Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Rozpačitá revue, řekl bych

Kdo jiný než Ondřej Havelka byl práv uvést na filmové plátno či divadelní jeviště osudy swingového všeuměla a správného chlapa Jiřího Traxlera. Stýkal se s ním v posledních letech jeho dlouhého života a natočil o něm báječný televizní dokument. S kým jiným měl psát než s Martinem Vačkářem a co jiného než swingovou revui – první takovou, Mou férovou Josefínu, uvedli v roce 1994, poslední, Zločin v posázavském Pacifiku, roku 2011. Všechny parádní, jen ta nynější, traxlerovská, nazvaná V rytmu swingu buší srdce mé nevyšla, myslím, pro nerozhodnost, o čem, jak a kde se má hrát.

V rytmu swingu buší srdce mé

Pavla Beretová (Zuzana) s Igorem Orozovičem (Jiří Traxler) zpacifikovali dotěrného ozbrojeného esesáka… FOTO PAVEL NESVADBA

Předně dílu neprospělo jeviště národní kapličky, v pozlaceném portálu pod nápisem Národ sobě jsou Havelkovy vtipy a gagy jaksi nesmělé. Technicky je ta podívaná s retro filmovými dotáčkami trochu chudá, ovšem jevištní vozy posunují technikáři ručně zřejmě proto, že se vedle revue trochu promítá a zřejmě i točí pomyslný film pro pamětníky. Vybrousit jen jedno nebo druhé k dokonalosti by, myslím, odstranilo stylové kostrbatosti (včetně rozvleklého temporytmu) a prospělo by hlavně herectví, které se nemůže rozhodnout mezi revuálním tanečním pohybem a gestickými naivismy filmů pro pamětníky, to vše lomené nesnesitelnou dávkou groteskního přehrávání postav hodných opovržení – gestapáků, soudružek učitelek a svazáků. Trpí tím i čím dál okázalejší a prvoplánovější padoušství Traxlerova původně přítele, posléze udavače a estébáka Jindry Feixe v podání Jana Bidlase. Nenávidí Traxlera, protože mu přebral Zuzanu (Pavla Beretová jí dala krásu a přirozenost) a utíká s ní před komunisty „za kopečky“ – pronásleduje je tak horlivě, až se samopalem v ruce přeběhl v hustém lese (projekce) na německou stranu a tam ho zastřelili – jestli to mělo být legrační nebo vážné, zřejmé nebylo. Podivnou smrtí zlosyna neskončil, ale přestal rozpačitý příběh, který autoři vyprávěli sice jako pohádku (začali a končili slovy bylo nebylo), ale konstruovali ho podle pamětnických filmových love story a zatížili historickým dokumentarismem. Scenáristické neobratnosti vyvolávaly neobratnosti jevištní, třeba naivně dramatickou rvačkou Traxlera s gestapáky (o Zuzanu, přirozeně). Jeden z nich, Major Trax­ler(?!), však miluje jazz a swingující muzikanty před svými soukmenovci chrání! Karel Dobrý ho lidsky i stylově zdůvěryhodnil, jak mohl, ale úplně to nešlo.

Závěr představení, ale i jeho průběh zachránil výtečný orchestr Melody Makers Ondřeje Havelky, sám o sobě dobrý důvod, proč revui hrát. Jenže jeho profesionalitu snižuje zpívání činoherců – vcelku je to jen národnědivadelní hra na revui. Taková „revue na divadle“. Jak to zřejmě mělo vypadat, dokládá Igor Orozovič v postavě Jiřího Traxlera – stylově zpívá, hraje na piano, přesně pointuje gesta i repliky, elegán každým coulem. Ani šikovná zpěvačka Rozálie Havelková, kterou otec úspěšně nasadil už do předchozí trampské revue z posázavského Pacifiku, si nemůže dost dobře hrát zrovna na Inku Zemánkovou. Divím se, že Ondřej Havelka v inscenaci sám nevystupuje, hodně by to zvýšilo její diváckou atraktivitu. I tak na swingovou hudbu a na vizuálně milé retro (Kateřina Štefková postavy oblékla dokonale!) diváci, myslím, rádi přijdou a neobratnosti odpustí.

Národní divadlo – Martin Vačkář, Ondřej Havelka: V rytmu swingu buší srdce mé. Režie a hudební dramaturgie Ondřej Havelka, scéna Martin Černý, kostýmy Kateřina Štefková, aranžmá a hudební nastudování Jakub Šafr a Juraj Bartoš, choreografie Jana Hanušová a Janek Kabelka, dramaturgie Marta Ljubková a Martin Urban. Premiéra 10. září 2015. (Psáno z reprízy 23. září 2015.)

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 11. října 2015

Komentáře k článku: Rozpačitá revue, řekl bych

  1. Pavel Štědrý

    Rozhodně nesouhlasím s panem Hermanem.
    Nejsem častým návštěvníkem divadla, natož Národního, nějaký ten koncert Ondřeje Havelky a Melody Makers nebo OPSO jsem již navštívil. Představení V rytmu swingu tančí srdce mé je asi to nejlepší, co jsem kdy v divadle viděl. Zábavné, s muzikou, která se mně vrývala pod kůži a měl jsem obavy, jestli svým pohupováním se do rytmu neruším své sousedy na křesle. Ani na minutu jsem se nenudil a užil si představení až do konce stejně jako zaplněné hlediště, které na konci mohutně aplaudovalo. Výborné herecké a pěvecké výkony, jediné, s čím mohu s panem Hermanem souhlasit, je absence Ondřeje Havelky. Jistě by mu nějaká role slušela.

    20.11.2016 (12.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    • Josef Herman

      Pane Štědrý,
      děkuji za komentář, odlišné názory jsou u nás vítány! Jen připomínám, že po roce provozování se mohla inscenace proměnit.

      20.11.2016 (13.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  2. Zdeněk Skalický

    Je mi líto,
    ale já bych nejen s panem Hermanem souhlasil, ale byl bych ještě přísnější. Vyjma výkonu orchestru to byla nuda, nuda a zase nuda, zřejmě způsobená dramaturgickou nerozhodností, a tím plytkostí dialogů a zápletek. Banální milostný trojúhelník, ploché historické kulisy, laciné vtípky např. s americkou žvýkačkou mi přišlo jak humor vhodný pro děti školou povinné. Proto jsem o přestávce opustil sál. Bohužel.

    06.02.2017 (13.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  3. Jarmila Horová

    Dobrý den,
    po včerejším shlédnutí představení v Janáčkově divadle si dovoluji napsat svůj názor. Strašně jsem se těšila, ale bohužel jsem byla zklamaná. Příběh je zbytečně zdlouhavý. Velký nepoměr mezi mluveným slovem a hudbou bohužel na úkor hudby a zpěvu. Tři hodiny byly téměř k nevydržení, nedivím se, že pán odešel už o přestávce. Hlavní představitelka přehrávala a se zpěvem to také nebylo dobré… Představitel J. Traxlera si zaslouží pochvalu.Kapela a ostatní zpěvačky jak jinak než vynikající. Skoda.

    04.04.2017 (14.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,