Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Ukřičeně agitující kabaret

Čísi pes se vydělal na chodník a nikdo z přítomných pejskařů se k tomu nemá… Týpek, co v autě překročil rychlost, se pokouší u policajta ukecat slevu výměnou za lístky do divadla, kde pracuje… Starosta obce se kvůli kauze předražených chodníků bojí o křeslo, a tak se narychlo snaží splašit jakési dětské hřiště…

Tak vypadají situace, kterými politický kabaret Seber si to hovno (pražská MeetFactory) charakterizuje naši současnost. Stejně tak dobře by se tam mohlo hrát o tom, jak hygienik zatápí vietnamským bistrům, která se ho zdráhají uplatit, synovy špinavé peníze pere otec ve svém autobazaru a jak na buřtguláš kmotra Vomáčky přišlo dvakrát tolik lidí než na mítink s občany jediného slušného politika v kraji…

Za scénou z veřejného záchodku, kde Klausovi před třiceti lety kouřil jakýsi klučina a díky tomu nás mají Rusáci údajně v hrsti, by se s nadsázkou mohli na jevišti, místo písně o chlapákovi Putinovi, zjevit Klaus a Putin třeba v podobě nadživotně velkých loutek. A zatímco by si navzájem udíleli vysoká státní vyznamenání, ve videu za nimi by jako jeden muž šílely krásky i uznání plné důchodkyně…

Háček v kabaretu Seber si to hovno (režie: Braňo Holiček, dramaturgie: Jan Tošovský, hrají: Marie Štíplová, Ivan Lupták, Radovan Klučka) je totiž nahodilý výběr skečů, z nichž se skládá. Pokud je možné z představení leccos ubrat a leccos do něj naopak přidat bez toho, že by mu to zásadně ublížilo či změnilo jeho smysl, je namístě zpozornět.

Skvělý nápad příjít s kabaretem, který bude tepat poměry, aniž by na rozdíl od Blonďaté bestie natolik propíral konkrétní politické kauzy, vyústil v divadlo typizovaných postav. Přehlídku archetypálních charakterů (občan, starosta, podnikatel) chovajících se ukázkově hovadsky. Přesně tak, jak si je představujeme u piva, když na ně nadáváme.

Hospodskou debatu zpruzených politikou Holičkova hra samozřejmě přesahuje. Jak zajímavými inscenačními postupy, kdy herci hovoří spolu a zároveň každý zvlášť, jednotlivé scény oddělují bicí (Ondřej Dočekal) a ze stropu co chvíli spadne překvapení, tak tím svým žalujícím prstem. Ten míří nejen nahoru k „vrchnosti“, jak je to zvykem v hospodě, ale také na nás. Kdo uplácí policajta, neměl by se přece divit ani tunelům o pár pater výš. Říká se tím: začni od sebe. Je ostatně celkem namístě to čas od času s gustem připomenout.

Na webstránkách představení se jeho tvůrci ptají, jak dnes dělat politické divadlo. Má nastavovat zrcadlo době? Má nás rozesmát a tím nám ulevit? Daří se jim obojí, a navíc nás ještě cepují a vzdělávají v občanské uvědomělosti, říkám si a myslím na to, co tohle představení vlastně dělí od formálně vytříbené agitky. Stejně ploché charaktery, stejná intenzita morálního rozhořčení a stejně jednoznačná interpretace světa. Od agitky se to liší především tím, že s vyzněním hry souhlasím, neboť se vezu na vlně stejného životního pocitu. Ale stejně: divadlo, kde postavy jsou jen dvourozměrné nálepky bez duše, mě čímsi podstatným nenaplňuje. A byť by byla ona černobílost daní za sdělné a naléhavé poselství, ptám se: kdo doopravdy věří, že tento kabaret něco změní? Možná v myslích některých diváků. Kdyby tvůrci ubrali na ukřičenosti a přidali na nuancích či nějaké z těch prasat na scéně vybavili srdcem, u diváků by tím mohli jen získat.

