Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Ukřičeně agitující kabaret

Čísi pes se vydělal na chodník a nikdo z přítomných pejskařů se k tomu nemá… Týpek, co v autě překročil rychlost, se pokouší u policajta ukecat slevu výměnou za lístky do divadla, kde pracuje… Starosta obce se kvůli kauze předražených chodníků bojí o křeslo, a tak se narychlo snaží splašit jakési dětské hřiště…

Tak vypadají situace, kterými politický kabaret Seber si to hovno (pražská MeetFactory) charakterizuje naši současnost. Stejně tak dobře by se tam mohlo hrát o tom, jak hygienik zatápí vietnamským bistrům, která se ho zdráhají uplatit, synovy špinavé peníze pere otec ve svém autobazaru a jak na buřtguláš kmotra Vomáčky přišlo dvakrát tolik lidí než na mítink s občany jediného slušného politika v kraji…

Za scénou z veřejného záchodku, kde Klausovi před třiceti lety kouřil jakýsi klučina a díky tomu nás mají Rusáci údajně v hrsti, by se s nadsázkou mohli na jevišti, místo písně o chlapákovi Putinovi, zjevit Klaus a Putin třeba v podobě nadživotně velkých loutek. A zatímco by si navzájem udíleli vysoká státní vyznamenání, ve videu za nimi by jako jeden muž šílely krásky i uznání plné důchodkyně…

Háček v kabaretu Seber si to hovno (režie: Braňo Holiček, dramaturgie: Jan Tošovský, hrají: Marie Štíplová, Ivan Lupták, Radovan Klučka) je totiž nahodilý výběr skečů, z nichž se skládá. Pokud je možné z představení leccos ubrat a leccos do něj naopak přidat bez toho, že by mu to zásadně ublížilo či změnilo jeho smysl, je namístě zpozornět.

Skvělý nápad příjít s kabaretem, který bude tepat poměry, aniž by na rozdíl od Blonďaté bestie natolik propíral konkrétní politické kauzy, vyústil v divadlo typizovaných postav. Přehlídku archetypálních charakterů (občan, starosta, podnikatel) chovajících se ukázkově hovadsky. Přesně tak, jak si je představujeme u piva, když na ně nadáváme.

Hospodskou debatu zpruzených politikou Holičkova hra samozřejmě přesahuje. Jak zajímavými inscenačními postupy, kdy herci hovoří spolu a zároveň každý zvlášť, jednotlivé scény oddělují bicí (Ondřej Dočekal) a ze stropu co chvíli spadne překvapení, tak tím svým žalujícím prstem. Ten míří nejen nahoru k „vrchnosti“, jak je to zvykem v hospodě, ale také na nás. Kdo uplácí policajta, neměl by se přece divit ani tunelům o pár pater výš. Říká se tím: začni od sebe. Je ostatně celkem namístě to čas od času s gustem připomenout.

Na webstránkách představení se jeho tvůrci ptají, jak dnes dělat politické divadlo. Má nastavovat zrcadlo době? Má nás rozesmát a tím nám ulevit? Daří se jim obojí, a navíc nás ještě cepují a vzdělávají v občanské uvědomělosti, říkám si a myslím na to, co tohle představení vlastně dělí od formálně vytříbené agitky. Stejně ploché charaktery, stejná intenzita morálního rozhořčení a stejně jednoznačná interpretace světa. Od agitky se to liší především tím, že s vyzněním hry souhlasím, neboť se vezu na vlně stejného životního pocitu. Ale stejně: divadlo, kde postavy jsou jen dvourozměrné nálepky bez duše, mě čímsi podstatným nenaplňuje. A byť by byla ona černobílost daní za sdělné a naléhavé poselství, ptám se: kdo doopravdy věří, že tento kabaret něco změní? Možná v myslích některých diváků. Kdyby tvůrci ubrali na ukřičenosti a přidali na nuancích či nějaké z těch prasat na scéně vybavili srdcem, u diváků by tím mohli jen získat.

