Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Operní film o filmu

Operou-filmem Tři přání aneb Vrtkavosti života završil Bohuslav Martinů v roce 1929 poetistické či jazzové období své tvorby. Přesahovalo sice do poloviny třicátých let, ale opera o natáčení a projekci dadaistického filmu, v němž víla splní maloměšťáckým manželům tři přání, z nichž ovšem těží hlavně vychytralá panička, se formálně i hudebně nejvíc vzdálila obvyklému opernímu rozvrhu. Raná jevištní díla Martinů nejdůkladněji prozkoumal režisér Jiří Nekvasil televizními i jevištními inscenacemi, které řadím k tomu nejlepšímu, co po roce 1989 vzniklo.

Tři přání aneb Vrtkavosti života.

Víla Nulle (Jana Hrochová) začíná čarovat u manželů Niny (Petra Perla Nôtová) a Arthura (Jiří Hájek) FOTO MARTIN POPELÁŘ

K opeře Tři přání se však Nekvasil spolu se scénografem Danielem Dvořákem dostali jen v Rostocku (2007), nyní tedy v Ostravě. Nejde o repliku rostockého uvedení, z něhož režisér s výtvarníkem použili jen některé prvky (obří dámský střevíček, například). V Národním divadle moravskoslezském využili projekci živě snímaných scén a poté promítli výsledný film, pro jehož premiéru napsal Martinů dlouhou ryze orchestrální pasáž. Pozdější manželce Charlottě Quennehenové v jednom dopise sdělil: Udělám to celé, jako by to byl film. Asi proto sestavil partituru ze stylově diametrálně odlišných pasáží, vlastně svým způsobem filmových sekvencí či záběrů: od symfonické hudby, přes hravý operní jazyk až po jazzové tance dvacátých let a písně Černošky Dinah (postava přesně pro tmavší podmanivý hlas a pěknou postavu Barbory Martínkové-Poláškové). To vše v podání většinou hutného symfonického orchestru. V Ostravě dílo uvedli „pietně“, nezasahovali nejen do notového zápisu, ale i režisér se držel podrobných scénických požadavků skladatele, což v daném případě bylo rozhodně dobře.

V hudebním provedení však pietní přístup k partituře tak nezpochybnitelný není. Skladatel svou operu nikdy neslyšel, hrála se poprvé až v roce 1971 v Brně (dirigent Václav Nosek, režie Evald Schorm) a můžeme se jen dohadovat, jestli by jako praktik přikročil ke zvukovým retuším partitury. Občas se pěvci jen těžko probíjeli přes hřmotný zvuk a je otázkou, jestli ho dirigent Jakub Klecker mohl ztišit. A jestli mohl jemněji odlišit různé hudební styly – provedení by to podle mého prospělo. Nejlépe Kleckerovi vyšly ryze orchestrální pasáže, právě onen podkres k projekci filmu. A pak mi tempa i dynamika přišly poněkud strojově striktní. Nicméně nastudování obtížné a pro hráče neobvyklé partitury bylo pečlivé.

Ostravské nastudování je u nás teprve třetí (podruhé operu uvedli v Národním divadle dirigent Jan Štych a režisér Zdeněk Kaloč v roce 1990), ale první úplné, bez škrtů. Na hudební fresce o třech dějstvích s prologem a epilogem Martinů nešetřil dramatickým časem a nelze se divit krácení, ostravské „doslovné“ nastudování však dalo vyniknout právě originální formě opery. Choreograficky i herecky rozhýbané a rozehrané scény neztratily jistou operní demonstrativnost, načichly naivismem prvních filmů a evokovaly vizualitu dvacátých let (tehdejší móda byla opravdu chic!) v základní poetice dadaistické jevištní hříčky. Hodně jsem ocenil scénografické provedení lesa, manželské scény i podobu Víly jako wagnerovské vědmy (s patřičným patosem ji pěkně ztvárnila Lenka Čermáková).

Martinů nešetřil ani personálem sólistů, napočítáme skoro dvacítku rolí a roliček zpívaných i mluvených, včetně Jazzového vokálního kvarteta (skvěle sezpívaní Lukáš Červenka, Jaroslav Kotyk, Ondřej Sikora a Jan Zieleznik). Manželský pár Arthura a Niny provedli s decentní komediální nadsázkou Jiří Hájek a Petra Perla Nôtová. Role Argentinského zpěváka sedla muzikálovému zpěváku Tomáši Savkovi. Leč výjimečně není namístě hodnotit jednotlivé pěvecké výkony, opera je navýsost kolektivní, s důležitým vkladem v Ostravě dobře připraveného sboru. Jen nad nepřesnou intonací Marianny Pillárové (Eblouie Barbichette / Žebračka) nelze přivřít oči.

V Praze bude inscenace k vidění 15. prosince v Národním divadle.

Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava – Bohuslav Martinů: Tři přání aneb Vrtkavosti života. Libreto Georges Ribemont-Dessaignes, český překlad Václav Renč. Hudební nastudování a dirigent Jakub Klecker, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, videoprojekce Marika Haklová-Bumbálková, Otakar Mlčoch, Tomáš Picka a Zuzana Studená, sbormistr Jurij Galatenko, dramaturgie Eva Mikulášková. Premiéra 15. října 2015. (Psáno z druhé premiéry 17. října 2015.)

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 09. listopadu 2015

Komentáře k článku: Operní film o filmu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Jiří Havelka koncem loňského roku...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,