Úcta k tradici
Pro mne je Divadlo Na Jezerce přímo chrámem, do něhož vstupuji pokaždé s myšlenkami na principálova otce a tím vlastně i tvůrce uměleckých kritérií, Rudolfa Hrušínského, jehož herecký projev působil jako čistá přírodní síla, která podivuhodně hovořila, i když její nositel mlčel a jen na vás hleděl.
Já, François Villon, první muzikál na Jezerce (uprostřed Martin Písařík v titulní roli) FOTO ARCHIV DIVADLA
Je známo, že u divadla je velmi mnoho „toho nejdůležitějšího“. V Divadle Na Jezerce je to úcta k tradici, opírající se o osobní dispozice herce, jak to lze například doložit inscenací hry Kumšt od Yasminy Rezy (založené v podstatě na banálních řečech „uměleckých“ amatérů), jejíž jevištní hodnotu vytvářejí právě osobnosti interpretů: Jana Třísky, Jana Kačera a Jana Hrušínského.
Podobné zakotvení herecké interpretace v přirozeném charakteru osobností jsem obdivoval v Shakespearově Othellovi, režírovaném Janem Hrušínským, a rovněž i v jím nastudovaném Večeru tříkrálovém (vždy v překladech Martina Hilského, které jsou svébytnými literárními díly) – s dominantními projevy Miluše Šplechtové a Kristýny Hrušínské v souhře s okouzlujícím Radkem Holubem. Jezerka je vzácným příkladem toho, kdy vedení divadla vlastně kodifikuje úctu k autorovi i k tradici poctivé herecké a režijní práce.
Komentáře k článku: Úcta k tradici
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
