Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Rozpačitá revue, řekl bych

Kdo jiný než Ondřej Havelka byl práv uvést na filmové plátno či divadelní jeviště osudy swingového všeuměla a správného chlapa Jiřího Traxlera. Stýkal se s ním v posledních letech jeho dlouhého života a natočil o něm báječný televizní dokument. S kým jiným měl psát než s Martinem Vačkářem a co jiného než swingovou revui – první takovou, Mou férovou Josefínu, uvedli v roce 1994, poslední, Zločin v posázavském Pacifiku, roku 2011. Všechny parádní, jen ta nynější, traxlerovská, nazvaná V rytmu swingu buší srdce mé nevyšla, myslím, pro nerozhodnost, o čem, jak a kde se má hrát.

V rytmu swingu buší srdce mé

Pavla Beretová (Zuzana) s Igorem Orozovičem (Jiří Traxler) zpacifikovali dotěrného ozbrojeného esesáka… FOTO PAVEL NESVADBA

Předně dílu neprospělo jeviště národní kapličky, v pozlaceném portálu pod nápisem Národ sobě jsou Havelkovy vtipy a gagy jaksi nesmělé. Technicky je ta podívaná s retro filmovými dotáčkami trochu chudá, ovšem jevištní vozy posunují technikáři ručně zřejmě proto, že se vedle revue trochu promítá a zřejmě i točí pomyslný film pro pamětníky. Vybrousit jen jedno nebo druhé k dokonalosti by, myslím, odstranilo stylové kostrbatosti (včetně rozvleklého temporytmu) a prospělo by hlavně herectví, které se nemůže rozhodnout mezi revuálním tanečním pohybem a gestickými naivismy filmů pro pamětníky, to vše lomené nesnesitelnou dávkou groteskního přehrávání postav hodných opovržení – gestapáků, soudružek učitelek a svazáků. Trpí tím i čím dál okázalejší a prvoplánovější padoušství Traxlerova původně přítele, posléze udavače a estébáka Jindry Feixe v podání Jana Bidlase. Nenávidí Traxlera, protože mu přebral Zuzanu (Pavla Beretová jí dala krásu a přirozenost) a utíká s ní před komunisty „za kopečky“ – pronásleduje je tak horlivě, až se samopalem v ruce přeběhl v hustém lese (projekce) na německou stranu a tam ho zastřelili – jestli to mělo být legrační nebo vážné, zřejmé nebylo. Podivnou smrtí zlosyna neskončil, ale přestal rozpačitý příběh, který autoři vyprávěli sice jako pohádku (začali a končili slovy bylo nebylo), ale konstruovali ho podle pamětnických filmových love story a zatížili historickým dokumentarismem. Scenáristické neobratnosti vyvolávaly neobratnosti jevištní, třeba naivně dramatickou rvačkou Traxlera s gestapáky (o Zuzanu, přirozeně). Jeden z nich, Major Trax­ler(?!), však miluje jazz a swingující muzikanty před svými soukmenovci chrání! Karel Dobrý ho lidsky i stylově zdůvěryhodnil, jak mohl, ale úplně to nešlo.

Závěr představení, ale i jeho průběh zachránil výtečný orchestr Melody Makers Ondřeje Havelky, sám o sobě dobrý důvod, proč revui hrát. Jenže jeho profesionalitu snižuje zpívání činoherců – vcelku je to jen národnědivadelní hra na revui. Taková „revue na divadle“. Jak to zřejmě mělo vypadat, dokládá Igor Orozovič v postavě Jiřího Traxlera – stylově zpívá, hraje na piano, přesně pointuje gesta i repliky, elegán každým coulem. Ani šikovná zpěvačka Rozálie Havelková, kterou otec úspěšně nasadil už do předchozí trampské revue z posázavského Pacifiku, si nemůže dost dobře hrát zrovna na Inku Zemánkovou. Divím se, že Ondřej Havelka v inscenaci sám nevystupuje, hodně by to zvýšilo její diváckou atraktivitu. I tak na swingovou hudbu a na vizuálně milé retro (Kateřina Štefková postavy oblékla dokonale!) diváci, myslím, rádi přijdou a neobratnosti odpustí.

Národní divadlo – Martin Vačkář, Ondřej Havelka: V rytmu swingu buší srdce mé. Režie a hudební dramaturgie Ondřej Havelka, scéna Martin Černý, kostýmy Kateřina Štefková, aranžmá a hudební nastudování Jakub Šafr a Juraj Bartoš, choreografie Jana Hanušová a Janek Kabelka, dramaturgie Marta Ljubková a Martin Urban. Premiéra 10. září 2015. (Psáno z reprízy 23. září 2015.)

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 11. října 2015

Komentáře k článku: Rozpačitá revue, řekl bych

  1. Pavel Štědrý

    Rozhodně nesouhlasím s panem Hermanem.
    Nejsem častým návštěvníkem divadla, natož Národního, nějaký ten koncert Ondřeje Havelky a Melody Makers nebo OPSO jsem již navštívil. Představení V rytmu swingu tančí srdce mé je asi to nejlepší, co jsem kdy v divadle viděl. Zábavné, s muzikou, která se mně vrývala pod kůži a měl jsem obavy, jestli svým pohupováním se do rytmu neruším své sousedy na křesle. Ani na minutu jsem se nenudil a užil si představení až do konce stejně jako zaplněné hlediště, které na konci mohutně aplaudovalo. Výborné herecké a pěvecké výkony, jediné, s čím mohu s panem Hermanem souhlasit, je absence Ondřeje Havelky. Jistě by mu nějaká role slušela.

    20.11.2016 (12.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    • Josef Herman

      Pane Štědrý,
      děkuji za komentář, odlišné názory jsou u nás vítány! Jen připomínám, že po roce provozování se mohla inscenace proměnit.

      20.11.2016 (13.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  2. Zdeněk Skalický

    Je mi líto,
    ale já bych nejen s panem Hermanem souhlasil, ale byl bych ještě přísnější. Vyjma výkonu orchestru to byla nuda, nuda a zase nuda, zřejmě způsobená dramaturgickou nerozhodností, a tím plytkostí dialogů a zápletek. Banální milostný trojúhelník, ploché historické kulisy, laciné vtípky např. s americkou žvýkačkou mi přišlo jak humor vhodný pro děti školou povinné. Proto jsem o přestávce opustil sál. Bohužel.

    06.02.2017 (13.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  3. Jarmila Horová

    Dobrý den,
    po včerejším shlédnutí představení v Janáčkově divadle si dovoluji napsat svůj názor. Strašně jsem se těšila, ale bohužel jsem byla zklamaná. Příběh je zbytečně zdlouhavý. Velký nepoměr mezi mluveným slovem a hudbou bohužel na úkor hudby a zpěvu. Tři hodiny byly téměř k nevydržení, nedivím se, že pán odešel už o přestávce. Hlavní představitelka přehrávala a se zpěvem to také nebylo dobré… Představitel J. Traxlera si zaslouží pochvalu.Kapela a ostatní zpěvačky jak jinak než vynikající. Skoda.

    04.04.2017 (14.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,