Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2018

ročník 25
26. 6.–1. 9. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Těžký úděl ženy

    Johanna Kaptein (1974) patří k nejnadanějším současným německým autorům divadelních a rozhlasových her. Pro české divadlo ji objevil překladatel Michal Kotrouš. Hra Práce nádenní – lásky trápení byla inscenována v ČS Ústí nad Labem (2009) a v Západočeském divadle Cheb (2011), hru Historka o sv. Magdě jako scénické čtení uvedlo Východočeské divadlo Pardubice (2012) a nyní jako regulérní inscenaci zlínské Divadlo Mandragora VOŠU Zlín v MD Zlín (2015).

    mandragora2

    Pět postav hry ztělesňují studenti: Věra Dostalová, Dominika Hrazdílková, Valentýna Matysková, Lucie Okonová a Daniel Horečný. V jejich podání je Magda spíše obrazem neblahého ženského údělu než obětí vlastních pochybení… FOTO ARCHIV DIVADLA

    Divadlo Mandragora Zlín nastudovalo Historii sv. Magdy v úpravě a režii Filipa Nuckollse, dramaturgem byl Vladimír Fekar. Autorka nevepsala do textu postavy, jednotlivé repliky od sebe oddělují pouze pomlčky na začátku řádků. Je jen na inscenátorech, ke které postavě repliku přiřadí. V textu jsou pasáže umožňující dialogy, monology, vyprávění, jsou zde úseky ryze popisné i nástin dramatických situací.

    V prvním plánu se jedná o vcelku jednoduchý příběh – do malé obce u moře přijede jednoho dne neznámá mladá žena. V restauraci hotelu si poručí kávu a zákusek. Vzápětí se ale děj přesouvá do dalšího místa, malého městečka, kde Magda prodává dámské spodní prádlo v krámku na náměstí. Jedna ze zákaznic touží po sexy prádle, aby obšťastnila svého manžela. Po jejím odchodu Magda vytočí telefonní číslo a volanému sdělí: Byla tady tvoje manželka. V průběhu hry pak Magda prochází mnoha místy, potkává se s různými muži, setkání jí však nepřinášejí nic dobrého. Vdá se, prožije doslova hrůznou příhodu uprostřed svatebního dne. V závěru se kruh uzavírá: číšník obsluhuje Magdu poté, co se na břehu pod útesy najde mrtvé tělo muže, pravděpodobně jejího manžela.

    Autorka hru napsala pro pět herců s dodatkem „variabilní obsazení“. V podání zlínské Mandragory hrají čtyři ženy a jeden muž. Všichni volně přecházejí z jedné postavy do druhé, místy si dokonce předávají jednu roli. Hraje se v otevřeném prostoru – já jsem viděl reprízu v restaurační místnosti s dveřmi ústícími na chodbu k toaletám, na kterých se odehrává jedna z nejdramatičtějších situací.

    Hru Johanny Kaptein lze uchopit jako detektivní příběh, jehož osou je pátrání po vražedkyni a motivu jejího činu. To by však bylo zjednodušení. Historie sv. Magdy je podobenství o historickém údělu ženy. I když lze polemizovat s jistým zevšeobecněním mužského světa, kterého se autorka dopouští. A v určitém smyslu nese její text i znaky radikálního feministického přístupu k problematice vztahů mezi muži a ženami. Nutno přiznat, že celek je velmi sugestivním vyobrazením všeho, čeho by se muži na ženách neměli dopouštět.

    Pět postav hry ztělesňují studenti: Věra Dostalová, Dominika Hrazdílková, Valentýna Matysková, Lucie Okonová a Daniel Horečný. V jejich podání je Magda spíše obrazem neblahého ženského údělu než obětí vlastních pochybení. Lidstvo je zde vykresleno především negativně, ženské postavy připomínají vše, co se na ženách po staletí zesměšňuje, muži jsou násilníci a spíše pudově než rozumově jednající bytosti. Diváci ovšem vidí komplexní herectví. Mluvní složka je zvládnuta od dynamiky a práce s hlasem v intonacích až po artikulaci na výbornou. Pěvecké a muzikální schopnosti celé pětice jsou využity zejména při zpěvu sice ne příliš početných, ale velmi dobře vystavěných hudebních čísel. Režisér využívá i pohybových schopností herců, dokonce dojde i na loutkoherectví. Až na několik málo okamžiků přílišného psychologizování (představitelka Magdy ve scéně z obchodu s prádlem) a jistý nedostatek v práci s očima při zapojení do děje (číšník) v podstatě nelze nikomu nic vytknout.

    Jevištní tvar je dobře rytmizován, umně rozprostřen v hracím prostoru, tempo až na scénu těsně před svatbou odpovídá požadavku na vytvoření poutavé atmosféry. Svým způsobem netradiční uchopení dramatické předlohy je velmi inspirativní výzvou. Lze ale vůbec takový text inscénovat tradičními prostředky činoherního divadla? Filip Nuckolls s Vladimírem Fekarem a účinkujícími říkají svým provedením, že spíše nelze.

    Divadlo Mandragora, VOŠU Zlín – Johanna Kaptein: Historka o sv. Magdě. Překlad Michal Kotrouš, Filip Nuckolls, dramaturgie Vladimír Fekar, režie Filip Nuckolls. Česká premiéra 17. prosince 2015.


    Komentáře k článku: Těžký úděl ženy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,