Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Operní film o filmu

Operou-filmem Tři přání aneb Vrtkavosti života završil Bohuslav Martinů v roce 1929 poetistické či jazzové období své tvorby. Přesahovalo sice do poloviny třicátých let, ale opera o natáčení a projekci dadaistického filmu, v němž víla splní maloměšťáckým manželům tři přání, z nichž ovšem těží hlavně vychytralá panička, se formálně i hudebně nejvíc vzdálila obvyklému opernímu rozvrhu. Raná jevištní díla Martinů nejdůkladněji prozkoumal režisér Jiří Nekvasil televizními i jevištními inscenacemi, které řadím k tomu nejlepšímu, co po roce 1989 vzniklo.

Tři přání aneb Vrtkavosti života.

Víla Nulle (Jana Hrochová) začíná čarovat u manželů Niny (Petra Perla Nôtová) a Arthura (Jiří Hájek) FOTO MARTIN POPELÁŘ

K opeře Tři přání se však Nekvasil spolu se scénografem Danielem Dvořákem dostali jen v Rostocku (2007), nyní tedy v Ostravě. Nejde o repliku rostockého uvedení, z něhož režisér s výtvarníkem použili jen některé prvky (obří dámský střevíček, například). V Národním divadle moravskoslezském využili projekci živě snímaných scén a poté promítli výsledný film, pro jehož premiéru napsal Martinů dlouhou ryze orchestrální pasáž. Pozdější manželce Charlottě Quennehenové v jednom dopise sdělil: Udělám to celé, jako by to byl film. Asi proto sestavil partituru ze stylově diametrálně odlišných pasáží, vlastně svým způsobem filmových sekvencí či záběrů: od symfonické hudby, přes hravý operní jazyk až po jazzové tance dvacátých let a písně Černošky Dinah (postava přesně pro tmavší podmanivý hlas a pěknou postavu Barbory Martínkové-Poláškové). To vše v podání většinou hutného symfonického orchestru. V Ostravě dílo uvedli „pietně“, nezasahovali nejen do notového zápisu, ale i režisér se držel podrobných scénických požadavků skladatele, což v daném případě bylo rozhodně dobře.

V hudebním provedení však pietní přístup k partituře tak nezpochybnitelný není. Skladatel svou operu nikdy neslyšel, hrála se poprvé až v roce 1971 v Brně (dirigent Václav Nosek, režie Evald Schorm) a můžeme se jen dohadovat, jestli by jako praktik přikročil ke zvukovým retuším partitury. Občas se pěvci jen těžko probíjeli přes hřmotný zvuk a je otázkou, jestli ho dirigent Jakub Klecker mohl ztišit. A jestli mohl jemněji odlišit různé hudební styly – provedení by to podle mého prospělo. Nejlépe Kleckerovi vyšly ryze orchestrální pasáže, právě onen podkres k projekci filmu. A pak mi tempa i dynamika přišly poněkud strojově striktní. Nicméně nastudování obtížné a pro hráče neobvyklé partitury bylo pečlivé.

Ostravské nastudování je u nás teprve třetí (podruhé operu uvedli v Národním divadle dirigent Jan Štych a režisér Zdeněk Kaloč v roce 1990), ale první úplné, bez škrtů. Na hudební fresce o třech dějstvích s prologem a epilogem Martinů nešetřil dramatickým časem a nelze se divit krácení, ostravské „doslovné“ nastudování však dalo vyniknout právě originální formě opery. Choreograficky i herecky rozhýbané a rozehrané scény neztratily jistou operní demonstrativnost, načichly naivismem prvních filmů a evokovaly vizualitu dvacátých let (tehdejší móda byla opravdu chic!) v základní poetice dadaistické jevištní hříčky. Hodně jsem ocenil scénografické provedení lesa, manželské scény i podobu Víly jako wagnerovské vědmy (s patřičným patosem ji pěkně ztvárnila Lenka Čermáková).