  • Autor: Petra Hůlová
  • Publikováno: 02. ledna 2013

Komentáře k článku: Ukřičeně agitující kabaret

  1. Petr Pavlovský

    „Skvělý nápad příjít s kabaretem, který bude tepat poměry, aniž by na rozdíl od Blonďaté bestie natolik propíral konkrétní politické kauzy.“
    Dějiny českého kabaretu skvělost tohoto nápadu nepotvrzují.
    Totalita a kabaret se vylučují, s výjimkou Terezína, kde to bylo nacistům dost jedno, prože všichni byli stejně určeni do plynu. Kabarety tu byly až do doku 1938 a kabertní satira byla převážně vlice adresná, improvizovaná, večer co večer aktualizovaná. To lze dobře ukázat i na „forbínách“ V+W – kabaretní prvek v jejich revuích – které někdy politiky i přímo jmenovali, třeba homonymem: „…nevěděli kudy kam, tak se chytli Berana…“ (příběh o Kyklopovi).
    Právě pro tuto vždy aktuální adresnost chodili diváci znovu a znovu na stejný titul. V+W zesměšňovali kauzy, které byly ráno v novinách!

    05.01.2013 (14.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 6.-1. 9. 2016

Číslo 13/2016 (21. 6.-1. 9. 2016)

Obsah čísla 13/2016

Sloupek

Poslední sloupek

Setkal jsem se nedávno v kavárně s...

Komentář

Sukces měsíce

Ch. W. Gluck: Orfeus a...

Koprodukce Hudební fakulty a Divadelní...

Dotazník

Vladimír Marek

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Zrušit, nebo novelizovat?

Podle legislativního plánu vlády má...

Názor

Glosa

Ediční čin, nebo...

Bezmála sedmisetstránková kniha...

Anketa

Po sezoně a před...

Konec divadelní sezony si zaslouží...

Reportáž

Kritika

Depresivní děti dospěle

Ve stísněném předsálí Venuše ve...

Žádná luza, perfektní...

Poslechnout si zase jednou operu...

Doba ledová v Čechii

Poslední premiérou sezony v...

Mezi minulostí a...

Jako poslední činoherní premiéru...

Vyhaslý rocker Oblomov

Po Haně Burešové a Štěpánu...

Při mém zeleném ptáku, to...

Do poměrně zkostnatělého prostředí...

Evžen Oněgin za železnou...

Puškinův Evžen Oněgin jako příběh...

Pochybnost anglicky zvaná...

Když v roce 2012 uvedlo Dejvické...

Mlč a tanči!

Po osmdesáti letech se na scénu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2016...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Tomáš Dianiška: Láká mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

SKUTR: Bystrouška je...

Rozhovor s režijním tandemem

Kauza

Kontext

Hrdinové a padouši po...

Úvahy filmové

Důlní divadlo

Letošní osmý ročník festivalu Dream...

Divadelní svět Brno o...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Co se stalo U...

Žena Marie se vracela z venčení psa v...

Došlo do redakce

Jan V. Kratochvíl: Básník okamžiku...

Muzeum české loutky a...

Národní muzeum informuje

Prázdninové spočinutí

Herecká asociace informuje

Divadlo na cucky Olomouc

Místa pro „nová“ divadla

Levínský píše Uhdemu

Když už se nedostanu do Berlína a po...

NA LETNÍ LETNÉ

V polovině srpna začíná festival...

Zahraničí

Divadelní Oscaři – Tony...

V neděli 12. června byly v newyorském...

Divadlo nesené vánkem

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Adolf Born (12. 6. 1930 České Velenice...

Paměti, záznamy, deníky

Divadla v lesích a na...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Příloha

Česko-polsko-slovenské...

První ročník mezinárodního...

Jan Klata: Nebojte se

Už třetí sezonu je režisér Jan...

Krystian Lupa: Politika je...

Práce polského režiséra, scénografa...

Setkání divadel střední...

V Divadle pod Palmovkou na přelomu...

Dnes o všem pochybuji –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2016



Obsah,