Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Varyš píše Adéle Kajn (No. 4)

Milá Adélo,

rapper James Cole, vlastním jménem Daniel Ďurech, nedávno v jednom rozhovoru řekl, že Zdeněk Svěrák je pro něj symbol „českýho lezení do prdele, takový tý domácí zasmrádlý pohodičky a kýče“. O číslo později přišla reakce čtenáře, podepsaného Jaromír Necid, že za takové řeči by si „ten cucáček zasloužil přímý direkt mezi oči“. Jakkoli jsou mi jiné Ďurechovy aktivity (rap) i názory a postoj ke světu zcela cizí, v tomhle směru projevil sympatickou otevřenost ve věci, o které se nemluví. Možná začnu věřit na jakousi generační spřízněnost, o níž tak rád mluví Vladimír Hulec.

První, co mě rozčiluje, je jakási povinná a všeobecná úcta k někomu, protože je masově úspěšný, protože něco v minulosti dokázal, protože je starý. V umění podobně jako byznysu, politice a sportu však platí, že je potřeba svou formu dokazovat stále novými výsledky. Nikdo ti neodpáře místo v historii. Ale nikdo ti přece nemůže zaručovat a držet místo v současnosti!

Nepopírám, že k některým kouskům Zdeňka Svěráka mám velmi pozitivní vztah – jde o Olmerovy filmy Co je vám, doktore? a Jako jed a Smoljakovy filmy Vrchní prchni a Kulový blesk. Tam se projevuje jistá hořkost a smysl pro humor a absurditu. Cimrmani navždy zůstali na úrovni školní besídky, studentské recese, národního podlézání a primitivního pomrkávání na jakž takž polovzdělané publikum (ve skutečnosti spíš nabiflované ze školních lavic, ne nadarmo směřuje většina narážek na běžné středoškolské učivo). Díla pozdní lítosti a bezbřehého sentimentu, ať už jde o filmy syna Jana nebo Jiřího Menzela, jsou esencí zla v české kinematografii. Moderování charitativních pořadů, televizní diktáty, pohádky, stylizace do učitele národů, to už není nic než hnus.

Tvůj Vojtěch

  • Autor: Vojtěch Varyš
  • Publikováno: 12. Prosinec, 2010

Komentáře k článku: Varyš píše Adéle Kajn (No. 4)

  1. Vladimír Hulec

    Vojto,
    vůbec jsi humoru Járy da Cimrman neporozuměl. O jeho kořenech, z kterých vzešel pozdější fenomén, nejlépe vypovídají rané rozhlasové nahrávky, které nedávno vyšly na CD Vinárna U Pavouka. Chceš-li, mohu Ti je půjčit.
    Filmy, o kterých píšeš, jsou jen lepšími normalizačními komediemi bez jiných ambic než vkusně pobavit. Mystifikace a závrať z jedovatě svobodné fantazie a bláznovství poukazující na lidskou/společenskou blbost jsou tytam. Naopak v pozdějších hrách Smoljakových (Hymna, Fantom Realistického divadla) i v Českém nebi je – podle mne – znát nová/aktuální společenská angažovanost, včetně oné hořkosti a smyslu pro humor a absurditu, jež je mnohem dál než ony filmy. Byť nalezenou formou cimrmanovské hry na ochotnictví.

    13.12.2010 (3.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 03/2016

Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literáního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


2. 2.-13. 2. 2016

Číslo 03/2016 (2. 2.-13. 2. 2016)

Obsah čísla 03/2016

Sloupek

Divadlo přeje nepřipraveným

Pro Honzu Nebeského jsem napsal...

Sukces měsíce

All Genius All Idiot v...

Prostor pro nové, nezávislé a...

Dotazník

Jiří Nekvasil

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Pořád se točí!

Život otáčivého hlediště v...

Názor

Pavana za mrtvý Ateliér

Šéfredaktorka čtrnáctideníku...

Glosa

Nudná budoucnost

Výstava Skvělý nový svět v Centru...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Festival nového cirkusu Cirkopolis...

Kritika

Blues svědomí versus...

Román Tsunami blues Markéty...

Špatně vyložený divadelní...

Buranteatr uvedl na Sokolském stadionu,...

Těžká cesta ze dna

Tragikomedii Top Dogs napsal...

Plout dál, zlou tmou…

Pluj dál, jen dál,/ Pán Bůh je s...

Se ctí a tajemstvím

Nejnovější inscenace strašnického...

Semafor a rubato

Myslím, že je omylem – jak se to...

Swing do nich teprve leze

Poslední premiéru Studia Ypsilon Swing...

Popelka v nepravých rukou

Popelka aneb Laskavost vítězí (La...

Bolestná klauniáda u...

Před třemi lety jsem v úvaze nad...

Z Kyliánovy líhně

Jedna z nejlepších choreografií...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2016...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Ondřej Sokol: Chci, aby lidi...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jaroslav Slánský: Chci...

Rozhovor s uměleckým šéfem...

Kauza

Kontext

Od Adamce po Žížalu

Napsat divadelněhistorickou práci v...

Fenomén Baarová

Úvahy filmové

Obejít se nedá aneb Odkaz...

Polský divadelní kritik, historik a...

Začíná rekonstrukce...

Hudební ředitel pražské Státní...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Jak to kdo vidí

Stručný obsah příspěvku zde není...

Došlo do redakce

Petr Váša: Sni Centrum pro studium...

HA za kulatým stolem v...

Herecká asociace informuje

Studio Hrdinů

Místa pro „nová“ divadla

Levínský píše Uhdemu

Jsem moc rád, že Tě úvod naší hry...

DVĚ LEGENDY – BOLEK...

Fotografie z výstavy Manéž na...

Zahraničí

Shakespeare ve vlastní...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Berlín se baví

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karel Koliš (17. 6. 1948 Praha – 21....

Výročí

Výročí 1.−15. února

Mlynářová Vlasta, herečka (1. 2....

Paměti, záznamy, deníky

Sto růží v bidetu (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 03/2016



Obsah,