  • Autor: Petra Hůlová
  • Publikováno: 02. ledna 2013

Komentáře k článku: Ukřičeně agitující kabaret

  1. Petr Pavlovský

    „Skvělý nápad příjít s kabaretem, který bude tepat poměry, aniž by na rozdíl od Blonďaté bestie natolik propíral konkrétní politické kauzy.“
    Dějiny českého kabaretu skvělost tohoto nápadu nepotvrzují.
    Totalita a kabaret se vylučují, s výjimkou Terezína, kde to bylo nacistům dost jedno, prože všichni byli stejně určeni do plynu. Kabarety tu byly až do doku 1938 a kabertní satira byla převážně vlice adresná, improvizovaná, večer co večer aktualizovaná. To lze dobře ukázat i na „forbínách“ V+W – kabaretní prvek v jejich revuích – které někdy politiky i přímo jmenovali, třeba homonymem: „…nevěděli kudy kam, tak se chytli Berana…“ (příběh o Kyklopovi).
    Právě pro tuto vždy aktuální adresnost chodili diváci znovu a znovu na stejný titul. V+W zesměšňovali kauzy, které byly ráno v novinách!

    05.01.2013 (14.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 21/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


12. 12.–25. 12. 2017

Číslo 21/2017 (12. 12.–25. 12. 2017)

Obsah čísla 21/2017

Slovo ...

Něco pro mě, nic pro...

Soubor Schauspiel Hannover v režii...

Osobnost měsíce

Sandra Hüller

Herečka a zpěvačka Sandra Hüller ve...

Dotazník

Jana Orlová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Půlměsíc na pražském nebi

Koncem listopadu se nad Prahou...

Fejeton

POVÍDKA: O Jonášovi

Jonáš byl největším talentem v...

Názor

Teoreticky o cestě do pekel

Překvapilo mě, jaký ohlas vyvolal...

Kronika

Jednou větou

Ve dnech 1.–16. listopadu se v Praze...

Kritika

Zavřete oči, našeptávač...

Na začátku, před oponou, sluha Dubois...

Havlův vzkaz dnešku ...

Komorní scéna Aréna po Smíření –...

Podzemní ambasáda

Projekt In the Name of Gift vznikl ve...

Maryša umazaná od mouky

Jako červená, vlastně spíš bílá...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 21/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Zvony i vlast

Románová prvotina „bezdomovce“...

Revoluce k ničemu

Na letošním ročníku festivalu...

Bezmocná angažovanost...

Nic proti doku-divadlu, divadlu...

Samopal versus smích dětí...

Soucit. Příběh kulometu je v...

Zamilovat si Sandru Hüller

Curyšský Theater Neumarkt představil...

Banální hovory z butiku...

Označit kultovní rakouskou dramatičku...

Módní ikona „Elfi“ (pro)

Šest postav s baterkami hledá nikoli...

Ouverture!

Skladatelé psávali předehry z...

Dnešní svět podle...

Na konci devadesátých let pro mě byly...

Naše stará a nová Evropa

Pražský divadelní festival...

Rozhovor

Radek Holub: Prát se umím,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Martin Františák: Nechci...

Rozhovor s uměleckým šéfem činohry...

Kontext

Kohout se dočkal

Vyhlášení Ceny Jindřicha...

Hutných patnáct let Petra...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Adventní bilancování mého...

Herecká asociace informuje

Podoby – Pivo si dám až...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Venuše ve Švehlovce, Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Může divadlo zapomínat?

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Nesnesitelná mateřská...

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Dopředu, ale kam?

Międzynarodowy Festiwal Teatralny...

Zemřeli

Zemřeli

Jiří Kyselák (9. 8. 1952 Brno – 19....

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

My jsme ten oheň nezapálili...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

RR Rozhovory Revolver Revue 2016, 776...

Fundovaně, a přitom...

Pomyslné nůžky už se nerozevírají,...

Obrazem

Malované opony divadel...

Přesně po šesti letech od vydání...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (VIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 21/2017



Obsah,