Slavná britská kočující společnost Paines Plough se pod vedením nových šéfů Jamese Grieava a George Perrina (jsou ve funkci od února 2010) odhodlala ke skutečně historickému kroku. Vytvořit si „přenosnou“ divadelní budovu.

Architektonický návrh Roundabout Auditoria Lucy Osborne REPRO ARCHIV

A vzhledem k tomu, že oba šéfové nemají od myšlenky k činu daleko, zadali hned projekt k vypracování (autorkou architektonického návrhu je Lucy Osborne) a na podzim minulého roku ve spolupráci s Sheffields Theatres postavili „pilotní verzi“ skládacího divadla, v němž uvedli sérii tří inscenací her současných autorů – Nicka Payna, Duncana Macmillana a Penelope Skinnerové. Prozatímní divadlo bylo postaveno ve velikosti, s jakou se počítá i pro přenosnou budovu, ale zatím skládací není. Má sloužit k tomu, aby si před stavbou definitivní verze pojízdného divadla tvůrčí tým vyzkoušel všechny možnosti a vychytal problémy. Celý projekt by měl stát 90 tisíc liber (s přesným rozpočtem – práce 30 tisíc liber, sedadla 35 tisíc, scéna 210 tisíc, osvětlení 5 tisíc, zvuková aparatura 5 tisíc, schody v hledišti 3 tisíce a vnější zdi 2 tisíce).

Roundabout Auditorium, tedy přenosný kruhový prostor, jakási zmenšená replika Kolosea či barcelonského stadionu Camp Nou, by měl podle slov jeho iniciátorů umožnit uvádět divadelní představení i v místech, kde divadelní budovu nemají. Diváci v menších městech a na vesnicích jsou zvyklí, že sem jezdí jen hry s malým obsazením, případně jednotliví komedianti. Výběr souborů a inscenací je náhodný, a navíc se hraje v prostoru, který není hercům vlastní. Chtěli bychom diváky nalákat na jedinečný zážitek v 3D, podobně jako v kině. Konstrukce přenosného divadla je komponována tak, aby mohlo být postaveno na jakémkoli volném prostoru – v tovární hale, hangáru, škole, ale i v parku, ve městě i na vesnici. Roundabout bude rozmontovatelný divadelní prostor, který se dá převážet na náklaďáku a bude možno jej složit v divadlo se sto padesáti sedadly ve čtyřech úrovních nebo sto místech ve třech úrovních. Dramatik a člen správní rady Simon Stephens říká: Slibujeme si od toho možnost nabídnout divákům určitou kontinuitu, více inscenací v určitých cyklech, a tak si návštěvníky svým způsobem vychovávat. Momentálně je to tak, že se přiveze jedna inscenace a diváci přijdou podle momentální nálady. Vzhledem k tomu, že se jedná o představení, v nichž účinkují pokaždé jiní herci, nemají diváci potřebu přijít podruhé. Tím se dostáváme do začarovaného kruhu, počet návštěvníků kolísá a my máme menší dotace. Možnost kontinuální práce se souborem znamená nejen to, že diváci budou chodit „na své herce“, ale pro nás i výhodu, že můžeme připravovat inscenace levněji. Peníze získané na jeden divadelní projekt se tak budou moci využít třeba i na tři inscenace.

Společnost Paines Plough od svého vzniku v roce 1974 uvádí a propaguje nové původní britské hry, od svého záměru nikdy neupustila. Za léta své existence uvedla desítky her a představila mnohé mladé talenty. Její popularita ve Velké Británii i v zahraničí je značná. I tak je otázkou, zda se podaří včas shromáždit peníze potřebné ke stavbě přenosného divadla. Sbírá je totiž přímo od svých návštěvníků a spolupracovníků po vzoru „národ sobě.“ Údajně bude stačit, když každý z potenciálních diváků věnuje na stavbu divadla tři libry…

Ze zahraničního tisku
vybrala a přeložila
Jana Soprová