Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Syn velkého otce

Ke druhé světové válce se evropští i američtí filmaři stále obracejí (v loňském roce např. ve snímcích Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, Spojenci a Anthropoid). Nechceme-li spekulovat o nezacelených dějinných jizvách, lze si tento neutuchající zájem vysvětlit jednoduše: zatím poslední celosvětový konflikt nabízí velké téma obsahující problematiku statečnosti, morální integrity a vůbec základních lidských projevů od instinktů až po vyšší city.

Češi si z té doby nesou specifický zážitek mnichovského traumatu způsobeného nejenom okolnostmi vnějšími, ale zároveň odpovídajícího danostem našeho kolektivního nevědomí malého národa ze všech stran tísněného mocnými sousedy. Mytologicky nahlíženo, toto po staletí porobené dítě mohl vysvobodit jen Velký otec, silný a laskavý Tatíček. Po Tatíčkově smrti signalizuje svou slabostí národ-dítě, zase už bezbranné, svým domnělým spojencům, že může být předhozeno coby obětní beránek dravému vlku.

Tvůrci filmu Masaryk si ze života Jana Masaryka, syna zakladatele československého státu, vybrali relativně krátký časový úsek. FOTO archiv INFILM

Tvůrci filmu Masaryk (2016) si ze života Jana Masaryka, syna zakladatele československého státu, vybrali relativně krátký časový úsek, což je dnes obvyklý přístup životopisných snímků (např. Jackie). Za ústřední bod zvolili Mnichovskou dohodu, po jejímž podepsání Masaryk rezignoval na funkci velvyslance v Londýně a na konci roku 1938 odjel do Spojených států, kde přednášel a agitoval ve prospěch své vlasti. Scenáristé mu ale přisoudili psychický kolaps a pobyt v psychiatrické léčebně. Terapeutické rozhovory s německým lékařem Steinem, ozvláštněným trojí minoritní charakteristikou Žida, uprchlíka a homosexuála, tvoří narativní rámec. Flashbacky do několika předchozích měsíců ukazují Masarykovu bohémskou, emočně labilní osobnost, jež se toužila stát umělcem, ale pod tíhou závazku slavného jména se vydala na diplomatickou dráhu. Náročnost svého poslání kompenzuje bujarými večírky ve stylu sex, drogy a jazz. Když se schyluje k válce, sváří se v něm loajalita vůči Benešovi s odhodlaností zachovat otcův odkaz v podobě celistvého státu. Jeho osamělý boj proti politice ústupků přijde vniveč, což považuje za selhání, které zapadá do jeho celoživotního pocitu nedostačivosti ve stínu „starého pána“. Hospitalizace v psychiatrické nemocnici, kde se údajně léčil už v mládí, je však scenáristickou fikcí. A možná podobně se to má s naznačováním citové deprivace v dětství v jednom z amerických projevů.

Za ústřední bod zvolili tvůrci Mnichovskou dohodu, po jejímž podepsání Masaryk rezignoval na funkci velvyslance v Londýně. FOTO INFILM

Jan postupně získává důvěru k otcovské figuře Dr. Steina a rozkrývá svůj pocit bezmoci, stesk po předčasně zesnulém bratru Herbertovi, kterému bylo umožněno uskutečnit umělecké ambice, i neshody s Benešem (také vyfabulované), jehož jednání vnímá jako slabošské. Do kulis blázince scenáristé přičarovali i setkání s femme fatale, spisovatelkou Marcií Davenportovou (ve skutečnosti se odehrálo až o dva roky později). Psychoanalytická i milostná terapie pomohou Janovi dát se dohromady a vrátit se zpět do Londýna, kde se stane ministrem exilové vlády.

