herci předháněli, kdo řekne víckrát kokot nebo piča. Frekvence těchto a podobných slov mi tehdy přišla nadbytečná. Starosvětsky prudérní šéfredaktorka časopisu Soňa Čechová, dej jí Pánbůh nebe, můj text tehdy ovšem zcenzurovala, a tak se čtenáři mohli dočíst, že se herci předháněli v tom, kdo víckrát řekne nějaké neslušné slovo. Chtěl jsem paní redaktorce odpovědět výrokem Jakuba Demla, který zaznamenal Ladislav Jehlička: Důstojnosti, vy se děsíte, že jsem řekl: Stojí to za hovno. Ale toho, že to stojí za hovno, toho se neděsíte? Ale s pocitem marnosti jsem svou odpověď na cenzorskou křivdu uložil k ledu.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Touha letět předaleko aneb Pičung

Před nějakými patnácti lety jsem napsal o představení bratislavského divadla Stoka, jehož název si už nepamatuji, do česko-slovenského týdeníku Mosty, že se v představení herci předháněli, kdo řekne víckrát kokot nebo piča. Frekvence těchto a podobných slov mi tehdy přišla nadbytečná. Starosvětsky prudérní šéfredaktorka časopisu Soňa Čechová, dej jí Pánbůh nebe, můj text tehdy ovšem zcenzurovala, a tak se čtenáři mohli dočíst, že se herci předháněli v tom, kdo víckrát řekne nějaké neslušné slovo. Chtěl jsem paní redaktorce odpovědět výrokem Jakuba Demla, který zaznamenal Ladislav Jehlička: Důstojnosti, vy se děsíte, že jsem řekl: Stojí to za hovno. Ale toho, že to stojí za hovno, toho se neděsíte? Ale s pocitem marnosti jsem svou odpověď na cenzorskou křivdu uložil k ledu.

Filip Čapka v projektu Nakrm hada na své hrudi FOTO PATRIK BORECKÝ

Tento malý incident se mi vybavil při sledování performance slovenského dramatika Eduarda Kudláče Nakrm hada na své hrudi, již v české verzi připravil a s herci Klárou Cibulkovou a Filipem Čapkou nastudoval pro cyklus Švandova divadla Hyde Park. Nejenže je v minimálně v pěti ze šesti samostatných částí zvláštního představení „neslušných slov“ priam neúrekom, ale autor z nich, resp. z jejich spojení nebo spontánně vzniklých neologismů vytváří jednotlivé monology podobnou cestou, jako výtvarný umělec své artefakty z plastového odpadu. Nejde však pouze o slova a slovní spojení, ale o části většinou anonymních monologů převzatých z diskusí probíhajících v internetovém podpalubí. Zde se mezitím – tj. během patnácti let uběhnuvších od představení uhlárovských trochu prvoplánových průkopníků ze Stoky – vyvinul styl, nebo přímo režim řeči zvaný pičung, jazyk mladých rozhněvaných lidí. Pičujem, závidím a kritizujem… samozrejme objektívne, můžeme číst na jedné adrese zmíněného podpalubí. S dodatkem: nesmiete to brať vážne. Nebrat to vážně by však byla chyba. Nejde totiž jen o varovné signály živelného vzdoru, ale také o (hodně paradoxní) nové cesty poezie. Klára Cibulková a Filip Čapka zvládli své zčásti hrané monology s cudností a noblesou, ale i bez rušivého „odstupu“, který by prozrazoval, že všechno je pro ně jakoby jen jako. To platí i o těch nejexpresivnějších: ve výstupu „Zajebanej Japonec“ líčí ženská postava svůj nejen verbální konflikt s Asiaty kolem místa u počítače, v monologu „Lidi, co mě jebaj“ slyšíme v Čapkově podání strhující filipiku divokého nepoddajného zvířete, které by někdo chtěl ochočit, a dokonce ustájit v kleci zvané rodinka. Že se pod drsnými slupkami vypovídajících skrývají citlivá jádra, že se, řečeno slovy Czesława Miłosze, v nich ozývá touha letět odsud předaleko,/ navždy a svobodně,/ nepočítat týdny, roky/ ztěžklé chůze po dně, o tom svědčí v závěrečné části citovaná báseň o houpacím koníčkovi s andělskými křidélky. Ale pozitivní výpovědi jsou výrazně slabší než ty výsměšné či popíračské.

Považuji za velkou škodu, že se toto pozoruhodné představení hrálo ve Švandově divadle pouze třikrát – že by v pozadí stálo nějaké tajemné „třikrát a dost“? Obecenstvo reagovalo velice živě, tleskalo často i během představení. Nemohu nikomu nic doporučovat, ale produkce by mohla být ozdobou tuzemských festivalů.

Švandovo divadlo, Praha – Eduard Kudláč: Nakrm hada na své hrudi. Inscenace z cyklu Hyde Park. Režie Eduard Kudláč. Premiéra 28. března 2011. (Psáno z první reprízy 29. března 2011.)

  • Autor: Josef Mlejnek
  • Publikováno: 02. května 2011

Komentáře k článku: Touha letět předaleko aneb Pičung

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 16/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


3. 10.–16. 10. 2017

Číslo 16/2017 (3. 10.–16. 10. 2017)

Obsah čísla 16/2017

Slovo ...

Divadlo, které si nerozumí

Mám dojem, že účastníci...

Sukces měsíce

Národní divadlo...

SUKCES MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO

Dotazník

VerRich

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Seminář o umělecké kritice

Do Centra současného umění DOX...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Vlastivědné muzeum v Olomouci...

Kritika

Nedává, nebere

Poslední premiérou loňské sezony...

Každý musí sestoupit do...

Hrát na konci léta v krásném...

Vykřičíme všechnu bídu

Součástí pracovních oslav deseti let...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 16/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní smrti aneb Festival...

Podle mého si „přední příčky“...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Rozhovor

René Levínský: Píšu,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Barankiewicz:...

Rozhovor s novým uměleckým šéfem...

Kontext

O divadelním létě (nejen) v...

Zdá se, že vypravit se do divadla...

Burza

Joan Brehms se vrací domů

Národní muzeum informuje

Nominace na Cenu Thálie

Herecká asociace informuje

Podoby – Květáci

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo Radost Brno

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Aurora Lubos: Čekám, až mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Radu Afrim: Stačí tři zvuky...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Ještě k Národnímu divadlu

ohlasy: Ad DN 15/2017, str. 2

Zemřeli

Zemřeli

Arnošt Svoboda (6. 2. 1941 Třebíč...

Jan Tříska bohužel...

Nemohu stále uvěřit, že nepřijde....

Výročí

Výročí 1.−15. října

Černý Ondřej, ředitel, kritik a...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VI)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Jan Tříska

Ve Stříbrné ulici na Starém Městě...

Pan Papírek… ( III )

Příloha

Poděkování

Mezinárodní divadelní festival PALM...

Palm Off Fest 2017 – program

20. října v 19 hodin Zahájení...

Visegrád by chyběl stejně...

V posledních měsících jsou stále...

O střední Evropě

Střední Evropa existuje a my v ní,...

Nová pravice ve střední...

Rodí se nová střední Evropa a jeden...

Lze zachránit střední...

Střední Evropa, o které kdysi psal...

Lze žít a hrát divadlo...

Druhý ročník setkání divadel...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 16/2017



Obsah,