Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Trapně o Vinohradech

Po hodně dlouhé době jsem byl v pražském Divadle na Vinohradech a přísahám, že jsem si o tom divadle předem nic nemyslel. Nejsem od divadla, ani od loutkového ani od žádného jiného, a pokud se komusi od toho alternativního, často zbytečného a do sebe zahleděného, pokud se někomu od tohohle divadla pro kamarády zdá, že Vinohrady jsou na zvracení měšťácké nebo maloměšťácké (nikdy nevím, které slovo zvolit, abych to řekl správně), pak mě to vůbec nezajímalo a šel jsem tam na ty Vinohrady s hlavou vztyčenou. Před představením jsem si v jedné boční ulici dal pivo a vůbec, připadal jsem si dosti vyzrále.

No jo, ale ono mi to tam na těch Vinohradech od začátku po gombrowiczovsku nasazovalo zadničku. Už roky jsem si neuvědomil, jak nevyzrálý jsem blbec. Neměl jsem ani tušení, že budu po letech řešit věci, které jsem řešil naposledy v pubertě. Věci jako oblečení. Věci jako, co je alternativní, a co je zaprodané, eh, myslel jsem si, že tohle všechno odešlo s pupínkem, ale na těch Vinohradech to začalo hned po vstupu. Netušil jsem, že v Praze ještě existuje divadlo, v němž budu vypadat jako rebel, když si obleču tenisky a − bože, netrestej mě, že v pětatřiceti mluvím o něčem takovém − džíny.

A pak to začalo. Mocná Afrodité, volně (přišlo mi, že hodně volně) podle dosti průměrného filmu od Woodyho Allena. Nádherná scéna, která by se hodila třeba ke Kouzelnému vrchu. Ale když se začal odříkávat text, když se začalo hrát, měl jsem v hlavě jedno jediné slovo − zbytečnost; ale na rozdíl od puberty, kdy jsem tímhle slovem s radostí vyřizoval devadesát procent umění (tehdy se tomu říkalo zaprodané či komerční umění, ach, kde všechny ty doby jsou), dneska na těch Vinohradech už mi to dobře nedělalo, dneska už mě to pouze mrzelo. Bylo mi to líto. Vždyť to nebyla ani zábava, vždyť mnohem zábavnější je Prostřeno.

Čímž se dostávám k tomu, že Václav Vydra tam hraje hlavní roli, tedy Woodyho. Je otázka, zda Woodyho Allena vůbec někdo dokáže a má hrát, zda to není role jenom pro něj, neb kdokoli jiný jenom vytahuje na povrch, jak je ten charakter omšelý a v zásadě nemluvný, ale co už, to by se dalo překonat. Horší je jiná věc. Ještě před týdnem jsem si byl jistý, že jde dělat tu nejtěžší komerci a zároveň trochu lepší (celá ta úvaha zní vykloubeně, uznávám), nadprůměrné divadlo. Lze, zvládne to profesionál. Ale najednou na těch Vinohradech mi přišlo, že to možné není. Od určité fáze. Prostě úvahy jak v pubertě.

Nevím, kolik lidí tam na toho Vydru přišlo kvůli Prostřeno, moc asi ne, tak špatně či dobře (to skutečně záleží na úhlu pohledu) na tom ty Vinohrady asi nejsou. K tomu „for the record“ dodávám, že Prostřeno, ten pořad o Česku a o lidech, miluji a sleduji ho každý den. Uvádí ho Václav Vydra a má ohromnou sledovanost, pokud by to tady někdo nevěděl, a podle mě je to pořad, který patří na ČT neb vynikajícím způsobem plní veřejnoprávní úlohu. Smysl takového pořadu prostě chápu. Ale Mocnou Afrodité na Vinohradech nikoli. Vždyť to není ani zábava. Vždyť je to celé kontaminované kompromisem, na těch lidech je vidět, že to mají jako bokovku, že už se těší do talk show. Ten allenovský chór tam sice je, ale je udělaný tak nějak v light verzi pro blbce. A tak dále. Prostě mě to celé inspirovalo k tomu, že snad nakonec ve stáří skončím jak nějaký levicový blbec, co bude nadávat na měšťácké a maloměšťácké, aniž bude vědět, zda je mezi tím vůbec rozdíl. Snad kvůli těm Vinohradům nakonec skončím jak nekompromisní elitář, který nechce znát nic mezi Heideggerem a Prostřeno!

  • Autor: David Zábranský
  • Publikováno: 03. dubna 2012

Komentáře k článku: Trapně o Vinohradech

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,