Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Trapně o Vinohradech

Po hodně dlouhé době jsem byl v pražském Divadle na Vinohradech a přísahám, že jsem si o tom divadle předem nic nemyslel. Nejsem od divadla, ani od loutkového ani od žádného jiného, a pokud se komusi od toho alternativního, často zbytečného a do sebe zahleděného, pokud se někomu od tohohle divadla pro kamarády zdá, že Vinohrady jsou na zvracení měšťácké nebo maloměšťácké (nikdy nevím, které slovo zvolit, abych to řekl správně), pak mě to vůbec nezajímalo a šel jsem tam na ty Vinohrady s hlavou vztyčenou. Před představením jsem si v jedné boční ulici dal pivo a vůbec, připadal jsem si dosti vyzrále.

No jo, ale ono mi to tam na těch Vinohradech od začátku po gombrowiczovsku nasazovalo zadničku. Už roky jsem si neuvědomil, jak nevyzrálý jsem blbec. Neměl jsem ani tušení, že budu po letech řešit věci, které jsem řešil naposledy v pubertě. Věci jako oblečení. Věci jako, co je alternativní, a co je zaprodané, eh, myslel jsem si, že tohle všechno odešlo s pupínkem, ale na těch Vinohradech to začalo hned po vstupu. Netušil jsem, že v Praze ještě existuje divadlo, v němž budu vypadat jako rebel, když si obleču tenisky a − bože, netrestej mě, že v pětatřiceti mluvím o něčem takovém − džíny.

A pak to začalo. Mocná Afrodité, volně (přišlo mi, že hodně volně) podle dosti průměrného filmu od Woodyho Allena. Nádherná scéna, která by se hodila třeba ke Kouzelnému vrchu. Ale když se začal odříkávat text, když se začalo hrát, měl jsem v hlavě jedno jediné slovo − zbytečnost; ale na rozdíl od puberty, kdy jsem tímhle slovem s radostí vyřizoval devadesát procent umění (tehdy se tomu říkalo zaprodané či komerční umění, ach, kde všechny ty doby jsou), dneska na těch Vinohradech už mi to dobře nedělalo, dneska už mě to pouze mrzelo. Bylo mi to líto. Vždyť to nebyla ani zábava, vždyť mnohem zábavnější je Prostřeno.

Čímž se dostávám k tomu, že Václav Vydra tam hraje hlavní roli, tedy Woodyho. Je otázka, zda Woodyho Allena vůbec někdo dokáže a má hrát, zda to není role jenom pro něj, neb kdokoli jiný jenom vytahuje na povrch, jak je ten charakter omšelý a v zásadě nemluvný, ale co už, to by se dalo překonat. Horší je jiná věc. Ještě před týdnem jsem si byl jistý, že jde dělat tu nejtěžší komerci a zároveň trochu lepší (celá ta úvaha zní vykloubeně, uznávám), nadprůměrné divadlo. Lze, zvládne to profesionál. Ale najednou na těch Vinohradech mi přišlo, že to možné není. Od určité fáze. Prostě úvahy jak v pubertě.

Nevím, kolik lidí tam na toho Vydru přišlo kvůli Prostřeno, moc asi ne, tak špatně či dobře (to skutečně záleží na úhlu pohledu) na tom ty Vinohrady asi nejsou. K tomu „for the record“ dodávám, že Prostřeno, ten pořad o Česku a o lidech, miluji a sleduji ho každý den. Uvádí ho Václav Vydra a má ohromnou sledovanost, pokud by to tady někdo nevěděl, a podle mě je to pořad, který patří na ČT neb vynikajícím způsobem plní veřejnoprávní úlohu. Smysl takového pořadu prostě chápu. Ale Mocnou Afrodité na Vinohradech nikoli. Vždyť to není ani zábava. Vždyť je to celé kontaminované kompromisem, na těch lidech je vidět, že to mají jako bokovku, že už se těší do talk show. Ten allenovský chór tam sice je, ale je udělaný tak nějak v light verzi pro blbce. A tak dále. Prostě mě to celé inspirovalo k tomu, že snad nakonec ve stáří skončím jak nějaký levicový blbec, co bude nadávat na měšťácké a maloměšťácké, aniž bude vědět, zda je mezi tím vůbec rozdíl. Snad kvůli těm Vinohradům nakonec skončím jak nekompromisní elitář, který nechce znát nic mezi Heideggerem a Prostřeno!

  • Autor: David Zábranský
  • Publikováno: 03. dubna 2012

Komentáře k článku: Trapně o Vinohradech

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,