Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Tanec whistleblowerů a fízlů

Za čtvrt století náš současný tanec zvirtuozněl. V poslední sezoně se zpolitizoval. Jde to dohromady? Otázku rozproudila na České taneční platformě Farma v jeskyni se svou novou inscenací fyzického divadla Informátoři/Whistleblowers. Došlo v ní totiž ke schizmatu mezi tancem a politickou pozicí, vyjádřenou textem, tedy prostředkem vůči tanci vnějším. Tanec a politická message zde neamalgamují do přesvědčivé expresivní jednoty. A kladou tím i nepříjemnější otázku: Je to vůbec v silách tanečního divadla? Dílčí odpovědí je výkon vietnamské tanečnice Minh Hieu Nguyen, subtilní, křehké, vláčné, s esoterickou nečitelností své rasy, která ztvárnila postavu fízla.

Informátoři

Kdo z těchto dvou performerů je informátorem? FOTO VIKTOR KRONBAUER

Farma v jeskyni volá na soud diváků nadnárodní potravinovou korporaci, která vykořisťuje zaměstnance ve třetím světě a klamavou reklamou poškozuje zdraví spotřebitelů. Její moci se vzepře skupina aktivistů. Kauza je vzata ze skutečnosti, nejde však o divadlo dokumentární, nýbrž imaginativní, chimérické. I tomuto projektu předcházel, jak je zvykem Farmy v jeskyni, „antropologický“ výzkum, tentokrát nikoli v exotické zemi, nýbrž v Bruselu; zde se členové divadla setkali s lobbisty pracujícími pro korporaci (jejíž jméno nesmí býti vysloveno) i s aktivisty. Příběh se rozvíjí kolem postavy ženského fízla, nasazeného mezi skupinu aktivistů, v důsledku čehož dojde k politickým vraždám aktivistů a odborářů.

Fyzické přednosti i virtuozita Minh Hieu Nguyen jí umožňují vyjádřit tancem nejenom vnější chování fízla, infiltrovaného mezi aktivisty, ale i rozpor v duši a posléze i odpor ke své úloze (když se ocitne tváří v tvář vraždě a krvi), z níž se snaží vystoupit, uniknout, vylhat se. Vše je zprostředkováno tanečním materiálem, tvárná tanečnice vytváří postavu mezi plžem a motýlkem – lepkavě unikavým, na dotek smrštivým plžem, a motýlkem třepetajícím se bezbranně v síti. Mezinárodní porota Platformy jí dala několik nominací na tanečnici roku.

Výkon Minh Hieu Nguyen možná poněkud uniká kvůli ustavičnému pohybovému vzruchu na scéně. Pět tanečníků zalidnilo scénu obrazy spředenými z ústřelů nočních můr, z křečí traumat – summy dopadů politiky na lidská těla a pospolitost – až ke konečnému obrazu paniky, rozkladu, paranoie. Rozporuplná hnutí těl, tiky, škuby, neurotická opakování a bezdůvodně riskantní pohyby, to vše adekvátně a čitelně vyjádřilo stav ohrožení skupiny zevnitř. – Vyjadřovat stavy je služba tance, nikoli vyprávění. Nikdy tomu nebylo jinak. Chyba je proto i na straně publika – neumí, a případně není ani ochotno ještě číst taneční text.

Choreografická partitura je složena z řetězců pohybových situací, šílených, zároveň exaktních, které sdělují, že politické metody od násilných dělí jen tenké stěny, a akt násilí vždy míří proti křehkým lidským tělům, jejich důstojnosti a životu. Tělesná umění jsou proto ze své podstaty přímo odsouzena k vytváření pravdivých a zároveň i vysoce emotivně zasahujících obrazů násilí. V tomto projektu Vilo Dočolomanský uplatnil jako nikdy svůj choreografický dar.

Změnil se i vizuál nové inscenace, od rituálně romantizujícího modelu polských fyzických divadel přešla Farma v jeskyni k chladnějšímu, generačně mladšímu modelu prostoru s využitím projekce. I ta je, řeklo by se, vnějším prostředkem…? Promítá se tu na křivou zrcadlící plochu, která odráží pokřivený obraz dění. Za ní se jako na vnitřním jevišti objevují postavy v intimních scénách. Závěrečná z nich je metaforou paranoie, mísí živé tanečníky a jejich dvojnické průměty v schizoidní honičce mezi třemi dveřmi. Výjev tohoto naplno propuknuvšího stihomamu vrcholí obrazem zmnožených nohou anonymních oběšenců vznášejících se nade dveřmi.

Když jsem přemýšlela o zdrženlivém přijetí nového díla, musela jsem sama odhánět paranoické myšlenky. Nejde korporace po Vilovi? Oni jsou přece tak mazaní…

Hodnocení: 5

Viz také recenze Kde divadlo ztrácí opodstatnění Vladimíra Hulce (hodnocení 1)

Farma v jeskyni – Viliam Dočolomanský: Informátoři. Režie, koncept, choreografie Viliam Dočolomanský, hudba Viliam Dočolomanský, Marcel Bárta, scéna Lucia Škandíková, kostýmy Markéta Oslzlá, světelný design Felice Ross, video Erik Bartoš, dramaturgie Petr Michálek. Premiéra 1. dubna 2014 v Divadle Ponec.

  • Autor: Nina Vangeli
  • Publikováno: 28. dubna 2014

Komentáře k článku: Tanec whistleblowerů a fízlů

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 1/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


9. 1.–22. 1. 2018

Číslo 1/2018 (9. 1.–22. 1. 2018)

Obsah čísla 1/2018

Slovo ...

Víte, co je...

Začínáme nový, už 27. ročník...

Dotazník

Iamme Candlewick

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Inscenace roku

Do jubilejního 25. ročníku ankety...

Kronika

Jednou větou

Ministerstvo není tvůrcem kultury –...

Kritika

Unavil se tak, že nevidí už...

Témata stárnutí, zapomínání a s...

Stepní vlk Jan Kačena

V záplavě premiér s koncem roku 2017...

Chození v přírodě je na...

V Experimentálním prostoru NoD si...

Zlaté prozření bohatých

Inscenace Eyolf v HaDivadle je...

Něco, co nás přesahuje

Budova Janáčkova divadla v Brně je od...

Shakespearovský filmový trip

David Drábek se ve své další (už...

Vražda agenta Litviněnka

Do Dejvického divadla se po tříleté...

Inscenace roku

Do 25. ročníku každoroční ankety...

Rozhovor

Jakub Krofta: Posláním...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vladimír Morávek: Jsem...

Rozhovor s odcházejícím uměleckým...

Kontext

Tak ošklivej pán… aneb...

Knihou roku 2017 v tradiční anketě...

Burza

Milí kolegové,

Herecká asociace informuje

Podoby – Ráno

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Muž pro každé počasí

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karel Hejcman (1. 4. 1935 Praha – 10....

Výročí

Výročí 1.−15. ledna

Mandel Petr, dirigent (1. 1. 1938) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Rozhovor s dramatikem a scenáristou...

Knihovnička

„Janžurka“ ke stažení

Herecké monografie – a mám na mysli...

Knihy roku

aneb Pohled do českých Lidových novin...

Obrazem

Divadlo 1918–2018

V každém čísle letošních...

Pan Papírek… (X)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 1/2018



Obsah,