Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Tanec whistleblowerů a fízlů

Za čtvrt století náš současný tanec zvirtuozněl. V poslední sezoně se zpolitizoval. Jde to dohromady? Otázku rozproudila na České taneční platformě Farma v jeskyni se svou novou inscenací fyzického divadla Informátoři/Whistleblowers. Došlo v ní totiž ke schizmatu mezi tancem a politickou pozicí, vyjádřenou textem, tedy prostředkem vůči tanci vnějším. Tanec a politická message zde neamalgamují do přesvědčivé expresivní jednoty. A kladou tím i nepříjemnější otázku: Je to vůbec v silách tanečního divadla? Dílčí odpovědí je výkon vietnamské tanečnice Minh Hieu Nguyen, subtilní, křehké, vláčné, s esoterickou nečitelností své rasy, která ztvárnila postavu fízla.

Informátoři

Kdo z těchto dvou performerů je informátorem? FOTO VIKTOR KRONBAUER

Farma v jeskyni volá na soud diváků nadnárodní potravinovou korporaci, která vykořisťuje zaměstnance ve třetím světě a klamavou reklamou poškozuje zdraví spotřebitelů. Její moci se vzepře skupina aktivistů. Kauza je vzata ze skutečnosti, nejde však o divadlo dokumentární, nýbrž imaginativní, chimérické. I tomuto projektu předcházel, jak je zvykem Farmy v jeskyni, „antropologický“ výzkum, tentokrát nikoli v exotické zemi, nýbrž v Bruselu; zde se členové divadla setkali s lobbisty pracujícími pro korporaci (jejíž jméno nesmí býti vysloveno) i s aktivisty. Příběh se rozvíjí kolem postavy ženského fízla, nasazeného mezi skupinu aktivistů, v důsledku čehož dojde k politickým vraždám aktivistů a odborářů.

Fyzické přednosti i virtuozita Minh Hieu Nguyen jí umožňují vyjádřit tancem nejenom vnější chování fízla, infiltrovaného mezi aktivisty, ale i rozpor v duši a posléze i odpor ke své úloze (když se ocitne tváří v tvář vraždě a krvi), z níž se snaží vystoupit, uniknout, vylhat se. Vše je zprostředkováno tanečním materiálem, tvárná tanečnice vytváří postavu mezi plžem a motýlkem – lepkavě unikavým, na dotek smrštivým plžem, a motýlkem třepetajícím se bezbranně v síti. Mezinárodní porota Platformy jí dala několik nominací na tanečnici roku.

Výkon Minh Hieu Nguyen možná poněkud uniká kvůli ustavičnému pohybovému vzruchu na scéně. Pět tanečníků zalidnilo scénu obrazy spředenými z ústřelů nočních můr, z křečí traumat – summy dopadů politiky na lidská těla a pospolitost – až ke konečnému obrazu paniky, rozkladu, paranoie. Rozporuplná hnutí těl, tiky, škuby, neurotická opakování a bezdůvodně riskantní pohyby, to vše adekvátně a čitelně vyjádřilo stav ohrožení skupiny zevnitř. – Vyjadřovat stavy je služba tance, nikoli vyprávění. Nikdy tomu nebylo jinak. Chyba je proto i na straně publika – neumí, a případně není ani ochotno ještě číst taneční text.

Choreografická partitura je složena z řetězců pohybových situací, šílených, zároveň exaktních, které sdělují, že politické metody od násilných dělí jen tenké stěny, a akt násilí vždy míří proti křehkým lidským tělům, jejich důstojnosti a životu. Tělesná umění jsou proto ze své podstaty přímo odsouzena k vytváření pravdivých a zároveň i vysoce emotivně zasahujících obrazů násilí. V tomto projektu Vilo Dočolomanský uplatnil jako nikdy svůj choreografický dar.

Změnil se i vizuál nové inscenace, od rituálně romantizujícího modelu polských fyzických divadel přešla Farma v jeskyni k chladnějšímu, generačně mladšímu modelu prostoru s využitím projekce. I ta je, řeklo by se, vnějším prostředkem…? Promítá se tu na křivou zrcadlící plochu, která odráží pokřivený obraz dění. Za ní se jako na vnitřním jevišti objevují postavy v intimních scénách. Závěrečná z nich je metaforou paranoie, mísí živé tanečníky a jejich dvojnické průměty v schizoidní honičce mezi třemi dveřmi. Výjev tohoto naplno propuknuvšího stihomamu vrcholí obrazem zmnožených nohou anonymních oběšenců vznášejících se nade dveřmi.

Když jsem přemýšlela o zdrženlivém přijetí nového díla, musela jsem sama odhánět paranoické myšlenky. Nejde korporace po Vilovi? Oni jsou přece tak mazaní…

Hodnocení: 5

Viz také recenze Kde divadlo ztrácí opodstatnění Vladimíra Hulce (hodnocení 1)

Farma v jeskyni – Viliam Dočolomanský: Informátoři. Režie, koncept, choreografie Viliam Dočolomanský, hudba Viliam Dočolomanský, Marcel Bárta, scéna Lucia Škandíková, kostýmy Markéta Oslzlá, světelný design Felice Ross, video Erik Bartoš, dramaturgie Petr Michálek. Premiéra 1. dubna 2014 v Divadle Ponec.

  • Autor: Nina Vangeli
  • Publikováno: 28. dubna 2014

Komentáře k článku: Tanec whistleblowerů a fízlů

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,