Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Kocovina podle Wyspiańského

Na komplikovaný text Stanisłava Wyspiańského Veselka si u nás po sametovém listopadu troufl jen Petr Lébl. Ve hře ho zajímaly groteskní a trochu mystické společenské obřady plné trapného chování, žvanění zastírající prázdnotu v duších a jalových životech. Břetislava Rychlíka v činohře Národního divadla v Brně naopak zajímá obecnější politický koloběh, kocovina z nikdy neuskutečněných nadějí provinční společnosti, z marného přesvědčení, že jednou bude líp. Poláci alespoň za svobodu bojovali, my ne. My můžeme nanejvýš litovat krachu idejí pravdy a lásky, převálcovaných většinovým pragmatismem – ideje je sice dobré hlásat, ale žít podle nich? Brát vážně deklarované mravní a etické zásady je přece tak nepohodlné! O tom stačí si číst a hrdinství prožívat v divadle.

Veselka, Svatba, na které se odehraje všechno

Ironický živý obraz revolučního srocení FOTO JAKUB JÍRA

Je zřejmé, že inscenaci koncipoval člověk veskrze politický v době rozpadu zdejší vlády, že zkoušky dokončil v předvolební nervozitě – z jeviště lze vytušit nedůvěru, že volby něco změní. A to Rychlík netušil, jaké divadýlko politikové spustí dřív, než uklízečky poklidí volební místnosti. Proto jako režisér a upravovatel hry podtrhl Wyspiańského přesvědčení o neschopnosti společnosti něco se sebou udělat, a ostatní témata upozadil, nebo rovnou odstranil. Lze s tím jistě diskutovat, stejně jako s razancí, s níž Rychlík mnohovrstevnatou hru zjednodušil. Nehraje o rozervané polské duši, tím méně o polských reáliích, a už vůbec ne o polském mysticismu a polských dějinách, tedy o všem, s čím se vyrovnával Wyspiański. S dramaturgem Janem Gogolou se zbavili většiny polských atributů nejjednodušším způsobem – vyškrtali je, a zbytek převedli do Česka, přesněji někam na jižní Moravu, vyznačující se kosárky a pitím slivovice. Ano, je to svým způsobem otřepané.

Je samozřejmě diskutabilní už to, zda zdejší politické a ideologické kocoviny řešit právě Wyspiańským, našly by se k tomu účelu onačejší texty. Veselka však má přesah významného evropského textu, propojuje českou a moravskou kotlinu s přilehlým středoevropským prostorem, ukazuje, že v tom nejsme sami geograficky ani historicky.

Folklór inscenace je od počátku falešný, juchaný jen na oko, zparchantělý jako všechno kolem nás. Zastupoval falešnou dějinnou základnu současnosti – a nemůžeme být lepší než naši předkové, když se neudálo nic, co by nás nasměrovalo jinak, hlásá se z jeviště. Proto postavy na jevišti netroubí na roh, ale cinkají svazky klíčů. Rychlík se však hořce vysmívá nejen současníkům, včetně sebe sama, ale také slávě slavných Slávů spolu s někdejšími V+W nebo Jaroslavem Žákem, a jako jim, ani Rychlíkovi to paďouři neodpustí. Díváme se na sebe sama jako do hodně vypouklého zrcadla inscenace ne proto, abychom se zhrozili ze sebe sama, ale z toho, jaké přesvědčení si předáváme z pokolení na pokolení. Z genetického kódu společnosti.

K nejpůsobivějším momentům inscenace počítám pozvolný přechod od folklóru k čím dál grotesknější nadsázce v první části hry, v druhé už zbyla jen fraška, stejně trapná jako to, co nyní prožíváme – křičí Rychlík prostřednictvím opilých sedláků, kteří řinčí husitskými cepy a kosami, hr hr na ně, nedáme se, uděláme si pořádek. Ale nejdřív se napijeme na kuráž, aby nám to šlo, a ráno, v kocovině po prochlastané noci, úpíme, vzlykáme, vymlouváme se. A čekáme, co nám zase někdo nařídí. Sedlák, hospodyně, starosta, básník, děvečka, je to jedno, není tu jediná sympatická nebo alespoň normální postava. Panoptikum dotvořila Zuzana Štefunková-Rusínová chytrými kostýmy, postavy křepčí, potácejí se a vykonávají zveličené názorné akce na prostorném nezastavěném jevišti Tomáše Rusína. Báječné svícení by si nezadalo kdekoli v současné Evropě. Tělocvičné nářadí evokuje maloměstskou sokolovnu, zároveň si tropí posměch z dávného latinského přísloví „ve zdravém těle zdravý duch“, velebeného zdejšími národovci a stoupenci Tyrše – další způsob, jak propojit minulost se současností do budoucnosti. Zpívá se k tomu, hraje se oduševnělý a revoluční Beethoven, ale také polsky zadumaný Chopin (v moderním hávu), škoda, že ne jen naživo, ale také reprodukovaně. Hraje, kdo má ruce a nohy, nechci nespravedlivě vyzvednout jednotlivce z perfektně sehraného celku – soubor Mahenovy činohry je hodně silný!

Otázka, proč právě Wyspiańského Veselka, má i ryze divadelní odpověď. Interpretačně krajně obtížný text je prostě náročným úkolem pro pocuchanou činohru brněnského Národního divadla – jaké jiné by si měla dávat, jestli chce znovu a pořádně vymezit své místo mezi CEDem a Městským divadlem? Mají nabízet polobulvární pateticky hranou Královu řeč jen proto, že si ji diváci pochvalují? Nemyslím, musí je přesvědčit o kráse a působivosti komplikovanější divadelní estetiky. Své vlastní, jiné, než nabízejí jinde.

Nemyslím, že se na Veselku do Mahenova divadla bude chodit. Obávám se, že se zařadí mezi nadmíru potřebné propadáky, jak je známe z učebnic dějin divadla. Inscenace prostě není přímočaře hezká, dokonce se asi ani nechce líbit. Vzhledem k vypreparované hře je trochu zdlouhavá, řečené se dá pochopit i prožít rychleji, trochu proto nudí. Ale cením si jí hodně, čert vem trochu rozmazaný mejkap.

Národní divadlo Brno – Stanisław Wyspiański: Veselka, Svatba, na které se odehraje všechno. Režie Břetislav Rychlík, dramaturgie Jan Gogola, scéna Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková­-Rusínová, hudba Petr Hromádka, pohybová spolupráce Ladislava Košíková. Premiéra 18. října 2013.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 11. listopadu 2013

Komentáře k článku: Kocovina podle Wyspiańského

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kauza

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,