Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Trapně o Vinohradech

Po hodně dlouhé době jsem byl v pražském Divadle na Vinohradech a přísahám, že jsem si o tom divadle předem nic nemyslel. Nejsem od divadla, ani od loutkového ani od žádného jiného, a pokud se komusi od toho alternativního, často zbytečného a do sebe zahleděného, pokud se někomu od tohohle divadla pro kamarády zdá, že Vinohrady jsou na zvracení měšťácké nebo maloměšťácké (nikdy nevím, které slovo zvolit, abych to řekl správně), pak mě to vůbec nezajímalo a šel jsem tam na ty Vinohrady s hlavou vztyčenou. Před představením jsem si v jedné boční ulici dal pivo a vůbec, připadal jsem si dosti vyzrále.

No jo, ale ono mi to tam na těch Vinohradech od začátku po gombrowiczovsku nasazovalo zadničku. Už roky jsem si neuvědomil, jak nevyzrálý jsem blbec. Neměl jsem ani tušení, že budu po letech řešit věci, které jsem řešil naposledy v pubertě. Věci jako oblečení. Věci jako, co je alternativní, a co je zaprodané, eh, myslel jsem si, že tohle všechno odešlo s pupínkem, ale na těch Vinohradech to začalo hned po vstupu. Netušil jsem, že v Praze ještě existuje divadlo, v němž budu vypadat jako rebel, když si obleču tenisky a − bože, netrestej mě, že v pětatřiceti mluvím o něčem takovém − džíny.

A pak to začalo. Mocná Afrodité, volně (přišlo mi, že hodně volně) podle dosti průměrného filmu od Woodyho Allena. Nádherná scéna, která by se hodila třeba ke Kouzelnému vrchu. Ale když se začal odříkávat text, když se začalo hrát, měl jsem v hlavě jedno jediné slovo − zbytečnost; ale na rozdíl od puberty, kdy jsem tímhle slovem s radostí vyřizoval devadesát procent umění (tehdy se tomu říkalo zaprodané či komerční umění, ach, kde všechny ty doby jsou), dneska na těch Vinohradech už mi to dobře nedělalo, dneska už mě to pouze mrzelo. Bylo mi to líto. Vždyť to nebyla ani zábava, vždyť mnohem zábavnější je Prostřeno.

Čímž se dostávám k tomu, že Václav Vydra tam hraje hlavní roli, tedy Woodyho. Je otázka, zda Woodyho Allena vůbec někdo dokáže a má hrát, zda to není role jenom pro něj, neb kdokoli jiný jenom vytahuje na povrch, jak je ten charakter omšelý a v zásadě nemluvný, ale co už, to by se dalo překonat. Horší je jiná věc. Ještě před týdnem jsem si byl jistý, že jde dělat tu nejtěžší komerci a zároveň trochu lepší (celá ta úvaha zní vykloubeně, uznávám), nadprůměrné divadlo. Lze, zvládne to profesionál. Ale najednou na těch Vinohradech mi přišlo, že to možné není. Od určité fáze. Prostě úvahy jak v pubertě.

Nevím, kolik lidí tam na toho Vydru přišlo kvůli Prostřeno, moc asi ne, tak špatně či dobře (to skutečně záleží na úhlu pohledu) na tom ty Vinohrady asi nejsou. K tomu „for the record“ dodávám, že Prostřeno, ten pořad o Česku a o lidech, miluji a sleduji ho každý den. Uvádí ho Václav Vydra a má ohromnou sledovanost, pokud by to tady někdo nevěděl, a podle mě je to pořad, který patří na ČT neb vynikajícím způsobem plní veřejnoprávní úlohu. Smysl takového pořadu prostě chápu. Ale Mocnou Afrodité na Vinohradech nikoli. Vždyť to není ani zábava. Vždyť je to celé kontaminované kompromisem, na těch lidech je vidět, že to mají jako bokovku, že už se těší do talk show. Ten allenovský chór tam sice je, ale je udělaný tak nějak v light verzi pro blbce. A tak dále. Prostě mě to celé inspirovalo k tomu, že snad nakonec ve stáří skončím jak nějaký levicový blbec, co bude nadávat na měšťácké a maloměšťácké, aniž bude vědět, zda je mezi tím vůbec rozdíl. Snad kvůli těm Vinohradům nakonec skončím jak nekompromisní elitář, který nechce znát nic mezi Heideggerem a Prostřeno!

  • Autor: David Zábranský
  • Publikováno: 03. dubna 2012

Komentáře k článku: Trapně o Vinohradech

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,