herci předháněli, kdo řekne víckrát kokot nebo piča. Frekvence těchto a podobných slov mi tehdy přišla nadbytečná. Starosvětsky prudérní šéfredaktorka časopisu Soňa Čechová, dej jí Pánbůh nebe, můj text tehdy ovšem zcenzurovala, a tak se čtenáři mohli dočíst, že se herci předháněli v tom, kdo víckrát řekne nějaké neslušné slovo. Chtěl jsem paní redaktorce odpovědět výrokem Jakuba Demla, který zaznamenal Ladislav Jehlička: Důstojnosti, vy se děsíte, že jsem řekl: Stojí to za hovno. Ale toho, že to stojí za hovno, toho se neděsíte? Ale s pocitem marnosti jsem svou odpověď na cenzorskou křivdu uložil k ledu.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Touha letět předaleko aneb Pičung

Před nějakými patnácti lety jsem napsal o představení bratislavského divadla Stoka, jehož název si už nepamatuji, do česko-slovenského týdeníku Mosty, že se v představení herci předháněli, kdo řekne víckrát kokot nebo piča. Frekvence těchto a podobných slov mi tehdy přišla nadbytečná. Starosvětsky prudérní šéfredaktorka časopisu Soňa Čechová, dej jí Pánbůh nebe, můj text tehdy ovšem zcenzurovala, a tak se čtenáři mohli dočíst, že se herci předháněli v tom, kdo víckrát řekne nějaké neslušné slovo. Chtěl jsem paní redaktorce odpovědět výrokem Jakuba Demla, který zaznamenal Ladislav Jehlička: Důstojnosti, vy se děsíte, že jsem řekl: Stojí to za hovno. Ale toho, že to stojí za hovno, toho se neděsíte? Ale s pocitem marnosti jsem svou odpověď na cenzorskou křivdu uložil k ledu.

Filip Čapka v projektu Nakrm hada na své hrudi FOTO PATRIK BORECKÝ

Tento malý incident se mi vybavil při sledování performance slovenského dramatika Eduarda Kudláče Nakrm hada na své hrudi, již v české verzi připravil a s herci Klárou Cibulkovou a Filipem Čapkou nastudoval pro cyklus Švandova divadla Hyde Park. Nejenže je v minimálně v pěti ze šesti samostatných částí zvláštního představení „neslušných slov“ priam neúrekom, ale autor z nich, resp. z jejich spojení nebo spontánně vzniklých neologismů vytváří jednotlivé monology podobnou cestou, jako výtvarný umělec své artefakty z plastového odpadu. Nejde však pouze o slova a slovní spojení, ale o části většinou anonymních monologů převzatých z diskusí probíhajících v internetovém podpalubí. Zde se mezitím – tj. během patnácti let uběhnuvších od představení uhlárovských trochu prvoplánových průkopníků ze Stoky – vyvinul styl, nebo přímo režim řeči zvaný pičung, jazyk mladých rozhněvaných lidí. Pičujem, závidím a kritizujem… samozrejme objektívne, můžeme číst na jedné adrese zmíněného podpalubí. S dodatkem: nesmiete to brať vážne. Nebrat to vážně by však byla chyba. Nejde totiž jen o varovné signály živelného vzdoru, ale také o (hodně paradoxní) nové cesty poezie. Klára Cibulková a Filip Čapka zvládli své zčásti hrané monology s cudností a noblesou, ale i bez rušivého „odstupu“, který by prozrazoval, že všechno je pro ně jakoby jen jako. To platí i o těch nejexpresivnějších: ve výstupu „Zajebanej Japonec“ líčí ženská postava svůj nejen verbální konflikt s Asiaty kolem místa u počítače, v monologu „Lidi, co mě jebaj“ slyšíme v Čapkově podání strhující filipiku divokého nepoddajného zvířete, které by někdo chtěl ochočit, a dokonce ustájit v kleci zvané rodinka. Že se pod drsnými slupkami vypovídajících skrývají citlivá jádra, že se, řečeno slovy Czesława Miłosze, v nich ozývá touha letět odsud předaleko,/ navždy a svobodně,/ nepočítat týdny, roky/ ztěžklé chůze po dně, o tom svědčí v závěrečné části citovaná báseň o houpacím koníčkovi s andělskými křidélky. Ale pozitivní výpovědi jsou výrazně slabší než ty výsměšné či popíračské.

