Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a možností, banalit a blbých slibů. My už obstarožní i ti, co je jim dvacet. Je to ten samý labyrint. Jistou útěchou jest, když se v některém ze zákrutů toho labyrintu potkáme: My někteří už obstarožní a někteří ti, co je jim dvacet. Pocit takovéhoto potkání měl jsem na festivalu …příští vlna/next wave…, na představení Člověku nad tím rozum i čurák zůstává stát. Někteří ti, co je jim dvacet, se pustili do Magora. Do toho Magora, kterého my někteří už obstarožní uměli zpaměti a milovali, i když jsme se ho vždycky i trochu báli. Uměli jsme ho a milovali, protože on byl v tom labyrintu jedním z orientačních bodů. Ne, že by ukazoval „kam jít“ – ale že ukazoval „jak jít“: Jít, i když člověk padá na hubu.

Jde a padá na hubu na začátku představení Vojtěch Hrabák. Jde a nese svůj kříž, jímž je gigantický čurák z nějakých papírů a hadrů, taktak držený pohromadě izolepou. Objekt, o kterém by mladý Magor, historik umění, možná napsal studii. Vojtěch Hrabák jde s tím čurákem na zádech, jde a je Magor: má vlasy jako Magor, říká a křičí verše jako Magor, chová se jako magor jako Magor. Jde a není Magor: jeho tělo nemá ty jizvy jako to Magorovo, jeho tvář nemá ty vrásky jako ta Magorova, jeho duše nemá, nemůže mít to smutno jako ta Magorova. A přece, když křičí magorovské Je mi k smrti smutno, křičí i za sebe, neboť jeho dvacetileté smutno je stejně pravdivé a zoufalé, jako bylo smutno Magorovo, jako je smutno nás jiných už obstarožních. Jizvy a vrásky se dostaví, no doubtaboutit.

Někteří my obstarožní bychom řekli, že Magor neMagor křičí zbytečně moc. Že by toho fortissima mohlo být méně, protože z něj už není téměř kam dál stoupat. Že v tom fortissimu zbytečně mnoho zaniká. Že o to víc pak působí ony nepříliš četné momenty, kdy se Magor neMagor ztiší a šeptá, až i jen vydechuje: Miserere, Miserere. Smiluj se, smiluj se. Magorův neMagorův spoluhráč protihráč se rozkřičí o to víc, veršem z Magorovy Vanitas, kde se na „miserere“ rýmuje „nevysere“.

Někteří my obstarožní bychom možná přivítali, kdyby toho druhého magorovského pólu, onoho ztišeného a jen vydechujícího, bylo v představení přítomno více. Ale tito dvacetiletí si vytvořili svého Magora. Trochu jiného, než jakého jsme uměli a milovali a trochu se ho báli my. Trochu jiného, než jakého v nedávném představení Divadla u stolu vytvořila Františka Jirousová. Ale v tom hlavním stejného. V tom hlavním, tedy v tom ukazování, jak jít, i když člověk padá na hubu. V tom hlavním: Ve službě orientačního bodu. Ale hovno, jakéhopak „orientačního bodu“: Ve službě veřejného hříšníka a jurodivého, proroka a světce.

A když je řeč o těch světcích: představení mělo premiéru jen dva dny poté, co české křesťanstvo zase upadlo na hubu, přesněji: co nejvyšší český představitel největší církve na pouti ve Staré Boleslavi proměnil svátek svatého Václava v agitku pro národoveckou pravici a v exhibici nenávisti vůči všem „jinakým“ a „nepřizpůsobivým“. Přemítal jsem, co by Magor býval učinil, kdyby býval byl té ostudě ve Staré Boleslavi přítomen. Možná by Dukovi sebral mitru, strčil by si ji do huby a důkladně by ji rozžvýkal. Možná by se začal nahlas modlit otčenáš či zpívat nějakou mariánskou píseň. Možná by na Duku zakřičel verš z Magorova ranního zpěvu, který byl v představení též křičen jako strašlivá kletba: Čurák čurákem zůstane, i když mu nikdy nevstane. Možná, že by byl ještě přímočařejší a zakřičel prostě a bez rýmu: Drž hubu, seš fašistickej čurák, čurák, čurák!

V tomto smyslu bylo představení hluboce duchovní, ba výchovné, ba národní. Kdo propadne Magorovi, možná propadne alkoholu. Nepropadne však fašistickému čuráctví.

  • Autor: Martin C. Putna
  • Publikováno: 17. října 2017

Komentáře k článku: Světec a čurák

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,