Martinů nešetřil ani personálem sólistů, napočítáme skoro dvacítku rolí a roliček zpívaných i mluvených, včetně Jazzového vokálního kvarteta (skvěle sezpívaní Lukáš Červenka, Jaroslav Kotyk, Ondřej Sikora a Jan Zieleznik). Manželský pár Arthura a Niny provedli s decentní komediální nadsázkou Jiří Hájek a Petra Perla Nôtová. Role Argentinského zpěváka sedla muzikálovému zpěváku Tomáši Savkovi. Leč výjimečně není namístě hodnotit jednotlivé pěvecké výkony, opera je navýsost kolektivní, s důležitým vkladem v Ostravě dobře připraveného sboru. Jen nad nepřesnou intonací Marianny Pillárové (Eblouie Barbichette / Žebračka) nelze přivřít oči.

V Praze bude inscenace k vidění 15. prosince v Národním divadle.

Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava – Bohuslav Martinů: Tři přání aneb Vrtkavosti života. Libreto Georges Ribemont-Dessaignes, český překlad Václav Renč. Hudební nastudování a dirigent Jakub Klecker, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, videoprojekce Marika Haklová-Bumbálková, Otakar Mlčoch, Tomáš Picka a Zuzana Studená, sbormistr Jurij Galatenko, dramaturgie Eva Mikulášková. Premiéra 15. října 2015. (Psáno z druhé premiéry 17. října 2015.)

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 09. listopadu 2015

Komentáře k článku: Operní film o filmu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 21/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


12. 12.–25. 12. 2017

Číslo 21/2017 (12. 12.–25. 12. 2017)

Obsah čísla 21/2017

Slovo ...

Něco pro mě, nic pro...

Soubor Schauspiel Hannover v režii...

Osobnost měsíce

Sandra Hüller

Herečka a zpěvačka Sandra Hüller ve...

Dotazník

Jana Orlová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Půlměsíc na pražském nebi

Koncem listopadu se nad Prahou...

Fejeton

POVÍDKA: O Jonášovi

Jonáš byl největším talentem v...

Názor

Teoreticky o cestě do pekel

Překvapilo mě, jaký ohlas vyvolal...

Kronika

Jednou větou

Ve dnech 1.–16. listopadu se v Praze...

Kritika

Zavřete oči, našeptávač...

Na začátku, před oponou, sluha Dubois...

Havlův vzkaz dnešku ...

Komorní scéna Aréna po Smíření –...

Podzemní ambasáda

Projekt In the Name of Gift vznikl ve...

Maryša umazaná od mouky

Jako červená, vlastně spíš bílá...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 21/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Zvony i vlast

Románová prvotina „bezdomovce“...

Revoluce k ničemu

Na letošním ročníku festivalu...

Bezmocná angažovanost...

Nic proti doku-divadlu, divadlu...

Samopal versus smích dětí...

Soucit. Příběh kulometu je v...

Zamilovat si Sandru Hüller

Curyšský Theater Neumarkt představil...

Banální hovory z butiku...

Označit kultovní rakouskou dramatičku...

Módní ikona „Elfi“ (pro)

Šest postav s baterkami hledá nikoli...

Ouverture!

Skladatelé psávali předehry z...

Dnešní svět podle...

Na konci devadesátých let pro mě byly...

Naše stará a nová Evropa

Pražský divadelní festival...

Rozhovor

Radek Holub: Prát se umím,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Martin Františák: Nechci...

Rozhovor s uměleckým šéfem činohry...

Kontext

Kohout se dočkal

Vyhlášení Ceny Jindřicha...

Hutných patnáct let Petra...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Adventní bilancování mého...

Herecká asociace informuje

Podoby – Pivo si dám až...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Venuše ve Švehlovce, Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Může divadlo zapomínat?

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Nesnesitelná mateřská...

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Dopředu, ale kam?

Międzynarodowy Festiwal Teatralny...

Zemřeli

Zemřeli

Jiří Kyselák (9. 8. 1952 Brno – 19....

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

My jsme ten oheň nezapálili...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

RR Rozhovory Revolver Revue 2016, 776...

Fundovaně, a přitom...

Pomyslné nůžky už se nerozevírají,...

Obrazem

Malované opony divadel...

Přesně po šesti letech od vydání...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (VIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 21/2017



Obsah,