Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Velké činohře se v Ostravě nedaří

Být poslem špatných zpráv není příjemné. Jenže vrátit se z festivalu OST-RA-VAR a nechat si pro sebe pochybnosti o směřování činohry Národního divadla moravskoslezského by bylo ještě trudnější.

V minulosti „velká“ činohra NDM produkovala výtečné inscenace na velkém jevišti i v menších prostorách, komedie, vážné hry, grotesky, pohádky. A umožňovala menším divadlům realizovat jejich speciální programy na okrajích svého hájemství. Komorní scéna Aréna se stala ostravským činoherním klubem či studiem. V Divadle Petra Bezruče sáhli po nejmladších divácích atraktivními jevištními inovacemi, které nabourávaly usedlou jevištní poetiku. Jenže po odchodu šéfa činohry Juraje Deáka do Prahy, a zvláště po nástupu současného šéfa Petera Gábora, se činohře NDM přestávalo dařit. Těžko se dalo pokračovat v zavedeném způsobu hraní, i když bylo právě v době začátku přehlídky OST-RA-VAR hodné obdivu a udivení kritikové, co do Ostravy předtím nezajeli, si objevili specifickou jevištní poetiku postavenou na výtečných hercích a promyšlené dramaturgii. Podle mne se začalo rozpadat právě logické propojení prostředků, tedy toho, co a jak a hlavně proč divákům nabídnout. Začalo převládat jedno nad druhým, oddělovalo se ono proč od jak. Především herectví tím začalo ztrácet původní vytříbený smysl a účel. Ne, že by herci nebyli nadále báječní, jsou ve většině takoví i letos, ale nedaří se jejich schopností využít ke společnému účinku celé inscenace, především k sdělování emocí a myšlenek. Letos jsem je zaznamenal coby tlampače byť pozoruhodného textu (Mučedník, přiznávám, vydržel jsem jen do poloviny), nebo různě schopné baviče v barvitém balábile (Král Ubu, proč se hraje, a zrovna takto, jsem nepochopil), unavené operetní šarže (Hostinec U kamenného stolu, prý náhradní, a tedy narychlo připravený), případně postavičky v pro mě nesmyslném jevištním normalizačním seriálu (Deník mého otce).

Pokud se mýlím, je dobře, budu jenom rád, že divadlo, které velmi ctím a mám prostě rád, je v pořádku.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 28. prosince 2016

Komentáře k článku: Velké činohře se v Ostravě nedaří

  1. Fany Herzánová

    Deník mého otce
    jsem viděla a byla jsem zklamána- Unavené pojetí textu, bez očekávané nadsázky, nadhledu a ironie bylo nepochopitelné. Velká škoda.

    30.12.2016 (0.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,