, ideologiím i mocenským manipulacím.

Martina Pecková Černá
teatroložka, překladatelka, kulturní manažerka

  • Autor: DN
  • Publikováno: 05. října 2017

Komentáře k článku: Visegrád by chyběl stejně jako střední Evropa aneb Držme se i kulturních instinktů

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,