Sarkastický oblouček vlevo, ironický oblouček vpravo, prudký apelativní sjezd, který však místy naráží na propagandisticky ideologické trny trávy. Cílová stanice: stanový tábor v brněnském parku Lužánky. Iniciativní misi s krycím názvem Putin lyžuje, hodnou spíše misijní iniciativy za ochranu lidských práv pod záštitou Divadla Líšeň, zahájila na počátku května autorka scénáře, režisérka a zároveň i předčitatelka Pavla Dombrovská.

Nadsázka v úvodu recenze nemá za cíl zlehčit závažnost tématu vládních zločineckých praktik v Rusku, které ve své knize Ruský deník popisuje Anna Politkovská, jež byla v roce 2006 zavražděna; stejně jako několik jejích dalších kolegů, kteří se pokoušeli zveřejnit pravdu o tamějším režimu. Odkazuje spíše k formě, kterou Dombrovská zprostředkovává úryvky knihy, jež scénicky rozehrávají Jiří Kniha a Luděk Vémola. Drobné herecké etudy doplňují čtené pasáže z knihy, které však v průběhu inscenace začínají převažovat nad hereckou akcí. Zpočátku ironické a odlehčené ladění se postupně mění v zaujatou obžalobu Putina; prostor pro jeho obhajobu však chybí, stejně jako možnost, aby se diváci alespoň nadechli.

Dění v tísnivém, tmavě hnědém vojenském stanu je koncentrováno k již značně opotřebovanému dřevěnému stolu, který slouží jako hrací plocha. Desku stolu proměňuje Kniha jejím kolmým zvednutím v promítací plátno, za které je zároveň možné se schovat a nachystat si potřebné rekvizity. Povedené jsou symbolické scénické obrazy, jako například sfoukávání svíček za zabité novináře a jejich „pohřbívání“ do polorozpadlých šuplíků, méně již přehnané snahy o karikaturu hloupých ruských posluhovačů Putina (s nezbytným kozáčkem na typickou ruskou hudbu). Tíživou atmosféru, v níž nasvícený stůl evokuje praktiky KGB, jen chvílemi projasní venkovní světlo — když se herci podplíží za stěny stanu a hrají skrze okénka „z venku dovnitř“.

 Panovníka zastupuje ruský znak, který si tak často mylně odvážejí zahraniční turisté z hlavního města Prahy jako český suvenýr. Jiří Kniha obratně ovládá figurku ve tvaru matrjošky s fotografií Putinova obličeje na přední straně. Vložením dlaně do vykrojeného prostoru v zadní straně figurky vytváří pohyblivou loutku, která připomíná kraba (prsty fungují jako nožičky, kterými kmitá po desce stolu). Karikovaný projev poukazuje k Putinově necitelnosti, zločinnosti a bezcharakternosti, krutou parodii umocňuje (původně vážně míněná) oslavná píseň Takový jako Putin, která zní z reproduktorů. Její text obsahuje verše „Chci takového, jako je Putin. Který stejně jako Putin neutíká.“ a ironicky tak odkazují k názvu inscenace Putin lyžuje. Neb podobně jako jiní slézají hory, někteří lyžují, když je třeba od nich získat vyjádření k nějaké pro ně nepříjemné události.

Pavla Dombrovská předčítá z knihy Ruský deník přímou obžalobu Putina za události v Dubrovce, Beslanu či mu dává vinu za vyvraždění politicky nepohodlných osob. Ironicky kritizuje snahu se vylhat z odpovědnosti. Smutně bezmocně vzhledem k nastíněným událostem vyznívá jmenování nového prezidenta, Putinovy „přílohy“, stoupence Medveděva. V lavinové smršti zločinů (promítání počtu mrtvých osob na desku stolu evokuje seznamy mrtvých na stěnách vzpomínkových míst) převažuje celkové agitační vyznění stoupenců bojovníků za svobodu více, než samotná scénická podoba představení.  Počáteční hravost loutek se mění v stále sílící pocit politického boje za padlé, kterému však chybí alespoň částečný odstup.

Divadlo Líšeň – Pavla Dombrovská: Putin lyžuje. Námět, režie, dramaturgie Pavla Dombrovská, scéna a loutky Marika Bumbálková, kostýmy Matěj Sýkora a Lenka Jabůrková, hudba Tomáš Vtípil. Premiéra 3. května 2010.