Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Trapně o Vinohradech

Po hodně dlouhé době jsem byl v pražském Divadle na Vinohradech a přísahám, že jsem si o tom divadle předem nic nemyslel. Nejsem od divadla, ani od loutkového ani od žádného jiného, a pokud se komusi od toho alternativního, často zbytečného a do sebe zahleděného, pokud se někomu od tohohle divadla pro kamarády zdá, že Vinohrady jsou na zvracení měšťácké nebo maloměšťácké (nikdy nevím, které slovo zvolit, abych to řekl správně), pak mě to vůbec nezajímalo a šel jsem tam na ty Vinohrady s hlavou vztyčenou. Před představením jsem si v jedné boční ulici dal pivo a vůbec, připadal jsem si dosti vyzrále.

No jo, ale ono mi to tam na těch Vinohradech od začátku po gombrowiczovsku nasazovalo zadničku. Už roky jsem si neuvědomil, jak nevyzrálý jsem blbec. Neměl jsem ani tušení, že budu po letech řešit věci, které jsem řešil naposledy v pubertě. Věci jako oblečení. Věci jako, co je alternativní, a co je zaprodané, eh, myslel jsem si, že tohle všechno odešlo s pupínkem, ale na těch Vinohradech to začalo hned po vstupu. Netušil jsem, že v Praze ještě existuje divadlo, v němž budu vypadat jako rebel, když si obleču tenisky a − bože, netrestej mě, že v pětatřiceti mluvím o něčem takovém − džíny.

A pak to začalo. Mocná Afrodité, volně (přišlo mi, že hodně volně) podle dosti průměrného filmu od Woodyho Allena. Nádherná scéna, která by se hodila třeba ke Kouzelnému vrchu. Ale když se začal odříkávat text, když se začalo hrát, měl jsem v hlavě jedno jediné slovo − zbytečnost; ale na rozdíl od puberty, kdy jsem tímhle slovem s radostí vyřizoval devadesát procent umění (tehdy se tomu říkalo zaprodané či komerční umění, ach, kde všechny ty doby jsou), dneska na těch Vinohradech už mi to dobře nedělalo, dneska už mě to pouze mrzelo. Bylo mi to líto. Vždyť to nebyla ani zábava, vždyť mnohem zábavnější je Prostřeno.

Čímž se dostávám k tomu, že Václav Vydra tam hraje hlavní roli, tedy Woodyho. Je otázka, zda Woodyho Allena vůbec někdo dokáže a má hrát, zda to není role jenom pro něj, neb kdokoli jiný jenom vytahuje na povrch, jak je ten charakter omšelý a v zásadě nemluvný, ale co už, to by se dalo překonat. Horší je jiná věc. Ještě před týdnem jsem si byl jistý, že jde dělat tu nejtěžší komerci a zároveň trochu lepší (celá ta úvaha zní vykloubeně, uznávám), nadprůměrné divadlo. Lze, zvládne to profesionál. Ale najednou na těch Vinohradech mi přišlo, že to možné není. Od určité fáze. Prostě úvahy jak v pubertě.

Nevím, kolik lidí tam na toho Vydru přišlo kvůli Prostřeno, moc asi ne, tak špatně či dobře (to skutečně záleží na úhlu pohledu) na tom ty Vinohrady asi nejsou. K tomu „for the record“ dodávám, že Prostřeno, ten pořad o Česku a o lidech, miluji a sleduji ho každý den. Uvádí ho Václav Vydra a má ohromnou sledovanost, pokud by to tady někdo nevěděl, a podle mě je to pořad, který patří na ČT neb vynikajícím způsobem plní veřejnoprávní úlohu. Smysl takového pořadu prostě chápu. Ale Mocnou Afrodité na Vinohradech nikoli. Vždyť to není ani zábava. Vždyť je to celé kontaminované kompromisem, na těch lidech je vidět, že to mají jako bokovku, že už se těší do talk show. Ten allenovský chór tam sice je, ale je udělaný tak nějak v light verzi pro blbce. A tak dále. Prostě mě to celé inspirovalo k tomu, že snad nakonec ve stáří skončím jak nějaký levicový blbec, co bude nadávat na měšťácké a maloměšťácké, aniž bude vědět, zda je mezi tím vůbec rozdíl. Snad kvůli těm Vinohradům nakonec skončím jak nekompromisní elitář, který nechce znát nic mezi Heideggerem a Prostřeno!

  • Autor: David Zábranský
  • Publikováno: 03. dubna 2012

Komentáře k článku: Trapně o Vinohradech

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


29. 11.-12. 12. 2016

Číslo 20/2016 (29. 11.-12. 12. 2016)

Obsah čísla 20/2016

Sukces měsíce

Herman Broch, Ivan Buraj: ...

Trilogie rakouského modernisty Hermanna...

Dotazník

Lukáš Melník

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Koťátko přišel, viděl a...

Příběh „krachujícího“ Divadla...

Glosa

Hovory o hranicích

robíhá Pražský divadelní festival...

Kronika

Jednou větou

Ministerstvo kultury oznámilo, že by...

Kritika

Prodloužená ruka...

První premiérou Jihočeského divadla...

Příliš racionální...

Král Lear v Mladé Boleslavi...

Elegantní bulvár

Martin Čičvák, režisér a kmenový...

Těžká příležitost pro...

Odvážný je úmysl režiséra a šéfa...

Eklekticky zakletý vrch

Národní divadlo Brno uvedlo scénickou...

Levínského dramatické...

Běžný počítačový pokyn „Press...

Ovčáčkova hradní slavnost

To je lež jako věž, nebyla to vička...

Alžbětinec Pavel Kohout

Únorový puč 1948 je dodnes českým...

Apollinský choreograf Petr...

Brněnské Národní divadlo uvedlo v...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2016...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Pavlína Kafková: K roli...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miroslav Bambušek: Pálí mě...

Dramatik a režisér Miroslav Bambušek...

Burešová/Otčenášek:...

Rozhovor s uměleckým vedením Divadla...

Kontext

„České“ a...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sláva a bída seriálů

Stručný obsah příspěvku zde není...

Těšínská jablůňka

Festival divadel Moravy a Slezska se v...

Loutky v hlubinách moře i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Nenechme kulturu umírat!

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak dál (k...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Moving Station / Hemžící se...

Místa pro „nová“ divadla

Došlo do redakce

Helena Albertová, Markéta...

Zahraničí

Nikolaj Chalezin: Politické...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filmy o německých traumatech

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Leonard Cohen (21. 9. 1934 Montreal,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Daňhelová Milada, tanečnice (3. 12....

Paměti, záznamy, deníky

Příběhy ze zámečku se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Komiks 20/2016

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2016



Obsah,