Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a možností, banalit a blbých slibů. My už obstarožní i ti, co je jim dvacet. Je to ten samý labyrint. Jistou útěchou jest, když se v některém ze zákrutů toho labyrintu potkáme: My někteří už obstarožní a někteří ti, co je jim dvacet. Pocit takovéhoto potkání měl jsem na festivalu …příští vlna/next wave…, na představení Člověku nad tím rozum i čurák zůstává stát. Někteří ti, co je jim dvacet, se pustili do Magora. Do toho Magora, kterého my někteří už obstarožní uměli zpaměti a milovali, i když jsme se ho vždycky i trochu báli. Uměli jsme ho a milovali, protože on byl v tom labyrintu jedním z orientačních bodů. Ne, že by ukazoval „kam jít“ – ale že ukazoval „jak jít“: Jít, i když člověk padá na hubu.

Jde a padá na hubu na začátku představení Vojtěch Hrabák. Jde a nese svůj kříž, jímž je gigantický čurák z nějakých papírů a hadrů, taktak držený pohromadě izolepou. Objekt, o kterém by mladý Magor, historik umění, možná napsal studii. Vojtěch Hrabák jde s tím čurákem na zádech, jde a je Magor: má vlasy jako Magor, říká a křičí verše jako Magor, chová se jako magor jako Magor. Jde a není Magor: jeho tělo nemá ty jizvy jako to Magorovo, jeho tvář nemá ty vrásky jako ta Magorova, jeho duše nemá, nemůže mít to smutno jako ta Magorova. A přece, když křičí magorovské Je mi k smrti smutno, křičí i za sebe, neboť jeho dvacetileté smutno je stejně pravdivé a zoufalé, jako bylo smutno Magorovo, jako je smutno nás jiných už obstarožních. Jizvy a vrásky se dostaví, no doubtaboutit.

Někteří my obstarožní bychom řekli, že Magor neMagor křičí zbytečně moc. Že by toho fortissima mohlo být méně, protože z něj už není téměř kam dál stoupat. Že v tom fortissimu zbytečně mnoho zaniká. Že o to víc pak působí ony nepříliš četné momenty, kdy se Magor neMagor ztiší a šeptá, až i jen vydechuje: Miserere, Miserere. Smiluj se, smiluj se. Magorův neMagorův spoluhráč protihráč se rozkřičí o to víc, veršem z Magorovy Vanitas, kde se na „miserere“ rýmuje „nevysere“.

Někteří my obstarožní bychom možná přivítali, kdyby toho druhého magorovského pólu, onoho ztišeného a jen vydechujícího, bylo v představení přítomno více. Ale tito dvacetiletí si vytvořili svého Magora. Trochu jiného, než jakého jsme uměli a milovali a trochu se ho báli my. Trochu jiného, než jakého v nedávném představení Divadla u stolu vytvořila Františka Jirousová. Ale v tom hlavním stejného. V tom hlavním, tedy v tom ukazování, jak jít, i když člověk padá na hubu. V tom hlavním: Ve službě orientačního bodu. Ale hovno, jakéhopak „orientačního bodu“: Ve službě veřejného hříšníka a jurodivého, proroka a světce.

A když je řeč o těch světcích: představení mělo premiéru jen dva dny poté, co české křesťanstvo zase upadlo na hubu, přesněji: co nejvyšší český představitel největší církve na pouti ve Staré Boleslavi proměnil svátek svatého Václava v agitku pro národoveckou pravici a v exhibici nenávisti vůči všem „jinakým“ a „nepřizpůsobivým“. Přemítal jsem, co by Magor býval učinil, kdyby býval byl té ostudě ve Staré Boleslavi přítomen. Možná by Dukovi sebral mitru, strčil by si ji do huby a důkladně by ji rozžvýkal. Možná by se začal nahlas modlit otčenáš či zpívat nějakou mariánskou píseň. Možná by na Duku zakřičel verš z Magorova ranního zpěvu, který byl v představení též křičen jako strašlivá kletba: Čurák čurákem zůstane, i když mu nikdy nevstane. Možná, že by byl ještě přímočařejší a zakřičel prostě a bez rýmu: Drž hubu, seš fašistickej čurák, čurák, čurák!

V tomto smyslu bylo představení hluboce duchovní, ba výchovné, ba národní. Kdo propadne Magorovi, možná propadne alkoholu. Nepropadne však fašistickému čuráctví.

  • Autor: Martin C. Putna
  • Publikováno: 17. října 2017

Komentáře k článku: Světec a čurák

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

Dotazník

Ivan Pinkava

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kronika

Jednou větou

1 Horácké divadlo Jihlava má od...

Kritika

Potkali se v Pardubicích

Režisér Michael Tarant má zálibu v...

Porušení mravního i...

Břetislav Rychlík se jako režisér...

Strašlivý vztek?

České divadlo vzalo Caryl Churchill na...

Když člověku rupnou...

Výraznou linii tvorby Divadla Tramtarie...

Šest žen znovuzrozených

Šest žen (původně Šest žen...

Dobře vržené kostky

Inscenací s poněkud dlouhým názvem...

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Jana Burkiewiczová: Baví mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Kontext

Tři billboardy skeptických...

Úvahy filmové

Svobodný v nezavedených...

Začátkem roku po těžké nemoci...

DAMU potemněla

Aby ne – je sobotní pozdní večer...

Moc sladkého škodí! Momenty...

Na tradičním loutkářském festivalu...

Burza

Podoby – Přebytek

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo v Dlouhé Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Inspirující outsider

Stručný obsah příspěvku zde není...

Bill C. Davis: Každá hra si...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Oprava

V popiscích k Velkému rozhovoru se...

Zemřeli

Byla to přísná ženská,...

(30. května 1944 Český Brod – 10....

Zemřeli

Marián Labuda (28. 10. 1944 Hontianske...

Výročí

Výročí 15.−31. ledna

Mikšaník Vratislav, sólista baletu...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ajrin Zlámalová: Nebyla jsem vždycky...

Služebník slova rekapituluje

Přednáším poezii více než 40 let....

Obrazem

Divadlo 1918–2018

České divadlo se přirozeně prolíná...

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,