Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Tichá bouře

Já se budu bát! Zaznívalo snad ze všech řad převážně dětmi naplněného hlediště. Možná jim rodiče nastínili příběh s postavami, které kouzlí, nemají lidskou podobu a všechny je dohromady svede legendární Bouře. Nové uskupení Naïve Man Company uvedlo svou první inscenaci Prospero v prostorách Jatka78. Finský režisér Maxim Komaro, známý například jako člen finské skupiny Circo Aereo a jako dlouholetý spolupracovník Cirku La Putyka, se spojil s uměleckým šéfem norského Cirkusu Xanti Sverrem Waagem a inspirováni Shakespearovou romancí si nostalgicky pohráli s divadelními postupy 19. století (použili různá táhla a provazy na posouvání rekvizit, jednoduchá „pouťová“ kouzla, zvuk živlů ze zákulisí apod.)

Jiří Kohout jako Prospero FOTO JAKUB JELEN

Tvůrci v „němé“ inscenaci ponechali ze Shakespearovy hry dvě postavy a motiv ztroskotání na ostrově, přičemž jejich záměrem bylo malým divákům zpřístupnit „těžkotonážní divadelní klasiku“ (viz rozhovor na idnes.cz). Prospero se Bouři podobá opravdu jen vzdáleně, a jelikož byl doporučený věk 4+, zřejmě se nedalo očekávat, že by se na jevišti objevilo cokoli Shakespearova kalibru. Pro děti přidávají vtip a trochu akrobacie.

Zpestřením byla každá dětská reakce na provedená kouzla, jež byla často opravdu průhledná pro malé pozorné rýpaly. Neodpustily si poznámky, kde vidí jaký provázek a drátek, pomocí něhož se věci pohybují, neměly strach o topící se Mirandu v modrých poloprůsvitných závěsech, a lítost nejmladších nad zabitým rackem rychle zmizela po zjištění, že je umělý. Chyběly okamžiky, kdy se dítě opravdu upřímně diví a je ohromeno tím, co se děje na jevišti, i když není použita ta nejmodernější technika. Některé triky se zdály až lehce nepovedené a špatně synchronizované.

Skoro celý prostor jeviště zabírá houpací konstrukce lodi, která také jednoduchým rozdělením (což doprovází etuda o neposlušném nářadí) na polovinu poslouží jako dva pokojíky pro otce s dcerou. Manipulace s lodí a její variabilita doplňuje pohádkovou poetiku inscenace, stejně jako moře vytvořené pomocí lehkého modrého závěsu a v některých momentech i publika, v němž si herci s chutí „zaplavou“.

Roli Prospera ztvárnil Jiří Kohout, avšak více než původního Shakespearova vévodu, co bravurně ovládá magii, připomínal unaveného otce, co se snaží ochránit svou dceru a párkrát si ještě „střihne“ nějaké to staré kouzlo. Postaví obydlí, chytí rybu k večeři a občas únavou klimbá u lodi. Milla Lahtinen jako Miranda vesele křepčí kolem, občas pozoruje otcova kouzla a vzpomíná na matku. I když se v jedné scéně ukáže také jako artistka, tak kromě chvilkové fascinace se s novocirkusovými prvky v inscenaci nepracuje. Prospero se spíše přibližuje klaunským výstupům, například když se Miranda změní v hadrového panáka po tom, co ji polomrtvou otec vytáhne z moře. Na velké konstrukci lodi při imitaci vlnobití oba herci jejím rozhoupáním a pohybem ztvárňují energii vln tříštící se o loď, tedy i tuto scénu lze považovat za „artistickou“ ale víc jich opravdu nebylo.

Byla jednou jedna loď a ta dovezla otce a dceru na ostrov, kde se zabydleli, zjistili, že jsou tam komáři a racci, co si dovolí se na vás… A když se dcerka málem utopila, protože zachraňovala šaty po mamince, šup zpátky na loď a vstříc jinému dobrodružství. Dětem se to líbilo a pro ně se i hrálo, ovšem Shakespearova Bouře by si možná zasloužila užší propojení s Prosperem, protože malý divák pochopí i složitější příběh.

Naïve Man Company: Prospero. Režie Maksim Komaro, dramaturgie Sverre Waage, hudba Per Zanussi, Juuso Hannukainen, světelný design Juho Rahijärvi, kostýmy Kristina Nováková Záveská. Premiéra 7. dubna 2017 v prostoru Jatka78.

  • Autor: Petra Bruzlová
  • Publikováno: 18. dubna 2017

Komentáře k článku: Tichá bouře

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,