Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza Rozhovor Zprávy

    Tip: Česká premiéra Černé vody

    Klicperovo divadlo uvede 10. března českou premiéru hry významného německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga Černá voda v režii Michala Háby a překladu Jany Sloukové.

    Ve tvých očích leží / nebe, / do kterého jsme se ponořili / té noci / A bez tebe / z něj nezůstane nic, / a bez tebe / z něj nezbyde nic, / nic než tma. / Nezůstane nic než tma.

    Magická letní noc. Opuštěné koupaliště a temná hladina, ve které se zrcadlí všechny hvězdy. A dvě party mladých lidí, kteří tajně přelezou plot. Rozděluje je původ, víra i majetek. Namísto bitky následuje ale společné koupání, noční tah městem, vzájemné poznávání, dotyky a touha. Je to noc, ve které se přestupují hranice, noc, kdy se nic nezdá nemožné, noc, kdy jsi k uzoufání svobodný, noc, kdy se smazaly rozdíly mezi chudinskou čtvrtí a prominentními dcerami a synky. Frank, Leyla, Cynthia, Murat, Karim, Freddi, Olli, Aishe, Kerstin a Mehmet. Byla to noc, kdy ještě všichni věřili snům svých devatenácti let. Co z nich ale zbylo po dalších dvaceti letech? Jeden je dnes ministrem vnitra, druhý prodejcem aut, jedna ředitelkou školy, druhá pokladní v supermarketu… kde je teď Frank, ten kluk se zelenýma očima? A co je s Leylou, dcerou tureckých přistěhovalců z předměstí? Vzpomene si někdy ještě na ni a na dobu, kdy věřil, že to bude napořád? Po dvaceti letech se spolu Frank a Leyla skutečně náhodně setkávají. A v ten moment, uprostřed rušné ulice bičované temným listopadovým deštěm, se náhle zastaví čas…

    Hra Černa voda (Das schwarze Wasser) byla napsána v roce 2014 pro Národní divadlo v Mannheimu, a to v rámci Frankfurter Positionen, interdisciplinárního festivalu, který vyzývá jednou za dva roky renomované umělce z nejrůznějších oborů, aby připravili své nové práce a příspěvky pod zvolené téma. Tato témata většinou reflektují společenské proměny a umožňují tak kontinuální kreativní proces s cílem rozvíjet nové pohledy na svět. Téma daného ročníku znělo „Zlomy mezi světy“ a právě pod jeho hlavičkou proběhla v lednu 2015 premiéra Černé vody v divadle v Mannheimu. Od té doby se hra s velkým úspěchem uváděla a uvádí na mnoha dalších německých jevištích (Berlin, Potsdam, Bamberg, Paderborn aj.) a pozvolna se začíná objevovat i na zahraničních scénách.

    Roland Schimmelpfennig (1967) je jedna z nejvýznamnějších osobností současného německojazyčného divadla a nejhranější současný německý dramatik nejen doma, ale i v zahraničí, včetně Chile nebo Číny. Mezi jeho nejuváděnější hry v Čechách patří Arabská noc, Zlatý drak, Žena z dřívějška nebo Říše zvířat. Je držitelem mnoha prestižních ocenění (Cena Elsy Lasker- Schülerové, Mülheimer Dramatikerpreis, Nestroy Dramatikpreis aj.) Schimmelpfennig je mnohostranný, po formální stránce často experimentující autor, který má na kontě už téměř čtyřicet her. Jeho texty jsou citlivě jazykově komponovány a poutají precizním vedením dialogů, stejně jako silnou atmosférou, ovlivněnou magickým realismem. Hry nemají klasickou dramatickou výstavbu, dochází k prolínání časových rovin, postavy se často prezentují prostřednictvím obsáhlých monologických pasáží, komentářů, vedlejších textů. Jednou ze zásadních kvalit je jazyk samotný, jeho rytmus a poetičnost. Ze všech témat, typických pro moderní drama, se Schimmelpfennig soustředí nejvíce na politický a ekonomický problém globalizace s ní související absenci lásky v dravé a uspěchané společnosti. Druhým zásadním tématem je jakákoli „jinakost“, narušující kulturní rámec a zkoumání následků tohoto vpádu. Tato inspirace souvisí především s autorovým pobytem v Istanbulu, který ho ovlivnil úzkým vztahem ke kulturám Blízkého Východu.

