Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Syn velkého otce

Ke druhé světové válce se evropští i američtí filmaři stále obracejí (v loňském roce např. ve snímcích Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, Spojenci a Anthropoid). Nechceme-li spekulovat o nezacelených dějinných jizvách, lze si tento neutuchající zájem vysvětlit jednoduše: zatím poslední celosvětový konflikt nabízí velké téma obsahující problematiku statečnosti, morální integrity a vůbec základních lidských projevů od instinktů až po vyšší city.

Češi si z té doby nesou specifický zážitek mnichovského traumatu způsobeného nejenom okolnostmi vnějšími, ale zároveň odpovídajícího danostem našeho kolektivního nevědomí malého národa ze všech stran tísněného mocnými sousedy. Mytologicky nahlíženo, toto po staletí porobené dítě mohl vysvobodit jen Velký otec, silný a laskavý Tatíček. Po Tatíčkově smrti signalizuje svou slabostí národ-dítě, zase už bezbranné, svým domnělým spojencům, že může být předhozeno coby obětní beránek dravému vlku.

Tvůrci filmu Masaryk si ze života Jana Masaryka, syna zakladatele československého státu, vybrali relativně krátký časový úsek. FOTO archiv INFILM

Tvůrci filmu Masaryk (2016) si ze života Jana Masaryka, syna zakladatele československého státu, vybrali relativně krátký časový úsek, což je dnes obvyklý přístup životopisných snímků (např. Jackie). Za ústřední bod zvolili Mnichovskou dohodu, po jejímž podepsání Masaryk rezignoval na funkci velvyslance v Londýně a na konci roku 1938 odjel do Spojených států, kde přednášel a agitoval ve prospěch své vlasti. Scenáristé mu ale přisoudili psychický kolaps a pobyt v psychiatrické léčebně. Terapeutické rozhovory s německým lékařem Steinem, ozvláštněným trojí minoritní charakteristikou Žida, uprchlíka a homosexuála, tvoří narativní rámec. Flashbacky do několika předchozích měsíců ukazují Masarykovu bohémskou, emočně labilní osobnost, jež se toužila stát umělcem, ale pod tíhou závazku slavného jména se vydala na diplomatickou dráhu. Náročnost svého poslání kompenzuje bujarými večírky ve stylu sex, drogy a jazz. Když se schyluje k válce, sváří se v něm loajalita vůči Benešovi s odhodlaností zachovat otcův odkaz v podobě celistvého státu. Jeho osamělý boj proti politice ústupků přijde vniveč, což považuje za selhání, které zapadá do jeho celoživotního pocitu nedostačivosti ve stínu „starého pána“. Hospitalizace v psychiatrické nemocnici, kde se údajně léčil už v mládí, je však scenáristickou fikcí. A možná podobně se to má s naznačováním citové deprivace v dětství v jednom z amerických projevů.

Za ústřední bod zvolili tvůrci Mnichovskou dohodu, po jejímž podepsání Masaryk rezignoval na funkci velvyslance v Londýně. FOTO INFILM

Jan postupně získává důvěru k otcovské figuře Dr. Steina a rozkrývá svůj pocit bezmoci, stesk po předčasně zesnulém bratru Herbertovi, kterému bylo umožněno uskutečnit umělecké ambice, i neshody s Benešem (také vyfabulované), jehož jednání vnímá jako slabošské. Do kulis blázince scenáristé přičarovali i setkání s femme fatale, spisovatelkou Marcií Davenportovou (ve skutečnosti se odehrálo až o dva roky později). Psychoanalytická i milostná terapie pomohou Janovi dát se dohromady a vrátit se zpět do Londýna, kde se stane ministrem exilové vlády.

Nevadí, že se snímek striktně nedrží historických faktů. FOTO INFILM

Nevadí, že se snímek striktně nedrží historických faktů (úvodní titulek „podle skutečných událostí“ ovšem není na místě), naopak oceňuji odvahu k umělecké licenci; otázkou však je, čemu slouží. Spojení vnitřního boje Jana Masaryka se zápasem národním představuje nosnou myšlenku (pravděpodobně z pera Alexe Koenigsmarka, po němž scénář převzali Kolečko a Ševčík), z tohoto slibného potenciálu však nakonec nevzniklo více než dobré řemeslo. Kamera, dekorace, kostýmy, hudba mají nespornou kvalitu, na rozdíl od scénáře, což je bohužel typická slabina českých filmů. Opakované záběry mořských vln i patos české hymny vyluzované na piano zdrceným hrdinou tlačí diváka do obligátních emocí, přičemž režiséru Ševčíkovi se mnohem lépe daří vystihnout podstatu dění a emocí komornějšími prostředky. Třeba v metaforické scéně šňupání kokainu srolovanou bankovkou s obrázkem TGM.

Pompézní vizuální a zvuková stránka pošilhává po Hollywoodu. FOTO INFILM

Pompézní vizuální a zvuková stránka pošilhává po Hollywoodu, ale jen chabě zakrývá, že v celku jde jen o melodramatické obrázky z dějin oživované hambatými scénkami a komentované z psychoanalytického gauče. Vypjatě subjektivní prožitky ostře konstrastují s objektivizačními pasážemi působícími kvůli tomu jako suchopárná dějeprava, jejíž neustálé přeskoky v čase a místě musí být objasňovány titulky. Navíc se podává dost polopaticky. Snad aby porozumělo méně obeznámené publikum, včetně zahraničního.

