Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Tichá bouře

Já se budu bát! Zaznívalo snad ze všech řad převážně dětmi naplněného hlediště. Možná jim rodiče nastínili příběh s postavami, které kouzlí, nemají lidskou podobu a všechny je dohromady svede legendární Bouře. Nové uskupení Naïve Man Company uvedlo svou první inscenaci Prospero v prostorách Jatka78. Finský režisér Maxim Komaro, známý například jako člen finské skupiny Circo Aereo a jako dlouholetý spolupracovník Cirku La Putyka, se spojil s uměleckým šéfem norského Cirkusu Xanti Sverrem Waagem a inspirováni Shakespearovou romancí si nostalgicky pohráli s divadelními postupy 19. století (použili různá táhla a provazy na posouvání rekvizit, jednoduchá „pouťová“ kouzla, zvuk živlů ze zákulisí apod.)

Jiří Kohout jako Prospero FOTO JAKUB JELEN

Tvůrci v „němé“ inscenaci ponechali ze Shakespearovy hry dvě postavy a motiv ztroskotání na ostrově, přičemž jejich záměrem bylo malým divákům zpřístupnit „těžkotonážní divadelní klasiku“ (viz rozhovor na idnes.cz). Prospero se Bouři podobá opravdu jen vzdáleně, a jelikož byl doporučený věk 4+, zřejmě se nedalo očekávat, že by se na jevišti objevilo cokoli Shakespearova kalibru. Pro děti přidávají vtip a trochu akrobacie.

Zpestřením byla každá dětská reakce na provedená kouzla, jež byla často opravdu průhledná pro malé pozorné rýpaly. Neodpustily si poznámky, kde vidí jaký provázek a drátek, pomocí něhož se věci pohybují, neměly strach o topící se Mirandu v modrých poloprůsvitných závěsech, a lítost nejmladších nad zabitým rackem rychle zmizela po zjištění, že je umělý. Chyběly okamžiky, kdy se dítě opravdu upřímně diví a je ohromeno tím, co se děje na jevišti, i když není použita ta nejmodernější technika. Některé triky se zdály až lehce nepovedené a špatně synchronizované.

Skoro celý prostor jeviště zabírá houpací konstrukce lodi, která také jednoduchým rozdělením (což doprovází etuda o neposlušném nářadí) na polovinu poslouží jako dva pokojíky pro otce s dcerou. Manipulace s lodí a její variabilita doplňuje pohádkovou poetiku inscenace, stejně jako moře vytvořené pomocí lehkého modrého závěsu a v některých momentech i publika, v němž si herci s chutí „zaplavou“.

Roli Prospera ztvárnil Jiří Kohout, avšak více než původního Shakespearova vévodu, co bravurně ovládá magii, připomínal unaveného otce, co se snaží ochránit svou dceru a párkrát si ještě „střihne“ nějaké to staré kouzlo. Postaví obydlí, chytí rybu k večeři a občas únavou klimbá u lodi. Milla Lahtinen jako Miranda vesele křepčí kolem, občas pozoruje otcova kouzla a vzpomíná na matku. I když se v jedné scéně ukáže také jako artistka, tak kromě chvilkové fascinace se s novocirkusovými prvky v inscenaci nepracuje. Prospero se spíše přibližuje klaunským výstupům, například když se Miranda změní v hadrového panáka po tom, co ji polomrtvou otec vytáhne z moře. Na velké konstrukci lodi při imitaci vlnobití oba herci jejím rozhoupáním a pohybem ztvárňují energii vln tříštící se o loď, tedy i tuto scénu lze považovat za „artistickou“ ale víc jich opravdu nebylo.

Byla jednou jedna loď a ta dovezla otce a dceru na ostrov, kde se zabydleli, zjistili, že jsou tam komáři a racci, co si dovolí se na vás… A když se dcerka málem utopila, protože zachraňovala šaty po mamince, šup zpátky na loď a vstříc jinému dobrodružství. Dětem se to líbilo a pro ně se i hrálo, ovšem Shakespearova Bouře by si možná zasloužila užší propojení s Prosperem, protože malý divák pochopí i složitější příběh.

Naïve Man Company: Prospero. Režie Maksim Komaro, dramaturgie Sverre Waage, hudba Per Zanussi, Juuso Hannukainen, světelný design Juho Rahijärvi, kostýmy Kristina Nováková Záveská. Premiéra 7. dubna 2017 v prostoru Jatka78.

  • Autor: Petra Bruzlová
  • Publikováno: 18. dubna 2017

Komentáře k článku: Tichá bouře

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,