Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Fracek z lepší rodiny

Miloš Orson Štědroň vytvořil další z řady portrétů významných českých osobností, kterým se v posledních letech věnuje osobitou formou kabaretu. Autorská kontinuita, pokud jde o styl i metodu práce, je zcela zřetelná, a lze již hovořit o výrazné osobní pečeti, kterou Štědroň svým hudebním dílkům, počínaje Kabaretem Blatným (2007), nezaměnitelně vtiskuje. Tentokrát si vybral jako téma život a osobnost Václava Havla a inscenaci kabaretu s názvem Velvet Havel svěřil kaleidoskopické imaginaci Jana Friče a pražskému Divadlu Na zábradlí, kde Havel začínal jako kulisák.

Velvet Havel

Petr Jeništa (Miloš Havel) a Miloslav König (Václav Havel) v osobitém portrétu další osobnosti FOTO KIVA

I zde je hudba silnou složkou hry, a to ve všech stylových podobách, od jazzových, kvazirockových intonací až ke konfekčnímu rapu, i zde je vydatným pomocníkem při nastolení dobové atmosféry sedmdesátých a osmdesátých let. Průvodce dějem, osnovatele i komentátora všech situací, představuje Miloš Havel, filmový producent hollywoodského formátu a spolumajitel barrandovského studia, který by chtěl o neuvěřitelném životě svého synovce, disidenta-prezidenta, natočit filmový trhák. S kabaretní lehkostí traktovaný příběh je otevřen jeho otázkou: Vašku, a co ženský? Pro styl hry je typické, že o Havlově vztahu k ženám – mediálně vydatně túrovanému tématu a konstantní součásti mnohaleté mozaiky, z níž je budována havlovská ikona – se toho však v průběhu večera mnoho nedozvíme. Takže nás nemůže překvapit Milošův závěrečný povzdech: Tak furt nic nevím. Což budiž připsáno spíše ke ctnostem této hry, a nejen, pokud jde o ženy: Štědroň zná a ctí meze zvoleného žánru. Od kabaretu nikdo nečeká, že bude rozkrývat hloubkový portrét jedné z nejkontroverznějších evropských osobností přelomu tisíciletí – co se však očekává, je vkusná a vtipná zábava. Té se nám dostane uspokojivou měrou, ale přesto na mne po brilantním Gočárovi a Tonym D. působí Velvet Havel spíše jako krok stranou než jako další výboj.

Portrét Havla, jakkoli nahozený jen mlhavě a se vší rozpustilou nezávazností, není prost jistého paradoxu. Nejenže tu není demontován jeho pomník, jako soustava povrchních klišé – na to opravdu kabaret nemá ten správný vercajk –, ale tato klišé jsou jakýmsi nenápadným způsobem naopak petrifikována. A to nepříliš vynalézavě: jen se tu reinstaluje obraz Havla, prezentovaný těmi, jimž se nechceme podobat. Nejsme přece jako oni. Nebo už chceme a jsme? Ten nepříliš vábný portrét zhýčkaného playboye z bohaté podnikatelské rodiny, který by se byl proháněl po Praze v nejnovějším sporťáku, nebýt osmačtyřicátého, je totiž věrohodnější, než by se JIM kdy mohlo jen zdát. Na vtipně koncipované scéně Davida Černého, kombinující funkčnost s maximální úsporností, vidíme velmi dobré herecké výkony základní pětice – základ oné věrohodnosti. Duo ženských postav je budováno na kontrastu typů. Marie Spurná se suverénně zhostila klíčové postavy Olgy, bez jejíhož účastného poradenství by Vašek, Miloslavem Königem hodně jednoznačně kreslený jako nepraktický snílek, marně bojoval s nástrahami podprsenek Triola, zatímco Anežka Kubátová si zkusila Múzu, jež je sublimací více žen-milenek – role trochu proti srsti jejímu křehkému hereckému typu, ale zvládnutá obdivuhodně (až na zpěv, ale z toho se tu nestřílí). Výrazným podílem je výkon tvárného Petra Jeništy, kterému se hrál Milošův ráčkující gay se zjevnou chutí – sice šarže jako hrom, ale ani z toho se tu nestřílí. Spíš jsem měl problémy s postavou Univerzála, slučující všechno ostatní (od Mandely, přes Klause až po dalajlamu), byť Natálii Drabiščákové nelze nic podstatného vytknout.

Štědroň nás vcelku úspěšně přesvědčuje, že se do jeho portrétní galerie může dostat kdokoli. O zábavu bude vždy postaráno. Jak objekt jeho zájmu dopadne, je jiná otázka. Možná chtěl původně kreslit portrét Masarykova pokračovatele a vyšel mu fracek z lepší rodiny, ale v tomto případě možno býti bez obav: Václav Havel drsnější zacházení snese.

Divadlo Na zábradlí Praha – Miloš Orson Štědroň: Velvet Havel. Režie Jan Frič, scéna David Černý a Jan Frič, kostýmy Lucia Škandíková, dramaturgie Lucie Ferenzová. Premiéra 2. května 2014.

  • Autor: Ivan Žáček
  • Publikováno: 28. května 2014

Komentáře k článku: Fracek z lepší rodiny

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,