Průběh psychoterapie, jež vede k přerodu zhrouceného muže v sebevědomého politika, je nevěrohodný. Repro Film o filmu

Průběh psychoterapie, jež vede k přerodu zhrouceného muže v sebevědomého politika, je nevěrohodný, neboť se odehrává ve sledu epizod bez konzistence a bez hlubší reflexe pacientem i lékařem. Ani Masarykovo bonvivánství se ve zkratce frenetického tance a rychlé soulože kdesi na párty nevykresluje sdostatek důvěryhodně. „Nediplomatický diplomat“ v podání Karla Rodena nevyvolává zrovna dojem okouzlujícího svůdníka a zábavného společníka, spíše trpícího člověka. Nicméně o Rodenovi obecně platí, že působí dobře i ve špatném kusu. Správnou volbou bylo obsazení zahraničních herců a dialogy v angličtině a francouzštině, což přispívá k autenticitě.

Karel Roden s režisérem filmu Juliem Ševčíkem. FOTO INFILM

Politické události, ať již předkládané skrze filtr vnímání Masarykova, nebo odtažitě dějepisecky, víceméně odpovídají tradičnímu výkladu o zradě mocností. Největší potenciál filmu, paralela osobního příběhu s příběhem národním, se však stal kamenem úrazu. Nezdařilo se právě propojení subjektivní a objektivní roviny vyprávění. Přes všechnu okázalost a řemeslnou bravuru schází filmu esprit, jímž oplývalo originální pojetí mnichovské tematiky ve snímku Ztraceni v Mnichově (viz Češi jsou zbabělci a Führer je skvělej!, DN 18/2015).

Masaryk. Scénář: Alex Koenigsmark, Petr Kolečko, Julius Ševčík. Kamera: Martin Štrba. Režie: Julius Ševčík. Hrají: Karel Roden, Hanns Zischler, Oldřich Kaiser, Arly Jover ad. Česko, Slovensko, 2016. V kinech od 9. 3. 2017.

  • Autor: Zdena Mejzlíková
  • Publikováno: 30. března 2017

Komentáře k článku: Syn velkého otce

  1. Jiri Schmiedt

    Mejzlikova, Mejzlikova,
    jak muzete porovnavat Ztraceni v Mnichove s Masarykem, esprit v papouskovi je vazne blbost, tak mizernej scenar uz tady dlouho nebyl, a ze nedokazete pochopit Masaryka, je mozna tim, ze jste mlada a nebo blba. Tim vas nechci urazit, nejste jedina v ceske kritice.

    11.04.2017 (10.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 8/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


18. 4.–1. 5. 2017

Číslo 8/2017 (18. 4.–1. 5. 2017)

Obsah čísla 8/2017

Slovo ...

Běloruské divadlo ve...

Vždycky mě fascinuje, když se...

Sukces měsíce

Sousoší J. V. Stalina opět...

Letenské sousoší k poctě J. V....

Dotazník

Filip Huml Král

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

O koprodukcích v opeře

V zásadě lze rozlišit dva typy...

Fejeton

Hejt od dědka

Sere mě, že mi mladý hezký holky...

Názor

O čem (ne)vypověděla ...

Program festivalu zahrnoval tři sóla,...

Kronika

Jednou větou

V sobotu 25. března se v Jihočeském...

Kritika

Havlův odkaz vlámským...

Když se světoznámý vlámský...

Zamiloval se v Ostravě

Ostravské Národní divadlo...

Ti hoši docela zlobí, ale ne...

A skutečně: v Synáčcích jsme hozeni...

Dvě sestry

Nuselská Fidlovačka se od počátku...

Zatím spíš dobrý nápad

Je, myslím, sehrát se všemi soubory...

Hvězdný prach jsi a v...

Choreograf Michal Záhora, estét s...

Španělské rytmy obrazy...

Inscenace Krvavá svatba dua SKUTR a...

Mezi pobřežími plují naše...

Operu Láska na dálku lze považovat za...

Život jako bezvýznamná hra

Divadlo na Vinohradech slaví...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 8/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní mládí v Brně

Ani letošnímu festivalu divadelních...

Rozhovor

Milan Kňažko: Některé...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miroslav Bambušek: Není...

Rozhovor o Pustině, divadle a filmu

Kontext

Krajiny zjizvených duší

Stručný obsah příspěvku zde není...

Pérák mezi námi

Je pozdní říjnový večer roku 1837....

Burza

Poděbradské dny poezie po...

Herecká asociace informuje

Podoby

Stručný obsah příspěvku zde není...

Městské divadlo Mladá...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Sergej Fedotov: Navazujeme...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Mezi sněním, politikou a...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Věra Špinarová (22. 12. 1951...

Výročí

Výročí 1.−15. května

Barušová Marie, herečka (1. 5. 1932)...

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Jára Cimrman dobývá...

Járy Cimrmana se poprvé vydal dobýt...

Fagi a divadlo

Expert – manželská etuda

Příloha

Divadelní svět Brno 2017

Program Divadelní svět Brno 2017...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 8/2017



Obsah,