Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2018

ročník 25
2. 10.–15. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Unavil se tak, že nevidí už nic?

    Témata stárnutí, zapomínání a s nimi související Alzheimerovy choroby se v posledních měsících znásobeně objevují na pražských jevištích. Po Zellerově Otci, prezentovaném v Rokoku, a dramatizaci Bernlefova románu Zatmění mozku v Divadle Broadway tu máme titul Pardál, hru plodného rakouského autora Felixe Mitterera.

    V popředí Ondřej Novák jako sobecký a dravý mladík Heinz FOTO JAN MALÍŘ

    Pardála nastudoval v Divadle Ungelt Ladislav Smoček a na komorním jevišti této scény vystupují v jeho režii zralí herci Jana Štěpánková, František Němec a mladý interpret Ondřej Novák. Jediná ženská představitelka ztvárňuje paní Marion, která po návratu z pohřbu svého manžela narazila autem do staršího muže. Zraněný následuje nešikovnou řidičku k ní domů, svou zdravotní újmu, zdá se, poněkud zveličuje a žádá nejen finanční odstupné, koňak a cigaretu, ale také to, aby po nějaký čas mohl u paní Marion zůstat. Do hry však vstupuje její nepřímý synovec Heinz, který má starou dámu, úředně ne zcela svéprávnou, na starosti, je jejím poručníkem a hodně ho – kromě duševní vyrovnanosti jím nárazově opečovávané seniorky – zajímají především peníze, které podle odhadu banky (sám patří k jejím zaměstnancům) Marion ukrývá někde v bytě. V dalším průběhu se ukazuje, že věci se mají poněkud jinak.

    Byl do hrobu uložen skutečně Marionin manžel? Proč neznámý ví lecjaké podrobnosti o jeho životě a v některých momentech se po bytě pohybuje zcela suverénně? A jde mladému Heinzovi skutečně o „tetiččino“ dobro, nebo jenom o její majetek?

    Jako leitmotiv prostupuje Mittererovým textem Rilkeho báseň o pardálovi (odtud titul kusu), zvířeti, jemuž docházejí síly: Zrak jeho chůzí podél mříží / unavil se tak, že nevidí už nic. V první části inscenace, kdy neznámý na jevišti osamí, režisér dokonce čaruje s atmosférou tak, že za zvuku recitace a osudového hudebního podkresu se v zrcadle, do něhož se František Němec dívá, objeví zvířecí morda.

    Inscenace, jejíž pointu nebudu prozrazovat (a kterou stejně lze chápat víceznačně), v sobě obsahuje patřičnou dávku znepokojivého tajemství, při scéně nejasného rozpomínání se seniorů před přestávkou mi naskakovala husí kůže. Jana Štěpánková uplatňuje svoje interpretační přednosti (ironicky podbarvená dikce, přesný timing v pointování replik) v decentním dávkování, František Němec mísí v plnokrevnější postavě „neznámého“ nedůtklivost se zoufalstvím, ony průvodní jevy počátků Alzheimerovy choroby. Postavy jevištních partnerů ovšem nepostrádají plasticitu, která naznačuje, že oba mají mnohé odžito. Ondřej Novák dostal v partu Heinze příležitost (po rolích jemných a empatických mladíků, které dosud převážně hrál) ztvárnit sobeckého dravce, schopného manipulovat slabšími ve svůj prospěch.

    Zdařilou inscenaci, objevnou i dramaturgicky, doplňuje obsažná programová brožura, kde vedle podrobného profilu autora a interview s režisérem nalezneme informace o vzniku Rilkovy básně, a dokonce – kromě originální německé verze – i několik jejích překladů.

    Divadlo Ungelt – Felix Mitterer: Pardál. Překlad Magdalena Štulcová. Režie a výprava Ladislav Smoček, dramaturgie Pavel Ondruch. Premiéra 6. prosince 2017. (Psáno z reprízy 13. prosince 2017.)

    • Autor:
    • Publikováno: 9. ledna 2018

    Komentáře k článku: Unavil se tak, že nevidí už nic?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,