Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Ukřičeně agitující kabaret

Čísi pes se vydělal na chodník a nikdo z přítomných pejskařů se k tomu nemá… Týpek, co v autě překročil rychlost, se pokouší u policajta ukecat slevu výměnou za lístky do divadla, kde pracuje… Starosta obce se kvůli kauze předražených chodníků bojí o křeslo, a tak se narychlo snaží splašit jakési dětské hřiště…

Tak vypadají situace, kterými politický kabaret Seber si to hovno (pražská MeetFactory) charakterizuje naši současnost. Stejně tak dobře by se tam mohlo hrát o tom, jak hygienik zatápí vietnamským bistrům, která se ho zdráhají uplatit, synovy špinavé peníze pere otec ve svém autobazaru a jak na buřtguláš kmotra Vomáčky přišlo dvakrát tolik lidí než na mítink s občany jediného slušného politika v kraji…

Za scénou z veřejného záchodku, kde Klausovi před třiceti lety kouřil jakýsi klučina a díky tomu nás mají Rusáci údajně v hrsti, by se s nadsázkou mohli na jevišti, místo písně o chlapákovi Putinovi, zjevit Klaus a Putin třeba v podobě nadživotně velkých loutek. A zatímco by si navzájem udíleli vysoká státní vyznamenání, ve videu za nimi by jako jeden muž šílely krásky i uznání plné důchodkyně…

Háček v kabaretu Seber si to hovno (režie: Braňo Holiček, dramaturgie: Jan Tošovský, hrají: Marie Štíplová, Ivan Lupták, Radovan Klučka) je totiž nahodilý výběr skečů, z nichž se skládá. Pokud je možné z představení leccos ubrat a leccos do něj naopak přidat bez toho, že by mu to zásadně ublížilo či změnilo jeho smysl, je namístě zpozornět.

Skvělý nápad příjít s kabaretem, který bude tepat poměry, aniž by na rozdíl od Blonďaté bestie natolik propíral konkrétní politické kauzy, vyústil v divadlo typizovaných postav. Přehlídku archetypálních charakterů (občan, starosta, podnikatel) chovajících se ukázkově hovadsky. Přesně tak, jak si je představujeme u piva, když na ně nadáváme.

Hospodskou debatu zpruzených politikou Holičkova hra samozřejmě přesahuje. Jak zajímavými inscenačními postupy, kdy herci hovoří spolu a zároveň každý zvlášť, jednotlivé scény oddělují bicí (Ondřej Dočekal) a ze stropu co chvíli spadne překvapení, tak tím svým žalujícím prstem. Ten míří nejen nahoru k „vrchnosti“, jak je to zvykem v hospodě, ale také na nás. Kdo uplácí policajta, neměl by se přece divit ani tunelům o pár pater výš. Říká se tím: začni od sebe. Je ostatně celkem namístě to čas od času s gustem připomenout.

Na webstránkách představení se jeho tvůrci ptají, jak dnes dělat politické divadlo. Má nastavovat zrcadlo době? Má nás rozesmát a tím nám ulevit? Daří se jim obojí, a navíc nás ještě cepují a vzdělávají v občanské uvědomělosti, říkám si a myslím na to, co tohle představení vlastně dělí od formálně vytříbené agitky. Stejně ploché charaktery, stejná intenzita morálního rozhořčení a stejně jednoznačná interpretace světa. Od agitky se to liší především tím, že s vyzněním hry souhlasím, neboť se vezu na vlně stejného životního pocitu. Ale stejně: divadlo, kde postavy jsou jen dvourozměrné nálepky bez duše, mě čímsi podstatným nenaplňuje. A byť by byla ona černobílost daní za sdělné a naléhavé poselství, ptám se: kdo doopravdy věří, že tento kabaret něco změní? Možná v myslích některých diváků. Kdyby tvůrci ubrali na ukřičenosti a přidali na nuancích či nějaké z těch prasat na scéně vybavili srdcem, u diváků by tím mohli jen získat.

  • Autor: Petra Hůlová
  • Publikováno: 02. ledna 2013

Komentáře k článku: Ukřičeně agitující kabaret

  1. Petr Pavlovský

    „Skvělý nápad příjít s kabaretem, který bude tepat poměry, aniž by na rozdíl od Blonďaté bestie natolik propíral konkrétní politické kauzy.“
    Dějiny českého kabaretu skvělost tohoto nápadu nepotvrzují.
    Totalita a kabaret se vylučují, s výjimkou Terezína, kde to bylo nacistům dost jedno, prože všichni byli stejně určeni do plynu. Kabarety tu byly až do doku 1938 a kabertní satira byla převážně vlice adresná, improvizovaná, večer co večer aktualizovaná. To lze dobře ukázat i na „forbínách“ V+W – kabaretní prvek v jejich revuích – které někdy politiky i přímo jmenovali, třeba homonymem: „…nevěděli kudy kam, tak se chytli Berana…“ (příběh o Kyklopovi).
    Právě pro tuto vždy aktuální adresnost chodili diváci znovu a znovu na stejný titul. V+W zesměšňovali kauzy, které byly ráno v novinách!

    05.01.2013 (14.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


29. 11.-12. 12. 2016

Číslo 20/2016 (29. 11.-12. 12. 2016)

Obsah čísla 20/2016

Sukces měsíce

Herman Broch, Ivan Buraj: ...

Trilogie rakouského modernisty Hermanna...

Dotazník

Lukáš Melník

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Koťátko přišel, viděl a...

Příběh „krachujícího“ Divadla...

Glosa

Hovory o hranicích

robíhá Pražský divadelní festival...

Kronika

Jednou větou

Ministerstvo kultury oznámilo, že by...

Kritika

Prodloužená ruka...

První premiérou Jihočeského divadla...

Příliš racionální...

Král Lear v Mladé Boleslavi...

Elegantní bulvár

Martin Čičvák, režisér a kmenový...

Těžká příležitost pro...

Odvážný je úmysl režiséra a šéfa...

Eklekticky zakletý vrch

Národní divadlo Brno uvedlo scénickou...

Levínského dramatické...

Běžný počítačový pokyn „Press...

Ovčáčkova hradní slavnost

To je lež jako věž, nebyla to vička...

Alžbětinec Pavel Kohout

Únorový puč 1948 je dodnes českým...

Apollinský choreograf Petr...

Brněnské Národní divadlo uvedlo v...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2016...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Pavlína Kafková: K roli...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miroslav Bambušek: Pálí mě...

Dramatik a režisér Miroslav Bambušek...

Burešová/Otčenášek:...

Rozhovor s uměleckým vedením Divadla...

Kontext

„České“ a...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sláva a bída seriálů

Stručný obsah příspěvku zde není...

Těšínská jablůňka

Festival divadel Moravy a Slezska se v...

Loutky v hlubinách moře i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Nenechme kulturu umírat!

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak dál (k...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Moving Station / Hemžící se...

Místa pro „nová“ divadla

Došlo do redakce

Helena Albertová, Markéta...

Zahraničí

Nikolaj Chalezin: Politické...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filmy o německých traumatech

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Leonard Cohen (21. 9. 1934 Montreal,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Daňhelová Milada, tanečnice (3. 12....

Paměti, záznamy, deníky

Příběhy ze zámečku se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Komiks 20/2016

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2016



Obsah,