Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Fracek z lepší rodiny

Miloš Orson Štědroň vytvořil další z řady portrétů významných českých osobností, kterým se v posledních letech věnuje osobitou formou kabaretu. Autorská kontinuita, pokud jde o styl i metodu práce, je zcela zřetelná, a lze již hovořit o výrazné osobní pečeti, kterou Štědroň svým hudebním dílkům, počínaje Kabaretem Blatným (2007), nezaměnitelně vtiskuje. Tentokrát si vybral jako téma život a osobnost Václava Havla a inscenaci kabaretu s názvem Velvet Havel svěřil kaleidoskopické imaginaci Jana Friče a pražskému Divadlu Na zábradlí, kde Havel začínal jako kulisák.

Velvet Havel

Petr Jeništa (Miloš Havel) a Miloslav König (Václav Havel) v osobitém portrétu další osobnosti FOTO KIVA

I zde je hudba silnou složkou hry, a to ve všech stylových podobách, od jazzových, kvazirockových intonací až ke konfekčnímu rapu, i zde je vydatným pomocníkem při nastolení dobové atmosféry sedmdesátých a osmdesátých let. Průvodce dějem, osnovatele i komentátora všech situací, představuje Miloš Havel, filmový producent hollywoodského formátu a spolumajitel barrandovského studia, který by chtěl o neuvěřitelném životě svého synovce, disidenta-prezidenta, natočit filmový trhák. S kabaretní lehkostí traktovaný příběh je otevřen jeho otázkou: Vašku, a co ženský? Pro styl hry je typické, že o Havlově vztahu k ženám – mediálně vydatně túrovanému tématu a konstantní součásti mnohaleté mozaiky, z níž je budována havlovská ikona – se toho však v průběhu večera mnoho nedozvíme. Takže nás nemůže překvapit Milošův závěrečný povzdech: Tak furt nic nevím. Což budiž připsáno spíše ke ctnostem této hry, a nejen, pokud jde o ženy: Štědroň zná a ctí meze zvoleného žánru. Od kabaretu nikdo nečeká, že bude rozkrývat hloubkový portrét jedné z nejkontroverznějších evropských osobností přelomu tisíciletí – co se však očekává, je vkusná a vtipná zábava. Té se nám dostane uspokojivou měrou, ale přesto na mne po brilantním Gočárovi a Tonym D. působí Velvet Havel spíše jako krok stranou než jako další výboj.

Portrét Havla, jakkoli nahozený jen mlhavě a se vší rozpustilou nezávazností, není prost jistého paradoxu. Nejenže tu není demontován jeho pomník, jako soustava povrchních klišé – na to opravdu kabaret nemá ten správný vercajk –, ale tato klišé jsou jakýmsi nenápadným způsobem naopak petrifikována. A to nepříliš vynalézavě: jen se tu reinstaluje obraz Havla, prezentovaný těmi, jimž se nechceme podobat. Nejsme přece jako oni. Nebo už chceme a jsme? Ten nepříliš vábný portrét zhýčkaného playboye z bohaté podnikatelské rodiny, který by se byl proháněl po Praze v nejnovějším sporťáku, nebýt osmačtyřicátého, je totiž věrohodnější, než by se JIM kdy mohlo jen zdát. Na vtipně koncipované scéně Davida Černého, kombinující funkčnost s maximální úsporností, vidíme velmi dobré herecké výkony základní pětice – základ oné věrohodnosti. Duo ženských postav je budováno na kontrastu typů. Marie Spurná se suverénně zhostila klíčové postavy Olgy, bez jejíhož účastného poradenství by Vašek, Miloslavem Königem hodně jednoznačně kreslený jako nepraktický snílek, marně bojoval s nástrahami podprsenek Triola, zatímco Anežka Kubátová si zkusila Múzu, jež je sublimací více žen-milenek – role trochu proti srsti jejímu křehkému hereckému typu, ale zvládnutá obdivuhodně (až na zpěv, ale z toho se tu nestřílí). Výrazným podílem je výkon tvárného Petra Jeništy, kterému se hrál Milošův ráčkující gay se zjevnou chutí – sice šarže jako hrom, ale ani z toho se tu nestřílí. Spíš jsem měl problémy s postavou Univerzála, slučující všechno ostatní (od Mandely, přes Klause až po dalajlamu), byť Natálii Drabiščákové nelze nic podstatného vytknout.

Štědroň nás vcelku úspěšně přesvědčuje, že se do jeho portrétní galerie může dostat kdokoli. O zábavu bude vždy postaráno. Jak objekt jeho zájmu dopadne, je jiná otázka. Možná chtěl původně kreslit portrét Masarykova pokračovatele a vyšel mu fracek z lepší rodiny, ale v tomto případě možno býti bez obav: Václav Havel drsnější zacházení snese.

Divadlo Na zábradlí Praha – Miloš Orson Štědroň: Velvet Havel. Režie Jan Frič, scéna David Černý a Jan Frič, kostýmy Lucia Škandíková, dramaturgie Lucie Ferenzová. Premiéra 2. května 2014.

  • Autor: Ivan Žáček
  • Publikováno: 28. května 2014

Komentáře k článku: Fracek z lepší rodiny

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,