Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Operní film o filmu

Operou-filmem Tři přání aneb Vrtkavosti života završil Bohuslav Martinů v roce 1929 poetistické či jazzové období své tvorby. Přesahovalo sice do poloviny třicátých let, ale opera o natáčení a projekci dadaistického filmu, v němž víla splní maloměšťáckým manželům tři přání, z nichž ovšem těží hlavně vychytralá panička, se formálně i hudebně nejvíc vzdálila obvyklému opernímu rozvrhu. Raná jevištní díla Martinů nejdůkladněji prozkoumal režisér Jiří Nekvasil televizními i jevištními inscenacemi, které řadím k tomu nejlepšímu, co po roce 1989 vzniklo.

Tři přání aneb Vrtkavosti života.

Víla Nulle (Jana Hrochová) začíná čarovat u manželů Niny (Petra Perla Nôtová) a Arthura (Jiří Hájek) FOTO MARTIN POPELÁŘ

K opeře Tři přání se však Nekvasil spolu se scénografem Danielem Dvořákem dostali jen v Rostocku (2007), nyní tedy v Ostravě. Nejde o repliku rostockého uvedení, z něhož režisér s výtvarníkem použili jen některé prvky (obří dámský střevíček, například). V Národním divadle moravskoslezském využili projekci živě snímaných scén a poté promítli výsledný film, pro jehož premiéru napsal Martinů dlouhou ryze orchestrální pasáž. Pozdější manželce Charlottě Quennehenové v jednom dopise sdělil: Udělám to celé, jako by to byl film. Asi proto sestavil partituru ze stylově diametrálně odlišných pasáží, vlastně svým způsobem filmových sekvencí či záběrů: od symfonické hudby, přes hravý operní jazyk až po jazzové tance dvacátých let a písně Černošky Dinah (postava přesně pro tmavší podmanivý hlas a pěknou postavu Barbory Martínkové-Poláškové). To vše v podání většinou hutného symfonického orchestru. V Ostravě dílo uvedli „pietně“, nezasahovali nejen do notového zápisu, ale i režisér se držel podrobných scénických požadavků skladatele, což v daném případě bylo rozhodně dobře.

V hudebním provedení však pietní přístup k partituře tak nezpochybnitelný není. Skladatel svou operu nikdy neslyšel, hrála se poprvé až v roce 1971 v Brně (dirigent Václav Nosek, režie Evald Schorm) a můžeme se jen dohadovat, jestli by jako praktik přikročil ke zvukovým retuším partitury. Občas se pěvci jen těžko probíjeli přes hřmotný zvuk a je otázkou, jestli ho dirigent Jakub Klecker mohl ztišit. A jestli mohl jemněji odlišit různé hudební styly – provedení by to podle mého prospělo. Nejlépe Kleckerovi vyšly ryze orchestrální pasáže, právě onen podkres k projekci filmu. A pak mi tempa i dynamika přišly poněkud strojově striktní. Nicméně nastudování obtížné a pro hráče neobvyklé partitury bylo pečlivé.

Ostravské nastudování je u nás teprve třetí (podruhé operu uvedli v Národním divadle dirigent Jan Štych a režisér Zdeněk Kaloč v roce 1990), ale první úplné, bez škrtů. Na hudební fresce o třech dějstvích s prologem a epilogem Martinů nešetřil dramatickým časem a nelze se divit krácení, ostravské „doslovné“ nastudování však dalo vyniknout právě originální formě opery. Choreograficky i herecky rozhýbané a rozehrané scény neztratily jistou operní demonstrativnost, načichly naivismem prvních filmů a evokovaly vizualitu dvacátých let (tehdejší móda byla opravdu chic!) v základní poetice dadaistické jevištní hříčky. Hodně jsem ocenil scénografické provedení lesa, manželské scény i podobu Víly jako wagnerovské vědmy (s patřičným patosem ji pěkně ztvárnila Lenka Čermáková).

Martinů nešetřil ani personálem sólistů, napočítáme skoro dvacítku rolí a roliček zpívaných i mluvených, včetně Jazzového vokálního kvarteta (skvěle sezpívaní Lukáš Červenka, Jaroslav Kotyk, Ondřej Sikora a Jan Zieleznik). Manželský pár Arthura a Niny provedli s decentní komediální nadsázkou Jiří Hájek a Petra Perla Nôtová. Role Argentinského zpěváka sedla muzikálovému zpěváku Tomáši Savkovi. Leč výjimečně není namístě hodnotit jednotlivé pěvecké výkony, opera je navýsost kolektivní, s důležitým vkladem v Ostravě dobře připraveného sboru. Jen nad nepřesnou intonací Marianny Pillárové (Eblouie Barbichette / Žebračka) nelze přivřít oči.

V Praze bude inscenace k vidění 15. prosince v Národním divadle.

Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava – Bohuslav Martinů: Tři přání aneb Vrtkavosti života. Libreto Georges Ribemont-Dessaignes, český překlad Václav Renč. Hudební nastudování a dirigent Jakub Klecker, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, videoprojekce Marika Haklová-Bumbálková, Otakar Mlčoch, Tomáš Picka a Zuzana Studená, sbormistr Jurij Galatenko, dramaturgie Eva Mikulášková. Premiéra 15. října 2015. (Psáno z druhé premiéry 17. října 2015.)

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 09. listopadu 2015

Komentáře k článku: Operní film o filmu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


29. 11.-12. 12. 2016

Číslo 20/2016 (29. 11.-12. 12. 2016)

Obsah čísla 20/2016

Sukces měsíce

Herman Broch, Ivan Buraj: ...

Trilogie rakouského modernisty Hermanna...

Dotazník

Lukáš Melník

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Koťátko přišel, viděl a...

Příběh „krachujícího“ Divadla...

Glosa

Hovory o hranicích

robíhá Pražský divadelní festival...

Kronika

Jednou větou

Ministerstvo kultury oznámilo, že by...

Kritika

Prodloužená ruka...

První premiérou Jihočeského divadla...

Příliš racionální...

Král Lear v Mladé Boleslavi...

Elegantní bulvár

Martin Čičvák, režisér a kmenový...

Těžká příležitost pro...

Odvážný je úmysl režiséra a šéfa...

Eklekticky zakletý vrch

Národní divadlo Brno uvedlo scénickou...

Levínského dramatické...

Běžný počítačový pokyn „Press...

Ovčáčkova hradní slavnost

To je lež jako věž, nebyla to vička...

Alžbětinec Pavel Kohout

Únorový puč 1948 je dodnes českým...

Apollinský choreograf Petr...

Brněnské Národní divadlo uvedlo v...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2016...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Pavlína Kafková: K roli...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miroslav Bambušek: Pálí mě...

Dramatik a režisér Miroslav Bambušek...

Burešová/Otčenášek:...

Rozhovor s uměleckým vedením Divadla...

Kontext

„České“ a...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sláva a bída seriálů

Stručný obsah příspěvku zde není...

Těšínská jablůňka

Festival divadel Moravy a Slezska se v...

Loutky v hlubinách moře i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Nenechme kulturu umírat!

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak dál (k...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Moving Station / Hemžící se...

Místa pro „nová“ divadla

Došlo do redakce

Helena Albertová, Markéta...

Zahraničí

Nikolaj Chalezin: Politické...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filmy o německých traumatech

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Leonard Cohen (21. 9. 1934 Montreal,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Daňhelová Milada, tanečnice (3. 12....

Paměti, záznamy, deníky

Příběhy ze zámečku se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Komiks 20/2016

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2016



Obsah,