Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Visegrád by chyběl stejně jako střední Evropa aneb Držme se i kulturních instinktů

V posledních měsících jsou stále hlasitější názory o škodlivosti našeho členství ve Visegrádské skupině a umělosti tohoto uskupení. A skutečně, kvůli důsledkům vítězícího populismu a nacionalismu v maďarském a polském podání a nešťastnému tanci visegrádského slona v porcelánu imigračních kvót vyšla značka Visegrád překvapivě rychle z módy na mezinárodní i domácí politické scéně. Patří více než čtvrtstoletí spolupráce „véčtyřky“ opravdu na smetiště dějin podobně jako jiné umělé, ale ve své době opodstatněné konstrukty, jako byl třeba československý národ? Rozhodnutí, zda je víc à la mode Visegrád, Slavkov nebo Dunaj, přenechme politikům, je však jisté, že ve sféře kulturní by Visegrád chyběl stejně jako střední Evropa.

Anna Franková FOTO COLLAVINO

Vrátíme-li se do historie, pak je tzv. skupina V4 ještě stále hodnocena jako úspěšný projekt disidentských elit, jehož hlavními cíli byly společná integrace do evropských struktur a vybudování parlamentní demokracie s fungující tržní ekonomikou. Po útlumu v Klausově éře nabírá tato spolupráce na konci devadesátých let nový dech, a to i díky zřízení Mezinárodního visegrádského fondu, který od roku 2000 podporuje společné projekty v oblasti umění, kultury, vzdělávání a výzkumu. Samozřejmě, že se jedná o nástroj zahraniční politiky zřízený za účelem šíření kulturních a intelektuálních hodnot a budování image středoevropského regionu, ale kromě severských zemí se na ustavení obdobného (alespoň zatím) multilaterálně financovaného a transparentního nástroje podpory jiné regiony (např. Benelux nebo středomořské země) neshodly. I to je důvod k mírné radosti.

V dnešní politicky vyhrocené situaci se ke značce Visegrád sice umělci stavějí rezervovaně, ovšem kdo by se i v klidnějších dobách globálně zdánlivě nekonečných možností spolupráce dobrovolně a definitivně identifikoval s nějakou podobnou nálepkou, že? Intenzivní cirkulace divadelních, tanečních a hudebních produkcí a osobností z Česka, Polska, Slovenska a Maďarska po celém regionu však není žádnou zahraničně-politickou teorií, ale přirozenou potřebou a žitou realitou. Existují navíc oblasti, které lze nesporně považovat za více než úspěšné příklady společenské transformace – myslím především sféru nezávislého experimentálního divadla a tance, jež za jednu generaci v mnoha případech z bodu nula dospěla do vysokého stupně profesionalizace i mezinárodního renomé a vybudovala udržitelnou infrastrukturu také pro budoucí projekty. Slovy moldavské účastnice visegrádské putovní konference, kterou jsme pořádali v minulém roce: Kulturní operátoři v zemích Visegrádu napřeli svou energii k tomu, aby dostali sovětského člověka z postsovětské deprese, což se jim podařilo hlavně díky aktivitám nezávislých umělců.

Když jsme v pražském Institutu umění – Divadelním ústavu společně s kolegy z partnerských ústavů v Bratislavě, Varšavě a Budapešti zakládali projekt dlouhodobé propagační a výzkumné strategie a nazvali jsme ho Performing Arts Central Europe – Visegrad Countries Focus, učinili jsme tak s vědomím hutné filosoficko-historické problematiky navázané na pojem střední Evropa. Jakkoliv akcentujeme visegrádskou spolupráci a synergii menších zemí v konkurenčním zápolení o pozornost na velkých mezinárodních fórech, ponecháváme na prvním místě stále odkaz středoevropských hodnot v širokém geopolitickém chápání zahrnujícím i německojazyčnou kulturu, která vnímá stabilitu střední Evropy také jako podstatnou, viz německé angažmá na Ukrajině. Projekt se rodil v roce 2011, kdy Evropu začaly ovládat programy „austerity“, maďarská kulturní scéna odrážela první útoky orbánovské garnitury a polské předsednictví EU se neslo v intencích expanze do zemí Východního partnerství, kde polští kolegové vykonali mnoho prospěšné práce mimo jiné právě pro nezávislou kulturu, jakkoli dnes tuto linii opouštějí. V souvislosti s reflexemi 20. výročí pádu komunismu ve východní Evropě se znovu vynořila otázka vlastní identity a tzv. dohánění Západu. Je období (n)ostalgie po zpřetrhaných (nejen) kulturních vazbách v této části Evropy pouze znouzectností tváří v tvář poklesu zájmu Západu, nebo skutečnou snahou o restauraci středo- a východoevropské kulturní sounáležitosti? Zřejmě obojí.

V každém případě je tento proces součástí potřebné kulturní redefinice Evropy. Revize nekritického vzývání Západu je umocněna obdobím škrtů veřejných výdajů na resorty školství, zdravotnictví a kultury a odporem části intelektuální a kulturní obce vůči hodnocení kultury při argumentaci o prospěšnosti jejího financování výhradně z hlediska ekonomických dopadů, které politické elity ve většině případů tak jako tak nedojme. Není zde cesta pro ofenzivu střední Evropy, která by měla usilovat o to, být významná především kulturně? Slovy Václava Havla jsme sice přestali být v Evropě amnestovanými vězni, ale ještě stále jsme považováni za chudé odpadlíky. Součástí Evropské unie jsme oficiálně již dobrých třináct let a je taková, jakou jsme si ji udělali, nehledě na potenci našich politických elit podílet se na jejím fungování a rozhodování. Obava z neznámého panuje nejen ve východní Evropě, ale také na Západě, přičemž – jak se ukazuje i dnes – zůstáváme součástí spíše toho neznámého. A to spíše vlastní vinou. Tvoří-li podstatu identity jakéhokoli společenství kultura, pak pojďme konečně zúčtovat s demagogií „třešniček na dortu“. Možná se pak konečně dopracujeme ke kunderovským autentickým kulturním hodnotám, jimiž ve střední Evropě byla a je především kulturní rezistence. Vůči módám, ideologiím i mocenským manipulacím.

Martina Pecková Černá
teatroložka, překladatelka, kulturní manažerka

  • Autor: DN
  • Publikováno: 05. října 2017

Komentáře k článku: Visegrád by chyběl stejně jako střední Evropa aneb Držme se i kulturních instinktů

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,