Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Varyš píše z Flory (No. 12)

     Tak, čtrnáctá, rekordně dlouhá Flora je za námi a na místě je bilancování. Pro mne, jakožto člověka, který byl na Floře už potřetí a stala se pevnou součástí jeho kalendáře, tak trochu i odpovídání na věčnou otázku co na té Floře vlastně mám? Samozřejmě, je v milém městě v čase s vesměs přívětivým počasím (letošek byl deštivou výjimkou), dělají ho milí lidé a jako každý festival je i společenskou událostí. V tom by však neměly zaniknout zcela racionální argumenty – je to pečlivá dramaturgie vycházející z každoročního motta (a letošní nová klasika ani loňská válka idejí nebyly žádným plácnutím do větru). Je to velký prostor pro alternativní, experimentální, taneční divadlo, který jiné festivaly tohoto rozsahu (Hradec, Plzeň) zcela pomíjejí. A je to i cesta , kterou Flora ušla – ještě před pár lety šlo o pětidenní regionální přehlídku, na níž si podávala ruce liberecká činohra s tou pardubickou. A dnes, světové premiéry švédských tanečnic, hostující performeři z Nizozemí, Švýcarska či Brazílie, výběr toho nejlepšího z domácích velkých jevišť i cirkusových šapitó, o pestrém doprovodném programu v podobě koncertů první ligy ani nemluvě.

    Nová klasika se po mém soudu vrchovatě manifestovala dvěma skvělými Mikulášky – Hamletem z Husy a Divokou kachnou od Bezručů, důstojným zástupcem a příspěvkem, který vyvolal nemalé diskuse, byl Vojcek z Vinohrad, vrcholem této sekce přehlídky pro mě byli Pitínského Cikáni ze Slováckého divadla Uherské Hradiště. Narozdíl od jiných jsem s nadšením ocenil volejbalovou show Stefana Drehera Superimposing, mimořádně mě potěšila trojice pánů Gorlicki, Ganea a Martins z nizozemské platformy Random Collison, skvělý byl Ján Mikuš a taky Charlotta Öfverholm. Z koncertů samozřejmě Midi Lidi a Kazety, velkým překvapením byl hned první den rakouský mág Rupert Huber za doprovodu domácích VJs. A neměl bych zapomenout na okouzlující film Pět překážek.

    Na druhé straně? Ani letos mě nijak zvlášť neoslnili SKUTŘI a Adéla Laštovková Stodolová, stále ještě nepropadám kouzlu divadla DNO a míjí mě i šarm komediantů z Vosto5 – jenomže nic z toho nebyl průšvih nebo vyloženě špatné představení – tady už jde o míru osobního vkusu a zálib.

     A i to dění v zákulisí mělo svůj vtip, včetně knížákovské performance nejmenovaného kuřáka, předvolební show Milana Kozelky Al Jazeera Pirate show s Islámskou stranou sociální rovnodennosti a konečně i s plány na bahenní zápas Richarda Ermla s Vlastou Smolákovou – třeba na něj dojde příště.

     Takže – díky  a za rok zas!


    Komentáře k článku: Varyš píše z Flory (No. 12)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,