Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Velké činohře se v Ostravě nedaří

Být poslem špatných zpráv není příjemné. Jenže vrátit se z festivalu OST-RA-VAR a nechat si pro sebe pochybnosti o směřování činohry Národního divadla moravskoslezského by bylo ještě trudnější.

V minulosti „velká“ činohra NDM produkovala výtečné inscenace na velkém jevišti i v menších prostorách, komedie, vážné hry, grotesky, pohádky. A umožňovala menším divadlům realizovat jejich speciální programy na okrajích svého hájemství. Komorní scéna Aréna se stala ostravským činoherním klubem či studiem. V Divadle Petra Bezruče sáhli po nejmladších divácích atraktivními jevištními inovacemi, které nabourávaly usedlou jevištní poetiku. Jenže po odchodu šéfa činohry Juraje Deáka do Prahy, a zvláště po nástupu současného šéfa Petera Gábora, se činohře NDM přestávalo dařit. Těžko se dalo pokračovat v zavedeném způsobu hraní, i když bylo právě v době začátku přehlídky OST-RA-VAR hodné obdivu a udivení kritikové, co do Ostravy předtím nezajeli, si objevili specifickou jevištní poetiku postavenou na výtečných hercích a promyšlené dramaturgii. Podle mne se začalo rozpadat právě logické propojení prostředků, tedy toho, co a jak a hlavně proč divákům nabídnout. Začalo převládat jedno nad druhým, oddělovalo se ono proč od jak. Především herectví tím začalo ztrácet původní vytříbený smysl a účel. Ne, že by herci nebyli nadále báječní, jsou ve většině takoví i letos, ale nedaří se jejich schopností využít ke společnému účinku celé inscenace, především k sdělování emocí a myšlenek. Letos jsem je zaznamenal coby tlampače byť pozoruhodného textu (Mučedník, přiznávám, vydržel jsem jen do poloviny), nebo různě schopné baviče v barvitém balábile (Král Ubu, proč se hraje, a zrovna takto, jsem nepochopil), unavené operetní šarže (Hostinec U kamenného stolu, prý náhradní, a tedy narychlo připravený), případně postavičky v pro mě nesmyslném jevištním normalizačním seriálu (Deník mého otce).

Pokud se mýlím, je dobře, budu jenom rád, že divadlo, které velmi ctím a mám prostě rád, je v pořádku.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 28. prosince 2016

Komentáře k článku: Velké činohře se v Ostravě nedaří

  1. Fany Herzánová

    Deník mého otce
    jsem viděla a byla jsem zklamána- Unavené pojetí textu, bez očekávané nadsázky, nadhledu a ironie bylo nepochopitelné. Velká škoda.

    30.12.2016 (0.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


7. 2.–20. 2. 2017

Číslo 3/2017 (7. 2.–20. 2. 2017)

Obsah čísla 3/2017

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2017



Obsah,