Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2018

ročník 25
15. 5.–28. 5. 2018
  • Zprávy
  • Aktuálně
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zachraň strom!

    Románová prvotina Timothée de Fombella vypráví příběh Tobiáše Lolnesse, chlapce o málo většího než milimetr, který žije s rodiči v koruně obrovského stromu. Jeho otec během výzkumů zjistí, že strom je živý, neboť v něm proudí životodárná míza. Svůj objev se však rozhodne před ostatními obyvateli utajit, protože dobře ví, jaký osud by strom čekal. A vskutku, podnikatel Jo Mitch informaci z vynálezce vymámí a energetický potenciál stromu se okamžitě rozhodne využít. Jedině Tobiáš teď může strom a s ním i své nejbližší – rodiče a milovanou Elíšu – zachránit.

    Ondřej Rychlý (Tobiáš), Kamila Šmejkalová (Elíša) a dron FOTO DITA HAVRÁNKOVÁ

    Ekologicko-filosofické téma proměňuje román v alegorii, schopnou oslovit čtenáře napříč generacemi. Díky tomu je rovněž oblíbenou předlohou divadelních adaptací a v prosinci 2017 měl premiéru hned na dvou českých jevištích: na Malé scéně Divadla Josefa Kajetána Tyla jej uvedla režisérka Lucie Ferenzová s dramaturgyní Klárou Špičkovou a jen o šest dní později měla premiéru inscenace ve strašnickém Divadle X10.

    Tvůrci v Plzni cílí pohádkou na děti od 6 let; dle mého názoru jsou ovšem kniha i její plzeňské zpracování určené spíše starším dětem. Děj je totiž poměrně komplikovaný a vystřídá se v něm řada postav, jež jsou ztvárněny pouze čtyřmi herci. V jejich rozlišování je nejdůslednější Ondřej Vacke (Tobiášův nejlepší přítel Leo Blue, podnikatel Jo Mitch ad.), který působivě využívá hlasu (jeho hloubky, koktání) i těla (postoj, velikost gest). Kamila Šmejkalová (Eliášova matka, Elíša ad.) a Jaroslav Matějka (Tobiášův otec ad.) vedle něj působí spíše nevýrazně. Nejvíce prostoru dostal představitel Eliáše Ondřej Rychlý, který se s kšandami a naježenými vlasy proměnil rovněž v baviče dětského publika a pozornost těch nejmenších, kteří by se v ději jinak ztratili, poutal interakcí.

    Činohra, spojená s mnoha převleky, se zde mísí s řadou loutkových postupů. Jo Mitch se například skrývá za velikou maskou, v níž se mohou herci prostřídat anebo ji animovat. Vyloženě loutkově jsou postavy pojímány především v projekcích hojně využívaného meotaru či GoPro kamery v závěru představení. Ocitáme se tak v poměrně složitém divadelním světě, kdy herci ztvárňují více postav, jedna postava je ztvárňována více herci anebo postupně různými jevištními prostředky, a všechny tyto principy jsou navíc všemožně kombinovány. Situace, kdy si herečka povídá s létajícím dronem, představujícím motýla, přičemž říká repliky vlastní postavy a odpovídá si replikami motýlovými, je pro šestileté dítě dešifrovatelná opravdu jen stěží.

    Výprava Jany Hauskrechtové člení jeviště na několik zákoutí, postupně rozžívaných světlem, projekcí a hereckou akcí. Více než atmosféru stromu však připomíná studio v Kouzelné školce – chvilku si pohrajeme tady, chvilku tam… Hromada dřevěných pilin s transparentem Firma Jo Mitch jakožto staveniště nějakého developerského projektu je skvělým nápadem interpretačním, ale aby mohla být na konci použita jako Mitchův hrob, stojí na scéně celé představení netknutá. Lépe tedy funguje hra s meotarem a smyčkovačem, ke kterým se herci vracejí opakovaně. Použití smyčkovače je navíc odůvodněno i významově, když si Tobiáš povídá s ozvěnou: Ondřej Rychlý zde exceluje, hraje si s melodií hlasu, rytmikou a prostor zaplňuje tak, že skutečně vytváří představu jeskyně. Hudební potenciál smyčkovače pak Rychlý s Vackem naplno využívají v závěrečném rapovém battlu.

    Inscenace je situována do komorního prostoru Malé scény a komorní je i z hlediska hereckého obsazení. Režisérka a scénografka v ní ovšem vrší příliš nápadů, které se k sobě často ani nehodí a silné téma jimi zůstává zbytečně přehlušeno. A přitom je dobře, že divadlo pro děti čím dál častěji sahá po náročnějších titulech!

    Divadlo J. K. Tyla, Plzeň – Timothée de Fombelle: Tobiáš Lolness. Překlad Drahoslava Janderová. Režie Lucie Ferenzová, dramaturgie Klára Špičková, výprava Jana Hauskrechtová, hudba a texty písní Ondřej Rychlý. Premiéra 9. prosince 2017. (Psáno z reprízy 14. ledna 2018.)


    Komentáře k článku: Zachraň strom!

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,