Považuji za velkou škodu, že se toto pozoruhodné představení hrálo ve Švandově divadle pouze třikrát – že by v pozadí stálo nějaké tajemné „třikrát a dost“? Obecenstvo reagovalo velice živě, tleskalo často i během představení. Nemohu nikomu nic doporučovat, ale produkce by mohla být ozdobou tuzemských festivalů.

Švandovo divadlo, Praha – Eduard Kudláč: Nakrm hada na své hrudi. Inscenace z cyklu Hyde Park. Režie Eduard Kudláč. Premiéra 28. března 2011. (Psáno z první reprízy 29. března 2011.)

  • Autor: Josef Mlejnek
  • Publikováno: 2. Květen, 2011

Komentáře k článku: Touha letět předaleko aneb Pičung

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 03/2016

Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literáního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


2. 2.-13. 2. 2016

Číslo 03/2016 (2. 2.-13. 2. 2016)

Obsah čísla 03/2016

Sloupek

Divadlo přeje nepřipraveným

Pro Honzu Nebeského jsem napsal...

Sukces měsíce

All Genius All Idiot v...

Prostor pro nové, nezávislé a...

Dotazník

Jiří Nekvasil

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Pořád se točí!

Život otáčivého hlediště v...

Názor

Pavana za mrtvý Ateliér

Šéfredaktorka čtrnáctideníku...

Glosa

Nudná budoucnost

Výstava Skvělý nový svět v Centru...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Festival nového cirkusu Cirkopolis...

Kritika

Blues svědomí versus...

Román Tsunami blues Markéty...

Špatně vyložený divadelní...

Buranteatr uvedl na Sokolském stadionu,...

Těžká cesta ze dna

Tragikomedii Top Dogs napsal...

Plout dál, zlou tmou…

Pluj dál, jen dál,/ Pán Bůh je s...

Se ctí a tajemstvím

Nejnovější inscenace strašnického...

Semafor a rubato

Myslím, že je omylem – jak se to...

Swing do nich teprve leze

Poslední premiéru Studia Ypsilon Swing...

Popelka v nepravých rukou

Popelka aneb Laskavost vítězí (La...

Bolestná klauniáda u...

Před třemi lety jsem v úvaze nad...

Z Kyliánovy líhně

Jedna z nejlepších choreografií...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2016...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Ondřej Sokol: Chci, aby lidi...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jaroslav Slánský: Chci...

Rozhovor s uměleckým šéfem...

Kauza

Kontext

Od Adamce po Žížalu

Napsat divadelněhistorickou práci v...

Fenomén Baarová

Úvahy filmové

Obejít se nedá aneb Odkaz...

Polský divadelní kritik, historik a...

Začíná rekonstrukce...

Hudební ředitel pražské Státní...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Jak to kdo vidí

Stručný obsah příspěvku zde není...

Došlo do redakce

Petr Váša: Sni Centrum pro studium...

HA za kulatým stolem v...

Herecká asociace informuje

Studio Hrdinů

Místa pro „nová“ divadla

Levínský píše Uhdemu

Jsem moc rád, že Tě úvod naší hry...

DVĚ LEGENDY – BOLEK...

Fotografie z výstavy Manéž na...

Zahraničí

Shakespeare ve vlastní...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Berlín se baví

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karel Koliš (17. 6. 1948 Praha – 21....

Výročí

Výročí 1.−15. února

Mlynářová Vlasta, herečka (1. 2....

Paměti, záznamy, deníky

Sto růží v bidetu (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 03/2016



Obsah,