    Českou premiéru hry Černá voda uvede Klicperovo divadlo 10. března ve Studiu Beseda v režii Michala Háby a překladu a dramaturgii Jany Sloukové. Scénu a kostýmy navrhla Adriana Černá, autorem hudby je Jindřich Čížek. Na jevišti se můžete těšit na Natálii Holíkovou, Lenku Loubalovou, Kamilu Sedlárovou, Filipa Richtermoce, Jana Vápeníka a Kryštofa Bartoše, nového člena Klicperova divadla, který se tímto poprvé představí našim divákům.

     ///

    DRAMATURGYNĚ A PŘEKLADATELKA JANA SLOUKOVÁ O ČERNÉ VODĚ 

    Jana Slouková FOTO PATRIK MAREK

    Když jsem se po delší odmlce rozhodla vrátit k překládání z němčiny, hledala jsem text, který by se vymykal běžné produkci a který by mě oslovil hned po prvním přečtení. Černá voda, důsledně prokomponovaná poetická hra, mě okamžitě zaujala svou stavbou i tématem ztracené lásky, snů a nadějí, stejně jako sociální nerovnosti, reprezentované střetem bohatých dítek a potomků tureckých gastarbeiterů z předměstí. Podobně jako režisér Michal Hába mám silný vztah k německému divadlu, a proto mi bylo jasné, že právě tento mladý tvůrce bude ideálním režisérem do Studia Beseda. Diváci budou mít tak možnost sledovat úplně jiný typ inscenace, herectví a textu a věřím, že setkání s Černou vodou pro ně bude zážitkem stejně inspirativním, jako byl pro nás celý proces našeho zkoušení.

    ROZHOVOR S REŽISÉREM MICHALEM HÁBOU

    Michal Hába

    Michal Hába FOTO ARCHIV

    Čím vás hra Černá voda zaujala? O čem je právě pro vás?
    Černá voda je zvláštní mix: je o lásce i o sociální neprostupnosti. Zatímco mě zaujala víc ona sociální neprostupnost, dramaturgyni a překladatelku textu Janu Sloukovou spíš ta láska. Nakonec ale napětí mezi onou láskou a sociální neprostupností je motor inscenace. Takže klasický win-win.

    Co bylo na režii tohoto textu nejtěžší?
    Na inscenování textu je nejtěžší jeho fragmentárnost, neustále střihy z prostředí do prostředí, prolínání časových rovin. To ovšem zároveň přináší větší volnost v inscenování než klasický dramatický text. Inscenování Černé vody vyžaduje trpělivou, „zlatnickou“ práci – ale stojí to za to.

    Hodila se vám vaše zkušenost a vztah, jaký máte k německému divadlu?
    Zkušenost s německým divadlem mi pomohla snad v tom směru, že jsem se při prvním přečtení textu až zas tak nevyděsil, jakže to s tím textem naložíme… resp. snad jsem se hned z kraje nezalekl jeho „neinscenovatelnosti“.

    Můžete nám představit váš realizační tým?
    Na inscenaci se mnou pracuje osvědčený a sehraný tým, který spojuje četná spolupráce, především na inscenacích divadelní skupiny Lachende Bestien. Scénu i kostýmy připravila Adriana Černá a hudbu, která v inscenaci bude velmi výrazná, Jindřich Čížek, který je zde v Hradci už ovšem známý.

    Jakým způsobem jste přistupovali k obsazení?
    V textu „se vyskytne“ mnoho postav, zároveň text nepředpokládá, že každou z nich „ztvární“ jeden herec. Jasná vodítka však text také nedává. Nakonec jsme se rozhodli pro trojgenerační obsazení, protože láska i sociální neprostupnost kvete mezi všemi generacemi.

    Jak se vám poprvé zkoušelo v Klicperově divadle?
    Hezky, jsou tu milí a šikovní lidé!

    Máte nějakou oblíbenou pasáž textu?
    Tady je to všech, anebo nikoho!

    A proč by měli diváci na Černou vodu určitě přijít
    Tak samozřejmě protože láska a sociální neprostupnost se týká všech! Ale vážně – už kvůli samotnému textu, který dokáže evokovat pocity, co má každý někde hluboko uložené, ale jen tak si na ně nevzpomene – pocity a vzpomínky podobné té Schimmelpfennigově „horké letní noci, kdy všichni tajně přelezli noc na koupaliště“. A taky pro skvělou hudbu, scénu, herecké výkony a krátkou stopáž.

    Martin Sedláček, manažer PR

    • Autor:
    • Publikováno: 6. března 2018

    Komentáře k článku: Tip: Česká premiéra Černé vody

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,