Swing do nich teprve leze
Poslední premiéru Studia Ypsilon Swing se vrací neboli o štěstí chápu jako pokus sblížit a tvůrčím způsobem propojit generaci zakladatelů divadla se skupinou mladých herců a tvůrců, která by v ypsilonském snažení měla pokračovat. V užším slova smyslu jako pokus naučit ty „mladé“ swingovat, neboť swing přece hrála Ypsilonka od samých počátků. Jinak řečeno, jako pokus o podle mého nemožné: aby mladí pokračovali stejně, jak to „staří“ hráli, a navázali ne tam, kde oni skončili, ale jak by rádi hráli dál.
U piana Dominik Renč, u mikrofonu zleva Markéta Plánková, Kamila Kikinčuková, Paulína Labudová, Mikuláš Čížek. Za nimi scéna Jaroslava Maliny FOTO PAVEL VÁCHA
Jan Schmid proto napsal specifické encyklopedické heslo, sám v tradici ypsilonských večerů zrežíroval scénky před hravě barevnou revuálkou Jaroslava Maliny – no, a Miroslav Kořínek ty „mladé“ naučil swingovat. Přidalo se pár písniček Jana Jiráně s kytarou, po pravdě ortodoxně swingové nebyly, a pozvali se hosté – budou se v této roli střídat Jiří Korn, Josef Zíma, Jiří Suchý, Bob Zajíček, Yvetta Simonová, Ondřej Havelka, Eva Pilarová a další zvenku nebo přímo ze souboru. Vybraná společnost! Na premiéru přišla Jitka Zelenková a Jitka Vrbová, která v šedesátých letech ještě stihla swingovou Kavárnu Vltava. Přikulhala o francouzské holi, usedla na židli, Miroslav Kořínek hrábl do kláves – a zazněl konečně swing! Nádherný odvaz. Kořínek s Vrbovou prostě ukázali, jak se ta muzika opravdu hraje a hlavně cítí, frázuje. Že klavír nedoprovází, ale je součástí swingového zvuku. Vrbová vzala vítr z plachet i nám kritikům, když ypsilonské mládeži mile sdělila: Do vás swing teprve leze. Naučili se hodně, byli přesní, velmi sympatičtí, umějí zpívat, hrát. A jsou svého druhu osobnosti. To všechno by Ypsilonce odpovídalo. Ale hraní a zpívání to bylo jaksi jen technické, spořádaně naučené, protože do nich swing holt ještě nevlezl.
Schmidův scénář sem tam nastolí podstatnější téma, o kterém se hraje někdy až moc dlouho (Gershwin) a které se bez ukončení náhle opustí. Možná se mohlo trochu krátit. Tady jsem mohl skončit, popisovat dobře provedené gagy a situace by bylo zbytečné, a hlavně se to nesluší – ať se každý přijde přesvědčit sám.
Otázkou však je, jestli právě tudy vede rozumná cesta k ypsilonskému příštímu. Je to stejné, jako kdyby do dávného encyklopedického hesla někdo Schmida a spol. učil, řekněme, dechovku jen proto, že ji sám má rád. Jestli ty „mladé“ předurčila nějaká hudba jako otce-zakladatele swing, ať si vymyslí a zahrají představení o ní. Za sebe, za své přesvědčení, za své cítění, protože právě to nové inscenaci nejvíc chybí. V tom je inscenace trochu umělá, vyprázdněná. Ale prožil jsem hezký večer!
Studio Ypsilon, Praha – Jan Schmid a kolektiv: Swing se vrací neboli o štěstí. Režie Jan Schmid, výprava Jaroslav Malina, hudba, hudební adaptace a nastudování Miroslav Kořínek, Jan Jiráň, Martin Bohadlo, Dominik Renč, odborná hudební spolupráce Lubomír Bob Zajíček, choreografická spolupráce Ivana Hannichová, obrazová spolupráce Aleš Kisil, dramaturgie Jaroslav Etlík a Aleš Benda. Premiéra 15. ledna 2016.
Komentáře k článku: Swing do nich teprve leze
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