Nevadí, že se snímek striktně nedrží historických faktů. FOTO INFILM

Nevadí, že se snímek striktně nedrží historických faktů (úvodní titulek „podle skutečných událostí“ ovšem není na místě), naopak oceňuji odvahu k umělecké licenci; otázkou však je, čemu slouží. Spojení vnitřního boje Jana Masaryka se zápasem národním představuje nosnou myšlenku (pravděpodobně z pera Alexe Koenigsmarka, po němž scénář převzali Kolečko a Ševčík), z tohoto slibného potenciálu však nakonec nevzniklo více než dobré řemeslo. Kamera, dekorace, kostýmy, hudba mají nespornou kvalitu, na rozdíl od scénáře, což je bohužel typická slabina českých filmů. Opakované záběry mořských vln i patos české hymny vyluzované na piano zdrceným hrdinou tlačí diváka do obligátních emocí, přičemž režiséru Ševčíkovi se mnohem lépe daří vystihnout podstatu dění a emocí komornějšími prostředky. Třeba v metaforické scéně šňupání kokainu srolovanou bankovkou s obrázkem TGM.

Pompézní vizuální a zvuková stránka pošilhává po Hollywoodu. FOTO INFILM

Pompézní vizuální a zvuková stránka pošilhává po Hollywoodu, ale jen chabě zakrývá, že v celku jde jen o melodramatické obrázky z dějin oživované hambatými scénkami a komentované z psychoanalytického gauče. Vypjatě subjektivní prožitky ostře konstrastují s objektivizačními pasážemi působícími kvůli tomu jako suchopárná dějeprava, jejíž neustálé přeskoky v čase a místě musí být objasňovány titulky. Navíc se podává dost polopaticky. Snad aby porozumělo méně obeznámené publikum, včetně zahraničního.

Průběh psychoterapie, jež vede k přerodu zhrouceného muže v sebevědomého politika, je nevěrohodný. Repro Film o filmu

Průběh psychoterapie, jež vede k přerodu zhrouceného muže v sebevědomého politika, je nevěrohodný, neboť se odehrává ve sledu epizod bez konzistence a bez hlubší reflexe pacientem i lékařem. Ani Masarykovo bonvivánství se ve zkratce frenetického tance a rychlé soulože kdesi na párty nevykresluje sdostatek důvěryhodně. „Nediplomatický diplomat“ v podání Karla Rodena nevyvolává zrovna dojem okouzlujícího svůdníka a zábavného společníka, spíše trpícího člověka. Nicméně o Rodenovi obecně platí, že působí dobře i ve špatném kusu. Správnou volbou bylo obsazení zahraničních herců a dialogy v angličtině a francouzštině, což přispívá k autenticitě.

Karel Roden s režisérem filmu Juliem Ševčíkem. FOTO INFILM

Politické události, ať již předkládané skrze filtr vnímání Masarykova, nebo odtažitě dějepisecky, víceméně odpovídají tradičnímu výkladu o zradě mocností. Největší potenciál filmu, paralela osobního příběhu s příběhem národním, se však stal kamenem úrazu. Nezdařilo se právě propojení subjektivní a objektivní roviny vyprávění. Přes všechnu okázalost a řemeslnou bravuru schází filmu esprit, jímž oplývalo originální pojetí mnichovské tematiky ve snímku Ztraceni v Mnichově (viz Češi jsou zbabělci a Führer je skvělej!, DN 18/2015).

Masaryk. Scénář: Alex Koenigsmark, Petr Kolečko, Julius Ševčík. Kamera: Martin Štrba. Režie: Julius Ševčík. Hrají: Karel Roden, Hanns Zischler, Oldřich Kaiser, Arly Jover ad. Česko, Slovensko, 2016. V kinech od 9. 3. 2017.

  • Autor: Zdena Mejzlíková
  • Publikováno: 30. března 2017

Komentáře k článku: Syn velkého otce

  1. Jiri Schmiedt

    Mejzlikova, Mejzlikova,
    jak muzete porovnavat Ztraceni v Mnichove s Masarykem, esprit v papouskovi je vazne blbost, tak mizernej scenar uz tady dlouho nebyl, a ze nedokazete pochopit Masaryka, je mozna tim, ze jste mlada a nebo blba. Tim vas nechci urazit, nejste jedina v ceske kritice.

    11.04.2017 (10.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,