Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Fracek z lepší rodiny

Miloš Orson Štědroň vytvořil další z řady portrétů významných českých osobností, kterým se v posledních letech věnuje osobitou formou kabaretu. Autorská kontinuita, pokud jde o styl i metodu práce, je zcela zřetelná, a lze již hovořit o výrazné osobní pečeti, kterou Štědroň svým hudebním dílkům, počínaje Kabaretem Blatným (2007), nezaměnitelně vtiskuje. Tentokrát si vybral jako téma život a osobnost Václava Havla a inscenaci kabaretu s názvem Velvet Havel svěřil kaleidoskopické imaginaci Jana Friče a pražskému Divadlu Na zábradlí, kde Havel začínal jako kulisák.

Velvet Havel

Petr Jeništa (Miloš Havel) a Miloslav König (Václav Havel) v osobitém portrétu další osobnosti FOTO KIVA

I zde je hudba silnou složkou hry, a to ve všech stylových podobách, od jazzových, kvazirockových intonací až ke konfekčnímu rapu, i zde je vydatným pomocníkem při nastolení dobové atmosféry sedmdesátých a osmdesátých let. Průvodce dějem, osnovatele i komentátora všech situací, představuje Miloš Havel, filmový producent hollywoodského formátu a spolumajitel barrandovského studia, který by chtěl o neuvěřitelném životě svého synovce, disidenta-prezidenta, natočit filmový trhák. S kabaretní lehkostí traktovaný příběh je otevřen jeho otázkou: Vašku, a co ženský? Pro styl hry je typické, že o Havlově vztahu k ženám – mediálně vydatně túrovanému tématu a konstantní součásti mnohaleté mozaiky, z níž je budována havlovská ikona – se toho však v průběhu večera mnoho nedozvíme. Takže nás nemůže překvapit Milošův závěrečný povzdech: Tak furt nic nevím. Což budiž připsáno spíše ke ctnostem této hry, a nejen, pokud jde o ženy: Štědroň zná a ctí meze zvoleného žánru. Od kabaretu nikdo nečeká, že bude rozkrývat hloubkový portrét jedné z nejkontroverznějších evropských osobností přelomu tisíciletí – co se však očekává, je vkusná a vtipná zábava. Té se nám dostane uspokojivou měrou, ale přesto na mne po brilantním Gočárovi a Tonym D. působí Velvet Havel spíše jako krok stranou než jako další výboj.

Portrét Havla, jakkoli nahozený jen mlhavě a se vší rozpustilou nezávazností, není prost jistého paradoxu. Nejenže tu není demontován jeho pomník, jako soustava povrchních klišé – na to opravdu kabaret nemá ten správný vercajk –, ale tato klišé jsou jakýmsi nenápadným způsobem naopak petrifikována. A to nepříliš vynalézavě: jen se tu reinstaluje obraz Havla, prezentovaný těmi, jimž se nechceme podobat. Nejsme přece jako oni. Nebo už chceme a jsme? Ten nepříliš vábný portrét zhýčkaného playboye z bohaté podnikatelské rodiny, který by se byl proháněl po Praze v nejnovějším sporťáku, nebýt osmačtyřicátého, je totiž věrohodnější, než by se JIM kdy mohlo jen zdát. Na vtipně koncipované scéně Davida Černého, kombinující funkčnost s maximální úsporností, vidíme velmi dobré herecké výkony základní pětice – základ oné věrohodnosti. Duo ženských postav je budováno na kontrastu typů. Marie Spurná se suverénně zhostila klíčové postavy Olgy, bez jejíhož účastného poradenství by Vašek, Miloslavem Königem hodně jednoznačně kreslený jako nepraktický snílek, marně bojoval s nástrahami podprsenek Triola, zatímco Anežka Kubátová si zkusila Múzu, jež je sublimací více žen-milenek – role trochu proti srsti jejímu křehkému hereckému typu, ale zvládnutá obdivuhodně (až na zpěv, ale z toho se tu nestřílí). Výrazným podílem je výkon tvárného Petra Jeništy, kterému se hrál Milošův ráčkující gay se zjevnou chutí – sice šarže jako hrom, ale ani z toho se tu nestřílí. Spíš jsem měl problémy s postavou Univerzála, slučující všechno ostatní (od Mandely, přes Klause až po dalajlamu), byť Natálii Drabiščákové nelze nic podstatného vytknout.

Štědroň nás vcelku úspěšně přesvědčuje, že se do jeho portrétní galerie může dostat kdokoli. O zábavu bude vždy postaráno. Jak objekt jeho zájmu dopadne, je jiná otázka. Možná chtěl původně kreslit portrét Masarykova pokračovatele a vyšel mu fracek z lepší rodiny, ale v tomto případě možno býti bez obav: Václav Havel drsnější zacházení snese.

Divadlo Na zábradlí Praha – Miloš Orson Štědroň: Velvet Havel. Režie Jan Frič, scéna David Černý a Jan Frič, kostýmy Lucia Škandíková, dramaturgie Lucie Ferenzová. Premiéra 2. května 2014.

  • Autor: Ivan Žáček
  • Publikováno: 28. května 2014

Komentáře k článku: Fracek z lepší rodiny

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,